Emma Srncová - výtvarnice
14. listopad 2012
Tandem
Jan Rosák přivítal v talk show Tandemu malířku Emmu Srncovou. Od ní jste se například dozvěděli, co se u ní v posledních letech stalo nového, kde čerpá inspiraci pro své malby a na co se těší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jan Rosák vás vítá u další jízdy našeho Tandemu, vážení a milí posluchači. No a než se společně pustíme na cesty, seznámím vás s naším dnešním hostem. Je to dáma, která byla naposledy v Tandemu před zhruba 5 lety, a tak se dá předpokládat, že se v jejím životě leccos pohnulo. Já doufám, že jen k tomu lepšímu. Ale na to se zeptám raději právě jí, malířky Emmy Srncové, dobrý den.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vás samozřejmě srdečně vítám a zároveň chci připomenout, že jste mi věnovala tenkrát před těmi 5 lety takový kalendář, mám ho dodnes a mám tam vyznačené významné dny rodinných příslušníků a kamarádů a řídím se podle něho. Můj kalendář zůstane minimálně dalších 5 let na svém místě. Ale než se společně pustíme do bilancování těch vašich posledních 5 let, tak poprosím do režie o písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak bilancování není nikdy příliš populární, to vypadá, že něco vždycky končí. Ale my v podstatě se jenom ohlížíme za těmi minulými 5 lety s Emmou Srncovou. Tak zkuste zavzpomínat, co se stalo významného ve vašem životě.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak koukám, že se scházíme po pětiletce vždycky. Myslím, že posledně mi bylo 65, tak teď mi bylo 70. Měla jsem krásnou výstavu v Průhonicích, z toho jsem měla velkou radost. Pak zase takové ty nemilé věci, které chodějí taky v životě. Zemřel mi manžel po dlouhé nemoci i moje milovaná Kačenka, pejsek. Takže teď jsem sama s mimi, s jorkšírkou. Musím říct, že vlastně se někdy až stydím, jak jsem s ní šťastná, protože jsem po dlouhý době byla u moře a zjistila jsem, že mi stejská nejvíc po ní. Takže myslím, že jsem došla do věku těch 70, kdy člověk zjistí, že moc toho nestihne, ale vlastně pořád ještě bych chtěla začít takovej ten novej život v uvozovkách a ve zdraví a neobtěžovat okolí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vy máte tu kliku, Emmu, že můžete tuhle tu cifru říkat s takovým klidem, protože víte, že všem spadne čelist a říkají, to není pravda, protože to je minimálně o 15 let míň. To prostě je na vás, jak to děláte, to neprozrazujte.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Vy jste milej, ale možná, že špatně vidíte trošku. A já taky, nezapomeňte, že když mě vidíte někde v časopise, tak voni přece jenom, jsem dělala zamlada modelku a manekýnku, takže vím, jak se postavit, z který strany to ještě jde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, dobře. Ale tady nejsme v časopise a já vidím svý, tak to je jasný. Ale zpátky k té výstavě, ta vám určitě musela udělat radost, to byl plný zámek obrázků.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano, ne spisovatelů, ale obrázků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne spisovatelů, ale obrázků. Velice správně. Ten zámek spisovatelů byl úplně někde jinde a to nebylo tak úplně povzbudivé. Ale jaký byl ohlas veřejnosti? Měla jste zpětnou vazbu?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Nechci se chlubit, ale musím říct, že jsem měla velkou radost. Za prvé mám knížku moc hezkých vzkazů, který mi tam psali lidi. Pak mi říkali nebo psali mi maily, že vlastně tam přišli v depce a odcházeli s úsměvem a jezdili tam vod škol počínaje, autobusy důchodců, kteří se tam usmívali, takže to muzeum úsměvů, který mám vlastně jenom virtuálně, tak tam ty 4 měsíce bylo. A dokonce myslím, říkali, že tam bylo kolem 17 tisíc lidí, což je, myslím, hodně na to v Průhonicích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
17 tisíc? To je neuvěřitelný. Jak dlouho trvala ta výstava?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
4 měsíce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je fantastickej průměr. Já tady mám před sebou takový přehled vašich výstav.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
To je ale 5 let starý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No právě.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já už nový nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poslední tady zaznamenaná výstava byla v roce 2007, tam k nim přibylo dalších minimálně.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
To je to, co jsme se viděli posledně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, přesně, ano. A poslední jsou tedy ty Průhonice.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano, ale myslím, že na mojich stránkách to www.srcova.cz, tam, kdo chce o mně vědět něco více, tak se tam může podívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dáváte tam taky třeba nové obrázky?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já to sama neumím a ten můj kamarád, kterej se vo to stará, je hrozně zdlouhavý tam něco dát. Takže jsou tam nový litografie, jsou tam nový, když udělám reprodukce. Ale že bych fotila obrázky, který maluju, to ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak o nových obrázkách si popovídáme za chviličku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejenom těch 5 let absence Emmy Srncové u nás na Tandemu, ale taky její životní jubileum neuvěřitelné by bylo příležitostí k tomu, aby se člověk ohlédl. Ale já být vámi, Emmo, tak se ještě moc neohlížím, koukám dopředu, protože se vás teď chci zeptat, co si myslíte, že jste v životě ještě nestihla a ráda byste to napravila a těšíte se na to?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
