Horko
Tento týden jsem se začal mluvit o jazykovém zákulisí slov souvisejících s letním, tedy horkým počasím. Včera jsem sice odbočil se slovesem topit se do vody, ale dnes už se zase vracíme k vysokým teplotám, k horkému vzduchu. A to se slovem horko.
Předem říkám, že povídání o výrazu horko budu muset dost zestručnit, protože jazyková rodina, do níž slovo horko patří, je velice široká a její jednotlivé větve se vzájemně někdy snad i nepřehledně překrývají. Povězme si samozřejmě nejprve, jaký význam má slovo horko podle Slovníku spisovného jazyka českého. Jde o "velké teplo, parno", ve spojení polilo mě horko, pak výraz horko používáme jako popis subjektivního pocitu stoupnutí tělesné teploty. Do nejbližšího českého jazykového příbuzenstva patří přídavné jméno horký a dále slovo horkost, tedy stav vysoké teploty, žár, zastarale také horečka Za rovněž zastaralé či knižní pokládám i přídavná jména horoucný a horoucí ve významu citově vřelý. Horoucí pozdravy si posílali komunističtí papálaši u příležitosti těch katastrof, kterým říkali výročí a sjezdy, pokud si nepamatujete. Ovšem také do horoucích eventuálně nejhoroucnějších pekel lze někoho poslat. Například zrovna ty papaláše. S původem slov horko, horký, horkost a horoucí je to, jak jsem říkal, tak složité, že snad nejlépe bude, když to všechno maximálně zjednoduším a řeknu, že tato slova, která se vyskytují jen v češtině, mají společného předka se slovy hořet, hoře a hořký.
Všechna mají společný indoevropský kořen gher-, horký. Souvislost horka a hoření je jasná, jde tu o teplotu ohně. Když máme nějaký zármutek, tedy hoře, míváme pocit, jako by nám kdesi v útrobách hořelo, a jíme-li něco hořkého, jakoby nás to pálí na jazyku, jazyk nám jakoby hoří... Do příbuzenstva možná patří i druhý stupeň od špatný, horší je něco takříkajíc horčejšího, pálivějšího než byl původní stav. Určitě sem patří hořčice, ale ne proto, že by snad byla hořká, ale proto, že je pálivá, že na jazyce hoří. Pokud jde o prvek hořčík, ten sem určitě patří také, odborníci je jen přou, jak je to přesně. Jedni říkají že hořčík dostal své jméno podle toho, že na vzduchu hoří jasným plamenem, druzí tvrdí, že tu jde o hořkou chuť jeho solí. Autor slova hořčík Jan Svatopluk Presl si bohužel důvody, proč slovo vymyslel právě takhle, nechával pro sebe.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka