Daniel Hrbek - ředitel Švandova divadla
22. březen 2011
Tandem
Ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek byl hostem Tandemu Jana Rosáka. Prozdradil, jestli nelituje, že už v divadle nehraje a na jaký divadelně "domovský" projekt je pyšný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeji hezký den vám všem, kdo jste si naladili náš pravidelný Tandem. Zdraví vás Jan Rosák. Dnes je mým hostem muž, který si ve svém životě splnil to, co chtěl, ví, co chce, dělá všechno pro to, aby se naplnily jeho představy. Nutno říci, že jsou to představy, které i ostatním lidem přinášejí pozitivní chvíle ve všedním životě. Hostem Tandem je totiž ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Dobrý den, vítám vás.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ovšem dostaneme do vaší ředitelny, tak nás bude zajímat, po jaké cestě jste k ní došel.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla je tedy dnes hostem Tandemu. A začneme tak jak vždycky začínáme, od dětství. Kde jste se narodil? Jaké bylo vaše dětství? Čím jste chtěl být?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já jsem původem z Olomouce, kde jsem vlastně žil do svých 18 let s oběma rodiči, s tatínkem, maminkou a bratrem. Vyrůstal jsem vlastně v rodině, která byla relativně hodně kulturně založená, to znamená, že jsme vlastně už jako malí kluci chodili do divadla, chodili na koncerty, rodiče nás všude brali ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale rodiče nebyli třeba od kultury nějak, nebo přímo činní?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Ne, já jsem z učitelské rodiny, maminka učitelka, tatínek učitel, bratr posléze učitel, teda učitelka ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je docela div, že jste se nestal učitelem teda.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
No, nakonec ano, to vám potom ještě když tak řeknu. Ale v každým případě, já jsem dělal všechno pro to, abych se učitelem stát nemusel. A protože mi přišlo hrozně těžký vyplňovat třídní knihu. A stalo se to, že jsem v 10 letech, mě tatínek vzal na představení o Myších a lidech, který ještě jako nebylo pro mě. Ale protože učil na ekonomický škole a šli se školou a nebylo hlídání, tak mě vzal. A tam se něco stalo tenkrát. A já, když jsem šel z toho divadla, tak jsem věděl, že chci být hercem a ničím jiným. A tudíž jsem začal prostě velmi svědomitě od dramatického kroužku hned následující týden a vlastně jsem měl jediný přání, a to je, jít na konzervatoř. Rodiče byli natolik rozumní, že se mnou hezky mluvili v té 8. třídě a přesvědčili mě, že je lepší jít na gymnáziu a pokud tu touhu budu mít, tak že to mám zkusit po 4. ročníku, což jsem udělal ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže ta touha ve vás byla pořád.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Ta byla pořád. Ale přišel první náraz, protože já se nedostal. Já se dostal do 3. Kola na DAMU mezi 21 posledních, brali 17, to byl rok 1989 a vypadl jsem z toho třetího nejroztočenějšího kola. Tehdy jsem měl obrovský štěstí, protože jsem v Olomouci šel s mámou a potkali jsme, to tenkrát ještě nikdo nevěděl, že budoucího ministra kultury Pavla Dostála. A Pavel: Co děláš? Já říkám: Nedostal jsem se na školu. Protože chodil s mým tátou na základku a říká: Já teď po dlouhý době, mě se něco uvolnilo a oni mě nechaj režírovat v Šumperku Gaudeamus Igitur, tak já si tě tam vezmu. A vlastně takhle jsem se dostal jako /nesrozumitelné/ do šupmerskýho divadla. Nešel jsem na vejšku, šel jsem k divadlu. Po roce jsem dostal nabídku do olomouckého divadla, tak jsem šel do Olomouce. Samozřejmě, že jsem zkusil se hlásit na školu, dostal jsem se opět do 3. kola, opět jsem vypadl. Tudíž už jsem byl na tu DAMU fakt naštvanej, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se vám vůbec nedivím, ano.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
... jsem přece nejlepší a oni tam pořád nemůžou jako ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nepoznaj pořád, no.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
No a takže jsem byl rok v Olomouci a pořád jsem se vlastně jakoby snažit vzdělávat, abych z toho nevypadl. A napotřetí jsem se teda na DAMU dostal, na herectví. A co se stalo, že si mě hned v prvním ročníku vyhlídl Petr Lébl a ve chvilku, kdy vyhrál konkurz do Divadla na Zábradlí, tak si mě vzal s sebou a já dostal individuální plán v té škole, kterou jsem chtěl tolik studovat, tak jsem vlastně od 2. ročníku víceméně spíš docházel, než studoval. A moje výuka v podstatě probíhala v Divadla na Zábradlí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste byl v podstatě jaksi v běžným téměř angažmá.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Dostal jsem normálně angažmá, v roce vlastně 1993 to bylo a vydržel jsem tam 3 roky. Vedle toho je potřeba říct, že jsem měl na DAMU výborné pedagogy. Já jsem se setkal s Jaroslavem Vostrým, s Ladislavem Vymětalem, s Petrem Čepkem jsem měl ještě to štěstí, s Věrou Galatíkovou, František Němec mě učil, zkrátka měl jsem vlastně možnost mnoha srovnání a mnoha pedagogů, kteří mě mohli vlastně ovlivňovat. A potom přišlo to Divadlo na Zábradlí, který vlastně bylo naprosto protknutý poetikou Petra Lébla, která jakoby s tím, co jsem se na té škole učil, neměla příliš mnoho společného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tady asi je ta příčina, že jste ve 3. ročníku herectví opustil.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Je to tak. Tou příčinou byl vlastně Petr Lébl. Já jsem obdivoval vlastně divadlo, které tvořil, ale neuměl jsem v něm existovat a mnohem víc mě začalo zajímat, jak to tam Petr vidí a jak to dělá a vlastně jsem se postupně přesouval z toho jeviště nejdřív na post asistenta režie U Racka a potom, když už pro mě bylo nějak vnitřně jasný, že potřebuju jít za svým, tak jsem se rozhodl z Divadla na Zábradlí odejít a založit své vlastní divadlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před písničkou jsme si povídali s mým dnešním hostem Danielem Hrbkem o tom, jaká byla jeho cesta vlastně přes herectví k režii, protože DAMU absolvoval jako režisér. Ale teď trošičku přeskočím, přeskočím už k vašemu současnému působení, to znamená, do Švandova divadla. Švandovo divadlo prošlo taky takovou velice výraznou změnou. Jak hodně jste se na tom podílel a jak dneska jaksi vidíte tu dramaturgii a směřování Švandova divadla?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Tak já vlastně jakoby vnímám několik milníků na tý cestě Švandovým divadlem. První je, že vlastně jsem se ve 28 letech stal ředitelem díry v zemi, protože v tu chvíli divadlo bylo zavřeno a nebylo tam vlastně téměř nic, tak vlastně první taková velká věc na tom druhým břehu pro mě bylo, mít možnost být zadavatelem vlastně rekonstrukce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste v podstatě byl jaksi in medias res, to znamená, byl jste v divadle, který bylo rozběhnutý, myslím Divadlo na Zábradlí, režíroval jste, nebo respektive byl jste přítomen tomu, jak Lébl režíroval, hrál jste a najednou jste se stal v podstatě úředníkem. Nebyl to veliký skok?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