První věc, co se mi podařilo, jsem si koupila ty hole trekingový a na chalupě, kterou máme 50 let v Krkonoších, tak teď jsem objevila chodit v takových těch krásných místech a kochat se krajinou. To doteďka jsem vlastně nějak pomíjela a musím říct, že vlastně tam je asi radost z toho, že tam dolezu, že dojdu. Ty hole jsou bezvadný, protože se máte vo co vopírat. Ještě prej to funguje jako cvičení. A my máme tu chalupu tak, že když kus vylezu nahoru, tak můžu jít po takový náhorní plošině a vidím vod Kotle po Trosky tak jako vopravdu panorama, který mě dojímá teď. Jak jsem stará, tak mě dojímají ty. Teď jsem tam byla na podzim, takže změnily se barvy, zase jsem byla dojatá. A ještě je úžasný, že na konci teď koupili nějakou hospůdku nějaký mladý lidi a výborně tam vařejí. Takže já udělám okruh a končím v tý hospůdce a pak už jdu vlastně z kopce do tý naší chalupy. Takže pro mě ideální. Takže tohle to je jedna věc. Pak druhá věc, já jsem celej život měla mindrák, jestli vyjedu z tý chalupy nahoru cestou, protože ta je vopravdu hnusná, vždycky byla a bude. A měla jsem z toho vždycky stres celou tu dobu, co jsem byla na tý chalupě, jestli s tím autem vyjedu. Takže k sedmdesátinám jsem si koupila Yettiho, takže mám na starý kolena Yettiho a na jedničku zkrátka vyjedu a z toho já mám takovej požitek, jako kdybych byla snad na Kanárských ostrovech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Yettiho tedy jaksi s motorem.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Škodovku. Toho živýho nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, že by vás vynášel nějakej sněžnej muž. To by bylo taky originální. Nemáte náhodou Yettiho někde na obrázku taky?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Yettiho ne, já auta neumím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, já myslím tu vopici.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tu vopici? Tak vopici já mám,ještě když jsem po rozvodu namalovala takovej obrázek, krávu mezi vopicema a tam jsem napsala: "Jsem tady dobře?" Se to jmenovalo. A ty vopičáci byli různý podoby.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U kumštýře, zvlášť u malířky, jako je Emma Srncová, si myslím, že se dá předpokládat, že její inspirace vychází taky z části ze vzpomínek na dětství. A tam bych teď chtěl trošičku malinko zabrousit. Vzpomenete si na hrdinu nebo hrdinku vašeho dětství, ke které jste se nebo ke kterému jste se jaksi obracela, listovala v jeho knížkách nebo knížkách o něm?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak úplný dětství si nepamatuju, že bych, někde nějakej kašpárek nebo něco v tý době.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já myslím takový to vnímavý už.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Je úžasný, když moje děti se mě ptají nebo vnuci, co bylo v televizi za večerníčky, když jsem byla malá. A když jim řeknu, že nebyla televize, tak na mě koukají, jako že jsem spadla z nebe. Já jsem milovala jako, v takovým tom pubertálním vím, že to byla Gina Lolobrigida a Elvis Presley.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Vy jste neměla takovýho, já nevím třeba co, Rintintina nebo takový jako něco.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jako myslíte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vinnetoua. Myslím takhle literární postavu.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ne. Já jsem nečetla. Já jsem četla červenou knihovnu, kterou jsem vlastně doteďka nepřestala číst. Mezitím občas čtu něco, co je smysluplnějšího, ale jinak vlastně, když potřebuju si odpočinout, tak opět jdu k románům s dobrým koncem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Gina Lolobrigida. A kdo ještě?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ta se mi hrozně líbila. Elvis Presley. To byl rockenroll, to bylo moje mládí, že jo. Samozřejmě Beatles. Já jsem zažila Beatles na začátku. Byli jsme s Černým divadlem v Austrálii a tam zrovna v tý době byli na turné ty Beatles. Ale my jsme bohužel hráli vždycky, když voni taky, takže jsme se neviděli navzájem teda. Ale byli jsme tam na pláži, kde byla udusaná hlína, taková stodola, kde naplno hráli jejich muziku a my jsme tam bosí tancovali u toho moře na tu muziku. A to byla vopravdu bomba, já na to nikdy nezapomenu. Tyhle ty zážitky z mládí a ta muzika je nádherná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásná vzpomínka. Tak tomu rozumím, protože Beatles, ty samozřejmě taky tvořejí kus mýho mládí. Pamatuju si, že jsem viděl poprvé jejich fotku a říkal jsem, no ty jsou sympatický a to jsou prej i nějaký muzikanti. Jak si to člověk potom teprve postupně objevuje. No a Gina Lolobrigida, v čem se vám líbila?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
To byly takový ty Chléb, láska a fantazie a tyhle ty, vona byla taková vokatá, prsatá, měla šmrnc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, velikej šmrnc.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
A pak vlastně Brigite Bardotová, ta byla až pak. Ale tahle ta Gina, to bylo takový, že se mi líbila, když mi bylo takových 14, 15.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste se jí chtěla podobat.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
