Ivo Viktor - legendární československý fotbalový brankář
10. leden 2012
Tandem
Legendární československý fotbalový brankář Ivo Viktor byl v talk show Tandem Jana Rosáka. Dozvěděli jste se například, jak vzpomíná na svoji sportovní kariéru a na Bělehrad roku 1976.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a hezkou chvilku u rádia vám přeje Jan Rosák. Představovat blíže mého dnešního hosta všem fanouškům fotbalu, ale nejenom jim, to by bylo asi hodně zbytečné. Československý fotbal měl snad ve všech svých obdobích vynikající brankáře. Pláničku, Šrojfa, dnes má Petra Čecha. Ale přece jen jeden z nich asi ční nade všemi. Dnes si ke mně na Tandem přisedl nejlepší fotbalový brankář EURA 1976 a v témže roce třetí hráč v anketě o nejlepšího evropského fotbalistu roku. Vítám na Tandemu legendárního brankáře Iva Viktora. Ivo, vítám tě. Ahoj.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Děkuji a zdravím všechny posluchače.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O Ivovi se ví skoro všecko, co se týče jeho kariéry, ale možná bude pro mnohé překvapením, že je rodem vlastně Hanák, což mi dělá radost, protože jsme vlastně krajani. Tak se tam aspoň na chvilku do malé obce Křelov za chvilku vrátíme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je tedy legendární brankář Ivo Viktor. Jak jsem řekl, že se vrátíme do obce Křelov, to je v podstatě vlastně dneska součást Olomouce. Je sice uvedeno, Ivo, že jsi se v Křelově narodil, ty ses vlastně narodil v Olomouci. Je to tak, viď?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, v rodném listu mám Olomouc a v občance a všude jako, takže protože dneska je to vlastně jedno, ten Křelov je předměstí. Ale v tý době to byla ještě oddělená obec. Bydleli jsme tam do pěti let, ale narodil jsem se v nemocnici v Olomouci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a pak jste se přestěhovali do Šternberku, jak jsi říkal, v rámci osidlování pohraničí, viď. No, ale prosím tě, v rodině byli sportovci, třeba tatínek?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, já jsem měl trošku smůlu, že jsem nepoznal vlastně otce, byl jsem odmalička sám s mámou. Pak jsem se dozvěděl, že si ji nevzal. Takže, jsem vyrůstal s dvěma ženami, s babičkou a s matkou. A v rámci tam tehdy stěhování po válce těsně v sedmačtyřicátém jsme přešli do Šternberka, kde byly jako po odsunu Němců byly volný domky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co ten fotbal, kdy tě začal brát?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, právě v tom Šternberku už brzo, ale nebyl to jenom fotbal, bylo to všelijaké lítání venku a bojový hry, byly tam prázdný baráky třeba, tak různý války meziklukovský. A les byl blízko. Takže, prostě všechno možný. A fotbal, mezi klukama jsme hráli takový meziměstský, by se dneska řeklo, takový turnaje nebo takový zápasy. Větrník, já jsem byl na Větrníku a pak byl Světlov, město jako tam, nemocnice, takový malý mužstva, ve čtyř, pěti jsme prostě hráli na malých pláccích. Ale registrovaně jsem začala hrát na velkým hřišti až dost pozdě na dnešní dobu. Dneska se začíná v 6, 7 a já jsem začal až ve 14 na tom opravdovým hřišti nově vybudovaném ve Šternberku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám takový pocit, že tu kariéru tak asi zhruba si dovedu představit nebo ten začátek, protože já pocházím z malýho městečka Ivanovic na Hané a tam jsme hráli taky takovýhle zápasy mezi ulicema, jak se říká. A za trávník tam tehdy nastupoval takovej malej brankář Jiří Vít, což ti určitě něco řekne. Ten potom chytal za Olomouc a dneska dělá maséra národního. A takhle asi, bych řekl, se začíná. Začíná se v malé vratce mezi dvěma kupkama tepláků, že jo. A pak to dotáhne člověk až tam třeba jako Ivo Viktor. Ale, Ivo, prosím tě, řekni mi, měl ty jsi třeba taky jako kluk v úmyslu třeba dělat něco úplně jinýho než sport, než fotbal?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Tak zápas, se školou jsem nezápasil moc, ta mi šla sama nějak. Nebyl jsem úplně nejhloupější, protože jsem vlastně v těch nuzných, dá se říct, poměrech rodinných teda nebo majetkových tak jsem potom studoval průmyslovku v Uničově mezi 14.,18.rokem. Dokončil jsem jí taky celkem dobře. Takže, škola, zaměstnání, vypadalo to, že ze mě bude technik, nějakej plánovač nebo konstruktér, prkno bylo moje a bavilo mě to docela. A bavila mě matematika, ze který jsem měl pořád za jedna jako. A dokonce jsem uvažoval ještě, než jsem se potom rozhodl definitivně, o vysoký škole technickýho směru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč jsi na ni nešel? Bylo to tím, že tě ukecali?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Mezitím jsem odchytal v tom Šternberku dva roky za dospělé mezi 16, 18 a v 18 jsem šel, to byl první větší přestup do Prostějova, to byla druhá liga. To byl pro mě tehdy skok z první B třídy do druhé ligy, do Železáren Prostějov. Teda druhá soutěž, druhá nejvyšší soutěž hned za ligou. Tam jsem odchytal rok před vojnou a už se o mě trošku začalo vědět. Takže, jsem na vojnu už nastoupil do Brna, do tehdy Rudé hvězdy Brno. Chtěl jsem, během vojny to nešlo, během základní služby tehdy, ale ke konci vojny potom jsem právě se chtěl v Brně zkusit to při fotbale dálkově nebo denně nebo dálkově, to jsem ještě nevěděl, študovat tu techniku teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, že to nakonec nedopadlo, tak to je možná škoda pro techniku, ale určitě to bylo dobře nebo tehdy československý fotbal, jak se dozvíte dál v Tandemu s brankářem Ivo Viktorem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se tak člověk a fotbalový fanoušek, jako jsem třeba já, dívá na nějaké historické záběry třeba, dejme tomu z 50., 60.nebo ještě dokonce 30., 40.let, tak si říká, jestlipak by uspěli tehdejší fotbalisti v konfrontaci s těmi dnešními. Já si myslím, že možná ti hráči v poli jsou na tom trošku dneska třeba, co se fyzického vybavení týče, lépe. Ale gólmani, ty museli vždycky prostě chytit míč, kterej letěl na branku. Je dneska trošičku rozdíl v té práci toho gólmana, v chytání proti tomu, jak třeba na tom byl Plánička? Tak já myslím, že i materiály se změnily, viď.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, určitě se změnilo hodně věcí, to už je, řekněme, 50, 60 let, možná ještě víc. Ono se změnilo i vod tý doby, kdy já jsem skončil, jde to pořád dopředu. Míče, třeba kvalita míčů, jsou rychlejší pořád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi ještě chytával s těmi.