No, ono vedle toho je potřeba říct, že já jsem v tu chvíli měl zároveň studentský divadlo v Divadle v Celetné, které se jmenovalo CD94, takže já jsem nikdy režírovat nepřestal a měl jsem možnost vlastně alespoň jednou ročně režírovat. Takže samozřejmě ale střih to byl a šok to byl. Já si pamatuju, že jsem první den volal tatínkovi a říkal jsem: Co dělá ředitel, když divadlo není? A postupně jsem pochopil, že práce je dost a ta byla především na tý rekonstrukci. Takže já jsem vyhledával architekta, kterýho mi doporučila, musím říct, děkuji ještě jednou velice, Doubravka Svobodová, ředitelka Divadla na Zábradlí, tím byl David Vávra. A s ním jsme vlastně společně vymejšleli, jak ten barák bude vypadat a pro mě byla obrovská vlastně satisfakce a dodneška je, když do toho divadla vejdu a vidím, že jsou v něm lidi. Protože v roce 2000 na jaře, v roce, kdy byla Praha Evropským městem kultury, se rozhodovalo o tom, jestli vůbec to divadlo bude divadlem, anebo tam budou garáže. Takže já to považuju vlastně za velké vítězství, že to divadlo tam dneska stojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cítíte to jako svoje dítě, dá se říct tak trošku?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Určitě ano. Na začátku jsem si říkal, hlavně k tomu nesmím získat osobní vztah, protože jsem tady na nějakou dobu, ale ono to podle mě nejde dělat úplně, nebo já to neumím dělat bez toho osobního vztahu. A takže, až z toho divadla budu odcházet, což se může stát klidně zítra, tak určitě se mi nebude odcházet jednoduše. Ale určitě už dneska vím, že s pocitem, že ta práce, kterou jsem tam doteďka odvedl, tak že snad byla dobrá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte pocit, že nejenom tedy jaksi budova jako taková je podle toho, jak jste si ji třeba představoval, ale i směřování divadla, že je podle vašeho gusta?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já vnímám vlastně to období od roku 2002, kdy bylo divadlo otevřeno, začalo fungovat, do toho dneška jako problém, jako problematické období, jako období vlastně, který je ale jako umělecky živý. Rozhodně a proto zůstávám dál ředitelem divadla, jsem si nesplnil a nenaplnil jakoby vize, který jsem, se kterýma jsem do toho divadla vstupoval. A vlastně to je důvod různých změn, který v tom divadle, který v tom divadle teďka v posledním roce nastaly a o kterých třeba budeme ještě mluvit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že jestliže někdo byl v divadle, dnešním tedy Švandově divadle, tehdy Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, se to jmenovalo, že jo?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... někdy před tím 89. rokem naposledy a teď by zavítal do Švandova divadla a nějak by mu uniklo, že tady bylo několik mezistupňů, tak by byl asi hodně překvapený, jak to vypadá, nejenom tedy jaksi vizuálně, ale jak vypadá repertoár, jak vypadá způsob inscenování divadla. K tomu jste určitě přispěl i vy, myslím z veliké části. Na co jste tam teď hodně pyšní, dá se říct?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Jedna z věcí, na kterou já jsem hodně pyšnej, nebo měl by na ni bejt pyšný podle mě náš umělecký šéf, ale já s ním, je projekt Hyde Park, který probíhá ve studiové scéně, kdy každý měsíc je jedna premiéra s tím, že se inscenátorům zadá, máme 10 tisíc korun, víc není, a vy máte měsíc a herce k dispozici a svoji nějakou osobní výpověď, prosím, je to tady, téma sezóny se jmenuje Druhý břeh, takže jakoby všechny ty inscenace se nějakým způsobem vážou k tomu hlavnímu tématu. A já považuju za úžasný, že vlastně během prvního půlroku vznikly asi 4 autorské hry, z nichž 2 zůstaly, uchytily na repertoáru divadla. My na to, vždycky to má jenom 3 reprízy, na ty 3 reprízy se zve publikum za 99 korun a to publikm hlasuje o osudu tý inscenace, kterou vidí a podle toho, jak to dopadá, podle toho, jak my jsme spokojeni, tak ta inscenace prostě buď přežívá, anebo se má možnost rozvinout do větší inscenace v příštích sezónách na /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že už jste si vytvořili nějaký okruh diváků, kteří jsou na takovou, na takový způsob inscenování připraveni a těší se?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já myslím, že ta divácká obec se odvíjí vždycky jakoby od titulu a od tématu tady u toho Hyde Parku. Ale samozřejmě, je tam určitej průnik, určitá skupina lidí, která navštěvuje všechny tyto projekty, protože je zajímá právě to, co se stihlo za měsíc, jakej je tenhle ten herec, kterej tady třeba ještě v tom divadle nehrál, jaký je režisér, kterého jsme pozvali ke spolupráci. Takže o ten cyklus vlastně začal být v posledních 2 měsících velký zájem. Tak to je jedna z věcí třeba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to je opravdu jenom jedna z věcí, protože vy nejste jaksi tradiční divadlo v tom pojetí kamenného divadla, kdy je repertoárové, hraje se tam 6, 7, 8 kusů. Protože u vás je slyšet taky muzika, alternativní, rocková i vážná muzika, dělají se literární večer.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já jsem se vlastně snažil o, navázat na koncept, který měl přede mnou pan ředitel Kříž, který působil vlastně ve stejném místě, tenkrát se to jmenovalo Divadlo Labyrint. A druhým inspiračním zdrojem byl Barbican Centre v Londýně, kterej jsem jako vlastně mladej kluk navštívil. A když jsem byl úplně u vytržení, že můžu jít na divadlo a předtím se podívat na výstavu a ještě poslouchat zadarmo jazzovej koncert a najíst se u toho, jo? Tak jsem si říkal, že vlastně ten Švanďák má obrovskou výhodu, že je takzvaně a druhém břehu, že je vlastně jako solitér, jako kulturní dům v nezprofanovaném slova smyslu a že má relativně velkou spádovou oblast diváků a že tedy ten, jako centrum, jako průnik vlastně různých žánrů je v tom místě v pořádku, že tam tradičně jakoby vlastně je. Takže jsme se pokusili vlastně o to, vybudovat divadlo, které vedle stálého souboru, který provozuje činohru, myslím na velmi slušné úrovni, tak vedle toho tady právě máme takzvaný off program, a to jsou literární večery, talk show, jsou to koncerty vážný muziky, nadžánrový muziky. Teďka jsme začali spolupracovat se skupinou stepařskou Wings, se kterýma chystáme další cyklus do studiové scény. Takže jakoby snažíme se, aby do toho divadla zavítal co možná nejširší okruh lidí a třeba si při návštěvě toho, co konkrétně toho kterýho člověka zajímá, všiml i jinýho pořadu a tam se třeba šel podívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se tak zajímavě hezky přeřekl, řekl jste místo večery večeři, ale já se toho chytím. Mluvil jste o tom, že v tom Londýně to bylo, nechystáte něco podobnýho, že by se mohli i navečeřet vaši diváci?