To jsem chtěla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to já tak trošičku Ginu ve vás vidím.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jo, jo, já byla úplně celá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Celá Gina.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Malířka Emma Srncová se za svobodna jmenovala Macenauerová a vaše rodina, Emmo, měla docela blízko k tomu, koho jste si dneska vybrala mezi klasiky českého humoru, tudíž k Janu Werichovi. Řekněte, jaké bylo to spojení.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak můj tatínek i maminka chodili do gymnázia, na malostranský gymnázium a tam chodil taky Jan Werich, takže se znali z tý doby. My jsme se setkali posledně s panem Werichem na narozeninách Preclíka, výtvarníka, kde on taky ještě byl. A on vzpomínal, mám z toho dokonce fotky, jak vzpomínal na mojí maminku, jak byla taková černá. Říkal, trošku měla takovej fousek pod nosem, prej začínající, říkal. A měla takovej šmrnc, mi říkal. Ale vlastně nám pomohl hrozně jako rodině, když tatínek po znárodnění všeho, on byl muzikant, tatínek hrál v Plzeňským kvartetu na violu, to byl vlastně jeho hrozně nejenom hobby, ale myslím, že láska. No a vlastně Werich nám pomohl, když tátu vzal do karlínskýho divadla, kde hrál v orchestru na tu violu. My jsme se celá rodina přestěhovali do Prahy z tý Plzně. A myslím si, že to byl takovej, myslím, že tatínek tam byl možná šťastnější, než když podnikal ve svém podniku v Plzni, protože ty baletky a muzika a operetky, já jsem na tom vyrostla vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dobře, tak teď mě napadlo a doufám, že vám udělám radost, že bychom si mohli zrovna tuhle dobu připomenout, to karlínské divadlo, když tam tatínek na tu violu hrál, protože Werich tam přece hrál slavného Čochtana.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano, toho miluju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si ho dáme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Emma Srncová se někde přiznala, že se nejlíp dobíjí, jestli tomu dobře rozumím, tak jaksi baterky vaše životní, v lukách a v lesích. Je to tak?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dá se říct, že to jsou místa, kde je vám nejlíp?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ještě moře bych tam přidala. Já musím říct, že jak byl můj muž dlouho nemocný, tak jsem u moře nebyla asi 8 let a že jsem měla absťák, že se mi v noci zdálo, že se courám na kraji moře a jako šplouchám. Takže to jsem si teď už dvakrát zvopakovala. Miluju jižní Krétu, tam vesnici Paleochoru, kde vlastně to žije ještě postaru. A večer se udělají z ulic jednosměrky a udělají se tam hospody, to se mi hrozně líbí. Jinak tam to všecko funguje, tam vopravdu pop jezdí na kole nakupovat a chodějí mi tam, jezdějí mi tam obrázky občas. Já tam sedím a čučím, jo, většinou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A najednou vidíte, že jede vobrázek váš.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
A je třeba paní, to jsem namalovala vlastně loni, paní, milovnice psů u moře, která byla taková prdelatá. Myslím, že to určitě byla Češka, stála u moře, koukala a moře a byla obalená v osušce, na který byli samý psi. A teď největší, ten roztaženej měla na zadečku, jo, takhle. A vopravdu to bylo úžasný /nesrozumitelné/ obrázek, že jo. Nebo rodinná zahrádka u moře. Přišla paní zase, která měla bříško a dvě malý děti a teď byli u toho moře a teď ty malý děti furt se tam někde vrhaly do těch vlna a voni to nemohli zvládnout s tatínkem, tak udělali takhle z těch nohou a rukou takovou jako vohrádku a narvali do toho ty dvě děti i s tím bříškem, který tam vlastně ona měla jako nafurt. A vlastně tam oni museli si hrát, jenom s těma ručičkama, nožičkama,tak to jsem taky namalovala, rodinnou zahrádku u moře. A já miluju vařit tam, takže já tam většinu apartmá s kuchyňkou a já si tam kupuju jejich jídlo a tam si to vařím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To umíte vařit místní jídla?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, jo. Tak třeba mají krevety už voloupaný, udělaný s česnekem, na máslíčku, s petrželkou, pak tam mají krásný takový malý brambůrky. Jejich výborný jogurty. A teď tam měli to čerstvý víno, takový to sladký, takže do toho jogurtu to víno. To víno krétský je taky dobrý taky na to pití. Ale zjistila jsem, že my jsme chodili na západ slunce s územ. Vždycky tam jsme seděli a koukali, jak zapadá a to úzo chutná jenom tam. Když si ho dám tady, tak tady vůbec nechutná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste to řekla naprosto přesně. Jako mně chutná třeba rum jenom na horách a v nížinách už přestává.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Je to spojený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S územ je to přesně takhle stejný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na obrázkách Emmy Srncové je evidentní takový lightmotiv pohoda, prostě tam se konfliktu nedočkáte. Ale jinak jaksi kolem nás je spíš víc těch konfliktů než pohody. Takže teď se vás, Emmo, zeptám. Zkuste si představit, že byste měla najednou zničehonic pravomoc světového prezidenta. Co byste zařídila? To je co? To je zodpovědnost.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ježíšmarjá. Tak já vůbec nemám představu, co bych asi dělala. Tak rozhodně bych zakázala špatný zprávy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, ale když jsou, že jo. To by byla cenzura, pozor.