Herečka Irena Máchová: Mám pocit, že když chtějí někde pořádnou, drsnou potvoru, tak si vyberou mě

První roky života strávila herečka v tehdy pro nás vzdálených exotických zemích. Její tatínek pracoval jako obchodní rada a byl vyslán do Indonésie. „Tam jsem byla od tří měsíců asi tak do pěti let. Žili jsme tam s maminkou a bráchou, potom jsme se vrátili na dva roky do Prahy.“ Na léto jezdila rodina na dovolenou do Čech, ale Irena Máchová se vždy těšila zpátky. „Měla jsem hrozně dlouho Indonésii za svůj domov.“

Složitější byl pro ni návrat z Íránu, kde žila rodina později. „Po návratu bylo těžké začlenit se do školy mezi zajetou partu. Měli jsme tam ale perfektní učitelku angličtiny, a tak jsem si odsud dovezla perfektní základy.“ Dětství strávené v cizině ji obohatilo o mnoho zážitků, ale ten, který si pamatuje nejvíce, by se jí mohl stát kdekoliv. „Byly mi tenkrát asi tři roky. Přijela k nám motorka a brácha mi řekl: ‚Že si nesáhneš na výfuk?‘ No a já jsem si sáhla,“ vzpomíná na dětské hecování herečka, která je dnes sama matkou dvou dětí.“

Jako jedna z mála žen přiznává Irena Máchová veřejně svůj věk. Málokdo by jí hádal 39 let. Vypadá velmi mladě a má s tím občas i problémy. „Pořád po mně v obchodě chtějí občanku,“ směje se a dodává „To mám asi po mamince, která má slovenské kořeny, bude to v genech.“

V Ordinaci hrála potvoru, v Ulici je za hodnou

Mladistvý vzhled, kromě hereckého nadání, možná stojí i za tím, že je velmi žádnou a obsazovanou herečkou v seriálech. Mohli jsme ji vidět v Ordinaci v růžové zahradě, Ohnivém kuřeti nebo Letišti, aktuálně je hvězdou Ulice. „Nevím, proč si vybírají zrovna mě. Kromě toho, že se věnuji televizní tvorbě a divadlu, dělám také dabing. A mám pocit, že když chtějí někde nějakou pořádnou, drsnou potvoru, tak si vyberou mě.“

Důvod by se možná našel ještě jeden. „Já jsem se nikdy nikoho neptala, proč mě obsadil, ale na DAMU mi jeden režisér řekl, že jsem hodně tvárná. Dokážu prý rychle splnit požadavky režiséra splnit, tak možná i proto mě obsazují,“ myslí si herečka.

Při natáčení Ulice a dabingových rolí Irena Máchová sice nedostatkem práce netrpí, ale už se moc těší na to, až opět předstoupí před diváky osobně. „Jsem děsně nažhavená na prkna. Naše divadlo se jmenuje Divadélko Beze Jména a vystupujeme v pražském strašnickém divadle. V repertoáru máme hlavně komedie,“ říká a vysvětluje důvody: „Chceme se totiž sami bavit a hlavně máme pocit, že divák by si měl v divadle měl především odpočinout. Hodně oblíbená a moc veselá je třeba hra Tři letušky, kde hraju ruskou letušku Světlanu.“

Nadační fond Sudička

Natáčí, zkouší, dabuje, maluje a vychovává dvě děti. K tomu všemu si však najde čas i na pomoc pacientům s vážnými nitroočními záněty, které mohou způsobit úplnou ztrátu zraku. „Spolupracuji s Nadačním fondem Sudička, který pomáhá lidem s očními vadami. Teď se právě snažíme vybrat 1,8 milionu na speciální přístroj Flare meter pro nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Ten bohužel žádná oční klinika v České republice nemá. Umí totiž některé vady odhalit velmi brzy, takže díky tomu přístroji nemusí děti oslepnout.“

Irena Máchová si prý občas připadá jako Ferda Mravenec – práce všeho druhu, má to však své výhody. „Kdyby náhodou krachlo herectví, tak zase mohu jít dělat něco jiného.“

Možná vás překvapí, čím by se herečka mohla také živit. Umělecký obor to ale není, jak můžete slyšet v záznamu celého pořadu.