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Ne, bohužel ne. Respektive, my jsme udělali takovou teďka akci, první v prosinci, která se jmenovala Velká divadelní sobota a chystáme druhou Velkou divadelní sobotu. To je akce, kdy člověk může přijít do divadla v 8 hodin ráno a druhý den v 8 hodin ráno ho opustit a mezitím je nonstop program od divadelních představení, přes koncerty, improvizace, happeningy na ulici a já nevím, co všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spacáky s sebou?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Spacáky s sebou a v rámci této akce diváci dostávají i najíst.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jako každý náš host si i ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek mohl vybrat z klasiků českého humoru. Sáhnul jste přes vodu, ovšem taky ještě do hlubin pražských divadel, do tehdejšího Semaforu, po dvojici S+Š. Tak se vám líbí, nebo líbili? Inspirují vás v něčem třeba taky?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Vlastně já jsem vyrostl na deskách a nahrávkách Suchýho, Šlitra. Můj strýc je vášnivý sběratel nahrávek divadla Semafor. Dokonce jsem měl nějakou, kterou Jiří Suchý neměl a jako puberťák jsem se s ním spojil a že mám nahrávku Surrealistické krajiny, kterou vlastně Suchý měl text, ale už se nedochoval part a snažili se to vlastně s Havlíkem nějakým způsobem zrekonstruovat. Takže ta strýcova nahrávka velmi pomohla tomu, že ta písnička dneska je na světě a pro mě byla zase velká satisfakce, když na desce vyšlo, že jistý sběratel vlastně má zásluhu na tom, že ta písnička dneska existuje. Takže vlastně díky tomu, že ten Semafor jsme poslouchali už jako děti, tak jsme zase něco pro semafor mohli udělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to znamená, že tuhle tu nahrávku, kterou si teď pustíme, si opravdu zasloužíte a máte k ní vážně teda trošičku jiný vztah, než běžný posluchač.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Pane Hrbku, mě zaujalo, ale opravdu pořád o tom přemýšlím, to, že jste měl takovou velikou touhu už v dětství, stát se hercem, pak jste o to několikrát usiloval, 2x marně, pak se vám to povedlo, se dostat na DAMU. To je opravdu tolik protivenství, který jste překonal a přitom jste to herectví opustil. Neříkám jaksi s lehkou myslí, protože to určitě tak jednoduchý nebylo, asi pravděpodobně ta touha režírovat a ovlivňovat jaksi představení k obrazu svému byla silnější. Ale řekněte mi, to ve vás to komedianství nezůstalo, prostě chuť se trošku předvádět? Protože to je v každým herci, že jo? Zahrajete si občas ještě?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já musím říct, že si myslím, že ředitel je role, ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to určitě.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
... že tím se člověk nerodí, nestává, ale že to je něco, co musí vlastně umět hrát. Takže já si myslím, že si, jako že publikum vlastně mám, to jsou všichni lidi, kteří v tom divadle jsou. Ale samozřejmě jako těžký to bylo, to rozhodování. Je to vlastně, když jste celej život a musím říct, že to je legrační, protože celej krátkej život, do nějakých 25 let, ale jste napřenej jedním směrem, tak potom jakoby to rozčarování z toho, že vlastně toto není, že to neobsahuje všechno, po čem toužíte a vlastně se toho musíte vzdát a udělat krok do neznáma za něčím, co nevíte, jestli umíte, tak to já považuju za vlastně obrovský štěstí, jo, že se to člověku přihodí, nebo že to nevzdá, že to zkusí. Já koneckonců jsem musel vzdá i režie, po které jsem toužil nakonec víc, než po herectví, v tom slova smyslu, že jsem nějakých prostě 12 let ředitelem a mohu režírovat teda jednou do roka, to znamená, ta seberealizace umělecká není tak velká. Ale zjistil jsem během těch let, že to, co je pro mě vlastně nejdůležitější a čím se jako realizuju úplně nejvíc a tím si myslím, že jsem na tom místě správně, je, že mě vlastně, že mám největší pocit uspokojení, když se dokáží vytvořit, nebo když dokážu pomoci vytvořit podmínky pro to, aby se něco výjimečného urodilo. A že vlastně je to pro mě cennější a je úplně jedno, jestli o tom někdo ví, nebo neví. A že jakoby tu jistotu, kterou člověk získává z těchto věcí a kterou si potom nese v sobě, tu potom, ta je potom v životě stejně nejdůležitější ze všeho. Je úplně jedno, jestli vás lidi poznávají na ulici a spojují si vás s nějakou věcí, anebo jestli to víte vy a vaše nejbližší okolí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je moudrá řeč samozřejmě a já už to trošičku chápu, už mi vlastně odpovídáte trošičku na to, na co jsem se chtěl zeptat, protože říkám si, když režírujete jenom opravdu občas, že byste třeba dejme tomu si to mohl jaksi ozkoušet na takových ověřených titulech, že prostě je mnohem jednodušší uvádět v repertoáru klasiku, třeba Shakespeara, já nevím, českou klasiku a podobně. Ale to vy ne, vy experimentujete. Koukám, že jste převedl na divadelní prkna film, norský film Kurz negativního myšlení. Myslím si, že s úspěchem a přitom to asi jaksi byl docela krok do neznáma. Takže když už teda jako se do toho pustíte, tak asi i experimentujete rád.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
To určitě jo. Jednak navíc mě velmi baví jako z rovna poetika severská. Protože oni umějí napsat velmi výrazný situace a výrazný postoje ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste takovej severskej typ ještě trošku.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Jo? Takže to je jakoby nějakým způsobem lákavý, zrovna ti Seveřani. A to, že jsou to shodou okolností, vlastně teďka poslední moje 2 komedie byly převody filmový na divadelní prkna, předtím to bylo Kdo je tady ředitel? od Larse von Triera, tak to souvisí s tím, že současná komedie divadelní se vlastně moc nepíše, anebo není úplně kvalitní. Já teďka našel díky panu Fröhlichovi, který na základě právě spolupráce s Kdo je tady ředitel? pro mě přeložil současnou dánskou komedii, která se jmenuje Řemeslníci a je o tom, jaký to je, když rekonstruujete dům, máte doma řemeslníky, ale není to taková ta jakoby nějaká hloupá komunální satira. To je obrovský téma, protože ten, komu se rekonstruuje dům, je houslista, virtuos a vlastně je to o potkání dvou nesmiřitelnejch světů a končí to šílenstvím toho houslisty a šílenýma bizarníma vraždama těch řemeslníků. Takže na to já se velmi těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to komedie tedy?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Je to, je to komedie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže směju se na správným místě.