Daniel Špinar - divadelní režisér
3. březen 2014
Tandem
Divadelní režisér Daniel Špinar přišel do Tandemu Jana Rosáka. Prozradil například, jak můžeme rozumět větám, že divák je pro něj až na druhém místě a umělec by neměl myslet na toho, pro koho tvoří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den vám přeje z Tandemu Jan Rosák. Můj host je režisér kritikou uznávaný a především mimořádně činný. Při tempu, jakým chrlí inscenace, by člověk předpokládal, že se snad ani nezastaví, no a přesto přišel posedět dneska na Tandem. Vítám divadelního režiséra Daniela Špinara. Dobrý den.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl jsem v úvodu, že je můj host kritikou uznávaný, jenže jeho inscenace zase nejsou širokou diváckou obcí přijímány s otevřenou náručí. Sám říká - ve světě by byl můj způsob inscenování vnímán jako klasický, možná dokonce až zastaralý, na zdejší poměry jsem ale i tak asi příliš moderní. No, tak uvidíme. O práci Daniela Špinara každopádně si dneska s velkým zájmem něco poslechneme. Hezkou chvilku u rádia vám všem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mým hostem je dnes divadelní režisér Daniel Špinar. Narodil jste se v Praze.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mám tady zaznamenáno, ale víc o vašem dětství nevím. Jenom se dá soudit, že jste měl touhu dělat něco v pohostinství snad, protože jste šel na hotelovou školu.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To byla, to byl takovej omyl. Já jsem nevěděl moc, co mám po základní škole dělat, zas tak dobře jsem se neučil, takže gympl jsem nechtěl, protože jsem si myslel, že na vysokou asi nepůjdu a tak jsem zvolil hotelovku s takovou nadějí, že tam je hodně jazyků, kontakt s lidmi, ale pak jsem zjistil, že je to spíš škrabání brambor a roznášení piva, tak jsem potom zjistil, že to nemá smysl a přišla asi na tu DAMU.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale absolvoval jste jí.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Absolvoval jsem tu školu, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste měl maturitu.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
... bylo to malinko dramatičtější, protože jsem se vlastně dostal na DAMU dřív než jsem tu maturitu dodělal, takže jsem se musel potom po roce na DAMU vrátit zpátky na střední školu a dodělat si vlastně tu maturitu jako expost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to herectví vás tudíž muselo nějak jaksi, dejme tomu, neříkám přímo vzrušovat, ale aspoň zajímat, ne?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No já jsem, já jsem, moje základy byly takový, že já jsem z takový z půlky z docela umělecký rodiny, i když moje babička byla spíš dirigentka a klavíristka a spíš přes ten zpět a opera a tak, a já jsem vlastně navštěvoval potom normálně ZUŠku, že jo, a tam jsem se prostě do toho zamiloval a pak mě vlastně učila paní Steimarová, herečka, Jiřina Steimarová, matka Jiřího Kodeta, a vlastně díky ní jsem nějak k tomu prostě přičuchnul. Ta mě vyloženě jako tak nadchla jako ženská, že jsem do toho šel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už bylo v průběhu té, toho, té hotelovky ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To už bylo vlastně ke konci tý školy, tý hotelovky, to mi bylo nějakých 18 třeba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, aha. No tak to je jasný. Jiřina Steimarová byla senzační herečka, byla taková nekonvenční, že jo ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Velmi, velmi nekonvenční.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... ano, no ale pořád je tam pár takových otázek. Vy jste absolvoval herectví.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, jaksi je to samozřejmě mekka spousty mladých lidí dostat se vůbec na DAMU, pak absolvovat herectví a pak stát se hercem, ale vám to nestačilo.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No já jsem tak spíš v průběhu toho studia zjistil, že najednou tak spíš mě baví to okolo, že já jsem byl takovej hodně nesnesitelnej herec pro režiséry, protože jsem vždycky koukal ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten remcal takovej.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já jsem jako, já jsem jako ne úplně remcal, spíš jsem tak jako nic nedělal a díval jsem se okolo a pak jsem jako měl vždycky nějaký poznámky a pak jsem zjistil, že vlastně mě to baví víc z zý druhý strany a nějak jsem z toho úplně přirozeně prostě přešel na tu režii, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tomu herectví jste se v podstatě jako intenzivně nevěnoval?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ne, já jsem přestal vlastně v Disku absolventskou inscenací a pak jsem už nikdy na prkna kromě záskoků, který režisér musí občas udělat za herce, tak jsem nikdy vlastně neabsolvoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V angažmá jste určitě nebyl.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ne, ne. Vůbec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nezanevřel jste na to.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To ne. Ale já jsem měl vždycky pocit, že, že možná nějakej talent hereckej mám, ale nemám na to moc dispozice, jakože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to myslíte?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
... no třeba měl jsem docela problémy hlasový, jo, myslím, že jsem se nenaučil na tý škole pořádně vlastně technicky mluvit, a dost mě to sužovalo a jako já jsem chtěl bejt takovej vždycky univerzální herec z Národního divadla a to mi nevyšlo, tak jsem vlastně nějak jako přešel jinam a zjistil jsem, že mě vlastně baví víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, teď trošičku jsem zase na pochybách, jestli si dobře rozumíme, nebo já jestli tomu dobře rozumím. Říkáte, že jste chtěl být takovej ten univerzální herec z Národního divadla, což je ovšem herec takovýho typu, dejme tomu, klasickýho.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale přitom vaše divadlo, který děláte, má ke klasickému divadlu hodně daleko.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No, já jako samozřejmě, tak mně bylo 20, že jo, takže já jsem prostě tehdy opravdu jsem to vnímal jinak všechno, ale já chci říct k tomu svýmu divadlu, že já i když se může spousta lidem zdát jako avantgardnější nebo prostě modernější, než by chtěli třeba výkladový, tak já si myslím, že vždycky jdu hlavně po hereckým výkonu a vždycky chci, aby ten herec v tom byl hlavně dobrej, takže si myslím, že tohle je ten základ toho herectví, co mám v sobě vystudovanýho, že otisku do těch her a vlastně i kritici, ale myslím, že i diváci vždycky oceňujou jako hlavně to, že ti herci v tom dobře hrajou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes mým hostem divadelní režisér Daniel Špina a jak jsem říkal, je kritikou uznávaný, ale široká divácká obec je někdy jaksi na pochybách, jestli mu úplně rozumí. Já se vás teď chci zeptat, jestli na lidi nejdete tak trošku moc kách, jestli jsou naši diváci trošičku jaksi nepřipraveni náhodou na to, co do nich tady jaksi neperete, jo?