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, to už jsem nezažil. Já jsem byl na tom zlomu, kdy už byly ty takzvaný maďáry se tomu říkalo ze začátku, že. Se to nafoukalo a ten šloufek se zastrčil dovnitř, ale šněrování to už nemělo. Nebo to mělo dokonce ten patentní, jako dneska je na jehlu třeba, tehdy to bylo, tlakem se to hustilo, ale nebylo šněrování už, to už jsem nezažil. I když tam ještě byly míče, když jsem začínal trénovat v tom Spartaku, tak tam ještě setrvačně byly, ještě na balóny na trénink jsme měli nějaký koule třeba vošklivý se šněrováním ještě. Takže, to je třeba tohle. Rukavice brankářské například, jak jdou míče dopředu, tak jde ta technika těch lepidel brankářských, aby prostě za každýho počasí ten míč přilnul na rukavici, že jo. O dresech ani nemluvím. Ještě jsem zažil v nároďáku derby, éru, že v poločase neexistovalo se třeba převlíknout. V pátý minutě jsem se vyválel v kaluži někde a dochytal jsem v tom dresu celej zápas jako. Tak to dneska šlo hodně dopředu. Ale jako hlavně největší změny jsou, co se týká pravidel a způsobu hry, rozestavení. Tam prostě ten brankář začal být dneska víc hráčem v poli, jak říkám, převzal roli libera vlastně. Za mě, ještě nedávno se hrálo, že tam byl jeden obránce bez hráče, bez osobního bránění a zaskakoval, sbíral dlouhý balóny za obranu, všechno měl von. Dneska to hraje v řadě, většinou ve třech nebo ve čtyřech ta obrana a ten brankář jako musí bejt vysunut trošku a hrát toho libera. No a pak velká změně nastala, s tím bych měl asi taky potíže, s tou malou domů, že nesmí brankář chytit míč do ruky po přihrávce od spoluhráče, takže to je další zrada. Takže, brankáři dneska, chceme po nich, aby byli fotbalisti, aby byli hráči, aby přemýšleli jako hráči. Dokonce už se trošku požaduje na nejvyšší úrovni obounohost, aby tou slabší nohou něco uměl, nejenom to fláknout na tribunu, ale třeba rozehrát. Třeba příkladem takovýho brankáře budoucnosti skoro byl Van Der Saar, který donedávna chytal na Manchester United. Ten měl tu levou, pravou měl vynikající a pravou měl dobrou aspoň. Čili, obounohý gólman, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych řekl, že třeba Sňozik v Bohemce je vynikající v práci nohama, když se bavíme o brankářích, viď. Ale i jiné věci se určitě změnily. Já myslím, že i kvalitu trávníku, protože dneska vidíš běžně brankáře chytat v dresu s krátkým rukávem, protože to tehdy nebývalo. Já se pamatuju.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Naopak chrániče nějaký a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byli brankáři a ti měli na loktech náloketníky, nákoleníky, to už dneska není.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Chytalo se na škváře. Dokonce já jsem zažil tady v Praze na Tatře Smíchov, dneska už neexistující, tam byla škvára a hrál se tam zimní turnaj na škváře, na zmrzlej škváře, sníh do toho a tak dále. Dneska jsou ty umělý povrchy především a jsou haly taky s krytým úplně povrchem. Takže, ta špička to nezná vůbec. A i dole já vidím hodně, já jezdím na kole hodně a vidím trávníky na vesnici, kde by ani nemusely být, málokdo tam přijde, ale umělý trávník tam třeba mají. Takže, tohle se zlepšilo, to je správný, to musí jít dopředu všechno.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mít jako hosta v Tandemu jednoho z nejslavnějších brankářů historie Iva Viktora a nepopovídat si o jeho reprezentační kariéře a hlavně o těch vrcholech, to znamená o EURU nebo tehdy se ještě neříkalo EURO, ale finále mistrovství Evropy v Bělehradě v sedmdesátém šestém, po tom jeho úspěchu v té anketě o nejúspěšnějšího fotbalistu Evropy. Ivo, já vím, že těch vrcholů máš víc. Třeba jsi poprvé chystal, což se teda brankáři asi vopravdu může jenom o tom zdát, za československý národní tým na Maracana. Je to tak. To byl křest, co?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, tak když bych měl mluvit o vrcholech, tak opravdu já jsem je měl asi hned na začátku. Pak bylo 10, 11 let nějakých, kdy se dařilo více méně nebo někdy jo, někdy ne. Víc nám šla vždycky ta Evropa než ta světová kvalifikace, to platí do dneška vlastně. No a potom nakonec to mistrovství Evropy v Bělehradě nebo v Jugoslávii tehdejší. Začal jsem opravdu bombasticky. Dneska zpětně musím obdivovat trenéra Marka, protože si po skončení Šrojfa, dalšího vynikajícího brankáře našeho, kterej vychytal vlastně českej šampionát, jak uznávají všichni fotbalisti, který tam byli, do dneška, tak po jeho zakončení, po jeho konci jsme nastoupili s Venclem poměrně mladý zajíci dva, no, 23, 24. To je na brankáře takovej věk ještě ne moc to. Byli tady další brankáři vyzrálejší, kolem 30 a von si vybral nás dva. No, ale spolu jsme to táhli zhruba těch 10 let až na malý výjimky. Já jsem chytal, víc příležitostí jsem dostal já, ale se Šajnem jsme byli parťáci dobrý a pomáhal mi moc, dá se říct, při tréninku a tak dále. Já jsem ale začal na tý Maracaně vopravdu, to bylo 100 tisíc diváků, hned pecka. A Pelé samozřejmě a další borci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, tam ti Pelé dal góla, viď.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Pelé dal dva góly dokonce. Ale bylo to o tom, že oni jeli na šampionát do Anglie, bylo to 66. To ještě nevěděli samozřejmě, jak tam dopadnou, my už to víme dneska. Nedopadli dobře, Pelého tam trošku podle názoru Brazilců zase pokopali jako a tak dál. Jeli domů po skupině. Ale to bylo ještě nadšení před tím, tak Maracana, jako sparingpartner evropský jsme tam jim dělali, byli předhozeni jako bonbónek. Na ten zápas, už detaily si moc nepamatuju, ale jako celkem jsem se chytil a 2:1 jsme prohráli, takže to byl ještě výsledek dobrý. A hned potom já jsem potom marodil nebo jsem byl zraněnej spíš a na podzim po šampionátu hned těsně se hrálo zase přátelský utkání, sjednal náš svaz zase už s čerstvými mistry světa Angličany. Takže, já jsem chytal proti starejm mistrům světa - Brazilcům a hned nato druhej zápas proti Angličanům, čerstvým mistrům světa. No a to byl snad takový můj životní zápas, na který si lidi asi hodně pamatujou ještě starší, 0:0 se nám tam povedlo uhrát. A s kusem štěstí do tyčí jsem tam bouchal a moc jsme se za půli nedostali, ale uhráli jsme tam 0:0. No a tak to byl ten začátek opravdu. Pak, říkám, bylo těch 10 let s různými, moc se toho nepovedlo. Bylo tam Mexiko, třeba účast jenom ze skupiny, ze smrtelný skupiny. To byli mistři světa zase Brazilci, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam si to na tebe Pelé taky zkoušel, viď, z půlky.