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Je to komedie a napsala to vlastně scénáristka s hereckou zkušeností.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže se teď ředitele Švandova divadla Daniela Hrbka zeptám, kdy byla jeho profesní nejkrušnější chvíle, tak teď možná zapátráte v paměti ve všech těch třech divadelních profesích, to znamená herecké nebo možná režisérské anebo možná ředitelské. Jestli to bylo tehdy, když jste měl před nějakou premiérou jako herec, nebo režisér, anebo jste stál nad tou dírou, kde se mělo zrodit nové divadlo na druhé straně Vltavy.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já musím říct, že asi ty nejkrušnější chvilky jsou vždycky spojeny s mezilidskejma vztahama. A jako ředitel Divadla máte jednak příležitost působit pozitivně, ale jako ředitel taky musíte v určitou chvíli, protože vaší hlavní zodpovědností je ten dům, a to, aby se hrálo a aby se hrálo podle vás co nejkvalitnější divadlo, tak to znamená, že někdy se musíte s někým rozejít. Takže obecně ty rozchody jsou pro mě jakoby hrozně těžký, protože ne vždycky se daří vlastně u zúčastněných odhlédnout od té osobní roviny. Takže já v podstatě prožívám každou krušnou chvilku ve chvilku, když se s někým loučím, ať už je to, protože chci já nebo proto, že chce on. Druhá taková věc, která mě napadá u tý režie, jsou třeba z ranku toho ředitele, z ranku tý režie. Můžu říct, že vlastně asi nejkrušnější chvilku jsem si prožil před premiérou inscenace Škola pro ženy, kdy jsem měl velmi složitý období, měl jsem na starosti ještě během toho zkoušení spoustu jiných akcí, například první vystoupení Václava Havla na veřejnosti po tom, co složil úřad prezidenta, nebo skončil v úřadě prezidenta, kdy se setkal s Lou Reedem a vlastně my jsme produkovali toto setkání, včetně teda starosti o pana Reeda, a to všechno se dělo zhruba 14 dní před premiérou, kde já jsem nakonec musel požádat tehdejšího šéfa Michala Langa o to, jestli by za mě tu komedii nerežíroval, protože jsem nebyl vlastně ve stavu. Takže jsme ji nakonec vlastně dodělávali společně. Tak v tu chvíli teda musím říct, že mi bylo hodně ouzko, protože jsem musel přiznat vlastně před herci, veřejně, že na to v tu chvíli prostě nestačím. Ale dneska jsem vlatně jakoby taky za tu zkušenost rád, a hlavně proto, že vlastně byla veřejná, že jsem s tím vlastně v zásadě neměl problém. A co se týče jinak, tak vlastně krušný chvilky teďka prožívám ve chvíli, kdy jsem začal učit na Divadelní akademici múzických umění. Mám svůj ročník, který shodou okolností včera začal číst svoji první hru, se kterou vstupuje do disku. Takže ty krušný chvilky mi teprve začnou teďka s nima.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herecký ročník učíte?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já mám vlastně ročník režisérů, dramaturgů a herců a jsem vlastně zodpovědnej za to, že je dovedu a že je snad jakoby spolu s týmem Tomáš Töpfer, Tomáš Pavelka, Apolena Veldová něco naučíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to teda si myslím, to je zodpovědnost jako hrom.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že se do Švandova divadla chodí na dobré divadlo, tak to si myslím, že už se v Praze ví a nejenom v Praze. Myslím si, že jsme k tomu trošičku možná přispěli teď k tomu povědomí i naším Tandemem. Ale můžeme udělat ještě víc, a to, když mi můj dnešní host, ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek teď prozradí, copak chystáte nového pro nás, pro diváky, za čím budeme teď jezdit přes most na druhou stranu Vltavy?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Tak pokud se týká činoherních představení, tak teďka v březnu máme premiéru před sebou, dramatizace nebo divadelní adaptace knížky Mariusze Szczygieła Gottland. Evidentně je o to už v tuto chvíli velký zájem. Lidi vlastně jakoby volaj a kupujou si lístky bez ohledu na to, že ta inscenace ještě není na světě. Takže si myslím, že to byla dobrá dramaturgická volba. V každém případě já se na tu inscenaci velmi těším, protože v ní hraje opět celý soubor. Takže diváci by mohli vidět vlastně jakousi ukázku toho, jak teďka pracujeme vůbec. Vedle toho Štěpán Pácl, režisér, který je nominovaný na Talent roku v tuto chvíli v Ceně Alfreda Radoka, který už u nás pracoval, bude mít premiéru hry Františka Hrubína Křišťálová noc. Takže to je taková jako oprášení něčeho staršího. Do toho by měla být prudká taková radikální interpretace Brechtova Baala, kterou bude zkoušet Braňo Mazúch ve studiové scéně v divadle a chystá se, 1. října totiž tohoto roku bude přesně 130 let od zahájení provozu Švandova divadla, takže my k tomu datu chystáme jednak premiéru, která se jmenuje Smích off/on, která bude mapovat 130 let života vlastně na Smíchově, bude ji režírovat Natálka Deáková. Měla by mít formu kabaretu a měla by mít premiéru právě 1. října 2011. A před těma 130 lety měla premiéru Smetanova Hubička za přítomnosti autora v roce 1881.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, mě zajímá a celou dobu se na to chci zeptat, vždycky jsem zapomněl, když jsme se rozpovídali, co pro vás znamenal ten návrat k tomu názvu Švandovo divadlo?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já jsem člověk, který miluje tradice, vlastně bych řekl, že jsem hodně konzervativní a vždycky mi přišlo divný, když jsem kolem toho domu šel, že se to divadlo dole jmenuje jinak než na fasádě. Na fasádě celou dobu bylo napsáno Švandovo divadlo na Smíchově. A mě šlo hodně třeba jednak o to, říct jim, že to divadlo se k tradicím hlásí, že my teďka, co tam jsme, tak jsme si vědomi, že před náma někdo byl, což je vlastně něco, co mám pocit, že lidi rádi zapomínaj a objevujou se noví géniové jenom poroto, že se nepodíváme 50 let zpět. Takže jakoby ten důvod je tenhle ten a taky jakoby, aby lidi vlastně, nebo znovu si uvědomili, že byl nějakej Pavel Švanda ze Samčic. A to je strašně výrazná, velmi výrazná osoba a jeho manželka Eliška Pešková, herečka, je velmi výraznou osobností českého divadelního podnikání. A pokud třeba, já nevím, před 3 lety byly v Praze diskuse o tom, jak soukromá divadla, jak divadla, která jsou dotovaná a tak dál, tak u toho Švandy vlastně nacházíte spoustu odpovědí, spoustu odpovědí na současný otázky kolem financování divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeju vám, pane řediteli, aby Švandovo divadlo pokračovalo v těch dobrých tradicích, které tady jsou. A máte stoprocentní pravdu, na ty by se zapomínat nemělo. To byl dnes ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek na Tandemu. A vy si můžete to povídání protáhnout třeba tím, že si do Švandova divadla na něco, na co nás tady také třeba pan Hrbek pozval, zajdete. Moc vám děkujeme za vaši návštěvu. Ať se Švandovu divadlu i vám osobně daří.