Jan Slabák - kapelník dechovky Moravanka
22. květen 2012
Tandem
Hostem talk show Tandem byl kapelník Moravanky Jan Slabák. Dozvěděli jste se od něj, jaké hudebníky vybírá do Moravanky, jestli byla Moravanka někdy na pokraji rozpadu a jak oslavil své životní jubileum.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký poslech rádia a tím pádem i Tandemu přeje Jan Rosák. Dnes naproti mně usedl kapelník, který dokázal nevídané. Jeho kapela má přitažlivý repertoár vycházející z moravského folklóru, má osobitý styl, zvuk, výraz a temperament. Je to prostě takový swing po slovácku. Hostem Tandemu je muzikant, o něhož měl kdysi zájem i slavný Carayane, kapelník legendární Moravanky Jan Slabák. Já vás vítám, dobrý den, pane Slabáku.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Dobrý den, dobrý den všem posluchačům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začneme samozřejmě dnešní Tandem některou tou vaší.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Virtuózní trumpeta Jana Slabáka se ozvala v téhle zvláštní nahrávce, osobité nahrávce Montyho čardáše. Ale než jste se k tomu, pane Slabáku propracoval, že jste hrál nebo začal hrát výborně na trumpetu, tak jste se někdy musel narodit. Já vím, že to bylo v Kelčanech. Čili, jste v podstatě moravský Slovák, jak se říká, z moravského Slovácka a tam umějí hrát skoro všichni.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, skoro se dá říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Zásluhou to bylo hlavně pana učitele Frýborta, jo, Josef Frýbort, už je po smrti teďka nějakej rok, deset, patnáct roků, myslím. A to byl takovej zase jeden z průkopníků, kterej dělal ty dětský soubory. To začínalo a to von byl, myslím, z těch prvních. A já jsem náhodou byl v Týlově, on napřed učil v Ježově, to je tam blízko těch Kelčan. A, myslím, po roce taky tam založil takovou dechovku a po dvou letech přešel do Kyjova a v tom Kyjově jsem já byl ten první začínající z tý jeho várky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tyhle ty dětský kapely, to je úžasný podhoubí potom dalších muzikantů.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
To je armáda muzikantů za ty léta, co on vychoval. A samozřejmě, že mezi nimi byli potom profíci, mezi nima jsem byl tedy i já a bylo nás víc takovejch, který jsme se s tím potom i živili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste hned nezačal dělat jaksi profesionálně dechovku. Vy jste začal v podstatě jako člen Státní filharmonie Brno. Napřed jste vystudoval konzervatoř.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Přesně tak, konzervatoř. No, tak kdybych to vzal popořádku nějak, tak to začalo na tý měšťance, poněvadž my jsme doma, sice maminka, stařenka, všichni měli ohromnej sluch, zpívali krásně, ale muzikanti nebyli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ani děda, táta?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ne, táta na hřebínek, ten si vždycky zahrál na hřebínek takovou tu lidovou písničku, jo. A nejvíc se prosazovala stařenka, tedy moje babička, jo, která byla velice nábožensky založená a u nás byla kaplička taková a tam, když byly ty májový a /nesrozumitelné/ svátek, tak vona to jako řídila, jo a ona psala i texty a náboženské písničky, tak v tom, myslím, byla nejdál. Jinak rodiče měli krásnej sluch. Potom jsem měl tři sourozence a všichni jako amatéři byli muzikanti taky. Sestra výborně zpívala, hrála na harmoniku, na heligonku, to není lehký, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, pro ženskou už vůbec ne.