Dušičky neslavíme, ale ctíme, říká farářka Žaneta Černochová
Památka zesnulých sice spadá na 2. listopadu, ale mnozí lidé si ji připomínají i v těchto dnech, kdy navštěvují hřbitovy a zdobí hroby svých zemřelých. Podle husitské farářky Žanety Černochová, která vede Sbor Páně ve Studnici a také v České Skalici, jsou Dušičky svátkem plným vzpomínek, smutku, ale i naděje na setkání s našimi milovanými v budoucím životě.
„Poselstvím Památky zesnulých je vzpomínat na ty, kteří nás předešli do věčného života. Jde o vzpomínku na naše drahé zesnulé. My tento svátek neslavíme, ale ctíme člověka, který odešel a toho s vděčností a úctou vzpomínáme,” zamýšlí se husitská farářka Žaneta Černochová.
Dušičky neslavíme, ale ctíme bez ohledu na to, zda jsme nebo nejsme věřící.
„Památku zesnulých vyznávají i lidé, kteří nechodí do kostela, nenavštěvují pravidelně bohoslužby. Jde o dlouholetou tradici. Lidé na hřbitově rozsvítí svíčky, položí věnec nebo kytičku.”
„V našem kolumbáriu v České Skalici lidé také zapalují svíčky a vzpomínají. Případně se pomodlí.”
Přestože jsou Dušičky velkou, ale ne jedinou příležitostí vzpomenou si na ty co odešli, právě v tomto období Černochová pociťuje zvýšený zájem o návštěvy kostelů, bohoslužeb a zpovědí.
„Dělá se třeba i svátost smíření. Každý to vnímá trochu jinak. Některé rodiny třeba prožívají těžké krize, protože jejich blízký znenadání odešel. Přicházejí se proto vypovídat. Během Dušiček jsou lidé citliví, zamýšlejí se nad svým životem, atd.”
Dušičky a vzpomínka na mrtvé velmi úzce souvisí s rituály a zvyky. Romové si své blízké zemřelé připomínají nejen zapálenou svící, která představuje život a v liturgii i vzkříšeného Ježíše Krista, ale i příběhy - rodinnou pospolitostí nebo šperkem.
„Jak svátek vnímají Romové nemohu říci úplně dokonale, neboť nepocházím z romské rodiny, byť jsem Romka. Určitě to ale je o tom vzpomínání nad fotografiemi zesnulých a vyprávění příběhu o něm. Navštěvují se hřbitovy. A také bych řekla, že v tuto dobu Romové chodí na bohoslužby. Taky v České Skalici moc Romů nemáme, ale přišli mě požádat o požehnání kříže, vody. Začínají vnímat, že tu pro ně jsem, že jim někdo rozumí.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.