Daniela Krolupperová - překladatelka, novinářka a spisovatelka
18. leden 2012
Tandem
Daniela Krolupperová, překladatelka, novinářka a spisovatelka
Překladatelka, novinářka a spisovatelka Daniela Krolupperová prozradila Janu Rosákovi v Tandemu například, proč se věnuje severským jazykům a proč už nebude překládat knihy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Troufám si říct, že jednou z nejkrásnějších věcí na světě je knížka. Nejenom jak vypadá, jak voní, ale hlavně proto, že nám její obsah otevírá přímo netušené světy. Dnes naproti mně usedla žena, jejíž první nejzamilovanější knihou byly Staré řecké báje a pověsti převyprávěné Eduardem Petiškou. O pár let později podle svého vyprávění žila v zajetí příběhů Karla Maye a Julese Vernea. Dnes dětem přináší radost svými knížkami. Pozvání do Tandemu přijala spisovatelka Daniela Krolupperová. Já vás vítám. Dobrý den.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A než se ponoříme do knížek, samozřejmě hlavně vašich, tak mám pro vás písničku na přivítanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám takový pocit, že neexistuje na světě dítě, které by si občas nepřálo, aby škola, do které je nuceno chodit, nuceno svými rodiči a státem a nařízeními, aby občas zmizela, aby zmizela třeba navždy nebo aspoň na hodně dlouho. Nikomu z nás se to nepovedlo, předpokládám tedy. Ale Daniela Krolupperová, můj dnešní host, to prostě provedla sama, a to v jedné své knížce. Taky jste si přála, když jste byla malá, aby zmizela škola?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Přesně tak, přesně tak, ale došlo na to přání až tedy řadu let poté, co jsem ukončila školní docházku. Psala jsem knížku pro prvňáčka v rámci projektu pro první třídy, kdy děti chodí do knihovny a pokud si něco přečtou, tak potom zadarmo dostanou knížku. A v rámci tohoto projektu já jsem napsala knížku s názvem Zmizelá škola. A protože to je velký projekt, celostátní, tak jsem dlouho přemýšlela, o čem by knížka měla být a napsala jsem dokonce 3. Pořád jsem nebyla spokojená a teprve Zmizelá škola, tedy to jsem uznala hodnou publikování, protože jsem si říkala, co by tak děti mohlo bavit, co by tak děti mohlo zajímat a vzpomněla jsem si na sebe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste se jim hodně trefila tedy do noty. Ale teď skutečně se spíš vrátíme k vám. Opravdu, když jste byla malá, tak jste si někdy přála, aby škola zmizela?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Určitě, určitě jsem si to přála. Když třeba nás čekala nepříjemná písemka, ale obecně jsem do školy chodila ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chodila jste ráda?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Většinou jsem chodila ráda do školy, spokojeně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Předpokládám, že vám šla dobře čeština.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Šla mi dobře čeština, ano. S matematikou jsem byla trošičku na štíru, chemii jsem neměla v lásce, ale češtinu jsem měla moc ráda, až ovšem na takovou třetí, čtvrtou třídu, což jsem si uvědomila potom až jako dospělá, protože jsem překladatelka a celý život s češtinou pracuji a mám jí moc ráda. A vzpomněla jsem si, že ve třetí, ve čtvrté třídě, když se probírají vyjmenovaná slova, shoda podmětu s přísudkem potom ve čtvrté, jsem češtinu vůbec ráda neměla, protože je to nesmírně složitá gramatika a pro ty děti v devíti, deseti letech je to obrovský záběr. No a myslím si, že žádné dítě, když s nima hovořím na besedách, tak skutečně žádné dítě nemá v lásce vyjmenovaná slova. A vlastně díky této vzpomínce na třetí a čtvrtou třídu jsem napsala svojí první knížku, která se jmenuje Proč mluvíme česky. Když jsem si tady vzpomněla, že ta čeština mě ale vůbec nebavila, tak jsem si uvědomila, že děti práv v těch 9, 10 letech musí mít pocit, že čeština je příšerná. Jako to skutečně opravdu ano. Taková vyjmenovaná slova po vy, předpony ty děti nedokážou odvodit, že jo, to prostě dělají chyby strašně dlouho, tak opravdu určitě češtinu nemají v lásce. Tak jsem jim chtěla ukázat, že to není tak hrozné a že pokud člověk tedy překoná tyto nesnáze, tak mu čeština opravdu může působit velkou radost. A napsala jsem pohádkovou knížku opravdu o výletě do říše českého jazyka. Tam protagonistkami jsou dvě holčičky, které se vlastně do té kouzelné říše dostanou a potkávají tam slova. Všechny ty jazykové jevy jsou personifikované, to znamená, že je představují určité osoby a děti se setkají vlastně se slovy ze staročeštiny, povídají si s nimi a takovýmhle způsobem vlastně celá knížka pokračuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že jste se tou češtinou zabývala jaksi už v myšlenkách dopředu tak nějak, že se to stane pro vás jaksi posláním, povoláním, nebo to ještě zdaleka nebylo takhle daleko?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem vždycky chtěla vyprávět příběhy, to mě strašně lákalo, co si pamatuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Psala jste už jako holčička?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Jo, ano. Teda skutečně to jsem psala, ale že bych si plánovala, že se stanu spisovatelkou, to byl takový dětský sen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to málokdo asi ví v tomhle věku, co bude opravdu dělat.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Samozřejmě, ale čeština mě bavila vždycky velice. Vystudovala jsem moderní filologii, nodistiku a finštinu a jsem překladatelka vlastně profesí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tedy nordština říkáte.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Nodistika, to je norština, dánština, švédština, plus teda islandština. To jsou oddělené obory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy máte celou Skandinávii v malíčku, dá se říct.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, islandštinu, tou bych třeba dokázala číst asi noviny a už taky si nejsem jistá, jestli bych dobře rozuměla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že je u nás málo lidí, kteří by si v islandštině dokázali přečíst noviny.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, určitě tři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy víte vo třech, výborně, dobře. Tak si třeba i o nich popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když natočí filmař film, tak pochopitelně jeho výsostným přáním je, aby na ten film chodili lidi do kina. Když nazpívá zpěvák písničku, tak si přeje, aby si kupovali lidi cédéčko a poslouchali písničku. Když napíše spisovatelka knížku, tak pochopitelně chce, aby se četla. Jenomže dneska se dost často a hodně mluví o tom, že děti prostě už tolik nečtou. Je na vině možná internet, vím já co, televize a těch vlivů bude možná ještě víc. Máte taky tenhle skeptický pohled?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Mám. Mám tři děti, takže žiju v realitě. Samozřejmě ano, dělá mi to obavy, ale protože prostě žiju mezi dětma a se svými dětmi a vidím, že pokud bych třeba chtěla bránit svým dětem, nejstarší dceři je 16, aby nechodila na počítač, tak bych jí úplně izolovala vod kolektivu, to není možné. Je to prostě otázka, do jaké míry tedy knížka přežije a jak moc se bude číst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že to bude trošičku jako se vším, prostě vyhraje asi kvalita. Takovým dobrým znamením je vzpomínka třeba na ty úžasné fronty, když byl vždycky vydáván Harry Potter a před knihkupectvími stály fronty dětí a rodičů. Čili, si myslím, že vyhraje kvalita, to znamená, když budete psát jaksi veselé knížky, knížky, které zaujmou děti a nejenom veselé, samozřejmě plné příběhů a napínavých příběhů.