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ale hlavně to, že to tahá, na každou stranu to má jinej zvuk, v tom je ten vtip. A ten starší brácha hrál baskřídlovku, pozoun, jo, amatérsky a ještě dneska žijící Franta housle docela dobře. Ten i v kroužku tam dělal primáša. A ten se mě snažil, taky jsem si vzpomněl, naučit na tu heligonku a mě to nebavilo, jak to tahalo tam, tam, tak prostě jsem na to nehrál. Až potom v měšťance, jak jsem byl, tak ten učitel Frýbort, von učil hudební výchovu, tak si každýho prověřovali, jak slyší a tak dále. A už chtěl založit tu dechovku, tak mě zavedl tam do tý hudebky, jsme tomu říkali, ta místnost, kde byly ty inštrumenty a takhle. A říká: Jeníku, co by sis tak vybral, co se ti tak líbí? Já jsem se tak rozhlídl, rafl jsem tu trumpetu a říkám, tak toto. No a zkus na to fouknout. Já jsem na to foukl a vono to šlo. Já jsem skutečně za půl roku, aniž by mě někdo vedl ze začátku, nějakej odborník, za půl roku jsem hrál s těma vesnickýma kapelama na tancovačkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný, protože to není lehký prostě vyloudit první tón, že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Jistě, to není lehký, ale prostě říkám, že někdo to holt má vod toho pánbíčka. Takže to byl ten úplný začátek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle to prostě vod pánbíčka měl už snad vod narození měl můj dnešní host Tandemu Jan Slabák.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jste slyšeli, současný legendární kapelník legendární Moravanky, dá se říct legendární Jan Slabák začínal jako člen státní filharmonie. A to já se vás chci, pane Slabáku, zeptat, jestlipak to taky takhle preferujete, když třeba přijímáte nové muzikanty, aby začal třeba jako filharmonik, to znamená, aby si prošel tou hudbou prostě filharmonickou?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak samozřejmě, že už od začátku, vod samýho začátku v tý Moravance byli skutečně profíci, který měli nejméně konzervatoř. Ale měli jsme většinou vysokou školu. A navíc ještě to byli muzikanti, který jsem znal už jako z dětství a měl jsem vytipovaný, že znali víc žánrů, víte, že nehráli třeba jenom klasiku anebo druhej jenom jazz a takhle. Takže já jsem byl ten typ a to mě hrozně bavilo, že ráno jsem zkoušel Beethowena, večer jsem natáčel s Gustavem Bromem, jo a v neděli, v sobotu tam byla tenkrát slavná Strouhalova Sedmička, taková dechovečka, tak to byla klasika taková, už jsou všichni po smrti, tak s těma jsem hrál třeba nějakou tancovačku. No a potom, když jsem se pustil jaksi do tý kapely, tak já jsem vlastně vod začátku si myslel, že udělám takovou kapelu, která zahraje všechno, poněvadž mě to bavilo, že se tam já jaksi vyřádím, jo. No, jenomže, jak jsem se strefil do tý stylizace tý moravský písničky, tak si nás prostě nasměrovali ti posluchači a bylo to vyřešený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale k tomu jste určitě potřeboval prostě muzikanty, kteří byli jaksi v dobrým slova smyslu protřelý, to znamená muzikanty, kteří už měli něco za sebou.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ano. Tak jak jsem říkal, to byli všechno konzervatoristi nebo vysokoškoláci a navíc teda taky, že ovládali ty jiné žánry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přichází k vám taky mladí muzikanti?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, jistě, jistě. Ti mě teďka drží jaksi při životě a dávají mi zase ten elixír, protože, rozumíte, už máme čtyřicet roků, přesně tento rok 7.února to bylo čtyřicet roků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už jste skoro jako Rolling Stones.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, skoro. V tý době Beatles, když začínali hrát, tak jsme začínali my. Tak to víte, že člověku lítá hlavou, jestli má dělat, nemá dělat, protože mezitím už jsem učil na JAMU taky, jo, třináct let jsem tam byl a takhle. A teď tam mám takovejch pět mladejch, který, se dá říct, že ty to, víte, ty tak s chutí, jo. Ani jim nevadí, že jsou teďka takový ty problémy finanční a tohle to. Ale voni prostě, že jsem tam já a že se to učí a že je to baví, tak je to takovej bumerang, víte, když je to baví. Takže jedeme dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A není vám to líto, že jste tenkrát to lano vod toho Karajana jaksi třeba neuchopil?