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, o tom se mi zdá někdy v noci ve zlejch snech, že to tam spadlo. Mexiko, kde byla skupina Anglie, Brazílie a silný Rumuni a postupovali dva, takže tam skoro bylo, to byla malá šance a ještě jsme nešťastně prohráli 4:1 s tou Brazílií, kde Pelé se pokusil mě přehodit ze 60 metrů. To mě straší dodnes, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já věřím, že Ivo Viktor, můj dnešní host v Tandemu, si Vladimíra Menšíka mezi klasiky českého humoru vybral nejenom proto, že je taky Moravák, ale mám takový pocit, že ti dělá radost jako takovej, jako skvělej herec, vynikající humorista.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, tak my jsme jich měli samozřejmě víc. Burianem bych začal až po dnešní dobu. Ale mně připadne ten Menšík, že to byl takovej fenomén.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poznali jste se osobně?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, poznali jsme se, přivedl ho někdo taky párkrát na Duklu v době, kdy jsme hráli poháry a docela ale už trošičku nebyl úplně ve svý kůži, nepil nic už a měl problémy s dýcháním. Nebyl úplně ve formě už jako, když já jsem ho poznal blíž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si ho teď poslechneme, když ve formě opravdu byl.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Ivo Viktorem se krásně povídá, protože všechny jeho vzpomínky jsou v podstatě vlastně legendární vzpomínky na československý a český fotbal. Ale ta největší je nepochybně, aspoň pro mě a já myslím, že pro Iva taky, 76.rok a Bělehrad. Já se pamatuju, jak jsme seděli v kabině našeho tenisového klubu, já přinesl televizor tehdy. Pak jsme běželi na Václavský náměstí. No, prostě zbláznili jste celej národ. A jestlipak i pro vás to byla taková fantastická událost jako pro nás pro všechny? To nebyl asi běžnej zápas, viď.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Tak samozřejmě. My jsme se už dostali mezi 4 poslední. Tehdy se to hrálo jinak. Dneska je ten šampionát 16, že jo, tehdy byly 4 jenom. Před tím se to v tý kvalifikaci vyřadilo všechno. Rusko jsme třeba vyřadili nebo Sovětskej svaz tehdy ještě. Ale nakonec ze silný skupiny jsme postoupili, to byl závěr, 4 prostě, a sice domácí Jugoslávie, velmi silná, že jo, před rozpadem. Dneska je z toho 5 mužstev kvalitních.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prvotřídní.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Jo, čili, Jugoslávie, mistři světa Němci a vicemistři Holanďani. Takže, to byla sestava. Největší optimista jenom třeba Nehoda Zdeněk a ještě snad jeden, dva se tam našli, který by věřili v nějakej větší úspěch. Vo to to bylo potom hezčí, když se to povedlo, že jo. Bylo tam to Holandsko v Zágrebu. Tam si pamatuju jenom zimu, červen to byl v Jugoslávii, ale zima, špatný počasí s prodloužením teda. Tam potom Ondruš napřed dal ty dva góly, vlastně dal góla soupeři a pak vlastňáka takovýho, tečnul mi to do brány, sklouzlo mu to po noze. Pak to prodloužení, Franta Veselý a tak dále. Takže, postup s Holandskem. Mám dojem, že v tom zápase, když si to tak zpětně promítám, že voni nás trochu asi podcenili a už opravdu měli mužstvo super tehdy s Johanem Kreuzerem a tak dále, ale prostě říkali si, Češi, už mysleli třeba na finále s Jugoslávií nebo s Německem a zapomněli, že by mohli taky prohrát s náma. Tak to byl postup, velká sláva. No a za 3 nebo za 4 dny, to už nevím, se hrálo proti Německu, které mezitím vyřadilo domácí Jugoslávii, to bylo dost překvapení. Takže, se stalo, že jsme hráli finále s Německem v Jugoslávii, nečekaně pro domácí publikum. Lidi nám fandili, i když tam návštěva nebyla nějak slavná na tom, protože naši turisti v tý doby, tam byl snad jenom jeden nebo dva autobusy z Čech, dneska to je sen, když tam mají 4, 5 tisíc fandů, všude po Evropě jezdí s tím nároďákem. To je povzbuzení hrozný. Tam bylo pár lidí našich a málo i Jugoslávců, protože ty jako na finále předpokládali, že tam budou především oni a ty Němci jim to znechutili. No a to finále, ten průběh, to už se ví, že jo, vedli jsme 2:1, už se to schylovalo k závěru, už bychom byli postoupili v normálním čase. Řekl bych, že na šance Němci byli lepší, v závěru nás tlačili. Ale došlo tam k tomu zaváhání v poslední minutě. Trošku jsem tam šel nedůrazně, /nesrozumitelné/ vlastně zády k brance skákal do mě. Já jsem si trošku myslel, že by mohl rozhodčí pískat faul jako. Rozhodčí nepískal, jemu to spadlo někam za krk nebo na záda a byla z toho branka. Prostě 2:2. V prodloužení už obě mužstva toho měla plný zuby, měla ten zápas, před tím taky měli prodloužení 3 dny před tím, takže byli utahaný jako my, takže tam nedošlo k žádným situacím a došlo na ty pokutový kopy, který vstoupily do historie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, Ivo, já se tě chci zeptat jenom na jednu věc. Měli jste pocit, že se Tonda Panenka úplně zbláznil, když kopnul tu penaltu takhle?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, tak já jsem něco tušil, protože s Tondou jsme bydleli na pokoji a probírali jsme všechno možný. A tam by se bejvaly kopaly penalty i v tom semifinále, že jo, takže my jsme se na to připravovali před tím. A von je zkoušel pořád do toho prostředka tím dloubákem, jo. Tak já jsem mu moc nevěřil, že by si to dovolil nebo tušil jsem, že by si to mohl. Ale von prostě je to trošku riskér, hazardér takovej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hračička.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Já spíš domejšlím, kdyby se to nepovedlo. Já jsem zas takovej opatrnej, kdyby to dal do břevna nebo přes, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak by ho všichni zabili.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