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ještě teda teď se taky hovoří o tom, jestli vyhraje fyzická kniha nebo čtečka. Hodně se o tom mluví. No, samozřejmě lidé mají různé názory, různě odhadují tu budoucnost. Opravdu těžko. Já mám teda radši fyzicky držet knížku. Přesně, jak jste to říkal, člověk má už tu radost, že jí drží, můžete si jí vozit, můžete jí mít pořád s sebou. Ale když třeba vidím nejstarší dceru, děti už prostě čtou na počítači i knihy. Pro ně už je to běžná činnost. Já samozřejmě držím palce klasické papírové knize, ale mám z toho trochu obavy. Nevím, jestli to vyhraje čtečka, jestli to bude půl napůl, opravdu si to netroufám soudit. Ale myslím si, že u těch nejmenších čtenářů, kde je tak důležitá ta výtvarná stránka, kde vlastně ten příběh vypráví i ilustrátor, takže tam snad ta knížka teda zůstane.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je právě důležitá součást třeba, ilustrátor, protože já se pamatuju, že jako malé dítě, když jsem dostal k Vánocům, tak jsem se vrhnul první mezi knížky. Začal jsem jimi listovat a hned jsem samozřejmě koukal na ilustrace. Vždycky ty ilustrace jsou první takový.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ty ilustrace vyprávějí ten příběh, dovyprávějí ho, vlastně dotvářejí ho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl první signál, jestli mě ta knížka zaujme, nebo ne. Čili, si myslím, že to máte stoprocentní pravdu. Ale jinak dneska viděl jsem už malého chlapečka, jak si v iPodu, nebo jak se to jmenuje, iPedu, listuje přímo ve stránkách.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, tam si můžete listovat, já vím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, bohužel to asi nezabrzdíme.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Nebo když se objevila televize, tak se objevila diskuse, jestli nezmizí noviny, když se objevil rozhlas, jestli nezmizí noviny. Nezmizely. Takže ale teď teda s přístupem, s nástupem internetu se snížil opravdu náklad novin obrovským způsobem, ale pořád ještě tedy vycházejí, tak snad.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když děláte občas besedy s malými čtenáři, s dětmi, tak jak reagují na knížky?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Oni reagují na příběh, oni reagují na příběh. Samozřejmě, když vyprávím, jak zmizela škola, tak to se jim velice líbí, to musím říct, tam děti tedy reagují velice kladně. Tak škola se v tý poslední kapitole vrací, tak ale příběh je to poutavý snad. Ale děti třeba, co mi říkají paní knihovnice, paní učitelky, děti chodí do knihovny a tam mají přístup k počítačům a kluci tam chodí hrát hry počítačové. A tak vždycky mluvíme o tom, co s tím dělat, jak je prostě odvést o ten stůl vedle. Ale těžko říct, opravdu nevím. Vyprávět ty příběhy, příběhy musí být akční, ale stejně prostě ty děti ty počítačové hry lákají nesmírně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, uvidíme, uvidíme. Buďme optimističtí. Může k tomu přispět určitě svými knížkami můj dnešní host, spisovatelka Daniela Krolupperová.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před chvilkou jsem v Tandemu nadhodil takovou legrační záležitost, že možná Daniela Krolupperová, můj dnešní host, je jedním ze tří lidí, kteří si u nás mohou přečíst třeba noviny v islandštině. Ale tak to samozřejmě je třeba nadsázka. Ale znamená to, že se věnujete jaksi zcela soustředěně, vědomě, cíleně severským jazykům. Co vás k tomuhle tomu přimělo? Proč jste začala studovat zrovna nordštinu?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Je to tím, co jsem si načetla. Určitě teda na základní škole jsem četla nesmírně, ale potom na gymnáziu už prostě soustředěně jsem četla překladovou literaturu ze severských jazyků a ta mě naprosto nadchla. To jsem jezdívala do městské knihovny na Mariánské náměstí, to ještě byla ta knihovna pro mládež na té straně, kde je snad hudební oddělení dneska po té rekonstrukci. A tam jsem opravdu důsledně přečetla všechno, co bylo možné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co vás nadchlo na té severské, trošičku pochmurné, když řeknu opravdu eufemismus, trošičku, ono je to hodně pochmurná literatura?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Těžko říct, nevím, nevím. Prostě se mi to strašně líbilo, v tom raném mládí mě to nadchlo a začala jsem se tenkrát vlastně sama učit švédsky. To jsem si obešla všechny vlastně kurzy. Obvodní kulturní dům, tam vlastně byly kurzy tenkrát a státní jazyková škola jediné byla v té době a nikde jsem nenašla v nabídce jediný severský jazyk tenkrát. A podařilo se mi v antikvariátě zakoupit učebnici švédštiny pro samouky, myslím, že z roku 66. Tak tenkrát jsem se snažila opravdu těm literaturám přiblížit, tak jsem se to nějak sama snažila učit. Myslím, že jsem se moc daleko nedostala. Ale vlastně už ve třetí třídě, pardon, špatně, ve třetím ročníku gymnázia jsem psala, tenkrát existovala soutěž, ta se jmenovala středoškolská odborná činnost a tam byl obor teorie umění. A já jsem si vybrala vlastně severské spisovatelky a psala jsem o jejich tvorbě ve třetím a ve čtvrtém ročníku. A vždycky jsem tedy skončila třetí v krajském kole. To mě nesmírně nadchlo a začala jsem se a zjistila jsem samozřejmě velice rychle, pokud člověk neumí ten jazyk, tak si nic nepřečte, že jo. S češtinou se daleko nedostanete.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to těžké se učit tyhle severské jazyky?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Severské jazyky kromě finštiny. Skandinávské jazyky, to jsou germánské jazyky, takže vlastně, pokud člověk umí anglicky a německy, tak to jde velice rychle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Skutečně ano, no. Dánština třeba foneticky je těžká, to chce naposlouchat. Ale co se týká finštiny, ugrofinský jazyk, to je velice těžké a pro mě třeba je těžká i foneticky z toho hlediska, že tam máte rozdíl v předním, zadním vokálu, kterej já nedokážu vyslovit. Prostě to nevyslovím, i kdybych se na hlavu stavěla. Tak tam já teda, když mluvím finsky, tak asi trošičku šišlám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale asi hodně záleží na intonacích také.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Na intonaci ne kupodivu, ale prostě přední, zadní vokál, máte zdvojené konsonanty taky. A to ještě řeknu přední, zadní vokál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Schválně, schválně naznačte nějaké složité finské slovo, kde je to důležité.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
/netlumočeno/ Já vám to nenaznačím, protože já umím vyslovit jenom jeden jediný vokál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste to říkala právě?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Myslím, že jsem řekla číslovku jenom, jako tisíc něco. Ale já prostě řeknu jenom jedno z těch slov, třeba tento nebo čaj. Tam máte přední, zadní vokál. A já, když si finsky poprosím o šálek čaje, tak já vždycky řeknu, že chci to. Já prostě nedokážu vyslovit slovo čaj správně a já vždycky vyslovím ukazovací zájmeno to, což teda je hrozné samozřejmě, což pociťuju jako silný handicap, že si prostě správně ve finštině neřeknu ani o šálek čaje, musím pít kafe a to je dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak za chviličku se dostaneme taky k severské literatuře, kterou můj dnešní host, spisovatelka Daniela Krolupperová překládá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od severské literatury, od švédštiny, norštiny, dánštiny, finštiny se vracíme k češtině, kterou tak hezky používali ve svých hrách, povídkách a podobně dva úžasní protagonisté, které si dneska vybrala Daniela Krolupperová z galerie našich komiků českého humoru. Šimek, Grossman, co pro vás představují?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Radost. Od dětství si pamatuji, že se mi jejich vystoupení, která jsem slyšela, moc líbila. To je prostě radost. Tak jsem si říkala, když můžu udělat radost sobě a jiným, tak Šimek a Grossman.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velmi dobře. Máte nějakou speciální třeba povídku nebo hru, která vás hodně vzala?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Moc se mi líbily povídky, ale teďka, myslím, před pár dny mi naskočilo v hlavě, oni si dělali legraci, skládali písničku Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky, když jsem před tím posnídal kousek teplé žemle. Tak to mi naskočilo, musím říct, že si nevybavuju přesně, z čeho to je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my se podíváme, jestli to náhodou nenajdeme a když tak vám určitě uděláme radost.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Děkuju.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spisovatelka a překladatelka Daniela Krolupperová, můj dnešní host v Tandemu, ovládá severské jazyky. Vesměs tedy všechny, i když je skromná, říká, že v islandštině si přečte jenom noviny. A ve finštině že si neobjednáte čaj.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
To skutečně nevyslovím. Písemně by to nebyl problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jestliže překládáte z téhle té literatury, tak na co se zaměřujete? Jsou to knížky pro děti nebo?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ne, ne, ne, já jsem přeložila ze švédštiny, z norštiny jsem překládala knížky. Přeložila jsem několik dětských knížek, což mi působilo radost. Ale přeložila jsem taky obsáhlý román z norštiny a tam jsem pochopila, že knihy překládat nebudu, protože máte pocit nebo máte tendenci spisovatele opravovat a tak se vlastně pozná špatný překladatel, protože to nemůže. Musíte vždycky mít respekt k autorovi. Tak jsem pochopila, že bude lepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poznáte, že to je nedokonalý, tady přidám trochu.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, prostě budu si psát svoje knížky. Jinak tedy pracuji jako technická překladatelka, to znamená, že překládám cokoliv kromě, tedy občas přeložím nějakou knížku pro ty děti pro radost, ale jinak překládám cokoliv, právní texty, reklamní texty, pracovní prostě postupy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je vás hodně překladatelů ze severských jazyků?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Překladatelů, známe se, totiž vlastně dorůstají mladí, kteří, vlastně už nás od té univerzity taky dělí 15 let, tak už neznám úplně všechny, ale, dejme tomu, takových 5 lidí, co aktivně pracuje takhle se severskými jazyky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zpátky k vaší vlastní literatuře pro naše české děti a je jich opravdu hodně, těch knížek. Mně se moc líbí, že vaše krédo je, že dětský svět se bere nejlépe s humorem. Například tohle to je krásné heslo: zlobení jako inspirace, to je, jestli se nepletu, motto knížky Josífek sedmilhář. To se mi moc líbí. Jsou všechny vaše knížky takhle v tomhle tom duchu?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Snažím se, aby v každé mé knížce byla aspoň trošičku legrace, protože pokud dětem uděláte radost, pokud je pobavíte, pokud se zasmějí, tak samozřejmě mají tendenci se k textu vracet. Ale navíc máte možnost jim sdělit vlastně i něco jiného, něco trošičku navíc, máte možnost je mírně, samozřejmě velmi mírně poučit. Třeba jim naznačit, já se snažím, že pokud se k sobě budeme chovat slušně, tak nám bude na světě líp. Nebo třeba právě Josífek sedmilhář, to musím říct, mě fascinovalo u dětí tak zhruba toho předškolního věku, prvňáci, oni úplně si vymýšlejí samozřejmě, ale naprosto fascinujícím způsobem, kdy třeba mají umazané ruce, řeknete: umyl sis ruce, odpověď: ano. Řeknete, ukaž ruce - ruce černé. A těm dětem to vydrží hrozně dlouho, i když oni vědí, že okamžitě přijdete na to, že si vymýšlejí a že je pošlete prostě si ty ruce umýt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zkoušejí to.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Přesně, přesně a to dokážou dlouhá léta. Tak vlastně ta knížka sedmilhář Josífek je postavená na tom, že Josífek si setrvale vymýšlí, neříká pravdu a stane se takové jakoby kouzlo, něco se stane s rodiči a oni začnou fungovat jako Josífek, pořád si vymýšlejí a samozřejmě Josífek zjistí, že se společně vůbec na ničem nedomluví. Takže, to je vlastně princip.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vy v podstatě něco podobného určitě děláte, když píšete třeba scénáře televizního dětského pořadu Kouzelná školka, tak to je velice hezká příležitost k takovému malinkému, nenápadnému poučování a podobně. Ale já jsem si přečetl taky něco o vaší knížce Putování za nejmocnějším kouzlem o holčičce, která chtěla zachránit celou pohádkovou říši. Mně to trošičku připomíná Nekonečný příběh.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Je to možné, ale vlastně ten můj princip byl jiný. To je totiž pohádka o sebevědomí, je to pohádka o tom, jak je sebevědomí nesmírně důležité. A vymyslela jsem ten příběh vlastně v první třídě mé nejstarší dcery, když jsem si uvědomila, jak vlastně je pro děti složité, když se začnou samozřejmě konfrontovat, někomu jde líp počítání, někdo pomaleji čte a že vlastně řada dětí se s tím hůř srovnává. Tak jsem si říkala, že by bylo dobré, aby si děti uvědomily, že nevadí, že se nestanou početním králem, nevadí, že nečtou nejlíp ze všech a nevadí, že udělají občas chybu, že to vůbec neznamená, že jsou horší lidé, že se jim v životě nebude dařit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale že jim půjde něco jiného.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Přesně tak, přesně jak to říkáte. Samozřejmě když budete dětem říkat, neboj se, nezlob se, netrap se, tak to není takové, jako když mu dáte tu pohádku, ten příběh a tu vlastně postavu, se kterou se může identifikovat. To je putování holčičky, která se dozví, že na někoho není dost hodná. A ona vlastně projde celou tou pohádkovou zemí, aby nakonec zjistila, že ten, na koho není hodná, je ona sama, že ona vlastně sama si zaslouží víc své vlastní úcty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že by si měla sama sebe vážit víc.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Mám radost, že ta knížka je dost čtená, dokonce s ní vlastně udělala jedna rozhlasová stanice večerní vyprávění pro děti. Z toho mám velkou radost. Teď to zrovna reprízovali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste taky dokončila dobrodružný román pro mládež Společenstvo klíčníků, který, jestli se nepletu, vyjde teď.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ten by měl vyjít. Odevzdávala jsem hotový rukopis 2.ledna, už se ilustruje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A, pozor, to má být něco, taková dětská variace na Šifru mistra Leonarda, jo?