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak líto, rozumíte, líto to bylo, když jsem dával tu výpověď. To bylo drsný. To jsem hrál zrovna Devátou Bethowenku večer, jo a ráno jsem, myslím, nesl tu výpověď. Tenkrát to bylo devítiměsíční, dal jste výpověď a devět měsíců jsem ještě musel sloužit. Tak to jsem vopravdu teda vobrečel doma, to říkám, takže jsem mohl hrát naposled tu Devátou, tu slavnou symfonii. Ale prostě bylo to tak, že ta berlínská filharmonie, to její stanoviště v Berlíně západním a to bylo uzavřený tenkrát té východní zóně a tam se prostě nedalo, jako naše vztahy kulturní vůbec neexistovaly, to nešlo. Dokonce pamatuju takový věci, když jsme potom rajsovali už s Moravankou po západním Německu a měli jsme hrát v západním Berlíně, tak my jsme museli jet, si představte, tam jste se nedostal přes cizí území jako Čech. My jsme museli z Hamburku do Chebu, z Chebu do Berlína, z Berlína do Chebu a z Chebu jsme jeli do Achen, jako do Holandska, jo. Tak tenkrát to takhle bylo. Takže ty kulturní vztahy taky tam žádný nebyly, a přestože von mně třikrát jaksi dával lano, jo, tak prostě to nešlo. Nešlo to.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jste slyšeli, dnešní kapelník Moravanky Jan Slabák měl ale opravdu hodně dobře nakročeno do slavné berlínské filharmonie pod vedením Herberta von Karajana. Ale tehdy to nebylo vůbec jednoduché. Já si myslím, že jste určitě párkrát zalitoval, že se to nepovedlo, ale párkrát jste si taky říkal, že všechno zlý je pro něco dobrý a vy byste býval nezaložil Moravanku.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Přesně tak, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, jak to vlastně vzniklo, že ta Moravanka hraje dneska tak, jak hraje. Vy jste vypracoval ten styl, to je v podstatě Slabákův styl, že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Je to přesně tak. A dodnes teda, teď jsme mluvili vo tom támhle ve vlaku, jel tam s náma kolega, kterej dělal i ředitele filharmonie, hornista pan Zoubek. A říká: Čoveče, voni tě všichni napodobujou, ale ta Moravanka je Moravanka, nikdo to neumí, jo. Rozumíte, tak tím, že já jsem hrál ten jazz u toho Broma, teď cimbálka, v tom jsem žil, že jo, ten duvaj, hmdá, hmdá a to tyhle ty prvky, ty jazzový a ten duvaj, to jsem prostě vměstnal do tý dechovky. A teď se musí připočíst k tomu tahle ta má praxe už jako profíka, dennodenně přišel jinej dirigent, ten to chtěl tak, ten úplně jinak, pořád vám prostě dával někdo nějaký kapky. A tím vyrostete, tím vyrostete a máte prostě názor, kterej nemáte, když dojdete jako konzervatorista, tak víte prd, to je takový dětský všecko a takhle. Ale za ty roky člověk to nabyl a měl jsem prostě, chci to tak a tak. Proto nám říkali, že jo, swing po slovácku, protože swing znamená co, pohyb, swing znamená pohyb, když to přeložíte a ten pohyb byl v tom právě, že ta druhá, že to zatahuje, ta první jde dopředu a v tom bylo to napětí takový. A to dodnes, víte, nejsou v stavu na to přijít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pořád musíte jaksi na to dbát, nebo už to jde samospádem?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, musíte to hlídat, poněvadž to tempo jsem maličko posunul taky, víte, to je živější a čím je rychlejší tempo, tak je choulostivější a přestává být potom precizní, je z toho takzvanej guláš, nějakej eintopf, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Moravanka je pořád nejslavnější kapelou. Dokonce se pamatuju, že jste se dostali i do titulu filmu Únos Moravanky, že jo. S Luďkem Sobotou, že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ano, s Luďkem Sobotou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak máte pravdu, že vás spousta kapel napodobuje, ale Moravanka je opravdu jenom jedna.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, ten film byl právě o tom, jako únos Moravanky je to, že to prostě přebírají, kradou a tak dále, tak na to téma to bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale u vás se taky vystřídala strašná spousta muzikantů i zpěváků, že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
