Dobrovolníkem Středočeského kraje je i 91letý senior, který vedl mládež ke sportu

„Byl vůdčí osobností sokolského hnutí, a to nejen na obecní, ale i tehdy župní a celostátní úrovni. Ve 40. letech minulého století byl zakladatelem místního hokejového klubu a jeho prvním jednatelem a kapitánem,“ zaznělo během slavnostního vyhlašování ankety.

„Když jsem založil hokej, tak tam jsem vládl neomezeně – kapitán, trenér a všechno možné, protože tam to jinak nešlo. Všichni byli moudří, každý věděl, jak se to hraje, a jeden to musel vždycky rozhodnout,“ vzpomíná oceněný senior.

Hokej se těšil velké popularitě už v době, kdy bylo Miloslavu Kučerovi šestnáct let. Místním klukům tenkrát musela ke hře stačit zamrzlá pískovna.

„Hokej byl můj oblíbený sport a prakticky to byla náhoda. Ve Dřísech byla velká pískovna, prakticky se tam tehdy nějak dostala voda a zamrzlo to,“ dodává.

Po druhé světové válce byl Miloslav Kučera jedním z těch, kdo přišli s nápadem opravit sokolovnu v Dřísech. Později pomohl postavit také tenisové kurty. Dětem, mládeži i dospělým se už více než šedesát let věnuje několikrát týdně. Kromě dalších aktivit pořádal i výlety a zájezdy.

„Když mi bylo takových 18 – 20 let, tak jsme měli jedinou možnost, jezdit ze Dřís na Kokořín. Jezdili jsme samo sebou na kole. To jsme ještě mohli na Kokoříně běhat všude možně po skalách, to už dneska dávno nejde, tam jsou jenom vymezené prostory. Tak jsme třeba byli dvakrát třikrát do roka na Kokoříně,“ říká pan Kučera.

Dobrovolník Středočeského kraje 2013 – studentka Sabina Trinerová ze Zlonic na Kladensku pomohla na silnici zachránit život muži|foto: Radek Duchoň

V roce 1948 ho komunistický režim poslal na tři roky do vezení. Vzpomínky mu přesto neubírají na optimismu: „Jsem prostě trošku vystupoval proti komunistům, proti režimu a tak dále. Důvod byl leták. Někdo mi poslal balík letáků, nikdy jsem se nedozvěděl, kdo.“

Dalším celoživotním koníčkem Miloslava Kučery je zahradničení. V roce 1959 založil zahrádkářský výbor. Na zahradu jde vždy, když má chvilku času. „Udržuji zahradu pořád. Měl jsem zahradu asi 32 arů, teď mám jenom asi 13, ale ono i to dá dost práce,“ připouští.

A jaký je jeho recept na dlouhověkost? „Sport, práce, práce a práce. Ale hlavně mám nějaké geny, protože matka se dožila 96,“ vysvětluje.