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Ale samozřejmě vychází se v ní z naší historie, z české historie, odehrává se v Podbrdsku, v těch velice obyčejných českých vesnicích, v Řeznici, v Rožmitále pod Třemšínem, kdy vlastně úplně obyčejné české děti objevují tajemství, které se váže na historii. A teda ještě bych ráda podotkla, že tam není, jak vlastně nějaké romány vždycky nějakou krvavou vraždou začínají, tak tam skutečně není jediný náznak násilí. Je tam jedno škrábnutí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasný.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Opravdu to je román pro děti.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před chviličkou, před písničkou jsem si povídal s mým hostem, spisovatelkou Danielou Krolupperovou o tom, že v její knížce, která teď vyjde, Společenstvo klíčníků a která je takovou ale opravdu v uvozovkách českou variací na Šifru mistra Leonarda pro děti, tak že tam není násilí, což si myslím, že je velice pozitivní. Co říkáte na masivní jaksi nálet, násilí třeba ve filmech i pro děti bohužel?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, bohužel mě to děsí přímo, protože pokud děti začnou takové chování považovat za běžné, samozřejmé, tak tedy si ani nedovedu představit ty důsledky, to ani nedomýšlím ty důsledky. Já se tomu zásadně vyhýbám, v žádné z mých knížek není opravdu náznak násilí, samozřejmě jsou pro děti. Ale snažím se, aby žádný z těch příběhů ani nevyvolával úzkost u dětí, protože děti vlastně potřebují pozitivní podporu, děti potřebují mít z příběhů radost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám teď budu trošičku oponovat vaší vlastní knížkou, i když vy hned samozřejmě vysvětlíte proč. V knížce Já se nechtěl stěhovat zase akcentujete takový ale opravdu hodně aktuální problém šikany, což teda s násilím má hodně společného.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Bohuže, bohužel. Ale tam teda musím podotknout, tam se poperou kluci, tak aby se čtenáři neobávali. Skutečně ale to byla věc, kterou vlastně třeba já, se opravdu domnívám, že jsem nezažila, že jsem se nikdy nestala svědkem šikany ani na základní škole, ani na gymnáziu. Ale prostřední dcera vlastně zaznamenala ve třídě, že se něco takového děje, ale musím říct, že škola byla naprosto perfektní. Mají tam schránku důvěry a tak vlastně s kamarádkama napsaly, že se jim tohle chování nelíbí. Opravdu škola zafungovala perfektně, třídy se rozdělily a dokonce opravdu i tak, aby prostě mezi tím agresorem a tou obětí nedocházelo ke kontaktu, že jedna třída zůstala v přízemí a druhá úplně v horním patře. Škola fungovala perfektně, ale mě tenkrát šokovala ta skutečnost, že k takovému jednání může dojít, že vlastně i u těch menších dětí. A přemýšlela jsem, jakým způsobem bych mohla přispět k nějaké asi prevenci. Tak mě napadlo napsat knížku ale pro opravdu malé děti, to je knížka, která se dá předčítat předškolákům, jinak je tedy napsaná formou prvního čtení pro prvňáky, druháky, třeťáky. A hlavně jsem se tam snažila zachytit různé jednání vlastně těch dětí ve třídě, kdy někdo vlastně se s agresorem hned spojí, podporuje ho a třeba jenom ze strachu, aby on sám se nestal obětí, pak vlastně otevřená podpora, taková ta tichá podpora, ten skrytý odpor. Protože pokud k něčemu takovému dojde a děti se o tom mají bavit s paní učitelkou, tak oni vám slovo neřeknou samozřejmě, pokud je tam ta oběť mezi nimi, ten agresor, tak oni to nedokáží. Ale pokud vlastně vy jim dáte ten příběh a umožníte jim vlastně si o té situaci popovídat formou těch hrdinů, tak to si ty děti povídají opravdu otevřeně a dokáží vlastně říct svůj názor. Tohle to totiž, si myslím, pokud je mi známo, je jediná knížka pro takhle malé děti o tomto problému. A jinak chci říct, že ta knížka je pozitivní. Ono to zní strašně, že ta knížka vlastně akcentuje problém chlapce, který se přistěhuje z malého městečka do velkého města a má směšné jméno a tím vlastně to všechno začne. Paní učitelka ho představí, třída se rozesměje. Takže, vlastně je tu ten problém toho přijetí. Ale knížka dobře dopadne. Příběh, těžko se to říká nebo těžko se tomu věří, je vlastně veselý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se jmenuje ten chlapec?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Chlapec se jmenuje Martin a knížka se jmenuje Já se nechtěl stěhovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Pardon, Vokurka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vokurka. Takové hezké jméno české. No jo, tak děti jsou někdy kruté, ale je potřeba to podchytit.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Právě si myslím, že tady je ta šance, ta naděje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V případě té vaší školy nebo dcery, tak myslím, že to vzali správně do rukou.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Tam zafungovali naprosto perfektně, opravdu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spisovatelka Daniela Krolupperová, můj dnešní host, vystudovala v Norsku dokonce na lidové vysoké škole žurnalistiku, pracovala jako novinářka, ale dneska působí jako spisovatelka a taky překladatelka ze severských jazyků. Získala za svou práci už několik zajímavých cen, cenu knihovníků, nakladatelskou cenu Nakladatelství Mladá fronta, třikrát Cenu učitelů dokonce, kterou udělují učitelé českého jazyka za přínos rozvoje českého čtenářství, to se mi moc líbí. Ale já předpokládám a pochybuji, že vy jste dělala, paní Danielo, svoji práci kvůli cenám. Čili, já si myslím, že to děláte i proto, že vás to baví.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Já to dělám pro tu radost, pro tu radost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě. Tak jakou radost uděláte sobě a nám v tomhle tom novém roce, který nám právě začal? Jedna knížka už je těsně před vydáním. A copak máte rozpracováno?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Teď mám rozpracovaný příběh vlastně, což by měla být série, vyšlo v Mladé frontě loni na podzim Tygří trápení. A to je příběh dvou sourozenců, jejichž maminka pracuje v zoologické zahradě. Tak si představte, děti jdou za maminkou do práce samozřejmě, můžete tam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je atraktivní.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, to je atraktivní. Vlastně jsem se inspirovala příběhem mého bratrance a sestřenice a mé tety, která v Zoologické zahradě v Praze pracovala, takže jsem jí sama i kolikrát navštívila, po škole jsem šla za tetou do práce. Ty děti mají samozřejmě možnost podívat se na mláďata, byť třeba z dálky, dokud ještě jsou u maminky nebo prostě umožňuje jim to ten život zvířat poznat blíž rozhodně než běžným návštěvníkům zoologické zahrady. První příběh se věnoval tygrům a teďka vymýšlím další příběh, který bude o uprchlé opici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, no tak to máte taky dost inspirace, protože jestli se nepletu, v loňském roce jich uprchlo několik.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ze zoologických zahrad a nejenom opice.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