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Děkuju vám. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Přeji hezký den vám všem, kdo jste si naladili náš pravidelný Tandem. Zdraví vás Jan Rosák. Dnes je mým hostem muž, který si ve svém životě splnil to, co chtěl, ví, co chce, dělá všechno pro to, aby se naplnily jeho představy. Nutno říci, že jsou to představy, které i ostatním lidem přinášejí pozitivní chvíle ve všedním životě. Hostem Tandem je totiž ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Dobrý den, vítám vás.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ovšem dostaneme do vaší ředitelny, tak nás bude zajímat, po jaké cestě jste k ní došel.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla je tedy dnes hostem Tandemu. A začneme tak jak vždycky začínáme, od dětství. Kde jste se narodil? Jaké bylo vaše dětství? Čím jste chtěl být?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já jsem původem z Olomouce, kde jsem vlastně žil do svých 18 let s oběma rodiči, s tatínkem, maminkou a bratrem. Vyrůstal jsem vlastně v rodině, která byla relativně hodně kulturně založená, to znamená, že jsme vlastně už jako malí kluci chodili do divadla, chodili na koncerty, rodiče nás všude brali ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale rodiče nebyli třeba od kultury nějak, nebo přímo činní?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Ne, já jsem z učitelské rodiny, maminka učitelka, tatínek učitel, bratr posléze učitel, teda učitelka ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je docela div, že jste se nestal učitelem teda.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
No, nakonec ano, to vám potom ještě když tak řeknu. Ale v každým případě, já jsem dělal všechno pro to, abych se učitelem stát nemusel. A protože mi přišlo hrozně těžký vyplňovat třídní knihu. A stalo se to, že jsem v 10 letech, mě tatínek vzal na představení o Myších a lidech, který ještě jako nebylo pro mě. Ale protože učil na ekonomický škole a šli se školou a nebylo hlídání, tak mě vzal. A tam se něco stalo tenkrát. A já, když jsem šel z toho divadla, tak jsem věděl, že chci být hercem a ničím jiným. A tudíž jsem začal prostě velmi svědomitě od dramatického kroužku hned následující týden a vlastně jsem měl jediný přání, a to je, jít na konzervatoř. Rodiče byli natolik rozumní, že se mnou hezky mluvili v té 8. třídě a přesvědčili mě, že je lepší jít na gymnáziu a pokud tu touhu budu mít, tak že to mám zkusit po 4. ročníku, což jsem udělal ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže ta touha ve vás byla pořád.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Ta byla pořád. Ale přišel první náraz, protože já se nedostal. Já se dostal do 3. Kola na DAMU mezi 21 posledních, brali 17, to byl rok 1989 a vypadl jsem z toho třetího nejroztočenějšího kola. Tehdy jsem měl obrovský štěstí, protože jsem v Olomouci šel s mámou a potkali jsme, to tenkrát ještě nikdo nevěděl, že budoucího ministra kultury Pavla Dostála. A Pavel: Co děláš? Já říkám: Nedostal jsem se na školu. Protože chodil s mým tátou na základku a říká: Já teď po dlouhý době, mě se něco uvolnilo a oni mě nechaj režírovat v Šumperku Gaudeamus Igitur, tak já si tě tam vezmu. A vlastně takhle jsem se dostal jako /nesrozumitelné/ do šupmerskýho divadla. Nešel jsem na vejšku, šel jsem k divadlu. Po roce jsem dostal nabídku do olomouckého divadla, tak jsem šel do Olomouce. Samozřejmě, že jsem zkusil se hlásit na školu, dostal jsem se opět do 3. kola, opět jsem vypadl. Tudíž už jsem byl na tu DAMU fakt naštvanej, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se vám vůbec nedivím, ano.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
... jsem přece nejlepší a oni tam pořád nemůžou jako ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nepoznaj pořád, no.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
No a takže jsem byl rok v Olomouci a pořád jsem se vlastně jakoby snažit vzdělávat, abych z toho nevypadl. A napotřetí jsem se teda na DAMU dostal, na herectví. A co se stalo, že si mě hned v prvním ročníku vyhlídl Petr Lébl a ve chvilku, kdy vyhrál konkurz do Divadla na Zábradlí, tak si mě vzal s sebou a já dostal individuální plán v té škole, kterou jsem chtěl tolik studovat, tak jsem vlastně od 2. ročníku víceméně spíš docházel, než studoval. A moje výuka v podstatě probíhala v Divadla na Zábradlí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste byl v podstatě jaksi v běžným téměř angažmá.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Dostal jsem normálně angažmá, v roce vlastně 1993 to bylo a vydržel jsem tam 3 roky. Vedle toho je potřeba říct, že jsem měl na DAMU výborné pedagogy. Já jsem se setkal s Jaroslavem Vostrým, s Ladislavem Vymětalem, s Petrem Čepkem jsem měl ještě to štěstí, s Věrou Galatíkovou, František Němec mě učil, zkrátka měl jsem vlastně možnost mnoha srovnání a mnoha pedagogů, kteří mě mohli vlastně ovlivňovat. A potom přišlo to Divadlo na Zábradlí, který vlastně bylo naprosto protknutý poetikou Petra Lébla, která jakoby s tím, co jsem se na té škole učil, neměla příliš mnoho společného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tady asi je ta příčina, že jste ve 3. ročníku herectví opustil.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Je to tak. Tou příčinou byl vlastně Petr Lébl. Já jsem obdivoval vlastně divadlo, které tvořil, ale neuměl jsem v něm existovat a mnohem víc mě začalo zajímat, jak to tam Petr vidí a jak to dělá a vlastně jsem se postupně přesouval z toho jeviště nejdřív na post asistenta režie U Racka a potom, když už pro mě bylo nějak vnitřně jasný, že potřebuju jít za svým, tak jsem se rozhodl z Divadla na Zábradlí odejít a založit své vlastní divadlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před písničkou jsme si povídali s mým dnešním hostem Danielem Hrbkem o tom, jaká byla jeho cesta vlastně přes herectví k režii, protože DAMU absolvoval jako režisér. Ale teď trošičku přeskočím, přeskočím už k vašemu současnému působení, to znamená, do Švandova divadla. Švandovo divadlo prošlo taky takovou velice výraznou změnou. Jak hodně jste se na tom podílel a jak dneska jaksi vidíte tu dramaturgii a směřování Švandova divadla?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Tak já vlastně jakoby vnímám několik milníků na tý cestě Švandovým divadlem. První je, že vlastně jsem se ve 28 letech stal ředitelem díry v zemi, protože v tu chvíli divadlo bylo zavřeno a nebylo tam vlastně téměř nic, tak vlastně první taková velká věc na tom druhým břehu pro mě bylo, mít možnost být zadavatelem vlastně rekonstrukce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste v podstatě byl jaksi in medias res, to znamená, byl jste v divadle, který bylo rozběhnutý, myslím Divadlo na Zábradlí, režíroval jste, nebo respektive byl jste přítomen tomu, jak Lébl režíroval, hrál jste a najednou jste se stal v podstatě úředníkem. Nebyl to veliký skok?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