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já, jo, jo, rozumím. Já si myslím, že českej divák obecně je hodně konzervativní, že, že vůbec jako česká nátura obecně je velmi konzervativní, když to srovnáme vlastně s dalšími evropskými zeměmi třeba Německo, že jo, tak to je, to je nebe a dudy. Tam jsou ty diváci mnohem fundovanější a vlastně oni jsou lační potom vidět něco jinak, nově, osobitě. U nás příliš ne, u nás, když jdou lidi na Maryšu, tak chtějí vidět Maryšu tak, jak si ji představovali, jak ji četli nebo jak ji viděli a mě jako diváka tohle pobuřuje, protože vlastně mě nebaví nic, mě absolutně nebaví, když jdu do divadla a vidím, vidím vlastně něco, co, co mě nijak neposune, co, co mi nic nevyloží, co vlastně jsem si dokázal sám přečíst. Takže z tohohle toho důvodu si myslím trošku narážím, protože já dělám klasiku, kterou vykládám, kterou vykládám svým osobitým způsobem vlastně přes, já jsem filtr všeho, takže já vlastně jsem člověk, kterej vlastně se na to nějak podívá, přečte to nějak a vlastně to vyloží a to ty diváci občas mají pocit, že znásilňuju ty věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No víte, měli jsme tady v historii víc režisérů, kteří byli novátory, nevím dejme tomu Radok a Krejča pozor třeba, který dělal inscenace i v tom zmiňovaném Národním divadle, takže lidi trošičku se, no možná i ošívali, ale nakonec jaksi byl akceptován i tou širokou diváckou obcí a proto se ptám, jestli náhodou jste příliš nepřitvrdil, jestli, jestli třeba jste si myslel, že lidi budou víc připraveni na to?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To ne. Já si spíš myslím, že problém je v tom, že občas dělám nějaký inscenace do nějakýho divadla, kam se to třeba úplně nehodí, jo. To zase potom už je věc samozřejmě toho divadla samotnýho a těch divák, který jsou tam zvyklí chodit. Ale třeba teďka jsem dělal, dělal toho Hamleta ve Švanďáku a je to velmi úspěšná inscenace, je to pořád vyprodaný a je to v podstatě jedna z nejúspěšnějších tam, takže ono se to nedá asi říct. Záleží vždycky, jak se to sejde celkově i s tím divadlem, s těma hercema, s tím, s tou látkou a se mnou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak my si o těch vašich inscenacích, zmínil jste Hamleta, ale je jich samozřejmě mnohem víc těch, které jsou takhle diskutovány, tak jak jsem to zmínil v úvodu, tak si o nich popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je divadelní režisér Daniel Špinar, původně herec, ale opravdu jenom původně, jenom krátce. Víte, vaše inscenace a to jsem rád, že jste to sám zmínil, dají herci velikou příležitost jaksi k tomu, aby, aby se projevil, což je otázka, kterou jsem na vás taky měl tady připravenou, jestli hodně stavíte na hercích?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Na hercích stavím hodně, protože si myslím, že herec je vlastně to základní gro toho divadla, proto tam ten divák chodí a samozřejmě všechno ostatní nějak podléhá trendům teďka moderního divadla, nějak to jako zvětšuje význam metafory, cokoli, scénu, ale, ale v podstatě ten herec vždycky tam je obnaženej sám a myslím, že ten divák chodí na to, protože chce ten kontakt, takže ať už je ta inscenace stylizovaná jakkoli, tak prostě ten herec v tom musí bejt výbornej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkal jste je obnaženej, tak v Hamletovi dokonce doslova, teda ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... ale i vaše další inscenace jsou, řekl bych, velmi netradiční a to mě z toho hereckého hlediska hodně zajímá. Dělal jste třeba velice zajímavou inscenaci v Klicperově divadle Žebráckou operu ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano, Žebráckou operu od Havla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... která byla prezentována, nebo prezentovaná, spíš jaksi nazvána kritikou jako, jako mafiánská groteska.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dělalo vám to radost nebo vám to šlo proti srsti?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Dělalo mi to velkou radost. Já si myslím, takhle, Havel je velmi těžkej autor, protože on je na můj vkus hodně ukecanej, on prostě, on vlastně jeho, jeho metoda je v tom, že vlastně ty lidi jak se ukecají k smrti, jo, že ti papalášové tam furt mluvěj a já jsem, já nedělám příliš jako texty, který jsou hodně jako mnohamluvný, a tohle teda byla výjimka, protože ten text je úžasnej a já jsem si to vybral i z toho důvodu, že jsem jako cejtil, že tam můžu právě otisknout trošičku sám sebe a udělal jsem to celý přes 70. léta a inspiroval jsem se těma filmama slavnejma Což takhle dát si špenát a Pane, vy jste vdova a tak dále, a bavilo mě prostě zkoumat tu dobu a nakonec jsem zjistil, že ačkoli jsem to udělal vlastně retro, tak je to současný strašně teď. Takže ta hra prostě nestárne, je hrozně vtipná a zároveň je nesmírně aktuální a ti herci, co tam prostě předvádějí, to je výsostně technicisní disciplína, protože to je fakt ukecaný a je to technicky náročný vůbec jako na výdrž, takže ty herci z Klicperova divadla opravdu jako odvádějí perfektní výkon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trošičku to možná může jaksi vypadat z dálky, že autoři a jsou to nějaký autoři, že jo, Kafka, Havel, Tolstoj, Shakespeare, že jsou pro vás vlastně prostředkem ke sdělení vaší vize světa.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
V podstatě to tak je, protože já, já vnímám to, že jako veškerej text, kterej je napsanej a dramatická literatura absolutně je vlastně polotovar, je to vlastně nějakej výchozí materiál, s kterým já pracuju dál a kterej mě jako rozvíjí nějakou fantasii. Ve chvíli, kdy bych vlastně jako pietně dělal nějakej text, tak se mi zdá, že to vlastně je, je lepší si přečíst opravdu nebo tam dát někoho, kdo to přečte. Takhle já vlastně já, já doufám a snažím se o to, aby ten divák vlastně byl lačnej po tom, co vlastně já mu ukážu, co, co z toho udělám. A myslím si, že ta produkce divadelní, je tak z 80 až 90 % ta klasická, že vlastně vždycky se ten divák může rozhodnout, jestli půjde na něco klasickýho, co očekává, anebo jestli půjde na něco, co ho trošičku dostane třeba někam jinam, tak to je asi tak všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ono, mám takový pocit a ze svého hlediska laika, jestli náhodou jaksi třeba někdy nejdete malinko přes míru, jo, i v Hamletovi vám malinko někdy vyčítají, že některé jaksi scény, hlavně ve druhé polovině, jsou už trošičku mimo jaksi rozlišovací schopnost diváka, jo. To je možná pravda. Víte, ono to, máte stoprocentní pravdu v tom, že divák je konzervativní, spousta zpěváků, kteří seděli na vaše místě tak jako s takovým smutným úsměvem konstatovali, že když mají koncerty, tak posluchači a diváci chtějí jejich staré písničky. Možná i takhle je to s divadlem, že chtějí prostě toho Hamleta s lebkou a prostě nad opravdovou dírou hrobu, že jo, chtějí Ofélii tak, jak ji znají prostě jako Tomášovou. Možná jaksi ta míra asi, ne?