Dryáčnický
Dnes si popovídáme o dryáčnících a dryáčnictví a také o dryákách. Dnešní význam slova dryáčnický vysvětluje Slovník spisovného jazyka českého jako "vychloubačný, křiklounský, šarlatánský". Dryák, slovo, které my dnes chápeme ve významu "odporný nápoj", je podle slovníku "lék, zvláště pokládaný za zázračný, ale také pochybné ceny, neúčinný". Dryáčník pak je prodavač, který dělá svému zboží, jak píše slovník "nezřízenou" reklamu, přičemž původní význam výrazu dryáčník je "prodavač léků zvaných dryáky". Středověcí dryáčníci, dnešním slovníkem prostě lékárníci, se vyznačovali tím, že svým často neúčinným lékům dělali přehnaně hlučnou reklamu. Nic nového pod sluncem.
Dnes zmíněná slova užíváme i mimo oblast medicíny. Dryáčnická může být i reklama na mobilní telefony, dryáčnicky, tedy chvástavě, křiklounsky, se může chovat nejen dealer, ale třeba i politik před volbami. Slova dryák, dryáčník a dryáčnický tedy dnes označují jevy záporné. Jejich minulost je však mnohem lepší, zcela seriózní. Pocházejí z řečtiny, ze slova theriakos, které je od thér, zvíře. Theriakos, latinsky pak theriaka, znamenalo zvířecí lék, přesněji řečeno lék ze zvířecích jedů, tedy protijed. Theriakos se podával tehdy, když člověka kouslo zvíře, eventuálně uštknul had, ale zvířecí jedy používali i traviči. Ostatně podle pověsti si první theriakos někdy v 1. století před Kristem připravil pontský král Mithridates, což byl pán jednak učený, jednak dost krutý, takže se právem obával, že se ho někdo pokusí otrávit. Postupně, už v latině, naše slovo rozšířilo význam: začaly se jím označovat nejen zvířecí protijedy, ale všechny zázračně působící léky. A léky, o nichž se říká, že jsou zázračné. Odtud je už jen malý krůček k významu "pochybný, neúčinný lék".
Zbývá odpovědět na otázku, proč se slovo dryák dnes používá převážně ve významu odporně chutnající tekutina. Protože středověké dryáky byly abych tak řekl záměrně odporné, neměly chutnat zlým duchům v těle nemocného. Měly je svou odporností vyhnat.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