No, ono vedle toho je potřeba říct, že já jsem v tu chvíli měl zároveň studentský divadlo v Divadle v Celetné, které se jmenovalo CD94, takže já jsem nikdy režírovat nepřestal a měl jsem možnost vlastně alespoň jednou ročně režírovat. Takže samozřejmě ale střih to byl a šok to byl. Já si pamatuju, že jsem první den volal tatínkovi a říkal jsem: Co dělá ředitel, když divadlo není? A postupně jsem pochopil, že práce je dost a ta byla především na tý rekonstrukci. Takže já jsem vyhledával architekta, kterýho mi doporučila, musím říct, děkuji ještě jednou velice, Doubravka Svobodová, ředitelka Divadla na Zábradlí, tím byl David Vávra. A s ním jsme vlastně společně vymejšleli, jak ten barák bude vypadat a pro mě byla obrovská vlastně satisfakce a dodneška je, když do toho divadla vejdu a vidím, že jsou v něm lidi. Protože v roce 2000 na jaře, v roce, kdy byla Praha Evropským městem kultury, se rozhodovalo o tom, jestli vůbec to divadlo bude divadlem, anebo tam budou garáže. Takže já to považuju vlastně za velké vítězství, že to divadlo tam dneska stojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cítíte to jako svoje dítě, dá se říct tak trošku?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Určitě ano. Na začátku jsem si říkal, hlavně k tomu nesmím získat osobní vztah, protože jsem tady na nějakou dobu, ale ono to podle mě nejde dělat úplně, nebo já to neumím dělat bez toho osobního vztahu. A takže, až z toho divadla budu odcházet, což se může stát klidně zítra, tak určitě se mi nebude odcházet jednoduše. Ale určitě už dneska vím, že s pocitem, že ta práce, kterou jsem tam doteďka odvedl, tak že snad byla dobrá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte pocit, že nejenom tedy jaksi budova jako taková je podle toho, jak jste si ji třeba představoval, ale i směřování divadla, že je podle vašeho gusta?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já vnímám vlastně to období od roku 2002, kdy bylo divadlo otevřeno, začalo fungovat, do toho dneška jako problém, jako problematické období, jako období vlastně, který je ale jako umělecky živý. Rozhodně a proto zůstávám dál ředitelem divadla, jsem si nesplnil a nenaplnil jakoby vize, který jsem, se kterýma jsem do toho divadla vstupoval. A vlastně to je důvod různých změn, který v tom divadle, který v tom divadle teďka v posledním roce nastaly a o kterých třeba budeme ještě mluvit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že jestliže někdo byl v divadle, dnešním tedy Švandově divadle, tehdy Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, se to jmenovalo, že jo?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... někdy před tím 89. rokem naposledy a teď by zavítal do Švandova divadla a nějak by mu uniklo, že tady bylo několik mezistupňů, tak by byl asi hodně překvapený, jak to vypadá, nejenom tedy jaksi vizuálně, ale jak vypadá repertoár, jak vypadá způsob inscenování divadla. K tomu jste určitě přispěl i vy, myslím z veliké části. Na co jste tam teď hodně pyšní, dá se říct?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Jedna z věcí, na kterou já jsem hodně pyšnej, nebo měl by na ni bejt pyšný podle mě náš umělecký šéf, ale já s ním, je projekt Hyde Park, který probíhá ve studiové scéně, kdy každý měsíc je jedna premiéra s tím, že se inscenátorům zadá, máme 10 tisíc korun, víc není, a vy máte měsíc a herce k dispozici a svoji nějakou osobní výpověď, prosím, je to tady, téma sezóny se jmenuje Druhý břeh, takže jakoby všechny ty inscenace se nějakým způsobem vážou k tomu hlavnímu tématu. A já považuju za úžasný, že vlastně během prvního půlroku vznikly asi 4 autorské hry, z nichž 2 zůstaly, uchytily na repertoáru divadla. My na to, vždycky to má jenom 3 reprízy, na ty 3 reprízy se zve publikum za 99 korun a to publikm hlasuje o osudu tý inscenace, kterou vidí a podle toho, jak to dopadá, podle toho, jak my jsme spokojeni, tak ta inscenace prostě buď přežívá, anebo se má možnost rozvinout do větší inscenace v příštích sezónách na /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že už jste si vytvořili nějaký okruh diváků, kteří jsou na takovou, na takový způsob inscenování připraveni a těší se?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já myslím, že ta divácká obec se odvíjí vždycky jakoby od titulu a od tématu tady u toho Hyde Parku. Ale samozřejmě, je tam určitej průnik, určitá skupina lidí, která navštěvuje všechny tyto projekty, protože je zajímá právě to, co se stihlo za měsíc, jakej je tenhle ten herec, kterej tady třeba ještě v tom divadle nehrál, jaký je režisér, kterého jsme pozvali ke spolupráci. Takže o ten cyklus vlastně začal být v posledních 2 měsících velký zájem. Tak to je jedna z věcí třeba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to je opravdu jenom jedna z věcí, protože vy nejste jaksi tradiční divadlo v tom pojetí kamenného divadla, kdy je repertoárové, hraje se tam 6, 7, 8 kusů. Protože u vás je slyšet taky muzika, alternativní, rocková i vážná muzika, dělají se literární večer.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já jsem se vlastně snažil o, navázat na koncept, který měl přede mnou pan ředitel Kříž, který působil vlastně ve stejném místě, tenkrát se to jmenovalo Divadlo Labyrint. A druhým inspiračním zdrojem byl Barbican Centre v Londýně, kterej jsem jako vlastně mladej kluk navštívil. A když jsem byl úplně u vytržení, že můžu jít na divadlo a předtím se podívat na výstavu a ještě poslouchat zadarmo jazzovej koncert a najíst se u toho, jo? Tak jsem si říkal, že vlastně ten Švanďák má obrovskou výhodu, že je takzvaně a druhém břehu, že je vlastně jako solitér, jako kulturní dům v nezprofanovaném slova smyslu a že má relativně velkou spádovou oblast diváků a že tedy ten, jako centrum, jako průnik vlastně různých žánrů je v tom místě v pořádku, že tam tradičně jakoby vlastně je. Takže jsme se pokusili vlastně o to, vybudovat divadlo, které vedle stálého souboru, který provozuje činohru, myslím na velmi slušné úrovni, tak vedle toho tady právě máme takzvaný off program, a to jsou literární večery, talk show, jsou to koncerty vážný muziky, nadžánrový muziky. Teďka jsme začali spolupracovat se skupinou stepařskou Wings, se kterýma chystáme další cyklus do studiové scény. Takže jakoby snažíme se, aby do toho divadla zavítal co možná nejširší okruh lidí a třeba si při návštěvě toho, co konkrétně toho kterýho člověka zajímá, všiml i jinýho pořadu a tam se třeba šel podívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se tak zajímavě hezky přeřekl, řekl jste místo večery večeři, ale já se toho chytím. Mluvil jste o tom, že v tom Londýně to bylo, nechystáte něco podobnýho, že by se mohli i navečeřet vaši diváci?