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Jako není to, jako není to určitě žádná cílená provokace a rozhodně jako nevyzývám diváka k souboji. Já to mám tak, že prostě já ani jinak bych tvořit nedokázal. Já si myslím, že každej umělec, já se za umělce považuju, prostě musí být osobitý a musí tvořit skrze sebe, ať už je to zpěvák, malíř kdokoli. A já vlastně si, já vlastně nevím, jestli to je moc nebo málo pro diváka. Je to přesně to, co jsem já. A vlastně u toho Hamleta konkrétně tam je důležitý poznamenat, že vlastně už samotný škrtání v tom textu, který mi trvalo asi 5 hodin jinak, je vlastně už nějaká interpretace, že vlastně to, to který scény já z toho vyberu a vlastně poskládám z nich ten příběh a teďka je otázka, jestli já udělám jako víc to o tý rodině, nebo víc o tý politice, nebo víc o tom bláznovství, jo, nebo víc o těch vztazích, tak to všechno jako už jako utváří vlastně to, tu hru a tu inscenaci, takže vlastně ono to u Hamleta je opravdu interpretace už jenom když vlastně přijdu na první čtenou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hudba je pochopitelně taky nedílnou součástí inscenací divadelních. Já nepochybuji, že i Daniel Špinar, divadelní režisér, který je dnes hostem Tandemu, hudbu akcentuje výrazně, ale nepředpokládám, že asi střední proud, viďte?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já můžu říct, že vždycky záleží na tom tématu tý inscenace. A mě vlastně právě baví naopak někdy jít i hodně do retra a třeba právě, jak jsme se bavili o tý Žebrácký opeře, tam jsem právě použil Bee Gees, tam jsem použil Bee Gees, což je v podstatě už střední proud, ale je to teda úžasná diskotéková, řekněme, muzika a hudba mě hodně baví v inscenacích, třeba u toho Havla i mi vyloženě říkali, že by Havel byl trošku z toho asi malinko vyděšenej, protože on vlastně neměl příliš rád, když do těch inscenací byla hudba, protože hudbou bylo pro něj ta řeč nebo ten jazyk. Ale já to mám rád a vlastně mám i hodně rád, když vlastně tam zpívá naživo a i třeba přesně retro věci, který známe a používám strašně moc ty různý Madonny z 80. let a protože to je moje dětství, že jo, to je, a Bee Gees to k tomu patřej samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si dáme Bee Gees.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Tak si dáme Bee Gees.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, písnička na přání Daniela Špinara Bee Gees.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Daniel Špinar, divadelní režisér, jehož Hamlet teď v poslední době ve Švandově divadle vzbudil určitě hodně diskusí mezi odborníky i mezi diváky, váš Hamlet tam není takový ten klasický filozof, ale takový, takový rozmazlenec, jo, takový spratek trošku.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No tak ono to je daný tím, že jsem obsadil mladýho kluka a ono prostě, když to hraje nějakej 24letej kluk, tak vždycky to trošku bude zavánět tímhle a všechny ty filozofický pasáže se najednou trošku významově posouvají někam jinam. Takže já jsem se nesnažil o to, aby tam byl nějakej bloumající postarší muž, který chodí s lebkou, a udělal jsem z něho takovýho mladýho nerozhodnýho kluka, kterej je, kterej je i zmítanej vlastně skoro až postpubertou a takovými různými stavy. Najednou se tam prostě vykrystalizovaly úplně jiný oblouky a motivace postavy. Takže vlastně to obsazení samo o sobě je vlastně určující.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak je něco úplně jiného než Radovan Lukavský, že jo ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No stoprocentně, stoprocentně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vůbec díváte na své předchůdce, myslím režiséry, ale samozřejmě i jejich interprety?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Tak já samozřejmě si všech tady těch velkých režisérů a herců vážím a myslím si, že jenom je na tom samozřejmě vidět, že doba postupuje. A já musím říct, že když jsem třeba viděl Macháčkova Hamleta jako záznam v Národním divadle, tak jsem, tak vlastně ačkoli jsem dokázal akademicky říct ano, tohle řekl dobře, tohle bylo pěkně udělaný, tak vlastně mi to přišlo starý, a to je logický, protože prostě to divadlo se vyvíjí stejně jako každý, každý umění. A my jenom trošku tak pietně furt se díváme zpátky a to určitě byly v tý době neskutečný ikony tyhlety ty lidi a prostě dělali skvělou práci, ale myslím si, že jako dneska by už byli jiný, dneska by to dělali jinak a pokud někdo opravdu je jakoby opravdu na vrcholu a sleduje vlastně, co se vůbec děje s divadlem obecně, tak prostě jde nějakým směrem, který už jako spíš směřuje k tomu Německu a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co si myslíte, že by Shakespeare sám řekl na vašeho Hamleta?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To by bylo taky zajímavý. Zajímavý, no, na Hamleta, já spíš mám jako ještě vtipnou zkušenost se Shakespearem obecně, protože já jsem dělal ještě na Hradě to Zkrocené zlé ženy a to mě právě, to mě právě překvapilo to, že já jsem to teda trošku modernizoval, samozřejmě běhala tam s pilou a tak, ale v podstatě víceméně je taková bujará komedii, která i tehdy si myslím, že byla taková, že se tam kopali do zadku a je to hodně o, jako o sexu a erotice a o nějakým namlouvání si sameček se samičkama a vlastně byl jsem překvapenej, jak konzervativní diváci opravdu jsou, protože jim tam vadily tyhle věci a já jsem vlastně si říkal, jak je to možný, když ten Shakespeare to takhle napsal, že to je vlastně, že to je taková bujará košilatá komedie s takovýma hodně dvojsmyslnejma fórama, jako hodně takovejma podsukňovejma, tak vlastně jak to, že divák je pobouřen, že to vlastně člověk potom takhle jadrně, jadrně udělá, takže já myslím, že Shakespeare vlastně by byl možná docela rád, že se to vůbec hraje a že prostě někdo tomu ještě furt věnuje energii a prostě jsou to krásný hry a myslím si, že by byl rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jestli náhodou tomu současnýmu divákovi, konzervativnímu divákovi víc než ta jadrná řeč, která, máte pravdu, jaksi tam své místo má, nevadí takovýty venkovní, anebo vnějškový atributy jako, dejme tomu, dopravní prostředky nebo pistole v Hamletovi a podobný, co?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano. To je, to je možný, no ale já vlastně tomu nerozumím, protože divadlo by nemělo bejt takhle úplně základně. Divadlo je vlastně i skoro jediný umění, který je tady a teď, který končí poslední větou tý inscenace a v podstatě dá už zase něco do budoucna a vlastně ta inscenace umírá a vlastně to je to setkání, to je ta živost tady a teď kontakt, to je takový setkání. A já nechápu, proč by divák chtěl, když jsme tady v tý přítomnosti teď a tady, proč by chtěl nějakej dobovej obrázek. Já to prostě nechápu. Já si prostě myslím, že to má bejt jako řeč současná, jako i přes Shakespeara, ale musíme mluvit současně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já si myslím, že to právě tomu divákovi nejvíc vadí u takových těch autorů, které považuje za ty, jimž rozumí. U Kafky by mu to asi tolik nevadilo, ale, ale dejme tomu u Shakespeara to ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To jsou prostě stereotypy. Jako třeba Kafka je, Kafka třeba všichni mají na Kafku zafixovanýho a třeba Kafka je vlastně jako skvělej komediograf a je to vlastně až groteskář, jo, a prostě je potřeba objevovat tyhle věci a myslím si, že bojovat se stereotypem je prostě celoživotní prostě poslání každýho.