I zpěváků, no. Jo, jo, hodně za těch čtyřicet roků, hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a nacestovali jste se taky.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak to se nedá spočítat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nejenom po vlastech českých, kde jste samozřejmě začínali, ale už jste taky zmínil to Německo, ale taky jste se dostali až do Ameriky, kde vás, jestli se nepletu, tam vás označili, já to tady mám poznamenáno, jako The Queen of Brasband, královna dechovky.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Zrovna ta Amerika to byl i ten důvod, rozumíte, že já jsem z tý filharmonie odešel, poněvadž já jsem taky asi rok před tím, než jsem odešel, tak mě jeden fotograf posadil na dvě židle, což bylo znázorňovat Moravanka, filharmonie a jak to bude dál. Já jsem mu tvrdil, že z filharmonie mě nikdo nedostane a za rok jsem dával výpověď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jestlipak si dneska třeba ještě někdy odskočíte k filharmonické muzice?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Tak bylo to tak, že když jsem odešel z tý filharmonie, to bylo v osmasedmdesátým roce, když jsem dal tu výpověď a to jsme byli v takovým tempu ta kapela, že jo, poněvadž Amerika, západní Německo a tak dále. V tý filharmonii nemůžete přijít jenom, já nevím, já mám volno, když je ten koncert. Tam nikdo nebude bez první trumpety týden zkoušet, že jo. Tak to prostě nešlo a šestnáct roků jsem tam skutečně jaksi nastoupil. Až po těch šestnácti, když už zase se trošku doba změnila, já jsem potom začal učit na JAMU a vono je to tam vedle, Besední dům, tak mě potom jednou zavolali. Shodou okolností zase to dirigoval Jirka Bělohlávek. Když jsem odcházel, tak jsem s ním natočil Janáčka Symfonietu a Tarase Bulbu, to jsme natočili na desky. To byly výborný nahrávky. A po těch šestnácti letech jsem se tam objevil, tak mě uviděl, za mou: Pane Slabák, jak jsme se dlouho neviděli? Říkám: Šestnáct roků. A tak to bylo poprvně a vod tý doby jsem tam potom stabilně, když bylo nějaký velký obsazení, že jo, třeba z toho Janáčka tam je dvanáct trumpet dohromady, tři jsou v orchestru a devět, tomu se říká banda, jo, ten fanfárovej soubor. Tak tam chodím na takovýhle věci, když je nějaký velký obsazení, velice rád.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle ta písnička se jmenuje Nad huménkem a je to dílo mého dnešního hosta Jana Slabáka. Když to někde slyšíte potom od nějaké jiné kapely, tak máte pocit, že to je místní lidovka a ono je to od Jana Slabáka.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
A to je právě to těžký taky, rozumíte, se ztratit do toho lidovýho, poněvadž ta Moravanka zabrala tím, že to nebyly umělý věci, který jsou úplně jiný. Rozumíte, umělou věc udělá muzikant, kterej zná harmonii, kterej, když teda tvoří, tak dává pozor, který akordy by tam byly lepší a tak dále. Kdežto tu lidovou písničku to nedělají muzikanti, to někoho napadne támhle na poli, rozumíte, má nápad, von to udělá a v tom je to strašný kouzlo. To má třeba i lichý takty, že jo. Poněvadž když bude profík skládat, tak máte dva takty, čtyři takty, čtyři, osm, osm, šestnáct, ty fráze, jo. Kdežto tenhle to vůbec neví a rovnou to tam prdne pět na sedm a v tom je to strašný kouzlo. No a takhle třeba už psal potom Janáček, kterej, znáte i ten folklór a ta jeho muzika je i v tej vážnej muzice tyhle ty prvky jsou. A proto to bylo takhle světový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle, řekl bych, pudově dělá svoje umění, ale fantasticky, taky jeden úžasný herec, bavič, komik, skvělý člověk a váš kamarád Vláďa Menšího, kterýho jste si vybral dneska z klasiků humoru. Já se vůbec nedivím, protože si myslím, že ozdobou každýho Silvestra jsou občasný vstupy taky z Brna, který jste vy natáčeli v brněnským studiu.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Dodnes každej rok to vysílají, ten náš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Menšík tam vypráví ty svoje nádherný příhody a vy k tomu hrajete.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