A spokojeně. Klokan.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to máte před sebou ještě hodně knížek o těch uprchlících. Já vám přeju samozřejmě, aby se vám hodně dařilo, protože když se vám bude dařit, tak z toho budou profitovat ti čtenáři, pro které jsou vaše knížky určeny, to znamená hlavně děti. A myslím si, že se budou opravdu bavit. Moc vám děkuju, ať se daří. Hodně inspirace samozřejmě a hodně úspěchů i v osobním životě.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Já moc děkuju. Děkuju pěkně. Na shledanou.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Troufám si říct, že jednou z nejkrásnějších věcí na světě je knížka. Nejenom jak vypadá, jak voní, ale hlavně proto, že nám její obsah otevírá přímo netušené světy. Dnes naproti mně usedla žena, jejíž první nejzamilovanější knihou byly Staré řecké báje a pověsti převyprávěné Eduardem Petiškou. O pár let později podle svého vyprávění žila v zajetí příběhů Karla Maye a Julese Vernea. Dnes dětem přináší radost svými knížkami. Pozvání do Tandemu přijala spisovatelka Daniela Krolupperová. Já vás vítám. Dobrý den.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A než se ponoříme do knížek, samozřejmě hlavně vašich, tak mám pro vás písničku na přivítanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám takový pocit, že neexistuje na světě dítě, které by si občas nepřálo, aby škola, do které je nuceno chodit, nuceno svými rodiči a státem a nařízeními, aby občas zmizela, aby zmizela třeba navždy nebo aspoň na hodně dlouho. Nikomu z nás se to nepovedlo, předpokládám tedy. Ale Daniela Krolupperová, můj dnešní host, to prostě provedla sama, a to v jedné své knížce. Taky jste si přála, když jste byla malá, aby zmizela škola?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Přesně tak, přesně tak, ale došlo na to přání až tedy řadu let poté, co jsem ukončila školní docházku. Psala jsem knížku pro prvňáčka v rámci projektu pro první třídy, kdy děti chodí do knihovny a pokud si něco přečtou, tak potom zadarmo dostanou knížku. A v rámci tohoto projektu já jsem napsala knížku s názvem Zmizelá škola. A protože to je velký projekt, celostátní, tak jsem dlouho přemýšlela, o čem by knížka měla být a napsala jsem dokonce 3. Pořád jsem nebyla spokojená a teprve Zmizelá škola, tedy to jsem uznala hodnou publikování, protože jsem si říkala, co by tak děti mohlo bavit, co by tak děti mohlo zajímat a vzpomněla jsem si na sebe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste se jim hodně trefila tedy do noty. Ale teď skutečně se spíš vrátíme k vám. Opravdu, když jste byla malá, tak jste si někdy přála, aby škola zmizela?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Určitě, určitě jsem si to přála. Když třeba nás čekala nepříjemná písemka, ale obecně jsem do školy chodila ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chodila jste ráda?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Většinou jsem chodila ráda do školy, spokojeně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Předpokládám, že vám šla dobře čeština.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Šla mi dobře čeština, ano. S matematikou jsem byla trošičku na štíru, chemii jsem neměla v lásce, ale češtinu jsem měla moc ráda, až ovšem na takovou třetí, čtvrtou třídu, což jsem si uvědomila potom až jako dospělá, protože jsem překladatelka a celý život s češtinou pracuji a mám jí moc ráda. A vzpomněla jsem si, že ve třetí, ve čtvrté třídě, když se probírají vyjmenovaná slova, shoda podmětu s přísudkem potom ve čtvrté, jsem češtinu vůbec ráda neměla, protože je to nesmírně složitá gramatika a pro ty děti v devíti, deseti letech je to obrovský záběr. No a myslím si, že žádné dítě, když s nima hovořím na besedách, tak skutečně žádné dítě nemá v lásce vyjmenovaná slova. A vlastně díky této vzpomínce na třetí a čtvrtou třídu jsem napsala svojí první knížku, která se jmenuje Proč mluvíme česky. Když jsem si tady vzpomněla, že ta čeština mě ale vůbec nebavila, tak jsem si uvědomila, že děti práv v těch 9, 10 letech musí mít pocit, že čeština je příšerná. Jako to skutečně opravdu ano. Taková vyjmenovaná slova po vy, předpony ty děti nedokážou odvodit, že jo, to prostě dělají chyby strašně dlouho, tak opravdu určitě češtinu nemají v lásce. Tak jsem jim chtěla ukázat, že to není tak hrozné a že pokud člověk tedy překoná tyto nesnáze, tak mu čeština opravdu může působit velkou radost. A napsala jsem pohádkovou knížku opravdu o výletě do říše českého jazyka. Tam protagonistkami jsou dvě holčičky, které se vlastně do té kouzelné říše dostanou a potkávají tam slova. Všechny ty jazykové jevy jsou personifikované, to znamená, že je představují určité osoby a děti se setkají vlastně se slovy ze staročeštiny, povídají si s nimi a takovýmhle způsobem vlastně celá knížka pokračuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že jste se tou češtinou zabývala jaksi už v myšlenkách dopředu tak nějak, že se to stane pro vás jaksi posláním, povoláním, nebo to ještě zdaleka nebylo takhle daleko?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem vždycky chtěla vyprávět příběhy, to mě strašně lákalo, co si pamatuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Psala jste už jako holčička?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Jo, ano. Teda skutečně to jsem psala, ale že bych si plánovala, že se stanu spisovatelkou, to byl takový dětský sen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to málokdo asi ví v tomhle věku, co bude opravdu dělat.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Samozřejmě, ale čeština mě bavila vždycky velice. Vystudovala jsem moderní filologii, nodistiku a finštinu a jsem překladatelka vlastně profesí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tedy nordština říkáte.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Nodistika, to je norština, dánština, švédština, plus teda islandština. To jsou oddělené obory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy máte celou Skandinávii v malíčku, dá se říct.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, islandštinu, tou bych třeba dokázala číst asi noviny a už taky si nejsem jistá, jestli bych dobře rozuměla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že je u nás málo lidí, kteří by si v islandštině dokázali přečíst noviny.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, určitě tři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy víte vo třech, výborně, dobře. Tak si třeba i o nich popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když natočí filmař film, tak pochopitelně jeho výsostným přáním je, aby na ten film chodili lidi do kina. Když nazpívá zpěvák písničku, tak si přeje, aby si kupovali lidi cédéčko a poslouchali písničku. Když napíše spisovatelka knížku, tak pochopitelně chce, aby se četla. Jenomže dneska se dost často a hodně mluví o tom, že děti prostě už tolik nečtou. Je na vině možná internet, vím já co, televize a těch vlivů bude možná ještě víc. Máte taky tenhle skeptický pohled?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Mám. Mám tři děti, takže žiju v realitě. Samozřejmě ano, dělá mi to obavy, ale protože prostě žiju mezi dětma a se svými dětmi a vidím, že pokud bych třeba chtěla bránit svým dětem, nejstarší dceři je 16, aby nechodila na počítač, tak bych jí úplně izolovala vod kolektivu, to není možné. Je to prostě otázka, do jaké míry tedy knížka přežije a jak moc se bude číst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že to bude trošičku jako se vším, prostě vyhraje asi kvalita. Takovým dobrým znamením je vzpomínka třeba na ty úžasné fronty, když byl vždycky vydáván Harry Potter a před knihkupectvími stály fronty dětí a rodičů. Čili, si myslím, že vyhraje kvalita, to znamená, když budete psát jaksi veselé knížky, knížky, které zaujmou děti a nejenom veselé, samozřejmě plné příběhů a napínavých příběhů.