Hoch

Přestože od podstatného jména hoch lze utvořit zdrobněliny hošík, hošíček, hošek, hoša, hošánek a hošan, z nichž některé dnes mají pejorativní nádech, už samo slovo hoch je vlastně zdrobnělina, expresívní domácká zkrácenina. Dříve než hoch v češtině byla slova holobrádek, holeček a také holec a holomúdec, která všechna pojmenovávala nedospělé osoby mužského pohlaví, protože kluci, chlapci a hoši měli na rozdíl od mužů a chlapů holé tváře a brady, nedospělým můžům nerostou vousy ale ani chlupy na jiných místech těla. Ano, v základu slova hoch je všeslovanské přídavné jméno holý, v tomto případě ve významech bezvousý, nechlupatý.

Do blízkého jazykového příbuzenstva hocha patří kromě holečka, holenka a holobrádka také holka, což je poněkud hrubší pojmenování dívky, tedy dámského protějšku nedospělých kluků, chlapců a hochů. Také v tomto případě jde o holost, ne ovšem o tváře, tady jde o zmíněnou holost na jiném místě těla. Jak decentně napsal Pavel Eisner ve své Češtině poklepem a poslechem: "Kdyby se tomu slovu rozumělo podle jeho původu, nedalo by se ho ve slušné společnosti užívat."

Ostatně podobně jsou na tom i dívky. Jejich dnešní pojmenování vzniklo ze staročeského dievka, tedy děvka. K dnešnímu rozlišení významu mezi dívkou, děvkou a třeba děvečkou došlo až později. Všechna tato slova pocházejí ze staročeského děva, což je slovo, jehož vznik je poněkud záhadný. O čemž si povíme v pondělí, kdy se také vrátím k hochům a holobrádkům.