Čumět a čučet
Včera jsem tu mluvil o slovesech číhat a čouhat, která původně vlastně byla slovesem jedním, staří Čechové jejich oba významy vyjadřovali výrazem čúhat. Dnes promluvím o slovesech čumět a čučet, které někteří etymologové dávají do souvislosti se slovesy, která jsem probíral včera.
Určitě tu aspoň významová spojitost je. Jak jsem včera říkal, slovesem čúhat se označovala činnost nebo vlastně spíš nečinnost ptáčníka, když čekal, čúhal, jak my dnes říkáme číhal na ptáky. Čižbař se při číhání dost nudil, z čehož vznikl nový význam slovesa čúhat, totiž lelkovat, jen tak koukat a z toho pak nové sloveso čouhat, kterým pojmenováváme skutečnost, že něco, třeba kapesník třeba z kapsy bezdůvodně kouká, neboli vykukuje. Čumění a čučení je ovšem také koukání, a také bezdůvodné, jakoby znuděné. Ale povězme si to přesně. Čumět je podle Slovníku spisovného jazyka českého: "dívat se zpravidla upřeně, vyjeveně, zvědavě, s údivem, hloupě; zevlovat, civět, okounět, čučet" a také "nečinně, vyčkávavě postávat, pobývat". Čučet pak slovník charakterizuje téměř totožnými slovy, takže jde o synonyma. Dalším skoro synonymem předchozích je ještě expresívnější čubrnět a pokud jde o sloveso čumákovat, slovník spíš zdůrazňuje nečinné postávání někde než hloupé či nechápavé koukání. Do příbuzenstva čumění a čubrnění patří i další krásná česká slova jako čumák, čuměná, čumenda, čumil, očumovat...
O kráse českých slov začínají na ču- napsal Pavel Eisner ve své Češtině poklepem a poslechem: "projděte si v duchu slova s náslovní slabikou ču-, jak výrazivá jsou do jednoho." Jestli slovesa čumět a čučet jsou příbuzná, jak bychom bez rozmyšlení řekli my laici, odborníci neříkají úplně jasně. V každém případě prý čučet původně znamenalo někde tiše a skrytě sedět nebo dřepět, což by mohlo souviset se slovenským čúčat a makedonským čuči, které znamenají sedět na bobku. Pokud by tahle souvislost existovala, pak by čučet bylo staré indoevropské slovo z kořeně keu- ohnutý. Čumět by podle Jiřího Rejzka mohlo mít stejný původ, ale není prý vyloučená ani jeho souvislost se slovesem čnět.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