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídám si v Tandemu s divadelním režisérem Danielem Špinarem, který sám na sebe prozradil, že když dokončil školu, tak asi nenalézal všude jaksi úplné pochopení, protože já vás budu citovat: "Byl jsem hodně zahleděný do sebe, nekompromisní a nekomunikativní." Jste dneska samozřejmě určitě méně zahleděný do sebe, ale jste už třeba kompromisnější a komunikativnější?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já myslím, že jako to patří prostě jako ke stárnutí obecně, že jako člověk vždycky když stárne, tak prostě je méně kompromisní, už je smířlivější a samozřejmě ta zkušenost taky člověka ohobluje, takže já když jsem samozřejmě vycházel ze školy, tak jsem měl pocit, že dobiju svět a všechno mi leží u nohou a byl jsem hodně nekompromisní a takovej i jsem trošku právě zapomínal na toho herce v tom smyslu, že jsem byl třeba na ně ostřejší, než bych měl bejt a teďka se to všechno tak ohoblovalo a po těch asi 8 letech, co to dělám, teďka už se mi zdá, že tak jsem v tom už smířlivej no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jste smířlivější i vůči divákovi, protože i tohleto jste řekl a to mě docela nadzvedlo, že divák je pro vás až na druhým místě, že si myslíte, že umělec by vůbec neměl myslet na to, pro koho tvoří.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já si to myslím, no jako ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fakt jo?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
... já si myslím jako, ono to zní hodně jako vzpupně, ale ono to vlastně není vzpupnost. To je, ono to jinak nejde dělat, jo, já si prostě myslím, že samozřejmě divadlo je nějakej druh prostě disciplíny, kde samozřejmě je jako nedílnou součástí, je tam hrozně nutnej, ale já když pracuju, tak já nemůžu myslet na to, pro koho to dělám. To prostě nelze. Já jako dělám vždycky věc, řeknu si je to zajímavý, baví mě to, chci tím něco říct, mám na to lidi, tým a tak dále a prostě dělám to a doufám, že se to divákovi bude líbit, ale když ne, tak prostě řeknu no, tak to nevyšlo. Ale právě, že to je ten rozdíl mezi uměním a nějakou, řekněme, kulturní obslužností, jo, to prostě to jsou dvě věci, který by se neměly míchat a já vlastně si myslím, že dělám tuhletu disciplínu, považuju se za umělce a proto úplně sobecky musím říct, že a každej umělec je sobec a každej umělec je egoista, to tak je, takže s tím nic neudělám, to prostě jsem zase řekl pravdu jednou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je, to je dobře, to je dobře, to já vás za to velice hodnotím, ale pracujete v instituci nebo institucích, které si taky svým způsobem musí na sebe vydělat a když přestanou diváci chodit, když na ně nebudete tolik myslet, tak co potom?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No, já jsem se do tý situace tak ještě úplně zásadně nedostal, a já si myslím, že už jsem teďka jako v takovým postavení, že si mě lidi vždycky najímají, protože trošku vědí, co je čeká. Já nechci ze sebe dělat opravdu nějakýho úplně alternativního šílence v divadle, to teďka zní, jako že dělám prostě věci naruby, jo to ne, ale prostě mám nějakej osobitej pohled a ty lidi, který mě najímají v těch divadlech, teďka vlastně nastupuju do Národního divadla, že jo, takže já vlastně budu od září kmenovej režisér Národního divadla, tak uvidíme, kam to, kam to půjde, jestli ty diváci na to přistoupěj nebo ne. Ale samozřejmě Národní divadlo je ještě specifičtější trošku prostor, protože to je, to je to národní, tam jsou prostě všichni, to je takovej ten mix, takže tam to diváctvo se nedá ani identifikovat, no, tak uvidíme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jste to slyšeli, divadelní režisér Daniel Špinar míří do Národního divadla. No, já teď jsem si okamžitě vybavil vašeho Vojcka na Vinohradech. Představení, na které se diváci zase tolik nehrnuli, co si budeme povídat. Jak to bude vypadat v Národním divadle? Co tam, co tam chystáte? S čím tam jdete?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Chystám tam, já teď dělám ze Života hmyzu, to bude první věc, to má premiéru teďka v červnu. A pak dělám vlastně ve Stavovským divadle Othella, takže další Shakespeare, uvidíme, jak to vyložíme. To tam, to tam je ten výklad poměrně zásadní, protože samozřejmě my s černochama nedisponujeme a natírat herce černou tělkou se mi úplně nezdá jako nejlepší řešení. Je to takový trošku kašírovaný, takže vlastně tam já musím vymyslet vlastně vůbec o čem ten Othello je, tak na to se těším. A potom dělám jednu věc ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bude to bílý Othello.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Netuším, ještě v teďka v tuto chvíli opravdu je to úplně čistej, čistej nepopsanej list a jenom se na těším, čtu si to a snad něco vymyslíme, no. A poslední věc dělám potom ještě v tý příští sezoně, to dělám na Nové scéně takovou současnou fakt hezkou apokalyptickou hru od autora, který se jmenuje Bartlett a jmenuje se to Zemětřesení v Londýně. Takže jako práce, práce je krásná a uvidíme, uvidíme jako to, co diváci. Každopádně, když jste zmiňoval toho Vojcka, já chci jenom říct, že ten Vojcek samozřejmě, na Vojcka se nechodí nikdy nikde, jo, Vojcek je prostě velmi temná, temná básnická, symbolistická hodně vizionářská věc, která je něčím nesnesitelná a vlastně ono to, že vůbec se to tam hrálo asi 12krát na těch Vinohradech a bylo tam vždycky třeba 400 lidí, tak to bylo prostě obrovskej vlastně úspěch. Ale ano, takovýhle extrémy se nedají dělat příliš často a jako člověk takovej to za extrém považuje nebo já to považuju za extrém, ale problém je v tom, že si myslím, že takováhle budova by měla mít i toho Vojcka, že tam prostě můžou bejt ty operetní záležitosti v uvozovkách, ale měl by tam být i ten Vojcek, že je to přece jenom divadlo, kterej slouží jako širší, širší obci diváků, takže nic proti ničemu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já si myslím, že se teď v novém působení Daniela Špinara v Národním divadle můžete těšit na to, že se určitě nudit nebudete už z toho, co řekl před chvilkou, doufám, že jste to nezapomněli, že to je taková hezká apokalyptická hra, tak tohle zdánlivě vypadá jako protimluv, tak v pojetí Daniela Špinara bude určitě ohromně zajímavá záležitost. Budeme se těšit, moc vám děkuju za dnešní návštěvu a ať se daří.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Taky děkuju, ano, děkuju.
