Hrob pro pramáti Sáru

Je velmi zvláštní, že první kus půdy který předkové Židů zakoupili v Zemi izraelské a který je podrobně popsán v Tóře, byl hrob pro pramáti Sáru. Je to jeskyně Machpela v Hebronu. Proč ale začínat věčnou budoucnost v Zemi izraelské právě zakoupením hrobu?

Ještě zvláštnější je, že od této koupě odvozuje Talmud základní pravidlo zásnubního požehnání. V příslušné pasáži komentuje výrok z Páté knihy Mojžíšovy „když si vezme muž ženu“. V návaznosti na to ustavuje zásadu, že pár se legálně zasnoubí, pokud ženich daruje nevěstě prsten – doslova kus stříbra. Důvodem je, že i Abrahám získal místo k pochování Sáry za peněžní hodnotu. Jak je psáno: „Dávám peníze za pole, přijmi (je) ode mne, abych pochoval tam svou zesnulou.“

Tato Talmudem navozená souvislost však v sobě skrývá i velké poselství: Židovský manželský pár musí vědět, že se nezrodil ve vakuu; životy ženich a nevěsty v sobě obsahují Eden i Sinaj a budoucnost zahrnuje očekávání vykoupení. Svatba je sice především počátkem nové budoucnosti, ale budoucnosti zakořeněné v minulosti, ve věrnosti tradici předků.

Toto životadárné propojení dávného a budoucího naznačuje Tóra i jinak. Oddíly Tóry, které zaznamenávají smrt pramatky Sáry a praotce Jákoba, hovoří o životu: První se nazývá „Život Sáry“, druhý „On žil“. V námi sledovaném textu Tóry navíc nacházíme ještě další pozoruhodnou souvislost. V jeho první části Tóra zaznamenává smrt Sáry, druhá se věnuje sňatku jejího syna Izáka s Rebekou. Jméno pramatky Rebeky, hebrejsky Rivka, přitom obsahuje v hebrejštině stejná písmena jako slovo „ha-kever“. A tento hebrejský výraz znamená „hrob“ - ale také „lůno“. Život a smrt se prolínají, Rebeka jako by byla pokračováním Sáry. A vskutku, nastupuje na její místo, pokračuje v jejím poslání.

A tak můžeme uzavřít: Dokud jsou učení a tradice předávány z minulosti do budoucna, životy trvají i za hrob; hrob se v přeneseném slova smyslu stává lůnem.