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já vím, ale nedávala bych je na první místo, dávala bych je jako jenom třeba dva druhy zpráv, pro ty, který na to jsou připravený a ty, který to stresuje. Tak bych dala ty zprávy, aspoň bych proložila něčím příjemným. Ale vlastně teď člověk slyší jenom všecko špatně. Pak já to vopravdu dělám tím, že čtu ty věci s dobrým koncem, chodím se dobíjet do toho lesa, kde čučím nahoru, jak se hejbají ty stromy a ležím na trávě, tak to mě taky úžasně zklidňuje. Pak to moře, to šumění toho moře a to, jak vopravdu nenahradí nic, takový to šplouchání. Takže to moře. No, ale jako prezident? Já nevím, no. Rozhodně si myslím, že to, jak teď všichni musejí pracovat, takže potom už ty mladý padají a jako už začínají umírat na ty infarkty ve 30, to mi přijde jako špatně. Pak si myslím, že takový ty velikánský hypermarkety, mně je tam taky špatně, když tam vlezu, já vůbec nevím, co si mám koupit. Já vzpomínám na to, že jsem dostala něco kdysi dávno, jak člověk z toho měl radost, teď vůbec nemám. Tak myslím, že je nadbytek všeho, že by se asi to nemělo tolik. Já tomu jinak nerozumím. Asi skromnějš, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovou trošičku zlatou střední cestu.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, no. Ty děti, já o ně mám strach, protože oni mají, jak oni říkají, tak vysoký level, že si neumím představit, až ty rodiče to nebudou dotovat, jak budou žít. Protože já jsem třeba válečný dítě, kdy já jsem jako tu chudobu docela zažila a mám to v sobě. Já si nekoupím, i když třeba bych na to měla, tak si nekoupím drahý jako něco, furt to hlídám. Nejezdím taxíkem. Třeba já jedu tramvají a metrem, protože vlastně na to nejsem zvyklá a přijde mi to zbytečný. Tak to si neumím představit, jak voni nakupujou u pumpy, kde si koupějí bagetu za, já nevím,kolik stojí, já jsem to nikdy nekupovala, když si jí můžou za dvacku taky udělat. Ale to je strašně a teď ty značkový věci, který já vůbec nepoznám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A o těch hypermarketech máte pravdu, protože tam člověk koupí něco, co vůbec ani nechtěl koupit. Že jdete a najednou prostě vám něco takhle jako spadne do košíku, že jo. Teď ještě děti za vás nakupujou.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak za mě ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale máte pravdu, trošičku jako malinko skromnosti, no. A když si člověk řekne v takovou chvíli, o který jste mluvila, mám já to zapotřebí? Najednou zjistíte, že nemá.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Nemá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Emma Srncová žije bohatým životem a takovým příjemným životem. Já vím, že samozřejmě starosti přicházejí, ale je dobře si je úplně tak jako nepřipouštět k tělu. Navíc vám dělají radost vaše děti, spousta vnuků. Co vás čeká teď příjemného? Na co se těšíte? Protože člověk se pořád na něco musí těšit.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak já se těším teď docela, až budu mít zase chvíli volno, protože já jsem ještě po těch narozeninách pořád ještě v takovým skluzu nějakým, pořád mám nějaký resty, který musím dělat. Teď budu mít výstavu v Olomouci, tam jedu. Tam jsem slíbila, že přijedu, takže tam, myslím, že od 6.listopadu mám výstavu. Mezitím vodtud jdu kreslit novou litografii, kterou příští tejden budu tisknout, pokračování toho Startu do života, ty návraty, který vždycky lidi na mně chtěli, protože ten Start do života je takový ten maják, kdy rodiče pouštějí ty děti do světa. A ty Návraty jsou na tom majáku zase ty rodiče a ty děti se vracejí s hlídáním psů, koček, děti a kytek. Takže tenhle ten, teď na tom pracuju. Jinak jsem dostala k narozeninám,to jsem si přála, úžasnej, lehkej. Já měla 50 let starej, co jsme si se Samcem koupili, s kterým jsem všude cestovala, protože já nenávidím převlíkat peřina, když u mě spí návštěva jeden den. Takže kvůli tomu si vozím na všecky návštěvy svůj spacák s polštářkem a odmítám spát v povlečení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na návštěvách spíte ve svým spacáku?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
A tenhle ten spacák je takovej lehoučkej, péřovej, no, je úžasnej, tak z toho já mám velkou radost. To byl jako hlavní dárek k narozeninám, plus mě vytáhla, to Bára vymyslela, loni táhli na vodu Jirku Srnce, kterej měl osmdesátiny a letos jsem já jela na vodu se svým prvním mužem, s kterým bysme měli 50 let výročí, kdybysme spolu zůstali a příští rok bude naší dceři 50 teda. A jeli jsme na Sázavu, kde celá rodina v pruhovaných trikách. Jenže nebyla voda, takže se jela jiná trasa, kde byly samý jezy, takže taky nebyla voda. Takže výsledek je, že kdyby nás nepřetahovali přes ty jezy, tak jsme skončili asi na prvním. A pak výsledek byl, že mi prasklo voko, že jsem měla zalitý, asi tou námahou nebo jak bylo horko. Takže takovýhle věci si vymyslely moje děti k narozeninám. Takže teď si užívám ten spacák, že jezdím po návštěvách a taky do těch jižních Čech, kterou jsem teď objevila tam kolem toho Krumlova a Lipna. Na houbách jsem tam byla, to jsem nezažila ani nepamatuju, neskutečný množství hříbků. Takže na tohle já se těším, na tyhle ty Vánoc, že snad budu hodně spát a nebudu muset nic dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám přeju, aby se vám splnilo, Emmo, všecko, co si samozřejmě přejete, hodně té pohody, kterou kolem sebe vy i svými obrázky šíříte. Samozřejmě dodatečně k těm úžasným a neuvěřitelným sedmdesátinám i od našich posluchačů všecko hezké.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Hlavně zdravíčko, jak se říká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda a to není kupodivu fráze.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Není, už ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta jo. A zase někdy třeba na Tandemu zase na shledanou.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak snad za těch 5 let?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.
