Jak nepodlehnout chuti na jídlo a zkrotit své chutě?

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Pěkné odpoledne. Vítám u nás tradičně paní doktorku Kateřinu Cajthamlovou.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Dobré odpoledne, Patriku a milí posluchači.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Ano, vítáme i vás. Je tu opět seriál Hubněte zdravě. Dnes máme téma jak zahnat chutě. Mně napadá nejdřív, jestli lze rozlišit, kdy přichází hlad a kdy ty chutě.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Já si myslím, že to určitě rozlišit lze, protože hlad je většinou spojen s dalšími fyzickými příznaky, takže vám třeba kručí v žaludku nebo máte třeba bolest hlavy z hlavy. Takže tohle to určitě.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To lze také bolest hlavy z hladu?

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, když vám poklesne hladina krevního cukru, tak bohužel tedy to je velmi silný signál, protože mozek se živí glukózou výhradně. A jenom ve velmi extrémních situacích může přecházet na využití vlastně jiných živin. A teď si představte, že vy dlouho nejíte, tak vás nejdřív trochu pobolívá hlava, pak začnete zívat, cítíte únavu. A v těch nejhorších situacích se vám může udělat až zle od žaludku, což potom je velmi nepříjemné, protože vám kručí v žaludku a zároveň je vám od něj zle, takže jako v podstatě nemůžete pořádně jíst.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Já měl pocit, že mně bolí hlava třeba i z toho důvodu, že jsem se málo napil, nedostatečně.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Samozřejmě hlava bolí nebo taky proto, že vám někdo něco ošklivýho řekl nebo že máte zablokovanou krční páteř. Víte, tělo to má složité, protože jeden příznak může znamenat takových věcí.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A s tím, že mi je špatně od hladu, může to jít až tak daleko, že mám pocit, že vlastně vůbec nemám hlad, že nechci jíst. A i to je příznak toho, že právě ten hlad mám?

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Může být, že když opravdu, a tam je potřeba se zamyslet vlastně, kdy jsem naposledy jedl, když je mi opravdu velmi zle, tak to už pravděpodobně asi nebude pouhým hladem. Ale pokud je to takové to, že se mi zvedá trochu žaludek, dělá se mi třeba špatně z vůně nějakého tučného jídla, tak to může znamenat, že jsem dlouho nejedla.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A ta chuť má jaké tedy průvodní jevy, jenom chuť, čemuž říkáme, že asi máme hlad často.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Každý, kdo někdy zkoušel hubnout, tak vám řekne, že vlastně v okamžiku, kdy se dostane do blízkosti jídla, které má rád nebo s kterým má spojené nějaké příjemné vzpomínky, takže v podstatě dostane neovladatelnou chuť. Čili tam je to spojeno s tím optickým signálem. U některých lidí to bývá spojeno s čichovým signálem, proto se v některých podnicích dokonce rozprašují různé vůně, proto jsou třeba uzeniny obohacovány o aroma kouřové, takže jako i ta vůně, protože vlastně, když jíme, tak i vůně nám vlastně určitým způsobem tu chuť modifikuje, tak i ta vůně je důležitá. Takže chuť a hlad by měl každý umět rozlišit.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže chuť je to jen, že se nám sbíhají ty sliny, ale nebolí nás nic, žádná hlava, není nám špatně. Jenom prostě chceme jíst, protože to vidíme nebo cítíme.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, ale pak ještě existuje jedna velmi zajímavá situace. A to je právě u chronických dietářů, to je u lidí, kteří vlastně mají obojí, to znamená, oni mají hlad, protože vyloučili nebo výrazně omezili nějakou živinu, možná mají málo energie. A jsou stresovaní. A v tu chvíli oni mají vlastně zároveň trochu hlad, už jim většinou nekručí v břiše, protože už jsou na to adaptovaní, ale mají velmi neovladatelnou chuť, která se projevuje právě v okamžiku, kdy tu potravinu, na kterou mají chuť, začnou jíst, třeba to sladké. A oni si řeknou, tak já si dám jenom malý kousek. A najednou zjistí, že to snědli celé a najednou zjistí, že ještě šmejdí. Tak to je známka toho, o čem si budeme asi povídat po písničce.