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Ne, bohužel ne. Respektive, my jsme udělali takovou teďka akci, první v prosinci, která se jmenovala Velká divadelní sobota a chystáme druhou Velkou divadelní sobotu. To je akce, kdy člověk může přijít do divadla v 8 hodin ráno a druhý den v 8 hodin ráno ho opustit a mezitím je nonstop program od divadelních představení, přes koncerty, improvizace, happeningy na ulici a já nevím, co všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spacáky s sebou?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Spacáky s sebou a v rámci této akce diváci dostávají i najíst.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jako každý náš host si i ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek mohl vybrat z klasiků českého humoru. Sáhnul jste přes vodu, ovšem taky ještě do hlubin pražských divadel, do tehdejšího Semaforu, po dvojici S+Š. Tak se vám líbí, nebo líbili? Inspirují vás v něčem třeba taky?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Vlastně já jsem vyrostl na deskách a nahrávkách Suchýho, Šlitra. Můj strýc je vášnivý sběratel nahrávek divadla Semafor. Dokonce jsem měl nějakou, kterou Jiří Suchý neměl a jako puberťák jsem se s ním spojil a že mám nahrávku Surrealistické krajiny, kterou vlastně Suchý měl text, ale už se nedochoval part a snažili se to vlastně s Havlíkem nějakým způsobem zrekonstruovat. Takže ta strýcova nahrávka velmi pomohla tomu, že ta písnička dneska je na světě a pro mě byla zase velká satisfakce, když na desce vyšlo, že jistý sběratel vlastně má zásluhu na tom, že ta písnička dneska existuje. Takže vlastně díky tomu, že ten Semafor jsme poslouchali už jako děti, tak jsme zase něco pro semafor mohli udělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to znamená, že tuhle tu nahrávku, kterou si teď pustíme, si opravdu zasloužíte a máte k ní vážně teda trošičku jiný vztah, než běžný posluchač.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Pane Hrbku, mě zaujalo, ale opravdu pořád o tom přemýšlím, to, že jste měl takovou velikou touhu už v dětství, stát se hercem, pak jste o to několikrát usiloval, 2x marně, pak se vám to povedlo, se dostat na DAMU. To je opravdu tolik protivenství, který jste překonal a přitom jste to herectví opustil. Neříkám jaksi s lehkou myslí, protože to určitě tak jednoduchý nebylo, asi pravděpodobně ta touha režírovat a ovlivňovat jaksi představení k obrazu svému byla silnější. Ale řekněte mi, to ve vás to komedianství nezůstalo, prostě chuť se trošku předvádět? Protože to je v každým herci, že jo? Zahrajete si občas ještě?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já musím říct, že si myslím, že ředitel je role, ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to určitě.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
... že tím se člověk nerodí, nestává, ale že to je něco, co musí vlastně umět hrát. Takže já si myslím, že si, jako že publikum vlastně mám, to jsou všichni lidi, kteří v tom divadle jsou. Ale samozřejmě jako těžký to bylo, to rozhodování. Je to vlastně, když jste celej život a musím říct, že to je legrační, protože celej krátkej život, do nějakých 25 let, ale jste napřenej jedním směrem, tak potom jakoby to rozčarování z toho, že vlastně toto není, že to neobsahuje všechno, po čem toužíte a vlastně se toho musíte vzdát a udělat krok do neznáma za něčím, co nevíte, jestli umíte, tak to já považuju za vlastně obrovský štěstí, jo, že se to člověku přihodí, nebo že to nevzdá, že to zkusí. Já koneckonců jsem musel vzdá i režie, po které jsem toužil nakonec víc, než po herectví, v tom slova smyslu, že jsem nějakých prostě 12 let ředitelem a mohu režírovat teda jednou do roka, to znamená, ta seberealizace umělecká není tak velká. Ale zjistil jsem během těch let, že to, co je pro mě vlastně nejdůležitější a čím se jako realizuju úplně nejvíc a tím si myslím, že jsem na tom místě správně, je, že mě vlastně, že mám největší pocit uspokojení, když se dokáží vytvořit, nebo když dokážu pomoci vytvořit podmínky pro to, aby se něco výjimečného urodilo. A že vlastně je to pro mě cennější a je úplně jedno, jestli o tom někdo ví, nebo neví. A že jakoby tu jistotu, kterou člověk získává z těchto věcí a kterou si potom nese v sobě, tu potom, ta je potom v životě stejně nejdůležitější ze všeho. Je úplně jedno, jestli vás lidi poznávají na ulici a spojují si vás s nějakou věcí, anebo jestli to víte vy a vaše nejbližší okolí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je moudrá řeč samozřejmě a já už to trošičku chápu, už mi vlastně odpovídáte trošičku na to, na co jsem se chtěl zeptat, protože říkám si, když režírujete jenom opravdu občas, že byste třeba dejme tomu si to mohl jaksi ozkoušet na takových ověřených titulech, že prostě je mnohem jednodušší uvádět v repertoáru klasiku, třeba Shakespeara, já nevím, českou klasiku a podobně. Ale to vy ne, vy experimentujete. Koukám, že jste převedl na divadelní prkna film, norský film Kurz negativního myšlení. Myslím si, že s úspěchem a přitom to asi jaksi byl docela krok do neznáma. Takže když už teda jako se do toho pustíte, tak asi i experimentujete rád.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
To určitě jo. Jednak navíc mě velmi baví jako z rovna poetika severská. Protože oni umějí napsat velmi výrazný situace a výrazný postoje ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste takovej severskej typ ještě trošku.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Jo? Takže to je jakoby nějakým způsobem lákavý, zrovna ti Seveřani. A to, že jsou to shodou okolností, vlastně teďka poslední moje 2 komedie byly převody filmový na divadelní prkna, předtím to bylo Kdo je tady ředitel? od Larse von Triera, tak to souvisí s tím, že současná komedie divadelní se vlastně moc nepíše, anebo není úplně kvalitní. Já teďka našel díky panu Fröhlichovi, který na základě právě spolupráce s Kdo je tady ředitel? pro mě přeložil současnou dánskou komedii, která se jmenuje Řemeslníci a je o tom, jaký to je, když rekonstruujete dům, máte doma řemeslníky, ale není to taková ta jakoby nějaká hloupá komunální satira. To je obrovský téma, protože ten, komu se rekonstruuje dům, je houslista, virtuos a vlastně je to o potkání dvou nesmiřitelnejch světů a končí to šílenstvím toho houslisty a šílenýma bizarníma vraždama těch řemeslníků. Takže na to já se velmi těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to komedie tedy?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Je to, je to komedie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže směju se na správným místě.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Je to komedie a napsala to vlastně scénáristka s hereckou zkušeností.