--------------------
Jan Rosák vás vítá u další jízdy našeho Tandemu, vážení a milí posluchači. No a než se společně pustíme na cesty, seznámím vás s naším dnešním hostem. Je to dáma, která byla naposledy v Tandemu před zhruba 5 lety, a tak se dá předpokládat, že se v jejím životě leccos pohnulo. Já doufám, že jen k tomu lepšímu. Ale na to se zeptám raději právě jí, malířky Emmy Srncové, dobrý den.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vás samozřejmě srdečně vítám a zároveň chci připomenout, že jste mi věnovala tenkrát před těmi 5 lety takový kalendář, mám ho dodnes a mám tam vyznačené významné dny rodinných příslušníků a kamarádů a řídím se podle něho. Můj kalendář zůstane minimálně dalších 5 let na svém místě. Ale než se společně pustíme do bilancování těch vašich posledních 5 let, tak poprosím do režie o písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak bilancování není nikdy příliš populární, to vypadá, že něco vždycky končí. Ale my v podstatě se jenom ohlížíme za těmi minulými 5 lety s Emmou Srncovou. Tak zkuste zavzpomínat, co se stalo významného ve vašem životě.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak koukám, že se scházíme po pětiletce vždycky. Myslím, že posledně mi bylo 65, tak teď mi bylo 70. Měla jsem krásnou výstavu v Průhonicích, z toho jsem měla velkou radost. Pak zase takové ty nemilé věci, které chodějí taky v životě. Zemřel mi manžel po dlouhé nemoci i moje milovaná Kačenka, pejsek. Takže teď jsem sama s mimi, s jorkšírkou. Musím říct, že vlastně se někdy až stydím, jak jsem s ní šťastná, protože jsem po dlouhý době byla u moře a zjistila jsem, že mi stejská nejvíc po ní. Takže myslím, že jsem došla do věku těch 70, kdy člověk zjistí, že moc toho nestihne, ale vlastně pořád ještě bych chtěla začít takovej ten novej život v uvozovkách a ve zdraví a neobtěžovat okolí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vy máte tu kliku, Emmu, že můžete tuhle tu cifru říkat s takovým klidem, protože víte, že všem spadne čelist a říkají, to není pravda, protože to je minimálně o 15 let míň. To prostě je na vás, jak to děláte, to neprozrazujte.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Vy jste milej, ale možná, že špatně vidíte trošku. A já taky, nezapomeňte, že když mě vidíte někde v časopise, tak voni přece jenom, jsem dělala zamlada modelku a manekýnku, takže vím, jak se postavit, z který strany to ještě jde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, dobře. Ale tady nejsme v časopise a já vidím svý, tak to je jasný. Ale zpátky k té výstavě, ta vám určitě musela udělat radost, to byl plný zámek obrázků.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano, ne spisovatelů, ale obrázků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne spisovatelů, ale obrázků. Velice správně. Ten zámek spisovatelů byl úplně někde jinde a to nebylo tak úplně povzbudivé. Ale jaký byl ohlas veřejnosti? Měla jste zpětnou vazbu?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Nechci se chlubit, ale musím říct, že jsem měla velkou radost. Za prvé mám knížku moc hezkých vzkazů, který mi tam psali lidi. Pak mi říkali nebo psali mi maily, že vlastně tam přišli v depce a odcházeli s úsměvem a jezdili tam vod škol počínaje, autobusy důchodců, kteří se tam usmívali, takže to muzeum úsměvů, který mám vlastně jenom virtuálně, tak tam ty 4 měsíce bylo. A dokonce myslím, říkali, že tam bylo kolem 17 tisíc lidí, což je, myslím, hodně na to v Průhonicích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
17 tisíc? To je neuvěřitelný. Jak dlouho trvala ta výstava?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
4 měsíce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je fantastickej průměr. Já tady mám před sebou takový přehled vašich výstav.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
To je ale 5 let starý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No právě.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já už nový nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poslední tady zaznamenaná výstava byla v roce 2007, tam k nim přibylo dalších minimálně.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
To je to, co jsme se viděli posledně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, přesně, ano. A poslední jsou tedy ty Průhonice.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano, ale myslím, že na mojich stránkách to www.srcova.cz, tam, kdo chce o mně vědět něco více, tak se tam může podívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dáváte tam taky třeba nové obrázky?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já to sama neumím a ten můj kamarád, kterej se vo to stará, je hrozně zdlouhavý tam něco dát. Takže jsou tam nový litografie, jsou tam nový, když udělám reprodukce. Ale že bych fotila obrázky, který maluju, to ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak o nových obrázkách si popovídáme za chviličku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejenom těch 5 let absence Emmy Srncové u nás na Tandemu, ale taky její životní jubileum neuvěřitelné by bylo příležitostí k tomu, aby se člověk ohlédl. Ale já být vámi, Emmo, tak se ještě moc neohlížím, koukám dopředu, protože se vás teď chci zeptat, co si myslíte, že jste v životě ještě nestihla a ráda byste to napravila a těšíte se na to?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
