Dudek
V našem seriálu o jménem ptáků a jejich putování češtinou je na řadě dudek. Když chceme o někom říct, že opravdu tvrdě spí, že by se neprobudil, ani kdyby mu stříleli u ucha, řekneme, že spí jako dudek. Povězme si, jak to přišlo, že tvrdý spánek se běžně dává do souvislosti s ptákem Upupa epops, tedy dudek chocholatý.
O dudkovi víme, že má dlouhý mírně dolu zahnutý zobák k chytání hmyzu a dalších bezobratlých, že obě pohlaví jsou stejně pestře zbarvená a že v Evropě se vyskytuje jen jeden druh, zmíněný dudek chocholatý. Staří Čechové dudkovi říkali dedek nebo vdedek, dnešní podoba jeho jména se ustálila někdy v Komenského době. Etymologové se shodují, že je to pojmenování onomatopoické, tedy zvukomalebné. Má vystihnout zvuk, který dudek vydává na jaře. Jak se píše ve staročeské Radě zvířat: dedek zpívá du-du-du. Což všechno nám k rozluštění záhadné souvislosti mezi dudkem a tvrdým spánkem nijak nepomohlo. Nikde se nic nepíše o tom, že dudek by byl pták, který zvlášť tvrdě nebo zvlášť hodně, eventuálně často, spí. Ornitologové by nám potvrdili, že dudkové spí standardním způsobem, jejich spánek se od spánku jiných ptáků neodlišuje.
Jde o něco jiného, o v podstatě trapnou záležitost. Původně se toto přirovnání užívalo jen o malých dětech a jak ví každý rodič, nemluvně spí nejlépe, nejtvrději, když se ve spánku pokaká. "Věřilo se dříve," píše Václav Machek ve svém slovníku, "že i mláďata dudků jsou v hnízdě uprostřed takové nečistoty." Dnes už vědci vědí, že dudci nemají ve svém hnízdě víc exkrementů, než je u ptáků obvyklé. A že při vzniku úsloví spí jako dudek nehrála roli údajná nečistota v ptačích hnízdech, že šlo o zápach. Samice dudků sedící v hnízdě totiž brání hnízdo před nepřítelem tím, že proti němu z kostrční žlázy vystřikují tekutinu, jejíž pach je velmi podobný pachu pokakaného, a tudíž tvrdě spícího dítěte.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.