To by tady, nevyhrálo by se to, tak to by to měl snad do dneška na talíři. Von na to naštěstí nemyslel Tonda, je to jinej typ trošku, pohodář.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale postavil si pomník a je do dneška fotbalovej básník.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Vstoupilo to do historie. Pelé o tý penaltě řekl, že takhle kopnout penaltu v tom rozhodujícím momentě, že může jenom blázen nebo fotbalovej génius. Tak Tonda možná je mix mezi tím něco, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídat si s tak slavným brankářem, jako je Ivo Viktor, o nějakých kiksech brankářských, no, já nevím. Samozřejmě to patří k brankářském řemeslu a ten tvůj, Ivo, gól na 2:2 nebo respektive gól, který jsi dostal, jaksi sám jsi řekl, že by to možná mohla být tvoje chyba. Ale když si tak promítnu slavné brankářské chyby, tak čím to vzniká. Asi nejslavnější bude ta Petra Čecha, kdy mu vypadl ten míč v zápase s Tureckem. Jsou i jiné, Zubyzareta pustil pod tělem taky střelu ve slavném zápase.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, já bych ještě se vrátil třeba, nevím, u pana Pláničky jsem nezažil nějakej velkej. Takhle bych celkově k tomu, já se brankářů zastávám všeobecně, protože kdo to nezažil, co ten míč někdy je schopen a ty spoluhráči a tečovanej míč a, já nevím, vítr třeba, terén.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba ty současné míče takzvaně plavou, že jo.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
To plavaly vždycky, ale teď jako jsou rychlejší ještě a je to ještě horší, no. Takže, dovedu to pochopit. Kdo tam nestál v tý bráně, tak to jako nepochopí, že je třeba se votočit ke spoluhráčům, cos tam dělal. Teď zrovna Čech, je to vynikající brankář, je sledovanej úžasně, každou chybičku a to. Teď třeba dostal gól v anglický lize zase. Taky lehká rána mu vypadla, kterou ale neviděl přes spoluhráče nebo soupeře, který byli před ním, to viděl na poslední chvíli, to nikdo nepochopí třeba. Ale legendární kiksy, když bych si měl vzpomenout, protože se scházíme na Dukle se spoluhráči i staršími, který zažili tu chilskou éru, Masopust, Pepa Jelínek třeba a další, probíráme často Šrojfa, který byl opravdu super brankář jako. Ale vychytal, to oni říkají, vychytal nám celý Chile, bez něj bysme nepostoupili do finále, ale, a to ale v tom finále, tam /nesrozumitelné/ dal z lajny góla, pak ten centr, do slunce se podíval a tak dál. Prostě to nevyjde někdy, no. Ten gólman není stroj, aby neudělal a v tý bráně je to hrozně vidět prostě, tam člověk, většinou spoluhráči moc nepomůžou, když ti to vypadne nebo něco, dostanete gól a ty si lidi pamatujou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože když udělá útočník chybu, no tak co, tak ztratí jeden míč a všichni na to zapomenou, protože to napraví tím, že dá třeba 2 nebo 3 góly, že jo. Ale brankář pustí branku a všichni mu to vyčítají samozřejmě. Ale stalo se taky, Ivo, já si vzpomínám, co gól dostaneš tím, že vyrazíš míč před sebe a někdo to dokopne. Ale já se pamatuju, jestli se nepletu, že to byl brněnský brankář Hron, který si, jestli se nepletu, na Bohemce, úplně to před sebou vidím, chtěl vyhodit míč, což byla tvoje specialita vyhazované míče, a von si ho chudák hodil do vlastní brány.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Do vlastní brány. Rozmyslel si to nějak, na poslední chvíli to vyhazoval a jak si to rozmyslel, tak to chtěl zvrátit zpátky. I takový góly padnou, no. Ta pravděpodobnost, když to chytá někdo 15 let třeba každej zápas a pořád, že tam něco vyrobí, je prostě po tý malý domu třeba ty minely, že mu to skočí. Přece jenom ty gólmani nejsou tak jistý těma nohama, to je jasný. Až na výjimky třeba zrovna toho Sara nebo Čech třeba levačku má, ale když mu to jde na pravou, už je to horší. A v tom případě malá domů, skočí to na drn a von to třeba úplně mine nebo přihraje někam nebo. Prostě ty chyby budou, jsou moc vidět. Někdy to dopadne dobře, že nepadne z toho aspoň gól, nebo padne gól, ale vyhraje se ten zápas. Ale když ta chyba rozhodne o výsledku utkání, tak to potom ten gólman aby chodil kanálama.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K velikému smutku všech nás fanoušků ukončil Ivo Viktor v roce 1977 po zdravotních problémech aktivní hráčskou kariéru. Všem nám Ivo samozřejmě v brance chybí, i když ho samozřejmě nahradili potom gólmani další. V současné době nám určitě dělá Petr Čech radost a tak dále a tak dále. Ale byla by veliká škoda, kdyby Ivo své úžasné zkušenosti a znalosti a vědomosti nezúročil, takže se věnuješ, jestli se nepletu, pořád fotbalu jako trenér. Je to tak?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Tak já dneska, když jsem sem jel, tak jsem přemejšlel vo životě celkově, vo svým. A teď tam vidím dva takový poločasy jako ve fotbale. Do 35 zhruba a od 35 do 70, což bude za půl roku bohužel, jsem měl takovou tu trenérskou kariéru, bych řekl. No, nebyla slavná. Začal jsem u mládeže teda, pak jsem zkoušel v Dukle, zkoušel jsem to jako hlavní trenér taky, rok jsem trénoval první ligu v Dukle s Honzou Brumlovským. Zrovna, když přišla sametová revoluce, tak v těch letech. Skončili jsme někde uprostřed, osmý, devátý, myslím, Dukla jako první mužstvo. Ale trénoval jsem juniorku, dorosty všelijaký, jako hlavní trenér teda myslím, ale pořád mě to táhlo k tý brance. Takže později potom, v tom závěru jsem se věnoval jenom tomu brankářskýmu tréninku buď jako asistent ligovýho mužstva v Dukle a rok jsem byl ve Spartě s Haškem taky, v tom velmi úspěšným roce kolem roku 2000, když jsme postoupili ze skupiny v Lize mistrů, hráli pak s Barcelonou a tak dále. To byl jeden z nejlepších roků sparťanských, tak tam jsem byl rok. A 8 let jsem byl asistentem v národním mužstvu, velmi úspěšná éra zase s Uhrinem byla. Byl jsem u toho anglického druhého místa 96 a pak 4 roky s Pepou Chovancem. Tam to bylo už trošku méně úspěšný. Byl tam postup na mistrovství Evropy Holandsko, Belgie a nepostup potom na mistrovství světa teda. Potom ale, po skončení toho, zhruba těch 10, 12 dělám už jenom mládež, 6 let jsem byl ve Spartě a poslední roky dělám různé kempy, soustředění přes fotbalový svaz, prázdninové kempy hlavně tady v Praze. A v posledních letech v Dukle jsem dělal jako mládežnický brankáře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Dukla ti dělá celkem radost, ne.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Dukla nám dělá všem, těm starším, bývalým hráčům, radost. Scházíme se znovu a obnovila se ta tradice, navázali, tyhle noví majitelé navázali na tu tradici, daří se jim to celkem a daří se jim i v lize nakonec, jsou někde uprostřed a hrají dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Držme palce Dukle, držme palce našemu fotbalu, teď to bude potřebovat na EURU v Polsku a v Ukrajině. A samozřejmě přeju všecko nejlepší tobě, Ivo. A trošičku předčasně, ale, myslím, velice zaslouženě ti přeju všecko hezké k té naprosto neuvěřitelné sedmdesátce. Ty ale víš, že vypadáš tak minimálně vo 10 míň. A nejbejt toho kolene, který máš teď ocelový doslova, tak bys to ještě ukázal spoustě vrstevníků. Měj se moc hezky a díky za tvoji návštěvu. Ať se daří.