Jak to bylo se zákonem odplaty

Ve 24. a 25. verši 21. kapitoly Druhé knihy Mojžíšovy se setkáváme s mnohdy velmi diskutovaným zákonem odplaty – ius talionis: „Oko za oko, zub za zub…“ Podobně znějící ustanovení nalezneme ještě i ve Třetí a Páté knize Mojžíšově. Tento zákon byl mnoha kritiky Bible a některými vykladači posuzován a vysvětlován jako zákon nelidský, barbarský a nedůstojný lidského rodu. Mnozí antisemité se také snažili využít doslovného znění zákona odplaty ke svým falešným spekulacím, které měly poškodit židovský národ. Někteří dokonce citovali Matoušovo evangelium, kde Ježíš říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko, zub za zub. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi, ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou…“

Srovnáním Tóry s evangeliem tak chtěli dokázat, že židé jsou krutí a nelítostní, zatímco život a jednání křesťanů jsou naplněny bezmeznou láskou. V této souvislosti však musíme připomenout názor jednoho z církevních otců svatého Augustina, který považoval ius talionis – zákon odplaty – za zákon spravedlnosti, a nikoliv pomsty. Je pravdou, že v primitivní společnosti snad mohlo být žádáno, aby se zákon prováděl v jeho doslovné formě. Avšak doslovně nebyl tento zákon chápán již ani za Mojžíšova života, o čemž svědčí text Čtvrté knihy Mojžíšovy: „Za život vraha nepřijměte výkupné, jako svévolník je hoden smrti a musí zemřít.“ Tedy pouze úkladná vražda se trestala podle doslovného znění zákona odplaty trestem nejvyšším – život za život. Ostatní činy, kterými člověk způsobil jinému člověku újmu na zdraví, byly posuzovány podle zákona odplaty, avšak ve smyslu peněžní náhrady za poškozené tělo. Velmi důležitou roli hrála podobně jako v dnešní době míra poškození a důležitost poraněného orgánu pro lidský život či pracovní schopnost.

V textu Tóry, která se včera předčítala v synagogách, je obsaženo i další závažné ustanovení: „Nebudeš brát úplatek, neboť úplatek oslepuje i ty, kdo mají oči otevřené, a překrucuje slova spravedlivých.“ Tato zásada  jednoznačně odsuzuje další z nešvarů, který trvá celá tisíciletí, aniž by byl vymýcen. Jak vyplývá z Tóry, zvlášť nebezpečné je úplatkářství v soudnictví, kdy úplatek naklání misku vah spravedlnosti ve prospěch toho, kdo úplatek poskytl, a tak se z práva stává bezpráví. Jakékoliv bezpráví páchané na jednotlivci nebo skupině je přitom dříve či později příčinou stále většího mravního úpadku. Ten, pokud není sjednána radikální náprava, přerůstá v mravní rozklad společnosti a národa.