Čtvrteční Noční linka: Zkoušeli jste někdy podnikat?

8. srpen 2024

Měli jste někdy odvahu pustit se do podnikatelského projektu, nebo jste se pokusili zorganizovat něco, co vás opravdu baví? Ať už šlo o vlastní firmu, nebo nějakou komunitní aktivitu?

Dopadlo to úspěchem nebo neúspěchem? Pokud úspěchem, co za ním stálo? Je to jen o tvrdé práci a nadšení, nebo má role náhody a správného načasování nezanedbatelnou roli? Jaké byly vaše hlavní lekce a co byste dnes udělali jinak?

Chtěli bychom pochopit, co vás motivovalo k tomu, abyste se pustili do podnikatelských vod, a jaké překážky jste museli překonat. Těšíme se na vaše příběhy a názory o podnikatelských dobrodružstvích. Připojte se k nám a prozkoumejte s námi, co všechno může stát za tím, když se člověk rozhodne vzít podnikání do svých rukou.

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.JARKO A POSL.N.L.KDYŽ CHCE ČLOVĚK PODNIKAT,TAK V PRVNI ŘADĚ MUSI SVÉMU ŘEMESLU DOBŘE ROZUMĚT A TAKY HO DOBŘE VYKONÁVAT,TO JE PRVNI PŘEDPOKLAD DÁT SE DO PODNIKÁNI.DALŠI VĚC JE TA CHTÍT TO DĚLAT SÁM,NEBO SI VYTVOŘIT SKUPINU ZAMĚSTNANCŮ A DĚLAT TO VE VÉLKÉM STYLU. ,OBOJI JE MOŽNÉ.JÁ JSEM SE NEMUSÉL DO PODNIKÁNI NĚJAK MOC NUTIT,JÁ JSEM CÍTIL JAK MĚ NĚCO NUTI,BĚŽ DO TOHO,TAK JSEM ZAČÁL PODNIKAT S VÍCE LIDMA A TO VE STAVEBNICTVI. A TO BYLO V R.1993.DNESKA KDYŽ JSEM POŘÍDIL STROJE TAK MÁM TĚCH PRACOVNÍKŮ MÉNĚ.DNESKA KDY MĚ JE 82 ROKŮ,TAK MUSIM TAKY UVAŽOVAT JAK DÁL,I KDYŽ NÁSTUPCE BYCH MĚL VE SVÉM SYNOVI,ALE NENI TO TAK JEDNODUCHY.MUSIM TAKY PODOTKNOUT ŽE PRO MENŠI STAVEBNI SKUPINY SE PRÁCE VŽDYCKY NAJDE. MRZI MĚ TO ŽE SE NÁM TADY DOST MLADÝCH LIDI FLÁKÁ,NĚKDY SE MĚ PTAJI ZDA BYCH JE NEZAMĚSTNÁL A HLAVNĚ ZA KOLIK,A TO MĚ JEŠTĚ NEUKÁZALI ŽE NĚCO UMI.TO JE MŮJ NÁZOR.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
franz|rok 1989, bingo , kulaté razítko a živnostňák , větší štěstí mne a moji rodinu nemohlo potkat, děkuji každý večer pánu bohu, že se podařilo, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, jako zaměstnanec jsem se cítil jako otrok, i když jsem neměl se žádným zaměstnavatelem problémy a byl jsem takřka rozmazlován..........do roku 89 jsem vystřídal 12 zaměstnavatelů, vždy jsem si polepšil, vždy jsem chtěl pracovat dle mé hlavy...........i jako senior bez práce neumím žít.............
Sylva|Dobrý večer, ano, v padesáti jsem přišla o svou oblíbenou práci, protože majitel firmu prodal a ten nový místo mě zaměstnal svou manželku. A jednoho dne, ještě v práci, přišel zajímavý zákazník, mluvil o obyčejných věcech, ale jakoby skrze kanál jsem "skrze" něho "slyšela" abych už neměla strach vyřídit si živnostenský list. To jsem udělala hned příští den! Všichni mě totiž povzbuzovali abych své výrobky prodávala. Začátek byl těžký, internet jsem ještě neměla, takže o mě, kromě přátel, nikdo nevěděl. Nezbývalo mi nic jiného než si rychle najít ochotné lidičky, kteří budou mé věci nabízet dál. Objevila jsem je mezi svými známými a vše fungovalo, později jsem prodávala i přes internet. Byly to krásné časy, protože jsem tvořila opravdu originály, o které byl zájem, ale nešlo mi to tak rychle, abych zbohatla. Přesto jsem byla šťastná. A jsem stále, když mohu tvořit i když už nepodnikám. Hezký večer všem.

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.