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ještě teda teď se taky hovoří o tom, jestli vyhraje fyzická kniha nebo čtečka. Hodně se o tom mluví. No, samozřejmě lidé mají různé názory, různě odhadují tu budoucnost. Opravdu těžko. Já mám teda radši fyzicky držet knížku. Přesně, jak jste to říkal, člověk má už tu radost, že jí drží, můžete si jí vozit, můžete jí mít pořád s sebou. Ale když třeba vidím nejstarší dceru, děti už prostě čtou na počítači i knihy. Pro ně už je to běžná činnost. Já samozřejmě držím palce klasické papírové knize, ale mám z toho trochu obavy. Nevím, jestli to vyhraje čtečka, jestli to bude půl napůl, opravdu si to netroufám soudit. Ale myslím si, že u těch nejmenších čtenářů, kde je tak důležitá ta výtvarná stránka, kde vlastně ten příběh vypráví i ilustrátor, takže tam snad ta knížka teda zůstane.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je právě důležitá součást třeba, ilustrátor, protože já se pamatuju, že jako malé dítě, když jsem dostal k Vánocům, tak jsem se vrhnul první mezi knížky. Začal jsem jimi listovat a hned jsem samozřejmě koukal na ilustrace. Vždycky ty ilustrace jsou první takový.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ty ilustrace vyprávějí ten příběh, dovyprávějí ho, vlastně dotvářejí ho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl první signál, jestli mě ta knížka zaujme, nebo ne. Čili, si myslím, že to máte stoprocentní pravdu. Ale jinak dneska viděl jsem už malého chlapečka, jak si v iPodu, nebo jak se to jmenuje, iPedu, listuje přímo ve stránkách.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, tam si můžete listovat, já vím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, bohužel to asi nezabrzdíme.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Nebo když se objevila televize, tak se objevila diskuse, jestli nezmizí noviny, když se objevil rozhlas, jestli nezmizí noviny. Nezmizely. Takže ale teď teda s přístupem, s nástupem internetu se snížil opravdu náklad novin obrovským způsobem, ale pořád ještě tedy vycházejí, tak snad.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když děláte občas besedy s malými čtenáři, s dětmi, tak jak reagují na knížky?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Oni reagují na příběh, oni reagují na příběh. Samozřejmě, když vyprávím, jak zmizela škola, tak to se jim velice líbí, to musím říct, tam děti tedy reagují velice kladně. Tak škola se v tý poslední kapitole vrací, tak ale příběh je to poutavý snad. Ale děti třeba, co mi říkají paní knihovnice, paní učitelky, děti chodí do knihovny a tam mají přístup k počítačům a kluci tam chodí hrát hry počítačové. A tak vždycky mluvíme o tom, co s tím dělat, jak je prostě odvést o ten stůl vedle. Ale těžko říct, opravdu nevím. Vyprávět ty příběhy, příběhy musí být akční, ale stejně prostě ty děti ty počítačové hry lákají nesmírně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, uvidíme, uvidíme. Buďme optimističtí. Může k tomu přispět určitě svými knížkami můj dnešní host, spisovatelka Daniela Krolupperová.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před chvilkou jsem v Tandemu nadhodil takovou legrační záležitost, že možná Daniela Krolupperová, můj dnešní host, je jedním ze tří lidí, kteří si u nás mohou přečíst třeba noviny v islandštině. Ale tak to samozřejmě je třeba nadsázka. Ale znamená to, že se věnujete jaksi zcela soustředěně, vědomě, cíleně severským jazykům. Co vás k tomuhle tomu přimělo? Proč jste začala studovat zrovna nordštinu?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Je to tím, co jsem si načetla. Určitě teda na základní škole jsem četla nesmírně, ale potom na gymnáziu už prostě soustředěně jsem četla překladovou literaturu ze severských jazyků a ta mě naprosto nadchla. To jsem jezdívala do městské knihovny na Mariánské náměstí, to ještě byla ta knihovna pro mládež na té straně, kde je snad hudební oddělení dneska po té rekonstrukci. A tam jsem opravdu důsledně přečetla všechno, co bylo možné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co vás nadchlo na té severské, trošičku pochmurné, když řeknu opravdu eufemismus, trošičku, ono je to hodně pochmurná literatura?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Těžko říct, nevím, nevím. Prostě se mi to strašně líbilo, v tom raném mládí mě to nadchlo a začala jsem se tenkrát vlastně sama učit švédsky. To jsem si obešla všechny vlastně kurzy. Obvodní kulturní dům, tam vlastně byly kurzy tenkrát a státní jazyková škola jediné byla v té době a nikde jsem nenašla v nabídce jediný severský jazyk tenkrát. A podařilo se mi v antikvariátě zakoupit učebnici švédštiny pro samouky, myslím, že z roku 66. Tak tenkrát jsem se snažila opravdu těm literaturám přiblížit, tak jsem se to nějak sama snažila učit. Myslím, že jsem se moc daleko nedostala. Ale vlastně už ve třetí třídě, pardon, špatně, ve třetím ročníku gymnázia jsem psala, tenkrát existovala soutěž, ta se jmenovala středoškolská odborná činnost a tam byl obor teorie umění. A já jsem si vybrala vlastně severské spisovatelky a psala jsem o jejich tvorbě ve třetím a ve čtvrtém ročníku. A vždycky jsem tedy skončila třetí v krajském kole. To mě nesmírně nadchlo a začala jsem se a zjistila jsem samozřejmě velice rychle, pokud člověk neumí ten jazyk, tak si nic nepřečte, že jo. S češtinou se daleko nedostanete.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to těžké se učit tyhle severské jazyky?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Severské jazyky kromě finštiny. Skandinávské jazyky, to jsou germánské jazyky, takže vlastně, pokud člověk umí anglicky a německy, tak to jde velice rychle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Skutečně ano, no. Dánština třeba foneticky je těžká, to chce naposlouchat. Ale co se týká finštiny, ugrofinský jazyk, to je velice těžké a pro mě třeba je těžká i foneticky z toho hlediska, že tam máte rozdíl v předním, zadním vokálu, kterej já nedokážu vyslovit. Prostě to nevyslovím, i kdybych se na hlavu stavěla. Tak tam já teda, když mluvím finsky, tak asi trošičku šišlám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale asi hodně záleží na intonacích také.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Na intonaci ne kupodivu, ale prostě přední, zadní vokál, máte zdvojené konsonanty taky. A to ještě řeknu přední, zadní vokál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Schválně, schválně naznačte nějaké složité finské slovo, kde je to důležité.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