--------------------
Dobrý den vám přeje z Tandemu Jan Rosák. Můj host je režisér kritikou uznávaný a především mimořádně činný. Při tempu, jakým chrlí inscenace, by člověk předpokládal, že se snad ani nezastaví, no a přesto přišel posedět dneska na Tandem. Vítám divadelního režiséra Daniela Špinara. Dobrý den.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl jsem v úvodu, že je můj host kritikou uznávaný, jenže jeho inscenace zase nejsou širokou diváckou obcí přijímány s otevřenou náručí. Sám říká - ve světě by byl můj způsob inscenování vnímán jako klasický, možná dokonce až zastaralý, na zdejší poměry jsem ale i tak asi příliš moderní. No, tak uvidíme. O práci Daniela Špinara každopádně si dneska s velkým zájmem něco poslechneme. Hezkou chvilku u rádia vám všem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mým hostem je dnes divadelní režisér Daniel Špinar. Narodil jste se v Praze.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mám tady zaznamenáno, ale víc o vašem dětství nevím. Jenom se dá soudit, že jste měl touhu dělat něco v pohostinství snad, protože jste šel na hotelovou školu.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To byla, to byl takovej omyl. Já jsem nevěděl moc, co mám po základní škole dělat, zas tak dobře jsem se neučil, takže gympl jsem nechtěl, protože jsem si myslel, že na vysokou asi nepůjdu a tak jsem zvolil hotelovku s takovou nadějí, že tam je hodně jazyků, kontakt s lidmi, ale pak jsem zjistil, že je to spíš škrabání brambor a roznášení piva, tak jsem potom zjistil, že to nemá smysl a přišla asi na tu DAMU.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale absolvoval jste jí.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Absolvoval jsem tu školu, ale ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste měl maturitu.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
... bylo to malinko dramatičtější, protože jsem se vlastně dostal na DAMU dřív než jsem tu maturitu dodělal, takže jsem se musel potom po roce na DAMU vrátit zpátky na střední školu a dodělat si vlastně tu maturitu jako expost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to herectví vás tudíž muselo nějak jaksi, dejme tomu, neříkám přímo vzrušovat, ale aspoň zajímat, ne?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No já jsem, já jsem, moje základy byly takový, že já jsem z takový z půlky z docela umělecký rodiny, i když moje babička byla spíš dirigentka a klavíristka a spíš přes ten zpět a opera a tak, a já jsem vlastně navštěvoval potom normálně ZUŠku, že jo, a tam jsem se prostě do toho zamiloval a pak mě vlastně učila paní Steimarová, herečka, Jiřina Steimarová, matka Jiřího Kodeta, a vlastně díky ní jsem nějak k tomu prostě přičuchnul. Ta mě vyloženě jako tak nadchla jako ženská, že jsem do toho šel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už bylo v průběhu té, toho, té hotelovky ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To už bylo vlastně ke konci tý školy, tý hotelovky, to mi bylo nějakých 18 třeba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, aha. No tak to je jasný. Jiřina Steimarová byla senzační herečka, byla taková nekonvenční, že jo ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Velmi, velmi nekonvenční.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... ano, no ale pořád je tam pár takových otázek. Vy jste absolvoval herectví.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, jaksi je to samozřejmě mekka spousty mladých lidí dostat se vůbec na DAMU, pak absolvovat herectví a pak stát se hercem, ale vám to nestačilo.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No já jsem tak spíš v průběhu toho studia zjistil, že najednou tak spíš mě baví to okolo, že já jsem byl takovej hodně nesnesitelnej herec pro režiséry, protože jsem vždycky koukal ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten remcal takovej.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já jsem jako, já jsem jako ne úplně remcal, spíš jsem tak jako nic nedělal a díval jsem se okolo a pak jsem jako měl vždycky nějaký poznámky a pak jsem zjistil, že vlastně mě to baví víc z zý druhý strany a nějak jsem z toho úplně přirozeně prostě přešel na tu režii, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tomu herectví jste se v podstatě jako intenzivně nevěnoval?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ne, já jsem přestal vlastně v Disku absolventskou inscenací a pak jsem už nikdy na prkna kromě záskoků, který režisér musí občas udělat za herce, tak jsem nikdy vlastně neabsolvoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V angažmá jste určitě nebyl.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ne, ne. Vůbec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nezanevřel jste na to.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To ne. Ale já jsem měl vždycky pocit, že, že možná nějakej talent hereckej mám, ale nemám na to moc dispozice, jakože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to myslíte?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
... no třeba měl jsem docela problémy hlasový, jo, myslím, že jsem se nenaučil na tý škole pořádně vlastně technicky mluvit, a dost mě to sužovalo a jako já jsem chtěl bejt takovej vždycky univerzální herec z Národního divadla a to mi nevyšlo, tak jsem vlastně nějak jako přešel jinam a zjistil jsem, že mě vlastně baví víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, teď trošičku jsem zase na pochybách, jestli si dobře rozumíme, nebo já jestli tomu dobře rozumím. Říkáte, že jste chtěl být takovej ten univerzální herec z Národního divadla, což je ovšem herec takovýho typu, dejme tomu, klasickýho.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale přitom vaše divadlo, který děláte, má ke klasickému divadlu hodně daleko.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No, já jako samozřejmě, tak mně bylo 20, že jo, takže já jsem prostě tehdy opravdu jsem to vnímal jinak všechno, ale já chci říct k tomu svýmu divadlu, že já i když se může spousta lidem zdát jako avantgardnější nebo prostě modernější, než by chtěli třeba výkladový, tak já si myslím, že vždycky jdu hlavně po hereckým výkonu a vždycky chci, aby ten herec v tom byl hlavně dobrej, takže si myslím, že tohle je ten základ toho herectví, co mám v sobě vystudovanýho, že otisku do těch her a vlastně i kritici, ale myslím, že i diváci vždycky oceňujou jako hlavně to, že ti herci v tom dobře hrajou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes mým hostem divadelní režisér Daniel Špina a jak jsem říkal, je kritikou uznávaný, ale široká divácká obec je někdy jaksi na pochybách, jestli mu úplně rozumí. Já se vás teď chci zeptat, jestli na lidi nejdete tak trošku moc kách, jestli jsou naši diváci trošičku jaksi nepřipraveni náhodou na to, co do nich tady jaksi neperete, jo?