První věc, co se mi podařilo, jsem si koupila ty hole trekingový a na chalupě, kterou máme 50 let v Krkonoších, tak teď jsem objevila chodit v takových těch krásných místech a kochat se krajinou. To doteďka jsem vlastně nějak pomíjela a musím říct, že vlastně tam je asi radost z toho, že tam dolezu, že dojdu. Ty hole jsou bezvadný, protože se máte vo co vopírat. Ještě prej to funguje jako cvičení. A my máme tu chalupu tak, že když kus vylezu nahoru, tak můžu jít po takový náhorní plošině a vidím vod Kotle po Trosky tak jako vopravdu panorama, který mě dojímá teď. Jak jsem stará, tak mě dojímají ty. Teď jsem tam byla na podzim, takže změnily se barvy, zase jsem byla dojatá. A ještě je úžasný, že na konci teď koupili nějakou hospůdku nějaký mladý lidi a výborně tam vařejí. Takže já udělám okruh a končím v tý hospůdce a pak už jdu vlastně z kopce do tý naší chalupy. Takže pro mě ideální. Takže tohle to je jedna věc. Pak druhá věc, já jsem celej život měla mindrák, jestli vyjedu z tý chalupy nahoru cestou, protože ta je vopravdu hnusná, vždycky byla a bude. A měla jsem z toho vždycky stres celou tu dobu, co jsem byla na tý chalupě, jestli s tím autem vyjedu. Takže k sedmdesátinám jsem si koupila Yettiho, takže mám na starý kolena Yettiho a na jedničku zkrátka vyjedu a z toho já mám takovej požitek, jako kdybych byla snad na Kanárských ostrovech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Yettiho tedy jaksi s motorem.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Škodovku. Toho živýho nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, že by vás vynášel nějakej sněžnej muž. To by bylo taky originální. Nemáte náhodou Yettiho někde na obrázku taky?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Yettiho ne, já auta neumím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, já myslím tu vopici.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tu vopici? Tak vopici já mám,ještě když jsem po rozvodu namalovala takovej obrázek, krávu mezi vopicema a tam jsem napsala: "Jsem tady dobře?" Se to jmenovalo. A ty vopičáci byli různý podoby.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U kumštýře, zvlášť u malířky, jako je Emma Srncová, si myslím, že se dá předpokládat, že její inspirace vychází taky z části ze vzpomínek na dětství. A tam bych teď chtěl trošičku malinko zabrousit. Vzpomenete si na hrdinu nebo hrdinku vašeho dětství, ke které jste se nebo ke kterému jste se jaksi obracela, listovala v jeho knížkách nebo knížkách o něm?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak úplný dětství si nepamatuju, že bych, někde nějakej kašpárek nebo něco v tý době.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já myslím takový to vnímavý už.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Je úžasný, když moje děti se mě ptají nebo vnuci, co bylo v televizi za večerníčky, když jsem byla malá. A když jim řeknu, že nebyla televize, tak na mě koukají, jako že jsem spadla z nebe. Já jsem milovala jako, v takovým tom pubertálním vím, že to byla Gina Lolobrigida a Elvis Presley.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Vy jste neměla takovýho, já nevím třeba co, Rintintina nebo takový jako něco.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jako myslíte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vinnetoua. Myslím takhle literární postavu.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ne. Já jsem nečetla. Já jsem četla červenou knihovnu, kterou jsem vlastně doteďka nepřestala číst. Mezitím občas čtu něco, co je smysluplnějšího, ale jinak vlastně, když potřebuju si odpočinout, tak opět jdu k románům s dobrým koncem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Gina Lolobrigida. A kdo ještě?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ta se mi hrozně líbila. Elvis Presley. To byl rockenroll, to bylo moje mládí, že jo. Samozřejmě Beatles. Já jsem zažila Beatles na začátku. Byli jsme s Černým divadlem v Austrálii a tam zrovna v tý době byli na turné ty Beatles. Ale my jsme bohužel hráli vždycky, když voni taky, takže jsme se neviděli navzájem teda. Ale byli jsme tam na pláži, kde byla udusaná hlína, taková stodola, kde naplno hráli jejich muziku a my jsme tam bosí tancovali u toho moře na tu muziku. A to byla vopravdu bomba, já na to nikdy nezapomenu. Tyhle ty zážitky z mládí a ta muzika je nádherná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásná vzpomínka. Tak tomu rozumím, protože Beatles, ty samozřejmě taky tvořejí kus mýho mládí. Pamatuju si, že jsem viděl poprvé jejich fotku a říkal jsem, no ty jsou sympatický a to jsou prej i nějaký muzikanti. Jak si to člověk potom teprve postupně objevuje. No a Gina Lolobrigida, v čem se vám líbila?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
To byly takový ty Chléb, láska a fantazie a tyhle ty, vona byla taková vokatá, prsatá, měla šmrnc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, velikej šmrnc.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
A pak vlastně Brigite Bardotová, ta byla až pak. Ale tahle ta Gina, to bylo takový, že se mi líbila, když mi bylo takových 14, 15.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste se jí chtěla podobat.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