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže se teď ředitele Švandova divadla Daniela Hrbka zeptám, kdy byla jeho profesní nejkrušnější chvíle, tak teď možná zapátráte v paměti ve všech těch třech divadelních profesích, to znamená herecké nebo možná režisérské anebo možná ředitelské. Jestli to bylo tehdy, když jste měl před nějakou premiérou jako herec, nebo režisér, anebo jste stál nad tou dírou, kde se mělo zrodit nové divadlo na druhé straně Vltavy.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já musím říct, že asi ty nejkrušnější chvilky jsou vždycky spojeny s mezilidskejma vztahama. A jako ředitel Divadla máte jednak příležitost působit pozitivně, ale jako ředitel taky musíte v určitou chvíli, protože vaší hlavní zodpovědností je ten dům, a to, aby se hrálo a aby se hrálo podle vás co nejkvalitnější divadlo, tak to znamená, že někdy se musíte s někým rozejít. Takže obecně ty rozchody jsou pro mě jakoby hrozně těžký, protože ne vždycky se daří vlastně u zúčastněných odhlédnout od té osobní roviny. Takže já v podstatě prožívám každou krušnou chvilku ve chvilku, když se s někým loučím, ať už je to, protože chci já nebo proto, že chce on. Druhá taková věc, která mě napadá u tý režie, jsou třeba z ranku toho ředitele, z ranku tý režie. Můžu říct, že vlastně asi nejkrušnější chvilku jsem si prožil před premiérou inscenace Škola pro ženy, kdy jsem měl velmi složitý období, měl jsem na starosti ještě během toho zkoušení spoustu jiných akcí, například první vystoupení Václava Havla na veřejnosti po tom, co složil úřad prezidenta, nebo skončil v úřadě prezidenta, kdy se setkal s Lou Reedem a vlastně my jsme produkovali toto setkání, včetně teda starosti o pana Reeda, a to všechno se dělo zhruba 14 dní před premiérou, kde já jsem nakonec musel požádat tehdejšího šéfa Michala Langa o to, jestli by za mě tu komedii nerežíroval, protože jsem nebyl vlastně ve stavu. Takže jsme ji nakonec vlastně dodělávali společně. Tak v tu chvíli teda musím říct, že mi bylo hodně ouzko, protože jsem musel přiznat vlastně před herci, veřejně, že na to v tu chvíli prostě nestačím. Ale dneska jsem vlatně jakoby taky za tu zkušenost rád, a hlavně proto, že vlastně byla veřejná, že jsem s tím vlastně v zásadě neměl problém. A co se týče jinak, tak vlastně krušný chvilky teďka prožívám ve chvíli, kdy jsem začal učit na Divadelní akademici múzických umění. Mám svůj ročník, který shodou okolností včera začal číst svoji první hru, se kterou vstupuje do disku. Takže ty krušný chvilky mi teprve začnou teďka s nima.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herecký ročník učíte?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já mám vlastně ročník režisérů, dramaturgů a herců a jsem vlastně zodpovědnej za to, že je dovedu a že je snad jakoby spolu s týmem Tomáš Töpfer, Tomáš Pavelka, Apolena Veldová něco naučíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to teda si myslím, to je zodpovědnost jako hrom.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že se do Švandova divadla chodí na dobré divadlo, tak to si myslím, že už se v Praze ví a nejenom v Praze. Myslím si, že jsme k tomu trošičku možná přispěli teď k tomu povědomí i naším Tandemem. Ale můžeme udělat ještě víc, a to, když mi můj dnešní host, ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek teď prozradí, copak chystáte nového pro nás, pro diváky, za čím budeme teď jezdit přes most na druhou stranu Vltavy?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Tak pokud se týká činoherních představení, tak teďka v březnu máme premiéru před sebou, dramatizace nebo divadelní adaptace knížky Mariusze Szczygieła Gottland. Evidentně je o to už v tuto chvíli velký zájem. Lidi vlastně jakoby volaj a kupujou si lístky bez ohledu na to, že ta inscenace ještě není na světě. Takže si myslím, že to byla dobrá dramaturgická volba. V každém případě já se na tu inscenaci velmi těším, protože v ní hraje opět celý soubor. Takže diváci by mohli vidět vlastně jakousi ukázku toho, jak teďka pracujeme vůbec. Vedle toho Štěpán Pácl, režisér, který je nominovaný na Talent roku v tuto chvíli v Ceně Alfreda Radoka, který už u nás pracoval, bude mít premiéru hry Františka Hrubína Křišťálová noc. Takže to je taková jako oprášení něčeho staršího. Do toho by měla být prudká taková radikální interpretace Brechtova Baala, kterou bude zkoušet Braňo Mazúch ve studiové scéně v divadle a chystá se, 1. října totiž tohoto roku bude přesně 130 let od zahájení provozu Švandova divadla, takže my k tomu datu chystáme jednak premiéru, která se jmenuje Smích off/on, která bude mapovat 130 let života vlastně na Smíchově, bude ji režírovat Natálka Deáková. Měla by mít formu kabaretu a měla by mít premiéru právě 1. října 2011. A před těma 130 lety měla premiéru Smetanova Hubička za přítomnosti autora v roce 1881.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, mě zajímá a celou dobu se na to chci zeptat, vždycky jsem zapomněl, když jsme se rozpovídali, co pro vás znamenal ten návrat k tomu názvu Švandovo divadlo?
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Já jsem člověk, který miluje tradice, vlastně bych řekl, že jsem hodně konzervativní a vždycky mi přišlo divný, když jsem kolem toho domu šel, že se to divadlo dole jmenuje jinak než na fasádě. Na fasádě celou dobu bylo napsáno Švandovo divadlo na Smíchově. A mě šlo hodně třeba jednak o to, říct jim, že to divadlo se k tradicím hlásí, že my teďka, co tam jsme, tak jsme si vědomi, že před náma někdo byl, což je vlastně něco, co mám pocit, že lidi rádi zapomínaj a objevujou se noví géniové jenom poroto, že se nepodíváme 50 let zpět. Takže jakoby ten důvod je tenhle ten a taky jakoby, aby lidi vlastně, nebo znovu si uvědomili, že byl nějakej Pavel Švanda ze Samčic. A to je strašně výrazná, velmi výrazná osoba a jeho manželka Eliška Pešková, herečka, je velmi výraznou osobností českého divadelního podnikání. A pokud třeba, já nevím, před 3 lety byly v Praze diskuse o tom, jak soukromá divadla, jak divadla, která jsou dotovaná a tak dál, tak u toho Švandy vlastně nacházíte spoustu odpovědí, spoustu odpovědí na současný otázky kolem financování divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přeju vám, pane řediteli, aby Švandovo divadlo pokračovalo v těch dobrých tradicích, které tady jsou. A máte stoprocentní pravdu, na ty by se zapomínat nemělo. To byl dnes ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek na Tandemu. A vy si můžete to povídání protáhnout třeba tím, že si do Švandova divadla na něco, na co nás tady také třeba pan Hrbek pozval, zajdete. Moc vám děkujeme za vaši návštěvu. Ať se Švandovu divadlu i vám osobně daří.
Daniel HRBEK, ředitel Švandova divadla
--------------------
Děkuju vám. Na shledanou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