/netlumočeno/ Já vám to nenaznačím, protože já umím vyslovit jenom jeden jediný vokál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste to říkala právě?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Myslím, že jsem řekla číslovku jenom, jako tisíc něco. Ale já prostě řeknu jenom jedno z těch slov, třeba tento nebo čaj. Tam máte přední, zadní vokál. A já, když si finsky poprosím o šálek čaje, tak já vždycky řeknu, že chci to. Já prostě nedokážu vyslovit slovo čaj správně a já vždycky vyslovím ukazovací zájmeno to, což teda je hrozné samozřejmě, což pociťuju jako silný handicap, že si prostě správně ve finštině neřeknu ani o šálek čaje, musím pít kafe a to je dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak za chviličku se dostaneme taky k severské literatuře, kterou můj dnešní host, spisovatelka Daniela Krolupperová překládá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od severské literatury, od švédštiny, norštiny, dánštiny, finštiny se vracíme k češtině, kterou tak hezky používali ve svých hrách, povídkách a podobně dva úžasní protagonisté, které si dneska vybrala Daniela Krolupperová z galerie našich komiků českého humoru. Šimek, Grossman, co pro vás představují?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Radost. Od dětství si pamatuji, že se mi jejich vystoupení, která jsem slyšela, moc líbila. To je prostě radost. Tak jsem si říkala, když můžu udělat radost sobě a jiným, tak Šimek a Grossman.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velmi dobře. Máte nějakou speciální třeba povídku nebo hru, která vás hodně vzala?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Moc se mi líbily povídky, ale teďka, myslím, před pár dny mi naskočilo v hlavě, oni si dělali legraci, skládali písničku Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky, když jsem před tím posnídal kousek teplé žemle. Tak to mi naskočilo, musím říct, že si nevybavuju přesně, z čeho to je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my se podíváme, jestli to náhodou nenajdeme a když tak vám určitě uděláme radost.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Děkuju.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spisovatelka a překladatelka Daniela Krolupperová, můj dnešní host v Tandemu, ovládá severské jazyky. Vesměs tedy všechny, i když je skromná, říká, že v islandštině si přečte jenom noviny. A ve finštině že si neobjednáte čaj.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
To skutečně nevyslovím. Písemně by to nebyl problém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jestliže překládáte z téhle té literatury, tak na co se zaměřujete? Jsou to knížky pro děti nebo?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ne, ne, ne, já jsem přeložila ze švédštiny, z norštiny jsem překládala knížky. Přeložila jsem několik dětských knížek, což mi působilo radost. Ale přeložila jsem taky obsáhlý román z norštiny a tam jsem pochopila, že knihy překládat nebudu, protože máte pocit nebo máte tendenci spisovatele opravovat a tak se vlastně pozná špatný překladatel, protože to nemůže. Musíte vždycky mít respekt k autorovi. Tak jsem pochopila, že bude lepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poznáte, že to je nedokonalý, tady přidám trochu.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, prostě budu si psát svoje knížky. Jinak tedy pracuji jako technická překladatelka, to znamená, že překládám cokoliv kromě, tedy občas přeložím nějakou knížku pro ty děti pro radost, ale jinak překládám cokoliv, právní texty, reklamní texty, pracovní prostě postupy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je vás hodně překladatelů ze severských jazyků?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Překladatelů, známe se, totiž vlastně dorůstají mladí, kteří, vlastně už nás od té univerzity taky dělí 15 let, tak už neznám úplně všechny, ale, dejme tomu, takových 5 lidí, co aktivně pracuje takhle se severskými jazyky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zpátky k vaší vlastní literatuře pro naše české děti a je jich opravdu hodně, těch knížek. Mně se moc líbí, že vaše krédo je, že dětský svět se bere nejlépe s humorem. Například tohle to je krásné heslo: zlobení jako inspirace, to je, jestli se nepletu, motto knížky Josífek sedmilhář. To se mi moc líbí. Jsou všechny vaše knížky takhle v tomhle tom duchu?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Snažím se, aby v každé mé knížce byla aspoň trošičku legrace, protože pokud dětem uděláte radost, pokud je pobavíte, pokud se zasmějí, tak samozřejmě mají tendenci se k textu vracet. Ale navíc máte možnost jim sdělit vlastně i něco jiného, něco trošičku navíc, máte možnost je mírně, samozřejmě velmi mírně poučit. Třeba jim naznačit, já se snažím, že pokud se k sobě budeme chovat slušně, tak nám bude na světě líp. Nebo třeba právě Josífek sedmilhář, to musím říct, mě fascinovalo u dětí tak zhruba toho předškolního věku, prvňáci, oni úplně si vymýšlejí samozřejmě, ale naprosto fascinujícím způsobem, kdy třeba mají umazané ruce, řeknete: umyl sis ruce, odpověď: ano. Řeknete, ukaž ruce - ruce černé. A těm dětem to vydrží hrozně dlouho, i když oni vědí, že okamžitě přijdete na to, že si vymýšlejí a že je pošlete prostě si ty ruce umýt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zkoušejí to.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Přesně, přesně a to dokážou dlouhá léta. Tak vlastně ta knížka sedmilhář Josífek je postavená na tom, že Josífek si setrvale vymýšlí, neříká pravdu a stane se takové jakoby kouzlo, něco se stane s rodiči a oni začnou fungovat jako Josífek, pořád si vymýšlejí a samozřejmě Josífek zjistí, že se společně vůbec na ničem nedomluví. Takže, to je vlastně princip.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vy v podstatě něco podobného určitě děláte, když píšete třeba scénáře televizního dětského pořadu Kouzelná školka, tak to je velice hezká příležitost k takovému malinkému, nenápadnému poučování a podobně. Ale já jsem si přečetl taky něco o vaší knížce Putování za nejmocnějším kouzlem o holčičce, která chtěla zachránit celou pohádkovou říši. Mně to trošičku připomíná Nekonečný příběh.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Je to možné, ale vlastně ten můj princip byl jiný. To je totiž pohádka o sebevědomí, je to pohádka o tom, jak je sebevědomí nesmírně důležité. A vymyslela jsem ten příběh vlastně v první třídě mé nejstarší dcery, když jsem si uvědomila, jak vlastně je pro děti složité, když se začnou samozřejmě konfrontovat, někomu jde líp počítání, někdo pomaleji čte a že vlastně řada dětí se s tím hůř srovnává. Tak jsem si říkala, že by bylo dobré, aby si děti uvědomily, že nevadí, že se nestanou početním králem, nevadí, že nečtou nejlíp ze všech a nevadí, že udělají občas chybu, že to vůbec neznamená, že jsou horší lidé, že se jim v životě nebude dařit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale že jim půjde něco jiného.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Přesně tak, přesně jak to říkáte. Samozřejmě když budete dětem říkat, neboj se, nezlob se, netrap se, tak to není takové, jako když mu dáte tu pohádku, ten příběh a tu vlastně postavu, se kterou se může identifikovat. To je putování holčičky, která se dozví, že na někoho není dost hodná. A ona vlastně projde celou tou pohádkovou zemí, aby nakonec zjistila, že ten, na koho není hodná, je ona sama, že ona vlastně sama si zaslouží víc své vlastní úcty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že by si měla sama sebe vážit víc.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Mám radost, že ta knížka je dost čtená, dokonce s ní vlastně udělala jedna rozhlasová stanice večerní vyprávění pro děti. Z toho mám velkou radost. Teď to zrovna reprízovali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste taky dokončila dobrodružný román pro mládež Společenstvo klíčníků, který, jestli se nepletu, vyjde teď.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ten by měl vyjít. Odevzdávala jsem hotový rukopis 2.ledna, už se ilustruje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A, pozor, to má být něco, taková dětská variace na Šifru mistra Leonarda, jo?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Ale samozřejmě vychází se v ní z naší historie, z české historie, odehrává se v Podbrdsku, v těch velice obyčejných českých vesnicích, v Řeznici, v Rožmitále pod Třemšínem, kdy vlastně úplně obyčejné české děti objevují tajemství, které se váže na historii. A teda ještě bych ráda podotkla, že tam není, jak vlastně nějaké romány vždycky nějakou krvavou vraždou začínají, tak tam skutečně není jediný náznak násilí. Je tam jedno škrábnutí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasný.