Harcovat se
Když řekneme, že se nám nechce harcovat se městskou hromadnou dopravou po Praze, každý ví, že se nám nechce po hlavním městě potloukat, nepohodlně a zdlouhavě cestovat. A každý také asi tuší, že sloveso harcovat se není původem české či slovanské, ten výraz už napohled zní takříkajíc cize, většina z nás by se asi vsadila, že jde o slovo původem německé. Prohráli bychom, je to slovo cizí, tedy přejaté, ale z exotičtějšího jazyka než je němčina. O čemž za chvíli.
Teď ještě pár vět o významech slovesa harcovat se. Význam, který jsem uvedl na začátku, totiž ani zdaleka není jediný. Slovník spisovného jazyka českého jich uvádí celkem pět a o dalších, historických, se dočteme v etymologickém slovníku Václava Machka. Nejprve významy současné. Kromě potloukat se je podle slovníku harcovat prudce něčím pohybovat, dále uhánět, pádit a cválat, za čtvrté je harcovat bojovat, slovně útočit, polemizovat a konečně jako vůbec první význam slovesa harcovat slovník uvádí: "vojensky najíždět k útoku, činit nájezdy, dorážet, útočit, bojovat, potýkat se". Harc pak byl lehký útok, drobné vojenské utkání, potyčka, půtka, šarvátka. Výraz harcovník, který dnes používáme jako označení lidí, kteří často bojují za myšlenky a ideály, za středověku označoval vojáka z první linie, který měl lehkými útoky, harci, znepokojovat protivníka. Harcovníky měli například husité a podle těchto husitských byli harcovníci i v armádě první československé republiky. Vojenský řád tehdy harcovníkem nazýval vojáka, kterému byl svěřen nějaký konkrétní bojový úkol.
Václav Machek pak uvádí další, z původních vojenských významů vycházející významy slov harcovat a harc. Když se například kdysi řeklo, že jsme s něčím vyjeli na harc, znamenalo to, že jsme něco udělali či řekli prudce a bez rozmyslu. Když jsme něco nechali na harc, neschovali jsme to, nechali jsme to všem nadosah, jaksi na ráně, napospas případným útočníkům, harcovníkům.
A teď k původu slov harcovat, harcovat se, harc a harcovník. Existují nejen v češtině, ale i v dalších slovanských jazycích - ve slovenštině, v polštině a odtud v ukrajinštině a v ruštině. I v těchto jazycích mají tato stejně nebo podobně jako v češtině znějící slova stejné nebo podobné významy jako v češtině: bojovat, jezdit na koni, bujně skákat, cválat. Už jsem řekl, že tato slova se do některých slovanských jazyků nedostala z němčiny, jak to vypadá na první pohled, ale z exotičtějšího prostředí. Ano, z maďarštiny, tedy z jazyka, který je v Evropě pokládaný za takříkajíc hodně cizí a z něhož okolní národy přejímají jen zřídka. Maďarské slovo harc, z něhož jsou všechna ta harcování, harci a harcovníci, znamená boj, bitva.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