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já, jo, jo, rozumím. Já si myslím, že českej divák obecně je hodně konzervativní, že, že vůbec jako česká nátura obecně je velmi konzervativní, když to srovnáme vlastně s dalšími evropskými zeměmi třeba Německo, že jo, tak to je, to je nebe a dudy. Tam jsou ty diváci mnohem fundovanější a vlastně oni jsou lační potom vidět něco jinak, nově, osobitě. U nás příliš ne, u nás, když jdou lidi na Maryšu, tak chtějí vidět Maryšu tak, jak si ji představovali, jak ji četli nebo jak ji viděli a mě jako diváka tohle pobuřuje, protože vlastně mě nebaví nic, mě absolutně nebaví, když jdu do divadla a vidím, vidím vlastně něco, co, co mě nijak neposune, co, co mi nic nevyloží, co vlastně jsem si dokázal sám přečíst. Takže z tohohle toho důvodu si myslím trošku narážím, protože já dělám klasiku, kterou vykládám, kterou vykládám svým osobitým způsobem vlastně přes, já jsem filtr všeho, takže já vlastně jsem člověk, kterej vlastně se na to nějak podívá, přečte to nějak a vlastně to vyloží a to ty diváci občas mají pocit, že znásilňuju ty věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No víte, měli jsme tady v historii víc režisérů, kteří byli novátory, nevím dejme tomu Radok a Krejča pozor třeba, který dělal inscenace i v tom zmiňovaném Národním divadle, takže lidi trošičku se, no možná i ošívali, ale nakonec jaksi byl akceptován i tou širokou diváckou obcí a proto se ptám, jestli náhodou jste příliš nepřitvrdil, jestli, jestli třeba jste si myslel, že lidi budou víc připraveni na to?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To ne. Já si spíš myslím, že problém je v tom, že občas dělám nějaký inscenace do nějakýho divadla, kam se to třeba úplně nehodí, jo. To zase potom už je věc samozřejmě toho divadla samotnýho a těch divák, který jsou tam zvyklí chodit. Ale třeba teďka jsem dělal, dělal toho Hamleta ve Švanďáku a je to velmi úspěšná inscenace, je to pořád vyprodaný a je to v podstatě jedna z nejúspěšnějších tam, takže ono se to nedá asi říct. Záleží vždycky, jak se to sejde celkově i s tím divadlem, s těma hercema, s tím, s tou látkou a se mnou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak my si o těch vašich inscenacích, zmínil jste Hamleta, ale je jich samozřejmě mnohem víc těch, které jsou takhle diskutovány, tak jak jsem to zmínil v úvodu, tak si o nich popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je divadelní režisér Daniel Špinar, původně herec, ale opravdu jenom původně, jenom krátce. Víte, vaše inscenace a to jsem rád, že jste to sám zmínil, dají herci velikou příležitost jaksi k tomu, aby, aby se projevil, což je otázka, kterou jsem na vás taky měl tady připravenou, jestli hodně stavíte na hercích?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Na hercích stavím hodně, protože si myslím, že herec je vlastně to základní gro toho divadla, proto tam ten divák chodí a samozřejmě všechno ostatní nějak podléhá trendům teďka moderního divadla, nějak to jako zvětšuje význam metafory, cokoli, scénu, ale, ale v podstatě ten herec vždycky tam je obnaženej sám a myslím, že ten divák chodí na to, protože chce ten kontakt, takže ať už je ta inscenace stylizovaná jakkoli, tak prostě ten herec v tom musí bejt výbornej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkal jste je obnaženej, tak v Hamletovi dokonce doslova, teda ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... ale i vaše další inscenace jsou, řekl bych, velmi netradiční a to mě z toho hereckého hlediska hodně zajímá. Dělal jste třeba velice zajímavou inscenaci v Klicperově divadle Žebráckou operu ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano, Žebráckou operu od Havla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... která byla prezentována, nebo prezentovaná, spíš jaksi nazvána kritikou jako, jako mafiánská groteska.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dělalo vám to radost nebo vám to šlo proti srsti?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Dělalo mi to velkou radost. Já si myslím, takhle, Havel je velmi těžkej autor, protože on je na můj vkus hodně ukecanej, on prostě, on vlastně jeho, jeho metoda je v tom, že vlastně ty lidi jak se ukecají k smrti, jo, že ti papalášové tam furt mluvěj a já jsem, já nedělám příliš jako texty, který jsou hodně jako mnohamluvný, a tohle teda byla výjimka, protože ten text je úžasnej a já jsem si to vybral i z toho důvodu, že jsem jako cejtil, že tam můžu právě otisknout trošičku sám sebe a udělal jsem to celý přes 70. léta a inspiroval jsem se těma filmama slavnejma Což takhle dát si špenát a Pane, vy jste vdova a tak dále, a bavilo mě prostě zkoumat tu dobu a nakonec jsem zjistil, že ačkoli jsem to udělal vlastně retro, tak je to současný strašně teď. Takže ta hra prostě nestárne, je hrozně vtipná a zároveň je nesmírně aktuální a ti herci, co tam prostě předvádějí, to je výsostně technicisní disciplína, protože to je fakt ukecaný a je to technicky náročný vůbec jako na výdrž, takže ty herci z Klicperova divadla opravdu jako odvádějí perfektní výkon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trošičku to možná může jaksi vypadat z dálky, že autoři a jsou to nějaký autoři, že jo, Kafka, Havel, Tolstoj, Shakespeare, že jsou pro vás vlastně prostředkem ke sdělení vaší vize světa.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
V podstatě to tak je, protože já, já vnímám to, že jako veškerej text, kterej je napsanej a dramatická literatura absolutně je vlastně polotovar, je to vlastně nějakej výchozí materiál, s kterým já pracuju dál a kterej mě jako rozvíjí nějakou fantasii. Ve chvíli, kdy bych vlastně jako pietně dělal nějakej text, tak se mi zdá, že to vlastně je, je lepší si přečíst opravdu nebo tam dát někoho, kdo to přečte. Takhle já vlastně já, já doufám a snažím se o to, aby ten divák vlastně byl lačnej po tom, co vlastně já mu ukážu, co, co z toho udělám. A myslím si, že ta produkce divadelní, je tak z 80 až 90 % ta klasická, že vlastně vždycky se ten divák může rozhodnout, jestli půjde na něco klasickýho, co očekává, anebo jestli půjde na něco, co ho trošičku dostane třeba někam jinam, tak to je asi tak všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ono, mám takový pocit a ze svého hlediska laika, jestli náhodou jaksi třeba někdy nejdete malinko přes míru, jo, i v Hamletovi vám malinko někdy vyčítají, že některé jaksi scény, hlavně ve druhé polovině, jsou už trošičku mimo jaksi rozlišovací schopnost diváka, jo. To je možná pravda. Víte, ono to, máte stoprocentní pravdu v tom, že divák je konzervativní, spousta zpěváků, kteří seděli na vaše místě tak jako s takovým smutným úsměvem konstatovali, že když mají koncerty, tak posluchači a diváci chtějí jejich staré písničky. Možná i takhle je to s divadlem, že chtějí prostě toho Hamleta s lebkou a prostě nad opravdovou dírou hrobu, že jo, chtějí Ofélii tak, jak ji znají prostě jako Tomášovou. Možná jaksi ta míra asi, ne?