/ Písnička /

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Už jsme si v seriálu Hubněte zdravě, v tom dnešním vydání s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou odlišili tedy hlad a chuť, která přichází. Když už přijde ta chuť, co s ní máme udělat, máme ji hned zahnat, počkat.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak za prvé, pokud máme na něco chuť a víme bezpečně, že jsme normálně jedli, tak je dobré uvědomit si, jestli jsme z nějakých důvodů něco nevyloučili, protože velmi často, například po takovém kulturistickém obědě, kdy si dáte jenom maso se zeleninou, čili žádnou přílohu, žádný zdroj sacharidů a nedoplníte to ani ovocem na závěr, tak zhruba za hodinu najednou dostanete vysloveně chuť na sladké, a to teda jako velkou chuť na sladké. Je to přirozené, protože vlastně i na trávení je potřeba nějaká energie. A pokud vlastně není v té stravě žádný zdroj sacharidů, tak chudák střevo si nejdřív z těch bílkovin musí nějaké ty sacharidy nadělat, aby vůbec mohlo pracovat a po nějakém čase vlastně požádá jako, hele, dej mi trošku energie na trávení.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Abysme si to ale zase nevyložili tak, že si máme po jídle, po obědě dát něco sladkého, abysme mohli spotřebovat, co jsme snědli.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Patriku, každý si to vyloží, jak on sám chce. Já se jenom snažím říct, že pokud si nějaký zdroj živin nebo stopových prvků nebo vitamínů dlouhodobě odpíráme, tak se nám potom může stát, že nás tělo výrazně překvapí nějakou zajímavou chutí. Tohle znají těhotné ženy, u kterých ty chutě bývají velmi zvláštní a velmi výrazné. Bývá to jednak tedy hormonálními změnami, které se dějí zejména na začátku těhotenství. Některé těhotné naopak zvracejí a mají vlastně výkyvy krevního cukru a mají ty příznaky spíš vlastně toho hladu. A ještě tedy výrazného hladu, ale některé mají opravdu legrační chutě. Když já jsem sama byla těhotná, tak já jsem měla opravdu tu klasickou pouťovou chuť, že jsem měla chuť na okurku a něco sladkýho. A to bylo tak něco strašného, že já jsem prostě. Já jsem prostě jedla vánočku a k tomu jsem přikusovala okurku. A bylo to naprosto jenom v těhotenství. Zřejmě to těhotenství nějakým způsobem něco udělalo s množstvím mé kyseliny v žaludku, takže já jsem prostě si dávala okurku. Hrozný.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Když tohle potká obyčejné člověka, ne těhotnou, asi to nebude správné tedy, je to signál jaký, co máme dělat?

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Víte, ono s těmi chutěmi je to tak, pokud máme náhodně na něco chuť, jeden den na to, druhý den na ono, tak je to úplně normální. Je to vlastně to, co nám umožňuje udržovat stravu pestrou. A je to vlastně běžný signál těla, potřebuji to, potřebuji ono. Takže pokud ty chutě jsou různorodé, tak nám slouží k tomu, abychom si vlastně plynule doplňovali různé věci do potravy. Takže to není vůbec nic špatného. Špatné to začne být, když mám systematicky chuť na nějakou věc. A když ji mám například dokonce i ve stejnou dobu, protože tam už musím začít přemýšlet, co se to děje, proč vlastně mám tu chuť. Například takový klasický příklad. Můžete mít každý den v deset hodin ráno nějakou náročnou poradu, na které se musíte ovládat, na kterou jdete se sevřeným žaludkem ne tedy hlady, ale hrůzou, takže předtím se pořádně nenajíte. A může se stát, že pravidelně každý den před obědem v jedenáct hodin máte neovladatelnou chuť třeba na čokoládu. To je přesně ten klasický příklad, kdy vlastně musím si všimnout toho psychogenního stresu, musím si všimnout, co to se mnou dělá. A tam není účelné tu čokoládu si nedat, tam je lepší řešit vlastně ten význam toho, že mám poradu.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Radí doktorka Kateřina Cajthamlová. Radit a povídat si s ní budeme ještě na téma jak zahnat chutě za malou chvilku.