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Já děkuji taky. Hodně zdaru i posluchačům.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den a hezkou chvilku u rádia vám přeje Jan Rosák. Představovat blíže mého dnešního hosta všem fanouškům fotbalu, ale nejenom jim, to by bylo asi hodně zbytečné. Československý fotbal měl snad ve všech svých obdobích vynikající brankáře. Pláničku, Šrojfa, dnes má Petra Čecha. Ale přece jen jeden z nich asi ční nade všemi. Dnes si ke mně na Tandem přisedl nejlepší fotbalový brankář EURA 1976 a v témže roce třetí hráč v anketě o nejlepšího evropského fotbalistu roku. Vítám na Tandemu legendárního brankáře Iva Viktora. Ivo, vítám tě. Ahoj.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Děkuji a zdravím všechny posluchače.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O Ivovi se ví skoro všecko, co se týče jeho kariéry, ale možná bude pro mnohé překvapením, že je rodem vlastně Hanák, což mi dělá radost, protože jsme vlastně krajani. Tak se tam aspoň na chvilku do malé obce Křelov za chvilku vrátíme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je tedy legendární brankář Ivo Viktor. Jak jsem řekl, že se vrátíme do obce Křelov, to je v podstatě vlastně dneska součást Olomouce. Je sice uvedeno, Ivo, že jsi se v Křelově narodil, ty ses vlastně narodil v Olomouci. Je to tak, viď?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, v rodném listu mám Olomouc a v občance a všude jako, takže protože dneska je to vlastně jedno, ten Křelov je předměstí. Ale v tý době to byla ještě oddělená obec. Bydleli jsme tam do pěti let, ale narodil jsem se v nemocnici v Olomouci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a pak jste se přestěhovali do Šternberku, jak jsi říkal, v rámci osidlování pohraničí, viď. No, ale prosím tě, v rodině byli sportovci, třeba tatínek?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, já jsem měl trošku smůlu, že jsem nepoznal vlastně otce, byl jsem odmalička sám s mámou. Pak jsem se dozvěděl, že si ji nevzal. Takže, jsem vyrůstal s dvěma ženami, s babičkou a s matkou. A v rámci tam tehdy stěhování po válce těsně v sedmačtyřicátém jsme přešli do Šternberka, kde byly jako po odsunu Němců byly volný domky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co ten fotbal, kdy tě začal brát?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, právě v tom Šternberku už brzo, ale nebyl to jenom fotbal, bylo to všelijaké lítání venku a bojový hry, byly tam prázdný baráky třeba, tak různý války meziklukovský. A les byl blízko. Takže, prostě všechno možný. A fotbal, mezi klukama jsme hráli takový meziměstský, by se dneska řeklo, takový turnaje nebo takový zápasy. Větrník, já jsem byl na Větrníku a pak byl Světlov, město jako tam, nemocnice, takový malý mužstva, ve čtyř, pěti jsme prostě hráli na malých pláccích. Ale registrovaně jsem začala hrát na velkým hřišti až dost pozdě na dnešní dobu. Dneska se začíná v 6, 7 a já jsem začal až ve 14 na tom opravdovým hřišti nově vybudovaném ve Šternberku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám takový pocit, že tu kariéru tak asi zhruba si dovedu představit nebo ten začátek, protože já pocházím z malýho městečka Ivanovic na Hané a tam jsme hráli taky takovýhle zápasy mezi ulicema, jak se říká. A za trávník tam tehdy nastupoval takovej malej brankář Jiří Vít, což ti určitě něco řekne. Ten potom chytal za Olomouc a dneska dělá maséra národního. A takhle asi, bych řekl, se začíná. Začíná se v malé vratce mezi dvěma kupkama tepláků, že jo. A pak to dotáhne člověk až tam třeba jako Ivo Viktor. Ale, Ivo, prosím tě, řekni mi, měl ty jsi třeba taky jako kluk v úmyslu třeba dělat něco úplně jinýho než sport, než fotbal?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Tak zápas, se školou jsem nezápasil moc, ta mi šla sama nějak. Nebyl jsem úplně nejhloupější, protože jsem vlastně v těch nuzných, dá se říct, poměrech rodinných teda nebo majetkových tak jsem potom studoval průmyslovku v Uničově mezi 14.,18.rokem. Dokončil jsem jí taky celkem dobře. Takže, škola, zaměstnání, vypadalo to, že ze mě bude technik, nějakej plánovač nebo konstruktér, prkno bylo moje a bavilo mě to docela. A bavila mě matematika, ze který jsem měl pořád za jedna jako. A dokonce jsem uvažoval ještě, než jsem se potom rozhodl definitivně, o vysoký škole technickýho směru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč jsi na ni nešel? Bylo to tím, že tě ukecali?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Mezitím jsem odchytal v tom Šternberku dva roky za dospělé mezi 16, 18 a v 18 jsem šel, to byl první větší přestup do Prostějova, to byla druhá liga. To byl pro mě tehdy skok z první B třídy do druhé ligy, do Železáren Prostějov. Teda druhá soutěž, druhá nejvyšší soutěž hned za ligou. Tam jsem odchytal rok před vojnou a už se o mě trošku začalo vědět. Takže, jsem na vojnu už nastoupil do Brna, do tehdy Rudé hvězdy Brno. Chtěl jsem, během vojny to nešlo, během základní služby tehdy, ale ke konci vojny potom jsem právě se chtěl v Brně zkusit to při fotbale dálkově nebo denně nebo dálkově, to jsem ještě nevěděl, študovat tu techniku teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, že to nakonec nedopadlo, tak to je možná škoda pro techniku, ale určitě to bylo dobře nebo tehdy československý fotbal, jak se dozvíte dál v Tandemu s brankářem Ivo Viktorem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se tak člověk a fotbalový fanoušek, jako jsem třeba já, dívá na nějaké historické záběry třeba, dejme tomu z 50., 60.nebo ještě dokonce 30., 40.let, tak si říká, jestlipak by uspěli tehdejší fotbalisti v konfrontaci s těmi dnešními. Já si myslím, že možná ti hráči v poli jsou na tom trošku dneska třeba, co se fyzického vybavení týče, lépe. Ale gólmani, ty museli vždycky prostě chytit míč, kterej letěl na branku. Je dneska trošičku rozdíl v té práci toho gólmana, v chytání proti tomu, jak třeba na tom byl Plánička? Tak já myslím, že i materiály se změnily, viď.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, určitě se změnilo hodně věcí, to už je, řekněme, 50, 60 let, možná ještě víc. Ono se změnilo i vod tý doby, kdy já jsem skončil, jde to pořád dopředu. Míče, třeba kvalita míčů, jsou rychlejší pořád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi ještě chytával s těmi.