DUDEK
Když chceme o někom, obvykle o dítěti, ale často i o dospělém říct, že opravdu tvrdě spí, že by se neprobudil, ani kdyby mu stříleli u ucha, řekneme, že to dítě nebo ten dospělý spí jako dudek. Povězme si dnes, jak to přišlo, že tvrdý spánek se běžně dává do souvislosti s ptákem latinským jménem Upupa epops, tedy dudek chocholatý. Pokud skutečně jde o tohoto dudka.
Slovník spisovného jazyka českého uvádí jen jeden význam slova dudek: plavý chocholatý pták s dlouhým zobákem. Jinde, například v knihách, které se týkají peněz a mincí, ale můžeme najít ještě jednoho dudka. V 16. století se tak říkalo polským třígrošům, které hojně pronikaly na naše území. V mincovním poli měly polskou orlici a náš bodrý lid tomu vznešenému ptáku žertem říkal dudek. Souvislost mezi mincí s tvrdým spánkem však není žádná, přece jen asi jde o toho ptáka.
Povězme si tedy nejprve, co o dudkovi víme. Má dlouhý mírně dolu zahnutý zobák k chytání hmyzu a dalších bezobratlých, obě pohlaví jsou stejně pestře zbarvená. V Evropě existuje jen jeden druh, zmíněný dudek chocholatý, u nás řídce hnízdí v nejteplejších oblastech. Dudek chocholatý je na křídlech a ocase černobíle pruhovaný, jinak hnědavý, na hlavě má vztyčenou chocholku. V letu prý připomíná velkého motýla. Staří Čechové dudkovi říkali dedek nebo vdedek, dnešní podoba jeho jména se ustálila někdy v Komenského době. Etymologové se shodují, že jde o pojmenování takzvané onomatopoické, tedy zvukomalebné. Má vystihnout zvuk, který dudek vydává na jaře. Jak se píše ve staročeské Radě zvířat: "dedek zpívá du-du-du."
Takže jsme se leccos dověděli jak o dudkovi, tak o pravděpodobném původu jeho jména, ale k rozluštění záhady souvislosti mezi dudkem a tvrdým spánkem jsme se tím ani nepřiblížili. Nikde se nic nepíše o tom, že dudek by byl pták, který zvlášť tvrdě nebo zvlášť hodně, eventuálně často, spí. Ornitologové by nám potvrdili, že dudkové spěji takříkajíc standardním způsobem, jejich spánek se ničím od spánku jiných ptáků neodlišuje.
Jde prý o něco jiného. Původně se toto přirovnání užívalo jen o malých dětech. Jak ví každý rodič, nemluvně spí nejlépe, nejtvrději, když se ve spánku pokaká. "Věřilo se dříve," píše Václav Machek ve svém slovníku, "že i mláďata dudků jsou v hnízdě uprostřed takové nečistoty." Přesnější ale bude, když řekneme, že nejde o údajnou nečistotu v hnízdech dudků, ale o zápach. Samice dudků sedící v hnízdě i jejich mláďata totiž brání hnízdo před nepřítelem tím, že proti němu z kostrční žlázy vystřikují tekutinu, jejíž pach je velmi podobný pachu pokakaného, a tudíž tvrdě spícího dítěte.
Vysílá se v pátek 14.3.03
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.