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Jako není to, jako není to určitě žádná cílená provokace a rozhodně jako nevyzývám diváka k souboji. Já to mám tak, že prostě já ani jinak bych tvořit nedokázal. Já si myslím, že každej umělec, já se za umělce považuju, prostě musí být osobitý a musí tvořit skrze sebe, ať už je to zpěvák, malíř kdokoli. A já vlastně si, já vlastně nevím, jestli to je moc nebo málo pro diváka. Je to přesně to, co jsem já. A vlastně u toho Hamleta konkrétně tam je důležitý poznamenat, že vlastně už samotný škrtání v tom textu, který mi trvalo asi 5 hodin jinak, je vlastně už nějaká interpretace, že vlastně to, to který scény já z toho vyberu a vlastně poskládám z nich ten příběh a teďka je otázka, jestli já udělám jako víc to o tý rodině, nebo víc o tý politice, nebo víc o tom bláznovství, jo, nebo víc o těch vztazích, tak to všechno jako už jako utváří vlastně to, tu hru a tu inscenaci, takže vlastně ono to u Hamleta je opravdu interpretace už jenom když vlastně přijdu na první čtenou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hudba je pochopitelně taky nedílnou součástí inscenací divadelních. Já nepochybuji, že i Daniel Špinar, divadelní režisér, který je dnes hostem Tandemu, hudbu akcentuje výrazně, ale nepředpokládám, že asi střední proud, viďte?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já můžu říct, že vždycky záleží na tom tématu tý inscenace. A mě vlastně právě baví naopak někdy jít i hodně do retra a třeba právě, jak jsme se bavili o tý Žebrácký opeře, tam jsem právě použil Bee Gees, tam jsem použil Bee Gees, což je v podstatě už střední proud, ale je to teda úžasná diskotéková, řekněme, muzika a hudba mě hodně baví v inscenacích, třeba u toho Havla i mi vyloženě říkali, že by Havel byl trošku z toho asi malinko vyděšenej, protože on vlastně neměl příliš rád, když do těch inscenací byla hudba, protože hudbou bylo pro něj ta řeč nebo ten jazyk. Ale já to mám rád a vlastně mám i hodně rád, když vlastně tam zpívá naživo a i třeba přesně retro věci, který známe a používám strašně moc ty různý Madonny z 80. let a protože to je moje dětství, že jo, to je, a Bee Gees to k tomu patřej samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si dáme Bee Gees.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Tak si dáme Bee Gees.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, písnička na přání Daniela Špinara Bee Gees.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Daniel Špinar, divadelní režisér, jehož Hamlet teď v poslední době ve Švandově divadle vzbudil určitě hodně diskusí mezi odborníky i mezi diváky, váš Hamlet tam není takový ten klasický filozof, ale takový, takový rozmazlenec, jo, takový spratek trošku.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No tak ono to je daný tím, že jsem obsadil mladýho kluka a ono prostě, když to hraje nějakej 24letej kluk, tak vždycky to trošku bude zavánět tímhle a všechny ty filozofický pasáže se najednou trošku významově posouvají někam jinam. Takže já jsem se nesnažil o to, aby tam byl nějakej bloumající postarší muž, který chodí s lebkou, a udělal jsem z něho takovýho mladýho nerozhodnýho kluka, kterej je, kterej je i zmítanej vlastně skoro až postpubertou a takovými různými stavy. Najednou se tam prostě vykrystalizovaly úplně jiný oblouky a motivace postavy. Takže vlastně to obsazení samo o sobě je vlastně určující.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak je něco úplně jiného než Radovan Lukavský, že jo ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No stoprocentně, stoprocentně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vůbec díváte na své předchůdce, myslím režiséry, ale samozřejmě i jejich interprety?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Tak já samozřejmě si všech tady těch velkých režisérů a herců vážím a myslím si, že jenom je na tom samozřejmě vidět, že doba postupuje. A já musím říct, že když jsem třeba viděl Macháčkova Hamleta jako záznam v Národním divadle, tak jsem, tak vlastně ačkoli jsem dokázal akademicky říct ano, tohle řekl dobře, tohle bylo pěkně udělaný, tak vlastně mi to přišlo starý, a to je logický, protože prostě to divadlo se vyvíjí stejně jako každý, každý umění. A my jenom trošku tak pietně furt se díváme zpátky a to určitě byly v tý době neskutečný ikony tyhlety ty lidi a prostě dělali skvělou práci, ale myslím si, že jako dneska by už byli jiný, dneska by to dělali jinak a pokud někdo opravdu je jakoby opravdu na vrcholu a sleduje vlastně, co se vůbec děje s divadlem obecně, tak prostě jde nějakým směrem, který už jako spíš směřuje k tomu Německu a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co si myslíte, že by Shakespeare sám řekl na vašeho Hamleta?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To by bylo taky zajímavý. Zajímavý, no, na Hamleta, já spíš mám jako ještě vtipnou zkušenost se Shakespearem obecně, protože já jsem dělal ještě na Hradě to Zkrocené zlé ženy a to mě právě, to mě právě překvapilo to, že já jsem to teda trošku modernizoval, samozřejmě běhala tam s pilou a tak, ale v podstatě víceméně je taková bujará komedii, která i tehdy si myslím, že byla taková, že se tam kopali do zadku a je to hodně o, jako o sexu a erotice a o nějakým namlouvání si sameček se samičkama a vlastně byl jsem překvapenej, jak konzervativní diváci opravdu jsou, protože jim tam vadily tyhle věci a já jsem vlastně si říkal, jak je to možný, když ten Shakespeare to takhle napsal, že to je vlastně, že to je taková bujará košilatá komedie s takovýma hodně dvojsmyslnejma fórama, jako hodně takovejma podsukňovejma, tak vlastně jak to, že divák je pobouřen, že to vlastně člověk potom takhle jadrně, jadrně udělá, takže já myslím, že Shakespeare vlastně by byl možná docela rád, že se to vůbec hraje a že prostě někdo tomu ještě furt věnuje energii a prostě jsou to krásný hry a myslím si, že by byl rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jestli náhodou tomu současnýmu divákovi, konzervativnímu divákovi víc než ta jadrná řeč, která, máte pravdu, jaksi tam své místo má, nevadí takovýty venkovní, anebo vnějškový atributy jako, dejme tomu, dopravní prostředky nebo pistole v Hamletovi a podobný, co?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Ano, ano. To je, to je možný, no ale já vlastně tomu nerozumím, protože divadlo by nemělo bejt takhle úplně základně. Divadlo je vlastně i skoro jediný umění, který je tady a teď, který končí poslední větou tý inscenace a v podstatě dá už zase něco do budoucna a vlastně ta inscenace umírá a vlastně to je to setkání, to je ta živost tady a teď kontakt, to je takový setkání. A já nechápu, proč by divák chtěl, když jsme tady v tý přítomnosti teď a tady, proč by chtěl nějakej dobovej obrázek. Já to prostě nechápu. Já si prostě myslím, že to má bejt jako řeč současná, jako i přes Shakespeara, ale musíme mluvit současně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já si myslím, že to právě tomu divákovi nejvíc vadí u takových těch autorů, které považuje za ty, jimž rozumí. U Kafky by mu to asi tolik nevadilo, ale, ale dejme tomu u Shakespeara to ...