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, to už jsem nezažil. Já jsem byl na tom zlomu, kdy už byly ty takzvaný maďáry se tomu říkalo ze začátku, že. Se to nafoukalo a ten šloufek se zastrčil dovnitř, ale šněrování to už nemělo. Nebo to mělo dokonce ten patentní, jako dneska je na jehlu třeba, tehdy to bylo, tlakem se to hustilo, ale nebylo šněrování už, to už jsem nezažil. I když tam ještě byly míče, když jsem začínal trénovat v tom Spartaku, tak tam ještě setrvačně byly, ještě na balóny na trénink jsme měli nějaký koule třeba vošklivý se šněrováním ještě. Takže, to je třeba tohle. Rukavice brankářské například, jak jdou míče dopředu, tak jde ta technika těch lepidel brankářských, aby prostě za každýho počasí ten míč přilnul na rukavici, že jo. O dresech ani nemluvím. Ještě jsem zažil v nároďáku derby, éru, že v poločase neexistovalo se třeba převlíknout. V pátý minutě jsem se vyválel v kaluži někde a dochytal jsem v tom dresu celej zápas jako. Tak to dneska šlo hodně dopředu. Ale jako hlavně největší změny jsou, co se týká pravidel a způsobu hry, rozestavení. Tam prostě ten brankář začal být dneska víc hráčem v poli, jak říkám, převzal roli libera vlastně. Za mě, ještě nedávno se hrálo, že tam byl jeden obránce bez hráče, bez osobního bránění a zaskakoval, sbíral dlouhý balóny za obranu, všechno měl von. Dneska to hraje v řadě, většinou ve třech nebo ve čtyřech ta obrana a ten brankář jako musí bejt vysunut trošku a hrát toho libera. No a pak velká změně nastala, s tím bych měl asi taky potíže, s tou malou domů, že nesmí brankář chytit míč do ruky po přihrávce od spoluhráče, takže to je další zrada. Takže, brankáři dneska, chceme po nich, aby byli fotbalisti, aby byli hráči, aby přemýšleli jako hráči. Dokonce už se trošku požaduje na nejvyšší úrovni obounohost, aby tou slabší nohou něco uměl, nejenom to fláknout na tribunu, ale třeba rozehrát. Třeba příkladem takovýho brankáře budoucnosti skoro byl Van Der Saar, který donedávna chytal na Manchester United. Ten měl tu levou, pravou měl vynikající a pravou měl dobrou aspoň. Čili, obounohý gólman, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych řekl, že třeba Sňozik v Bohemce je vynikající v práci nohama, když se bavíme o brankářích, viď. Ale i jiné věci se určitě změnily. Já myslím, že i kvalitu trávníku, protože dneska vidíš běžně brankáře chytat v dresu s krátkým rukávem, protože to tehdy nebývalo. Já se pamatuju.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Naopak chrániče nějaký a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byli brankáři a ti měli na loktech náloketníky, nákoleníky, to už dneska není.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Chytalo se na škváře. Dokonce já jsem zažil tady v Praze na Tatře Smíchov, dneska už neexistující, tam byla škvára a hrál se tam zimní turnaj na škváře, na zmrzlej škváře, sníh do toho a tak dále. Dneska jsou ty umělý povrchy především a jsou haly taky s krytým úplně povrchem. Takže, ta špička to nezná vůbec. A i dole já vidím hodně, já jezdím na kole hodně a vidím trávníky na vesnici, kde by ani nemusely být, málokdo tam přijde, ale umělý trávník tam třeba mají. Takže, tohle se zlepšilo, to je správný, to musí jít dopředu všechno.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mít jako hosta v Tandemu jednoho z nejslavnějších brankářů historie Iva Viktora a nepopovídat si o jeho reprezentační kariéře a hlavně o těch vrcholech, to znamená o EURU nebo tehdy se ještě neříkalo EURO, ale finále mistrovství Evropy v Bělehradě v sedmdesátém šestém, po tom jeho úspěchu v té anketě o nejúspěšnějšího fotbalistu Evropy. Ivo, já vím, že těch vrcholů máš víc. Třeba jsi poprvé chystal, což se teda brankáři asi vopravdu může jenom o tom zdát, za československý národní tým na Maracana. Je to tak. To byl křest, co?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, tak když bych měl mluvit o vrcholech, tak opravdu já jsem je měl asi hned na začátku. Pak bylo 10, 11 let nějakých, kdy se dařilo více méně nebo někdy jo, někdy ne. Víc nám šla vždycky ta Evropa než ta světová kvalifikace, to platí do dneška vlastně. No a potom nakonec to mistrovství Evropy v Bělehradě nebo v Jugoslávii tehdejší. Začal jsem opravdu bombasticky. Dneska zpětně musím obdivovat trenéra Marka, protože si po skončení Šrojfa, dalšího vynikajícího brankáře našeho, kterej vychytal vlastně českej šampionát, jak uznávají všichni fotbalisti, který tam byli, do dneška, tak po jeho zakončení, po jeho konci jsme nastoupili s Venclem poměrně mladý zajíci dva, no, 23, 24. To je na brankáře takovej věk ještě ne moc to. Byli tady další brankáři vyzrálejší, kolem 30 a von si vybral nás dva. No, ale spolu jsme to táhli zhruba těch 10 let až na malý výjimky. Já jsem chytal, víc příležitostí jsem dostal já, ale se Šajnem jsme byli parťáci dobrý a pomáhal mi moc, dá se říct, při tréninku a tak dále. Já jsem ale začal na tý Maracaně vopravdu, to bylo 100 tisíc diváků, hned pecka. A Pelé samozřejmě a další borci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, tam ti Pelé dal góla, viď.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Pelé dal dva góly dokonce. Ale bylo to o tom, že oni jeli na šampionát do Anglie, bylo to 66. To ještě nevěděli samozřejmě, jak tam dopadnou, my už to víme dneska. Nedopadli dobře, Pelého tam trošku podle názoru Brazilců zase pokopali jako a tak dál. Jeli domů po skupině. Ale to bylo ještě nadšení před tím, tak Maracana, jako sparingpartner evropský jsme tam jim dělali, byli předhozeni jako bonbónek. Na ten zápas, už detaily si moc nepamatuju, ale jako celkem jsem se chytil a 2:1 jsme prohráli, takže to byl ještě výsledek dobrý. A hned potom já jsem potom marodil nebo jsem byl zraněnej spíš a na podzim po šampionátu hned těsně se hrálo zase přátelský utkání, sjednal náš svaz zase už s čerstvými mistry světa Angličany. Takže, já jsem chytal proti starejm mistrům světa - Brazilcům a hned nato druhej zápas proti Angličanům, čerstvým mistrům světa. No a to byl snad takový můj životní zápas, na který si lidi asi hodně pamatujou ještě starší, 0:0 se nám tam povedlo uhrát. A s kusem štěstí do tyčí jsem tam bouchal a moc jsme se za půli nedostali, ale uhráli jsme tam 0:0. No a tak to byl ten začátek opravdu. Pak, říkám, bylo těch 10 let s různými, moc se toho nepovedlo. Bylo tam Mexiko, třeba účast jenom ze skupiny, ze smrtelný skupiny. To byli mistři světa zase Brazilci, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam si to na tebe Pelé taky zkoušel, viď, z půlky.