A vokolo toho tam hrajeme my, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano a je u toho strašná sranda.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, prostě to byl neuvěřitelnej, kde von bral tu sílu, to je neuvěřitelný, že jo. Ať vezmete, jestli to byl herec, bavič, že jo, potom moderátor. Ty jeho silvestry, ty velký, no, to je nepřekonatelný. A s ním mám takový, on potom, když už byl nemocný, tak von někdy veřejně s náma jezdíval a takhle. Tak manželka Ivana mu už píchávala vždycky ten inzulín, tak jsme byli velice zadobře. Potom s jeho kámošem Lubošem Kostelkou to byla taková dvojice nerozlučná, takže na to jsou vzpomínky veliký, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak si ho teď připomeneme v rádiu.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Výborně, výborně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už to tady padlo, že v roce 1978 se Moravanka stabilizovala jako profesionální, samostatný orchestr a od té doby se definitivně zapisuje nesmazatelně do naší, tedy moravské i české dechovky. Ale dneska už je samozřejmě těch kapel víc, ale vy pořád jaksi kralujete. Pořád ještě tak intenzivně jezdíte a koncertujete?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak intenzivně ne. My bychom to až tak neomezovali, ale ten dnešní finanční kolotoč vám to prostě nedovolí, poněvadž my jsme za starých časů jsme, já nevím, v Plzni třeba spali čtrnáct dnů a když jsme odjížděli, tenkrát byly ty krajský agentury, ježíšmarjá, ještě tam jste nebyli, tam jste nebyli, kdy zase přijedete. To se tam bydlelo, ten hotel byl jaksi v dosahující nějaké relaci finanční. Kdežto teďka běžte spát na hotel, že jo, tak pojedeme s prázdnou domů anebo to nebude stačit. Teď doprava k tomu. Takže v tomhle tom jsou ty momentální problémy. No a když to vezmete zase vokolo Brna, tak tam v každé velké dědině nějaká ta dechovka je, která tam hraje takový ty hody a dožínky, ty místní takový slavnosti. A to už zase není pro nás, poněvadž to držím trošičku, aby to bylo na koncertní úrovni a ne, aby se tam hrál na hodech k pivu a takhle. Takže, to samozřejmě toho není tolik. Ale loni jsme, myslím, dělali kolem pětašedesát nebo sedmdesát vystoupení a i v Americe jsme byli, potřetí teda, už potřetí. Vloni zrovna na podzim.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vás tam berou v Americe? To mě zajímá. Jako myslím samozřejmě nejenom krajani, ale i.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Tak tentokrát to bylo vyloženě pro krajany, jo, a to v tom smyslu, že oni se taky nějak dozvěděli, že mi bylo sedmdesát, tak to byl taky jeden z těch důvodů a protože to chtěli oživit, že už ta česká menšina, už se to vytrácí a tak dále. Tak chtěli nějakou bombu, poněvadž my jsme tam před tím byli dvakrát na obrovským turné, šest neděl jsme hráli každej den po celejch státech, prostě dvanáct států jsme projeli. Takže voni na to nalákali, dali vědět, bude tady Moravanka, tak to bylo tam přeplněný, tak na to konto se to udělalo. Takže toto bylo více méně pro ty Čechy. Ale když to vezmu v těch předcházejících letech, že jo, tak to bylo normálně na plakáty a takhle a byli tam Němci, různé národnosti, koukali na to jak na zjevení, že jo. Říkám, když jsme v Americe, tak jsme tam šupli směsku Glen Millera, rozumíte a takový fóry nějaký, tak to byli úplně paf.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je právě specialita Moravanky, že dokážete hrát úplně všecko a na tý nejvyšší úrovni.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, to právě od začátku, kdy já jsem vzpomenul, že jsem tedy ráno hrál Beethowena a potom večer s Bromem a tak dále, tak já jsem si takhle představoval tu kapelu, že já se tam vyřádím. A stejně mi to nedalo, i když potom si nás nasměrovali, že jo, tak já jsem udělal takový nahrávky na cédéčkách prostě, kde ty lidi, to naše publikum říkají: Proč ten Slabák, proč to hraje? Víte, von nemá co hrát. Rozumíte, vydavatel, kterej prodává, no tak má zájem, tak to nehrej. No a třeba tu směsku Glen Millera, to byla první takové vybočení. A to tenkrát letělo v rozhlase i kdysi v televizi v těch soutěžích jako hádanka, kdo to hraje. No, tak prej Gustav Brom, Karel Vlach. A nakonec /nesrozumitelné/ Vladimír Dvořák, ten to začal, ten to tam pustil, jak míval ty pořady s Vlachem, vodpoledne to bývalo. A tak až jich pořádně našponoval, tak prostě to prozradil, že je to Moravanka, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zmiňoval jsem tady taky, že Moravanka je už čtyřicetiletá nebo respektive Jan Slabák, můj host, se tady o tom zmínil a já jsem to dával do té paralely s Rolling Stones a taky Olympic třeba, ten už má padesát. Máte ještě co dohánět. Ale byli jste někdy třeba nebo ta kapela je v podstatě těleso, které je velice křehké, protože se sestává ze spousty muzikantů. Byli jste někdy tak jako na pokraji toho, že byste s tím už sekli?