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
To jsou prostě stereotypy. Jako třeba Kafka je, Kafka třeba všichni mají na Kafku zafixovanýho a třeba Kafka je vlastně jako skvělej komediograf a je to vlastně až groteskář, jo, a prostě je potřeba objevovat tyhle věci a myslím si, že bojovat se stereotypem je prostě celoživotní prostě poslání každýho.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídám si v Tandemu s divadelním režisérem Danielem Špinarem, který sám na sebe prozradil, že když dokončil školu, tak asi nenalézal všude jaksi úplné pochopení, protože já vás budu citovat: "Byl jsem hodně zahleděný do sebe, nekompromisní a nekomunikativní." Jste dneska samozřejmě určitě méně zahleděný do sebe, ale jste už třeba kompromisnější a komunikativnější?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já myslím, že jako to patří prostě jako ke stárnutí obecně, že jako člověk vždycky když stárne, tak prostě je méně kompromisní, už je smířlivější a samozřejmě ta zkušenost taky člověka ohobluje, takže já když jsem samozřejmě vycházel ze školy, tak jsem měl pocit, že dobiju svět a všechno mi leží u nohou a byl jsem hodně nekompromisní a takovej i jsem trošku právě zapomínal na toho herce v tom smyslu, že jsem byl třeba na ně ostřejší, než bych měl bejt a teďka se to všechno tak ohoblovalo a po těch asi 8 letech, co to dělám, teďka už se mi zdá, že tak jsem v tom už smířlivej no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jste smířlivější i vůči divákovi, protože i tohleto jste řekl a to mě docela nadzvedlo, že divák je pro vás až na druhým místě, že si myslíte, že umělec by vůbec neměl myslet na to, pro koho tvoří.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Já si to myslím, no jako ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fakt jo?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
... já si myslím jako, ono to zní hodně jako vzpupně, ale ono to vlastně není vzpupnost. To je, ono to jinak nejde dělat, jo, já si prostě myslím, že samozřejmě divadlo je nějakej druh prostě disciplíny, kde samozřejmě je jako nedílnou součástí, je tam hrozně nutnej, ale já když pracuju, tak já nemůžu myslet na to, pro koho to dělám. To prostě nelze. Já jako dělám vždycky věc, řeknu si je to zajímavý, baví mě to, chci tím něco říct, mám na to lidi, tým a tak dále a prostě dělám to a doufám, že se to divákovi bude líbit, ale když ne, tak prostě řeknu no, tak to nevyšlo. Ale právě, že to je ten rozdíl mezi uměním a nějakou, řekněme, kulturní obslužností, jo, to prostě to jsou dvě věci, který by se neměly míchat a já vlastně si myslím, že dělám tuhletu disciplínu, považuju se za umělce a proto úplně sobecky musím říct, že a každej umělec je sobec a každej umělec je egoista, to tak je, takže s tím nic neudělám, to prostě jsem zase řekl pravdu jednou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je, to je dobře, to je dobře, to já vás za to velice hodnotím, ale pracujete v instituci nebo institucích, které si taky svým způsobem musí na sebe vydělat a když přestanou diváci chodit, když na ně nebudete tolik myslet, tak co potom?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
No, já jsem se do tý situace tak ještě úplně zásadně nedostal, a já si myslím, že už jsem teďka jako v takovým postavení, že si mě lidi vždycky najímají, protože trošku vědí, co je čeká. Já nechci ze sebe dělat opravdu nějakýho úplně alternativního šílence v divadle, to teďka zní, jako že dělám prostě věci naruby, jo to ne, ale prostě mám nějakej osobitej pohled a ty lidi, který mě najímají v těch divadlech, teďka vlastně nastupuju do Národního divadla, že jo, takže já vlastně budu od září kmenovej režisér Národního divadla, tak uvidíme, kam to, kam to půjde, jestli ty diváci na to přistoupěj nebo ne. Ale samozřejmě Národní divadlo je ještě specifičtější trošku prostor, protože to je, to je to národní, tam jsou prostě všichni, to je takovej ten mix, takže tam to diváctvo se nedá ani identifikovat, no, tak uvidíme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jste to slyšeli, divadelní režisér Daniel Špinar míří do Národního divadla. No, já teď jsem si okamžitě vybavil vašeho Vojcka na Vinohradech. Představení, na které se diváci zase tolik nehrnuli, co si budeme povídat. Jak to bude vypadat v Národním divadle? Co tam, co tam chystáte? S čím tam jdete?
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Chystám tam, já teď dělám ze Života hmyzu, to bude první věc, to má premiéru teďka v červnu. A pak dělám vlastně ve Stavovským divadle Othella, takže další Shakespeare, uvidíme, jak to vyložíme. To tam, to tam je ten výklad poměrně zásadní, protože samozřejmě my s černochama nedisponujeme a natírat herce černou tělkou se mi úplně nezdá jako nejlepší řešení. Je to takový trošku kašírovaný, takže vlastně tam já musím vymyslet vlastně vůbec o čem ten Othello je, tak na to se těším. A potom dělám jednu věc ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bude to bílý Othello.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Netuším, ještě v teďka v tuto chvíli opravdu je to úplně čistej, čistej nepopsanej list a jenom se na těším, čtu si to a snad něco vymyslíme, no. A poslední věc dělám potom ještě v tý příští sezoně, to dělám na Nové scéně takovou současnou fakt hezkou apokalyptickou hru od autora, který se jmenuje Bartlett a jmenuje se to Zemětřesení v Londýně. Takže jako práce, práce je krásná a uvidíme, uvidíme jako to, co diváci. Každopádně, když jste zmiňoval toho Vojcka, já chci jenom říct, že ten Vojcek samozřejmě, na Vojcka se nechodí nikdy nikde, jo, Vojcek je prostě velmi temná, temná básnická, symbolistická hodně vizionářská věc, která je něčím nesnesitelná a vlastně ono to, že vůbec se to tam hrálo asi 12krát na těch Vinohradech a bylo tam vždycky třeba 400 lidí, tak to bylo prostě obrovskej vlastně úspěch. Ale ano, takovýhle extrémy se nedají dělat příliš často a jako člověk takovej to za extrém považuje nebo já to považuju za extrém, ale problém je v tom, že si myslím, že takováhle budova by měla mít i toho Vojcka, že tam prostě můžou bejt ty operetní záležitosti v uvozovkách, ale měl by tam být i ten Vojcek, že je to přece jenom divadlo, kterej slouží jako širší, širší obci diváků, takže nic proti ničemu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já si myslím, že se teď v novém působení Daniela Špinara v Národním divadle můžete těšit na to, že se určitě nudit nebudete už z toho, co řekl před chvilkou, doufám, že jste to nezapomněli, že to je taková hezká apokalyptická hra, tak tohle zdánlivě vypadá jako protimluv, tak v pojetí Daniela Špinara bude určitě ohromně zajímavá záležitost. Budeme se těšit, moc vám děkuju za dnešní návštěvu a ať se daří.
Daniel ŠPINAR, divadelní režisér
--------------------
Taky děkuju, ano, děkuju.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