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, o tom se mi zdá někdy v noci ve zlejch snech, že to tam spadlo. Mexiko, kde byla skupina Anglie, Brazílie a silný Rumuni a postupovali dva, takže tam skoro bylo, to byla malá šance a ještě jsme nešťastně prohráli 4:1 s tou Brazílií, kde Pelé se pokusil mě přehodit ze 60 metrů. To mě straší dodnes, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já věřím, že Ivo Viktor, můj dnešní host v Tandemu, si Vladimíra Menšíka mezi klasiky českého humoru vybral nejenom proto, že je taky Moravák, ale mám takový pocit, že ti dělá radost jako takovej, jako skvělej herec, vynikající humorista.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, tak my jsme jich měli samozřejmě víc. Burianem bych začal až po dnešní dobu. Ale mně připadne ten Menšík, že to byl takovej fenomén.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poznali jste se osobně?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, poznali jsme se, přivedl ho někdo taky párkrát na Duklu v době, kdy jsme hráli poháry a docela ale už trošičku nebyl úplně ve svý kůži, nepil nic už a měl problémy s dýcháním. Nebyl úplně ve formě už jako, když já jsem ho poznal blíž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si ho teď poslechneme, když ve formě opravdu byl.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Ivo Viktorem se krásně povídá, protože všechny jeho vzpomínky jsou v podstatě vlastně legendární vzpomínky na československý a český fotbal. Ale ta největší je nepochybně, aspoň pro mě a já myslím, že pro Iva taky, 76.rok a Bělehrad. Já se pamatuju, jak jsme seděli v kabině našeho tenisového klubu, já přinesl televizor tehdy. Pak jsme běželi na Václavský náměstí. No, prostě zbláznili jste celej národ. A jestlipak i pro vás to byla taková fantastická událost jako pro nás pro všechny? To nebyl asi běžnej zápas, viď.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Tak samozřejmě. My jsme se už dostali mezi 4 poslední. Tehdy se to hrálo jinak. Dneska je ten šampionát 16, že jo, tehdy byly 4 jenom. Před tím se to v tý kvalifikaci vyřadilo všechno. Rusko jsme třeba vyřadili nebo Sovětskej svaz tehdy ještě. Ale nakonec ze silný skupiny jsme postoupili, to byl závěr, 4 prostě, a sice domácí Jugoslávie, velmi silná, že jo, před rozpadem. Dneska je z toho 5 mužstev kvalitních.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prvotřídní.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Jo, čili, Jugoslávie, mistři světa Němci a vicemistři Holanďani. Takže, to byla sestava. Největší optimista jenom třeba Nehoda Zdeněk a ještě snad jeden, dva se tam našli, který by věřili v nějakej větší úspěch. Vo to to bylo potom hezčí, když se to povedlo, že jo. Bylo tam to Holandsko v Zágrebu. Tam si pamatuju jenom zimu, červen to byl v Jugoslávii, ale zima, špatný počasí s prodloužením teda. Tam potom Ondruš napřed dal ty dva góly, vlastně dal góla soupeři a pak vlastňáka takovýho, tečnul mi to do brány, sklouzlo mu to po noze. Pak to prodloužení, Franta Veselý a tak dále. Takže, postup s Holandskem. Mám dojem, že v tom zápase, když si to tak zpětně promítám, že voni nás trochu asi podcenili a už opravdu měli mužstvo super tehdy s Johanem Kreuzerem a tak dále, ale prostě říkali si, Češi, už mysleli třeba na finále s Jugoslávií nebo s Německem a zapomněli, že by mohli taky prohrát s náma. Tak to byl postup, velká sláva. No a za 3 nebo za 4 dny, to už nevím, se hrálo proti Německu, které mezitím vyřadilo domácí Jugoslávii, to bylo dost překvapení. Takže, se stalo, že jsme hráli finále s Německem v Jugoslávii, nečekaně pro domácí publikum. Lidi nám fandili, i když tam návštěva nebyla nějak slavná na tom, protože naši turisti v tý doby, tam byl snad jenom jeden nebo dva autobusy z Čech, dneska to je sen, když tam mají 4, 5 tisíc fandů, všude po Evropě jezdí s tím nároďákem. To je povzbuzení hrozný. Tam bylo pár lidí našich a málo i Jugoslávců, protože ty jako na finále předpokládali, že tam budou především oni a ty Němci jim to znechutili. No a to finále, ten průběh, to už se ví, že jo, vedli jsme 2:1, už se to schylovalo k závěru, už bychom byli postoupili v normálním čase. Řekl bych, že na šance Němci byli lepší, v závěru nás tlačili. Ale došlo tam k tomu zaváhání v poslední minutě. Trošku jsem tam šel nedůrazně, /nesrozumitelné/ vlastně zády k brance skákal do mě. Já jsem si trošku myslel, že by mohl rozhodčí pískat faul jako. Rozhodčí nepískal, jemu to spadlo někam za krk nebo na záda a byla z toho branka. Prostě 2:2. V prodloužení už obě mužstva toho měla plný zuby, měla ten zápas, před tím taky měli prodloužení 3 dny před tím, takže byli utahaný jako my, takže tam nedošlo k žádným situacím a došlo na ty pokutový kopy, který vstoupily do historie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, Ivo, já se tě chci zeptat jenom na jednu věc. Měli jste pocit, že se Tonda Panenka úplně zbláznil, když kopnul tu penaltu takhle?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, tak já jsem něco tušil, protože s Tondou jsme bydleli na pokoji a probírali jsme všechno možný. A tam by se bejvaly kopaly penalty i v tom semifinále, že jo, takže my jsme se na to připravovali před tím. A von je zkoušel pořád do toho prostředka tím dloubákem, jo. Tak já jsem mu moc nevěřil, že by si to dovolil nebo tušil jsem, že by si to mohl. Ale von prostě je to trošku riskér, hazardér takovej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hračička.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Já spíš domejšlím, kdyby se to nepovedlo. Já jsem zas takovej opatrnej, kdyby to dal do břevna nebo přes, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak by ho všichni zabili.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
To by tady, nevyhrálo by se to, tak to by to měl snad do dneška na talíři. Von na to naštěstí nemyslel Tonda, je to jinej typ trošku, pohodář.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale postavil si pomník a je do dneška fotbalovej básník.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Vstoupilo to do historie. Pelé o tý penaltě řekl, že takhle kopnout penaltu v tom rozhodujícím momentě, že může jenom blázen nebo fotbalovej génius. Tak Tonda možná je mix mezi tím něco, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídat si s tak slavným brankářem, jako je Ivo Viktor, o nějakých kiksech brankářských, no, já nevím. Samozřejmě to patří k brankářském řemeslu a ten tvůj, Ivo, gól na 2:2 nebo respektive gól, který jsi dostal, jaksi sám jsi řekl, že by to možná mohla být tvoje chyba. Ale když si tak promítnu slavné brankářské chyby, tak čím to vzniká. Asi nejslavnější bude ta Petra Čecha, kdy mu vypadl ten míč v zápase s Tureckem. Jsou i jiné, Zubyzareta pustil pod tělem taky střelu ve slavném zápase.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