To jsem chtěla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to já tak trošičku Ginu ve vás vidím.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jo, jo, já byla úplně celá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Celá Gina.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Malířka Emma Srncová se za svobodna jmenovala Macenauerová a vaše rodina, Emmo, měla docela blízko k tomu, koho jste si dneska vybrala mezi klasiky českého humoru, tudíž k Janu Werichovi. Řekněte, jaké bylo to spojení.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak můj tatínek i maminka chodili do gymnázia, na malostranský gymnázium a tam chodil taky Jan Werich, takže se znali z tý doby. My jsme se setkali posledně s panem Werichem na narozeninách Preclíka, výtvarníka, kde on taky ještě byl. A on vzpomínal, mám z toho dokonce fotky, jak vzpomínal na mojí maminku, jak byla taková černá. Říkal, trošku měla takovej fousek pod nosem, prej začínající, říkal. A měla takovej šmrnc, mi říkal. Ale vlastně nám pomohl hrozně jako rodině, když tatínek po znárodnění všeho, on byl muzikant, tatínek hrál v Plzeňským kvartetu na violu, to byl vlastně jeho hrozně nejenom hobby, ale myslím, že láska. No a vlastně Werich nám pomohl, když tátu vzal do karlínskýho divadla, kde hrál v orchestru na tu violu. My jsme se celá rodina přestěhovali do Prahy z tý Plzně. A myslím si, že to byl takovej, myslím, že tatínek tam byl možná šťastnější, než když podnikal ve svém podniku v Plzni, protože ty baletky a muzika a operetky, já jsem na tom vyrostla vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dobře, tak teď mě napadlo a doufám, že vám udělám radost, že bychom si mohli zrovna tuhle dobu připomenout, to karlínské divadlo, když tam tatínek na tu violu hrál, protože Werich tam přece hrál slavného Čochtana.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano, toho miluju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si ho dáme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Emma Srncová se někde přiznala, že se nejlíp dobíjí, jestli tomu dobře rozumím, tak jaksi baterky vaše životní, v lukách a v lesích. Je to tak?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dá se říct, že to jsou místa, kde je vám nejlíp?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ještě moře bych tam přidala. Já musím říct, že jak byl můj muž dlouho nemocný, tak jsem u moře nebyla asi 8 let a že jsem měla absťák, že se mi v noci zdálo, že se courám na kraji moře a jako šplouchám. Takže to jsem si teď už dvakrát zvopakovala. Miluju jižní Krétu, tam vesnici Paleochoru, kde vlastně to žije ještě postaru. A večer se udělají z ulic jednosměrky a udělají se tam hospody, to se mi hrozně líbí. Jinak tam to všecko funguje, tam vopravdu pop jezdí na kole nakupovat a chodějí mi tam, jezdějí mi tam obrázky občas. Já tam sedím a čučím, jo, většinou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A najednou vidíte, že jede vobrázek váš.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
A je třeba paní, to jsem namalovala vlastně loni, paní, milovnice psů u moře, která byla taková prdelatá. Myslím, že to určitě byla Češka, stála u moře, koukala a moře a byla obalená v osušce, na který byli samý psi. A teď největší, ten roztaženej měla na zadečku, jo, takhle. A vopravdu to bylo úžasný /nesrozumitelné/ obrázek, že jo. Nebo rodinná zahrádka u moře. Přišla paní zase, která měla bříško a dvě malý děti a teď byli u toho moře a teď ty malý děti furt se tam někde vrhaly do těch vlna a voni to nemohli zvládnout s tatínkem, tak udělali takhle z těch nohou a rukou takovou jako vohrádku a narvali do toho ty dvě děti i s tím bříškem, který tam vlastně ona měla jako nafurt. A vlastně tam oni museli si hrát, jenom s těma ručičkama, nožičkama,tak to jsem taky namalovala, rodinnou zahrádku u moře. A já miluju vařit tam, takže já tam většinu apartmá s kuchyňkou a já si tam kupuju jejich jídlo a tam si to vařím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To umíte vařit místní jídla?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, jo. Tak třeba mají krevety už voloupaný, udělaný s česnekem, na máslíčku, s petrželkou, pak tam mají krásný takový malý brambůrky. Jejich výborný jogurty. A teď tam měli to čerstvý víno, takový to sladký, takže do toho jogurtu to víno. To víno krétský je taky dobrý taky na to pití. Ale zjistila jsem, že my jsme chodili na západ slunce s územ. Vždycky tam jsme seděli a koukali, jak zapadá a to úzo chutná jenom tam. Když si ho dám tady, tak tady vůbec nechutná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste to řekla naprosto přesně. Jako mně chutná třeba rum jenom na horách a v nížinách už přestává.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Je to spojený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S územ je to přesně takhle stejný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na obrázkách Emmy Srncové je evidentní takový lightmotiv pohoda, prostě tam se konfliktu nedočkáte. Ale jinak jaksi kolem nás je spíš víc těch konfliktů než pohody. Takže teď se vás, Emmo, zeptám. Zkuste si představit, že byste měla najednou zničehonic pravomoc světového prezidenta. Co byste zařídila? To je co? To je zodpovědnost.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ježíšmarjá. Tak já vůbec nemám představu, co bych asi dělala. Tak rozhodně bych zakázala špatný zprávy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, ale když jsou, že jo. To by byla cenzura, pozor.