/ Písnička /

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Mluvili jsme tu už v tom předchozím vstupu na Regionu o tom, jak zahnat chutě, nebo co které chutě signalizují, co mohou signalizovat. To je dnešní téma seriálu Hubněte zdravě s paní doktorkou Cajthamlovou. Vy už jste tu nakousla tu čokoládu. Já jsem se kdysi také dočetl, že prý typicky ženy mívají chuť na čokoládu kolem třetí odpoledne. Co to signalizuje?

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No pravděpodobně, že už začínají být trošku unavené a vyčerpané a že už by si měly odpočinout. Ženy totiž většinou ve stresu jsou spíš hyperaktivní, zatímco muž je inaktivní. To znamená, muž, když je ve stresu, tak si sedne, nebo případně lehne k televizi, ale rozhodně nelítá a neuklízí, kdežto žena bohužel tohle to má, takže začne běhat, lítat, vlastně neudělá si na sebe čas, neodpočine si a pak může mít chuť na zdroj tedy sladkého a tučného, čili na rychlý zdroj energie, který má zároveň sedativní efekt. Tady jsem ještě chtěla s těmi chutěmi říct jednu věc. Může se stát, že některou chuť máme z čistě vlastně fyzických důvodů. Může mít opravdu někdo, kdo má nízkou žaludeční kyselinu, tak může mít pořád chutě na nějaké kyselé věci, je to přirozené. Další se může stát, pokud se právě změní čich, může se i výrazně změnit chuť. To se děje například, jak jsme říkali, už v tom těhotenství, ale může to ženou přepadnout vlastně v různých obdobích menstruačního cyklu, kolem klimakteria se mohou vynořit nějaké zvláštní chutě. Čili, jak říkám, pokud ty chutě začnou být opravdu velmi zvláštní a vynořují se systematicky, tak když zapátrám a na nic nepřijdu, tak je dobré zajít k lékaři a vlastně s tímhle tím se svěřit.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Proč ty chutě vlastně máme?

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Tak chuť je jeden z mnoha signálů, kterým nám naše tělo dává najevo, co pro jeho takzvanou homeostázu, to znamená pro určitou harmonii vnitřního prostředí potřebuje. Pokud je člověk zdravý, pokud není nějakým způsobem metabolicky znevýhodněn, anebo si něco vysloveně neodpírá, tak těm chutím je možno věřit. To znamená, tam ta chuť je vlastně ten úplně nejjemnější, krásný signál, kdy člověk, který je v podstatě najedený nebo má dostatek potravy, tak ta chuť mu jenom říká právě něco o těch stopových prvcích, o těch vitamínech, o nějakých dalších látkách, které z té potravy tělo potřebuje. Proto je zajímavé, že takováhle chuť, taková ta, kdy sedíte nad jídelním lístek v restauraci a přemýšlíte, co bych si tak dal, na co mám chuť, zavřete oči a najednou se vám to vynoří před očima, tak takovouhle chuť je dobré poslechnout. Ale jakmile pravidelně uprostřed dne najednou dostanu šílenou chuť na párek nebo na smažák nebo na něco a přitom to nevidím ani necítím, tak tam je jasné, že je někde pes zakopán. Chuť nic špatného není, ale jakmile chuť přesáhne své meze a stane se stereotypním diktátem, tak může hovořit o určité formě nemoci, anebo také o návyku. Tohle by vám řekl každý, kdo má pravidelně chuť na pivo, a ne na jedno.

/ Písnička /

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
V seriálu Hubněte zdravě jsme tak trochu definovali pivaře jako nemocné, tak jsme to úplně nechtěli, v tom předchozím vstupu. Máme tu téma jak zahnat chutě. Kdysi jsem se také dočetl v takových těch ženských radách, že chceme-li zahnat chuť, máme pít perlivou vodu nebo si dát sklenici mléka nebo vypít šťávu z kompotu. Co tomu říkáte?