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Opravdu to je román pro děti.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před chviličkou, před písničkou jsem si povídal s mým hostem, spisovatelkou Danielou Krolupperovou o tom, že v její knížce, která teď vyjde, Společenstvo klíčníků a která je takovou ale opravdu v uvozovkách českou variací na Šifru mistra Leonarda pro děti, tak že tam není násilí, což si myslím, že je velice pozitivní. Co říkáte na masivní jaksi nálet, násilí třeba ve filmech i pro děti bohužel?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, bohužel mě to děsí přímo, protože pokud děti začnou takové chování považovat za běžné, samozřejmé, tak tedy si ani nedovedu představit ty důsledky, to ani nedomýšlím ty důsledky. Já se tomu zásadně vyhýbám, v žádné z mých knížek není opravdu náznak násilí, samozřejmě jsou pro děti. Ale snažím se, aby žádný z těch příběhů ani nevyvolával úzkost u dětí, protože děti vlastně potřebují pozitivní podporu, děti potřebují mít z příběhů radost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám teď budu trošičku oponovat vaší vlastní knížkou, i když vy hned samozřejmě vysvětlíte proč. V knížce Já se nechtěl stěhovat zase akcentujete takový ale opravdu hodně aktuální problém šikany, což teda s násilím má hodně společného.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Bohuže, bohužel. Ale tam teda musím podotknout, tam se poperou kluci, tak aby se čtenáři neobávali. Skutečně ale to byla věc, kterou vlastně třeba já, se opravdu domnívám, že jsem nezažila, že jsem se nikdy nestala svědkem šikany ani na základní škole, ani na gymnáziu. Ale prostřední dcera vlastně zaznamenala ve třídě, že se něco takového děje, ale musím říct, že škola byla naprosto perfektní. Mají tam schránku důvěry a tak vlastně s kamarádkama napsaly, že se jim tohle chování nelíbí. Opravdu škola zafungovala perfektně, třídy se rozdělily a dokonce opravdu i tak, aby prostě mezi tím agresorem a tou obětí nedocházelo ke kontaktu, že jedna třída zůstala v přízemí a druhá úplně v horním patře. Škola fungovala perfektně, ale mě tenkrát šokovala ta skutečnost, že k takovému jednání může dojít, že vlastně i u těch menších dětí. A přemýšlela jsem, jakým způsobem bych mohla přispět k nějaké asi prevenci. Tak mě napadlo napsat knížku ale pro opravdu malé děti, to je knížka, která se dá předčítat předškolákům, jinak je tedy napsaná formou prvního čtení pro prvňáky, druháky, třeťáky. A hlavně jsem se tam snažila zachytit různé jednání vlastně těch dětí ve třídě, kdy někdo vlastně se s agresorem hned spojí, podporuje ho a třeba jenom ze strachu, aby on sám se nestal obětí, pak vlastně otevřená podpora, taková ta tichá podpora, ten skrytý odpor. Protože pokud k něčemu takovému dojde a děti se o tom mají bavit s paní učitelkou, tak oni vám slovo neřeknou samozřejmě, pokud je tam ta oběť mezi nimi, ten agresor, tak oni to nedokáží. Ale pokud vlastně vy jim dáte ten příběh a umožníte jim vlastně si o té situaci popovídat formou těch hrdinů, tak to si ty děti povídají opravdu otevřeně a dokáží vlastně říct svůj názor. Tohle to totiž, si myslím, pokud je mi známo, je jediná knížka pro takhle malé děti o tomto problému. A jinak chci říct, že ta knížka je pozitivní. Ono to zní strašně, že ta knížka vlastně akcentuje problém chlapce, který se přistěhuje z malého městečka do velkého města a má směšné jméno a tím vlastně to všechno začne. Paní učitelka ho představí, třída se rozesměje. Takže, vlastně je tu ten problém toho přijetí. Ale knížka dobře dopadne. Příběh, těžko se to říká nebo těžko se tomu věří, je vlastně veselý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se jmenuje ten chlapec?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Chlapec se jmenuje Martin a knížka se jmenuje Já se nechtěl stěhovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Pardon, Vokurka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vokurka. Takové hezké jméno české. No jo, tak děti jsou někdy kruté, ale je potřeba to podchytit.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Právě si myslím, že tady je ta šance, ta naděje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V případě té vaší školy nebo dcery, tak myslím, že to vzali správně do rukou.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Tam zafungovali naprosto perfektně, opravdu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spisovatelka Daniela Krolupperová, můj dnešní host, vystudovala v Norsku dokonce na lidové vysoké škole žurnalistiku, pracovala jako novinářka, ale dneska působí jako spisovatelka a taky překladatelka ze severských jazyků. Získala za svou práci už několik zajímavých cen, cenu knihovníků, nakladatelskou cenu Nakladatelství Mladá fronta, třikrát Cenu učitelů dokonce, kterou udělují učitelé českého jazyka za přínos rozvoje českého čtenářství, to se mi moc líbí. Ale já předpokládám a pochybuji, že vy jste dělala, paní Danielo, svoji práci kvůli cenám. Čili, já si myslím, že to děláte i proto, že vás to baví.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Já to dělám pro tu radost, pro tu radost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě. Tak jakou radost uděláte sobě a nám v tomhle tom novém roce, který nám právě začal? Jedna knížka už je těsně před vydáním. A copak máte rozpracováno?
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Teď mám rozpracovaný příběh vlastně, což by měla být série, vyšlo v Mladé frontě loni na podzim Tygří trápení. A to je příběh dvou sourozenců, jejichž maminka pracuje v zoologické zahradě. Tak si představte, děti jdou za maminkou do práce samozřejmě, můžete tam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je atraktivní.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
No, to je atraktivní. Vlastně jsem se inspirovala příběhem mého bratrance a sestřenice a mé tety, která v Zoologické zahradě v Praze pracovala, takže jsem jí sama i kolikrát navštívila, po škole jsem šla za tetou do práce. Ty děti mají samozřejmě možnost podívat se na mláďata, byť třeba z dálky, dokud ještě jsou u maminky nebo prostě umožňuje jim to ten život zvířat poznat blíž rozhodně než běžným návštěvníkům zoologické zahrady. První příběh se věnoval tygrům a teďka vymýšlím další příběh, který bude o uprchlé opici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, no tak to máte taky dost inspirace, protože jestli se nepletu, v loňském roce jich uprchlo několik.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ze zoologických zahrad a nejenom opice.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
A spokojeně. Klokan.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to máte před sebou ještě hodně knížek o těch uprchlících. Já vám přeju samozřejmě, aby se vám hodně dařilo, protože když se vám bude dařit, tak z toho budou profitovat ti čtenáři, pro které jsou vaše knížky určeny, to znamená hlavně děti. A myslím si, že se budou opravdu bavit. Moc vám děkuju, ať se daří. Hodně inspirace samozřejmě a hodně úspěchů i v osobním životě.
Daniela KROLUPPEROVÁ, spisovatelka
--------------------
Já moc děkuju. Děkuju pěkně. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 25. července 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