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já vím, ale nedávala bych je na první místo, dávala bych je jako jenom třeba dva druhy zpráv, pro ty, který na to jsou připravený a ty, který to stresuje. Tak bych dala ty zprávy, aspoň bych proložila něčím příjemným. Ale vlastně teď člověk slyší jenom všecko špatně. Pak já to vopravdu dělám tím, že čtu ty věci s dobrým koncem, chodím se dobíjet do toho lesa, kde čučím nahoru, jak se hejbají ty stromy a ležím na trávě, tak to mě taky úžasně zklidňuje. Pak to moře, to šumění toho moře a to, jak vopravdu nenahradí nic, takový to šplouchání. Takže to moře. No, ale jako prezident? Já nevím, no. Rozhodně si myslím, že to, jak teď všichni musejí pracovat, takže potom už ty mladý padají a jako už začínají umírat na ty infarkty ve 30, to mi přijde jako špatně. Pak si myslím, že takový ty velikánský hypermarkety, mně je tam taky špatně, když tam vlezu, já vůbec nevím, co si mám koupit. Já vzpomínám na to, že jsem dostala něco kdysi dávno, jak člověk z toho měl radost, teď vůbec nemám. Tak myslím, že je nadbytek všeho, že by se asi to nemělo tolik. Já tomu jinak nerozumím. Asi skromnějš, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovou trošičku zlatou střední cestu.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, no. Ty děti, já o ně mám strach, protože oni mají, jak oni říkají, tak vysoký level, že si neumím představit, až ty rodiče to nebudou dotovat, jak budou žít. Protože já jsem třeba válečný dítě, kdy já jsem jako tu chudobu docela zažila a mám to v sobě. Já si nekoupím, i když třeba bych na to měla, tak si nekoupím drahý jako něco, furt to hlídám. Nejezdím taxíkem. Třeba já jedu tramvají a metrem, protože vlastně na to nejsem zvyklá a přijde mi to zbytečný. Tak to si neumím představit, jak voni nakupujou u pumpy, kde si koupějí bagetu za, já nevím,kolik stojí, já jsem to nikdy nekupovala, když si jí můžou za dvacku taky udělat. Ale to je strašně a teď ty značkový věci, který já vůbec nepoznám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A o těch hypermarketech máte pravdu, protože tam člověk koupí něco, co vůbec ani nechtěl koupit. Že jdete a najednou prostě vám něco takhle jako spadne do košíku, že jo. Teď ještě děti za vás nakupujou.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak za mě ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale máte pravdu, trošičku jako malinko skromnosti, no. A když si člověk řekne v takovou chvíli, o který jste mluvila, mám já to zapotřebí? Najednou zjistíte, že nemá.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Nemá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Emma Srncová žije bohatým životem a takovým příjemným životem. Já vím, že samozřejmě starosti přicházejí, ale je dobře si je úplně tak jako nepřipouštět k tělu. Navíc vám dělají radost vaše děti, spousta vnuků. Co vás čeká teď příjemného? Na co se těšíte? Protože člověk se pořád na něco musí těšit.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak já se těším teď docela, až budu mít zase chvíli volno, protože já jsem ještě po těch narozeninách pořád ještě v takovým skluzu nějakým, pořád mám nějaký resty, který musím dělat. Teď budu mít výstavu v Olomouci, tam jedu. Tam jsem slíbila, že přijedu, takže tam, myslím, že od 6.listopadu mám výstavu. Mezitím vodtud jdu kreslit novou litografii, kterou příští tejden budu tisknout, pokračování toho Startu do života, ty návraty, který vždycky lidi na mně chtěli, protože ten Start do života je takový ten maják, kdy rodiče pouštějí ty děti do světa. A ty Návraty jsou na tom majáku zase ty rodiče a ty děti se vracejí s hlídáním psů, koček, děti a kytek. Takže tenhle ten, teď na tom pracuju. Jinak jsem dostala k narozeninám,to jsem si přála, úžasnej, lehkej. Já měla 50 let starej, co jsme si se Samcem koupili, s kterým jsem všude cestovala, protože já nenávidím převlíkat peřina, když u mě spí návštěva jeden den. Takže kvůli tomu si vozím na všecky návštěvy svůj spacák s polštářkem a odmítám spát v povlečení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na návštěvách spíte ve svým spacáku?
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
A tenhle ten spacák je takovej lehoučkej, péřovej, no, je úžasnej, tak z toho já mám velkou radost. To byl jako hlavní dárek k narozeninám, plus mě vytáhla, to Bára vymyslela, loni táhli na vodu Jirku Srnce, kterej měl osmdesátiny a letos jsem já jela na vodu se svým prvním mužem, s kterým bysme měli 50 let výročí, kdybysme spolu zůstali a příští rok bude naší dceři 50 teda. A jeli jsme na Sázavu, kde celá rodina v pruhovaných trikách. Jenže nebyla voda, takže se jela jiná trasa, kde byly samý jezy, takže taky nebyla voda. Takže výsledek je, že kdyby nás nepřetahovali přes ty jezy, tak jsme skončili asi na prvním. A pak výsledek byl, že mi prasklo voko, že jsem měla zalitý, asi tou námahou nebo jak bylo horko. Takže takovýhle věci si vymyslely moje děti k narozeninám. Takže teď si užívám ten spacák, že jezdím po návštěvách a taky do těch jižních Čech, kterou jsem teď objevila tam kolem toho Krumlova a Lipna. Na houbách jsem tam byla, to jsem nezažila ani nepamatuju, neskutečný množství hříbků. Takže na tohle já se těším, na tyhle ty Vánoc, že snad budu hodně spát a nebudu muset nic dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám přeju, aby se vám splnilo, Emmo, všecko, co si samozřejmě přejete, hodně té pohody, kterou kolem sebe vy i svými obrázky šíříte. Samozřejmě dodatečně k těm úžasným a neuvěřitelným sedmdesátinám i od našich posluchačů všecko hezké.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Hlavně zdravíčko, jak se říká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda a to není kupodivu fráze.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Není, už ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta jo. A zase někdy třeba na Tandemu zase na shledanou.
Emma SRNCOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak snad za těch 5 let?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 12. července 2013 a 25. července 2014.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