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No, tak pokud bychom si naplnili žaludek nějakou tekutinou, tak chviličku tělo bude důvěřovat, že přišla potrava a bude vlastně ten nadmutý žaludek tu chuť trošičku utlumí, to je určitě pravda. Jestli je to účelné, pokud tělo tedy signalizuje, mám chuť, protože jsi mi odňala sacharidy, mám chuť na něco sladkého a vy mu poskytnete vodu s bublinkama, tak to asi účelné moc není. Pokud mu poskytnete šťávu z kompotu, tak už je to logičtější, ale zase si myslím, že je daleko lepší poskytnout tělu raději rýži k obědu než za hodinu poté šťávu z kompotu. Ale to ať si každý rozhodne sám, jakým způsobem se chce mučit. Zajímavé na tom je, že k nám chodí vlastně klientky, které jsou obtěžovány chutěmi. Poté, co si zanalyzují jídelníček, tak říkají:"To je zvláštní, já jsem vždycky myslela, že jím moc, ale já jím málo." A když se bavíme o těch chutích, tak zjistíme, že právě většinou jich chybí sacharidy tehdy, když mají chuť na sladké. Další zajímavá věc je,že ta chuť, ta nemusí být jenom chuť na potravu. Vy víte, že může mít chuť třeba si jít zaběhat nebo chuť někomu dát pohlavek, takže tohle to jsou ...

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To bych radši zahnal, na ten pohyb to bude asi dobré.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
No tohle to jsou chutě, které jsou spíš jako impulsivního typu. A zase některé mohou být dobré a některé mohou být špatné. Vy jste říkal zaběhat si, že je dobře. Ale jsou lidé, kteří například nutkavě výrazně dělají nějakou fyzickou aktivitu celkem, aby se zbavili vlastně nějakého psychického stresu, který neřeší. Taková chuť, která může být tímto způsobem ošidná, je chuť na sladké, která je neukojitelná. To znamená, že ten člověk vlastně, když se trápí, tak se snaží uklidnit. Je tam někde spojeno, že jídlo rovná se klid, bezpečí, radost, spokojenost. No jo, ale pokud je ta věc, která ho trápí, výrazná, neřešená a nějakým způsobem se opakuje, tak ten člověk může tímhle tím způsobem, když té chuti vyhovuje, tak může pěkně ztloustnout. A docela často se to stává. A tam potom není účelné jenom vyloučit to, na co mám chuť, ale pátrat hezky do hloubky, proč nemám chuť na to řešit něco, co to řešení opravdu potřebuje.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Mám pocit, když váš slyším o tom povídat, jestli si to dobře vykládám, že taková chuť na to sladké může být docela dost nebezpečná, spojí-li se to, že na sladké mám chuť, protože jsem nejedl ty přílohy, které bych jíst měla. A ještě, jestli se to pojí třeba s tím, že se trápím, že ty přílohy nejím proto, že chci vypadat lépe, tudíž mám třeba psychický problém, že to už je opravdu na řešení toho psychického problému.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Ano, to už je bludný kruh. A ještě, jestli si dám sladké a vynoří se mi pocity viny, které ještě víc zhorší můj psychický stres, tak mám ten bludný kruh úplně komplet, ale ještě jsem vám chtěla říct jednu zajímavou chuť na sladké, kterou mají sportovci, kteří z nějakého důvodu vlastně přestali sportovat, buď měli úraz nebo nějakou chvíli se musí věnovat jiné činnosti. Tak takový, zejména sportovkyně mívají docela často v tu dobu, kdy chodívaly sportovat, chuť na sladké a velmi se tomu diví. A to je uděláno takovým zajímavým fyziologickým vlastně momentem, že v okamžiku, kdy začínám sportovat, tak se mi uvolňuje ze svalů svalový škrob, glykogen, zásobní látka, která mi vlastně pro tu první fázi pohybu dá tu energii. A zároveň se u těch, kteří jsou zvyklí sportovat pravidelně, vyplavují endorfiny ze svalů, to znamená, že tam je spojeno vlastně ten pohyb s jakýmsi vzestupem krevního cukru a zároveň s endorfiny. A ten sportovec, který sportovat nemůže, dostává chuť na sladké, která je vlastně taky neukojená, protože tam ty endorfiny se nevyplaví. Takže v takovémto případě takovýto sportovec může během doby nějaké třeba imobilizace docela výrazně na tom sladkém ztloustnout. Ale výhoda je, že on to zase rychle vysportuje.

Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Říká pro dnešek doktorka Kateřina Cajthamlová. Víc si povíme k dalšímu tématu zase příště. Díky za návštěvu.

Kateřina CAJTHAMLOVÁ, dietoložka
--------------------
Děkuji a na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.