Děkanská zahrada je oázou klidu uprostřed Pelhřimova. Přístupný je i domeček děkana Vaňka

Počátky pelhřimovské Děkanské zahrady sahají k roku 1603. Tehdy tam, hned za kostelem sv. Bartoloměje, měli kněží skutečnou zahradu, kde pěstovali vše potřebné do své kuchyně. Městským parkem se Děkanská zahrada stala až počátkem dvacátého století, kdy ji zcela přebudoval děkan Vaněk.

8 fotografií

Děkanská zahrada je dnes místem odpočinku a procházek. V parku je i několik zajímavých uměleckých děl. Například kamenný pomník od sochaře Františka Bílka, který byl děkanovým přítelem. Na něm je pak mozaika neméně slavného umělce, Viktora Foerstera. Poblíž vchodu stojí dobová Boží muka, která sem byla přenesena z města.

Největší atrakcí zahrady je ale určitě Domeček, jak říkají pelhřimovští altánu, který si pro svou práci i odpočinek upravil právě děkan Vaněk. „V přízemí byl salónek. Když se půjdeme podívat nahoru, uvidíme selskou jizbu a pracovnu,“ říká Markéta Skořepová z pelhřimovského Muzea Vysočiny. V přízemí domku přitom bývala studánka, pramen je už ale dnes vyschlý. Selská jizba v patře připomíná Vaňkovu zálibu v lidové kultuře. Většina nábytku pochází z jeho pozůstalosti.

Selská jizba|foto:Irena Šarounová, Český rozhlas

Pracovní stůl pátera Vaňka stojí na konci kryté části pavlače. „Kdo sem přijde, říká, že by mu stačila přípojka na internet, a klidně by tady mohl trávit čas,“ říká s úsměvem průvodkyně. Většina pavlače funguje jako ochoz s volným výhledem do parku.

V parku se nachází i dětské hřiště a dokonce malá soukromá zoologická zahrada. „Bývají tady papoušci, králíci, okrasní ptáci,“ dodává Markéta Skořepová. Park je volně přístupný, do altánu je možné nahlédnout vždy v otevírací době muzea, do kterého stačí zajít a poprosit o průvodce.