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, to jsme byli na hrozným pokraji a taky se to stalo, rozumíte. A po třinácti letech, třináctka u mě má dosti takový, jo, to je to nebezpečný číslo. Tak samozřejmě, že přijdou ponorkový nemoci a já nevím, co všechno. A tenkrát se to stalo, to jsme dokonce byli s Karlem Gottem na turné, von zpíval s náma, čili my jsme hráli, já jsem tam měl s sebou Štajdlovu rytmiku, no a ty naše plechy, tak to byl biggand jako hrom. A Karel do toho, tak to jsme rajsovali po Německu a tak. No a tam tenkrát, rozumíte, muzikanti, že tam byli ty Štajdlovi muzikanti, naši a tohle to a jaksi, to víte, voni kecají u toho, kolik vy máte, kolik vy máte a tohle to a naši začali nějak špekulovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kalkulovat začali.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Kalkulovali jak a co. A dokonce ten, kterej malinko škrt a nic tím nemyslel, rozumíte, tak z toho potom zemřel dokonce, že ta Moravanka se škaredě rozpadla v pětaosmdesátým roce. No, nicméně padlo to, že. Teď já jsem měl voblepený celý Německo, měl jsem tam jet na tři měsíce na turné a v tom voni začali blbnout takhle, jo. No, tak se to rozlousklo, tady se to teda potom nějak řešilo na Pragokoncertě ještě. Tak já jsem mezitím, nás zůstalo asi pět, sedm z tý starý a polovička vodpadla, že jo. A á jsem mezitím sehnal další muzikanty a na to turné tříměsíční jsem vyjel. To bylo nejdelší naše turné. My jsme hráli tři měsíce každý den a každou sobotu a neděli dvakrát. A teď to Německo na nás už bylo tak nažhavený, že ti manažeři za mnou chodili: Hele, já ti dám lepší podmínky a tak dále. Teď jsem měl s Teldekem podepsanou exkluzivní smlouvu, kde budem natáčet i Karel nám trošku pomohl, že nám textaře sháněl, protože vono není jednoduchej ty texty, ty lidový texty, tam máte to nářečí a všeho, který ani nemůžete přeložit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A aby se ten charakter ještě zachoval.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
A ten charakter a tohle to, tak to bylo velice ošemetný. No a v době, kdy my jsme to tam tak rozjeli a tohle, tak se kapela rozlomila. A teď já jsem se vrátil po těch třech měsících dom, že jo, tak tady prostě byla mela. Teďka voni nemeškali i přes kriminálku a takhle se to. Bylo to vošklivý, velice vošklivý, rozumíte. Pět roků nás zastavili. Tak já jsem mohl sice díky Zelenkovi, tenkrát byl ústřední ředitel, a von totiž taky studoval dirigování, von byl vystudovanej dirigent.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten Zelenka, Jan Zelenka, ředitel televize, jo?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ano, ano. A měl, ještě propagoval paní Pokornou, to byla klavíristka, ta u nás byla ve filharmonii, vím, že ty sólisti byli přifaření buďto k český filharmonii nebo tam jako jejich sólista, to měl takovej ten stálej to. A jinak dělali sólově. No a von s náma jednou dirigoval právě při jejím koncertě a to už Moravanka existovala, on mě znal. A tam jsme měli taky takovej krásnej zážitek, že jsme hráli osmou Dvořákovu symfonii a tam začínají trumpety takovou tu pápapará, tatátamtará, to je známá fanfára. A von došel a říká: Pánové, kdo to tam hraje? A jste jenom dva? Já bych prej, jestli by to nešlo, tuploval, aby to byl takovej ten zvuk. A jak to řekl, tak ten orchestr mě znal a už se začali smát. Tak prej zkusíme to. Tak já jsem prostě do toho foukl a von: Ježíšmarjá, to jsem netušil, to jsem netušil. Tak samozřejmě, že to vodvolal, zůstalo to jenom tak. Takže my jsme se znali i po této stránce, jo. A jeho manželka dělala prgáče, normálně jako administrativní sílu a ta teda věděla jako detaily toho rozpadu našeho, protože jak voni do toho zamíchali tenkrát tu kriminálku a tohle to, tak všichni, rozumíte, to nikomu nepřeju, přestane zvonit telefon, jste sám, rozumíte. Zůstanete