No, já bych ještě se vrátil třeba, nevím, u pana Pláničky jsem nezažil nějakej velkej. Takhle bych celkově k tomu, já se brankářů zastávám všeobecně, protože kdo to nezažil, co ten míč někdy je schopen a ty spoluhráči a tečovanej míč a, já nevím, vítr třeba, terén.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba ty současné míče takzvaně plavou, že jo.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
To plavaly vždycky, ale teď jako jsou rychlejší ještě a je to ještě horší, no. Takže, dovedu to pochopit. Kdo tam nestál v tý bráně, tak to jako nepochopí, že je třeba se votočit ke spoluhráčům, cos tam dělal. Teď zrovna Čech, je to vynikající brankář, je sledovanej úžasně, každou chybičku a to. Teď třeba dostal gól v anglický lize zase. Taky lehká rána mu vypadla, kterou ale neviděl přes spoluhráče nebo soupeře, který byli před ním, to viděl na poslední chvíli, to nikdo nepochopí třeba. Ale legendární kiksy, když bych si měl vzpomenout, protože se scházíme na Dukle se spoluhráči i staršími, který zažili tu chilskou éru, Masopust, Pepa Jelínek třeba a další, probíráme často Šrojfa, který byl opravdu super brankář jako. Ale vychytal, to oni říkají, vychytal nám celý Chile, bez něj bysme nepostoupili do finále, ale, a to ale v tom finále, tam /nesrozumitelné/ dal z lajny góla, pak ten centr, do slunce se podíval a tak dál. Prostě to nevyjde někdy, no. Ten gólman není stroj, aby neudělal a v tý bráně je to hrozně vidět prostě, tam člověk, většinou spoluhráči moc nepomůžou, když ti to vypadne nebo něco, dostanete gól a ty si lidi pamatujou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože když udělá útočník chybu, no tak co, tak ztratí jeden míč a všichni na to zapomenou, protože to napraví tím, že dá třeba 2 nebo 3 góly, že jo. Ale brankář pustí branku a všichni mu to vyčítají samozřejmě. Ale stalo se taky, Ivo, já si vzpomínám, co gól dostaneš tím, že vyrazíš míč před sebe a někdo to dokopne. Ale já se pamatuju, jestli se nepletu, že to byl brněnský brankář Hron, který si, jestli se nepletu, na Bohemce, úplně to před sebou vidím, chtěl vyhodit míč, což byla tvoje specialita vyhazované míče, a von si ho chudák hodil do vlastní brány.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Do vlastní brány. Rozmyslel si to nějak, na poslední chvíli to vyhazoval a jak si to rozmyslel, tak to chtěl zvrátit zpátky. I takový góly padnou, no. Ta pravděpodobnost, když to chytá někdo 15 let třeba každej zápas a pořád, že tam něco vyrobí, je prostě po tý malý domu třeba ty minely, že mu to skočí. Přece jenom ty gólmani nejsou tak jistý těma nohama, to je jasný. Až na výjimky třeba zrovna toho Sara nebo Čech třeba levačku má, ale když mu to jde na pravou, už je to horší. A v tom případě malá domů, skočí to na drn a von to třeba úplně mine nebo přihraje někam nebo. Prostě ty chyby budou, jsou moc vidět. Někdy to dopadne dobře, že nepadne z toho aspoň gól, nebo padne gól, ale vyhraje se ten zápas. Ale když ta chyba rozhodne o výsledku utkání, tak to potom ten gólman aby chodil kanálama.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K velikému smutku všech nás fanoušků ukončil Ivo Viktor v roce 1977 po zdravotních problémech aktivní hráčskou kariéru. Všem nám Ivo samozřejmě v brance chybí, i když ho samozřejmě nahradili potom gólmani další. V současné době nám určitě dělá Petr Čech radost a tak dále a tak dále. Ale byla by veliká škoda, kdyby Ivo své úžasné zkušenosti a znalosti a vědomosti nezúročil, takže se věnuješ, jestli se nepletu, pořád fotbalu jako trenér. Je to tak?
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Tak já dneska, když jsem sem jel, tak jsem přemejšlel vo životě celkově, vo svým. A teď tam vidím dva takový poločasy jako ve fotbale. Do 35 zhruba a od 35 do 70, což bude za půl roku bohužel, jsem měl takovou tu trenérskou kariéru, bych řekl. No, nebyla slavná. Začal jsem u mládeže teda, pak jsem zkoušel v Dukle, zkoušel jsem to jako hlavní trenér taky, rok jsem trénoval první ligu v Dukle s Honzou Brumlovským. Zrovna, když přišla sametová revoluce, tak v těch letech. Skončili jsme někde uprostřed, osmý, devátý, myslím, Dukla jako první mužstvo. Ale trénoval jsem juniorku, dorosty všelijaký, jako hlavní trenér teda myslím, ale pořád mě to táhlo k tý brance. Takže později potom, v tom závěru jsem se věnoval jenom tomu brankářskýmu tréninku buď jako asistent ligovýho mužstva v Dukle a rok jsem byl ve Spartě s Haškem taky, v tom velmi úspěšným roce kolem roku 2000, když jsme postoupili ze skupiny v Lize mistrů, hráli pak s Barcelonou a tak dále. To byl jeden z nejlepších roků sparťanských, tak tam jsem byl rok. A 8 let jsem byl asistentem v národním mužstvu, velmi úspěšná éra zase s Uhrinem byla. Byl jsem u toho anglického druhého místa 96 a pak 4 roky s Pepou Chovancem. Tam to bylo už trošku méně úspěšný. Byl tam postup na mistrovství Evropy Holandsko, Belgie a nepostup potom na mistrovství světa teda. Potom ale, po skončení toho, zhruba těch 10, 12 dělám už jenom mládež, 6 let jsem byl ve Spartě a poslední roky dělám různé kempy, soustředění přes fotbalový svaz, prázdninové kempy hlavně tady v Praze. A v posledních letech v Dukle jsem dělal jako mládežnický brankáře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Dukla ti dělá celkem radost, ne.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Dukla nám dělá všem, těm starším, bývalým hráčům, radost. Scházíme se znovu a obnovila se ta tradice, navázali, tyhle noví majitelé navázali na tu tradici, daří se jim to celkem a daří se jim i v lize nakonec, jsou někde uprostřed a hrají dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Držme palce Dukle, držme palce našemu fotbalu, teď to bude potřebovat na EURU v Polsku a v Ukrajině. A samozřejmě přeju všecko nejlepší tobě, Ivo. A trošičku předčasně, ale, myslím, velice zaslouženě ti přeju všecko hezké k té naprosto neuvěřitelné sedmdesátce. Ty ale víš, že vypadáš tak minimálně vo 10 míň. A nejbejt toho kolene, který máš teď ocelový doslova, tak bys to ještě ukázal spoustě vrstevníků. Měj se moc hezky a díky za tvoji návštěvu. Ať se daří.
Ivo VIKTOR, bývalý fotbalový brankář
--------------------
Já děkuji taky. Hodně zdaru i posluchačům.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 31. července 2012.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
