Eště svatba nebyla, ale by sa zhodila!
Naši předkové si v červnu užívali vrcholu tzv. zelených svátků, tedy času namlouvání, vábení milých (i prostřednictvím magických praktik) a nevázaného sexu , což pak (ovšem ne nezbytně) vyvrcholilo svatbou.
Kdo svatby domlouval a mohli se vzít i zcela chudí partneři? Jakou roli hrálo věno nevěsty a co jí zajišťovalo a byla provdatelná i nevěsta bez věna? Z čeho se skládala výbava a co musela obsahovat? Jaké svatební dary dostávala nevěsta a jaké ženich, co se při svatbách zpívalo a jak poté vypadalo společné soužití?
Za tónů nejkrásnějších svatebních písní v podání cimbálové muziky Strážničan, Jožky Černého, Jarmily Šulákové, cimbálové muziky Klobučan, BROLNu a ženského sboru Zdenky Hovorkové a cimbálové muziky Husličky a Vlasty Grycové o svatbách s ředitelem Národního ústavu lidové kultury Matinem Šimšou rozmlouvala Markéta Ševčíková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