sám, konec, konec světa. Ale vona jediná, že věděla, co ti, no, prostě to byla blbost to, co voni si mysleli, to byla totální blbost, protože když potom přišlo šetření a voni byli v domnění, že je někdo vokrádá, tak voni říkali: Chlapci, vono to nepasuje. Ale kdo vám ty peníze dal? Vždyť vy jste dostali víc a ne míň. Úplně vobráceně to bylo, rozumíte, tak z toho byl malér trošku vobrácenej, jo. No, nicméně ten soubor byl rozbitej a to, co jsem říkal, že v Německu byli nachystaní textaři a ta smlouva s Teldekem, to všecko padlo, to všecko padlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak slyšeli jste tam ty hezké rify, tak to byl ten slováckej swing Jana Slabáka. Mimochodem to bylo rodinné dílo, protože vy jste složil a vaše manželka psala text a ještě to zpívá.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
To otextovala, ano. A ještě to zpívá, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že Moravanka je taková marka, taková značka, která se dobře prodává, ale samozřejmě, jak už jsme si říkali, má spoustu epigonů, následovníků, napodobovatelů a tak. Nemáte to vůbec lehké. Ale co vás třeba čeká? Máte před sebou nějaké zajímavé koncertní turné třeba?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Tak my jsme v loňském roce využívali těch kulatin. Já jsem měl sedmdesát a ta kapela na přelomu roku minulýho a dnešního, teda jedenáct, dvanáct má těch čtyřicet roků, tak to jsme minulý rok využívali, tak já jsem měl těch koncertů, myslím, asi pět na veřejnosti. I včetně tý Ameriky. A poslední koncert byl 22.prosince loni tady v Paláci kultury a vona tady před rokem vznikla Asociace českých trumpetistů a tak my jsme dostali jako sedmdesátník a Mirek Kejmar, to je vynikající trumpetista, měli jsme stejnýho profesora, on byl v České filharmonii, já v Brně, tak všechno jsme o sobě věděli, tak tam jsme měli poslední koncert, jmenuje se to koncert tří trumpetistů, tak to nás čekalo v tom loňském roce. Dělala to televize, ještě to neodvysílali, tak snad to bude. Takže tímto žijeme. A ta kapela to má zase spíš tento rok, jo, takže na to téma zase máme takový koncerty. Ještě jsme to dali dohromady s Pepíčkem Zímou, kterej má osmdesát a s náma, že jo, dělal těch Vlachovek hromadu a takhle, tak to nás čekají takový ty parádnější koncerty ještě v tomto duchu. No a jinak máme zájezdy, sem tam Rakousko, Německo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A průběžně nahráváte?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, to už taky není, poněvadž ty vydavatelství, jak chcete nový věci a oni do toho mají investovat, už se tomu bránějí, prostě už to tak nejde. Tak voni nejraději dělají takový ty kompilace, víte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, co už je natočeno.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No a voni to pomíchají, rozumíte a teď si vyberou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Best of.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ano, přesně tak. Morava, krásná zem, to už existuje, já nevím, kolik roků a lidi pořád plačou, jo, tak to musí být všude. A je to teda tak, jak jsem vzpomínal, jak jsme začínali v tej Evropě, v Německu, tak tam, rozumíte, každý cédéčko, tam musela bejt Rosamunde, jo, a Schnewalds, to byl takovej jejich, rozumíte. Jinak prej se to neprodává, to tam musí být a potom vokolo všechno to nový. Daň za nový se musí platit, no a tak to je ten dnešní problém, jak má někdo platit, tak je zle. No a já zase jsem takovej, tak říkám, tak psát do šuplíku mě nebaví, rozumíte. Když to po mně nikdo nechce a nemá to jaksi tu tečku takovou, tak mě to nebaví. Jenom občas mi někdo řekne, napiš pro nás něco, tak když to takhle chce, tak nějakej ten ojedinělej kousek udělám, jo. Ale není to tak jako pravidelně, jako vždycky jsem měl zadání a další každej rok to šlo, tak to už takhle není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale já si myslím, že je toho za váma opravdu hodně.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak my máme v prodeji třiasedmdesát cédéček, tak já myslím, že už to stačí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je na čtyři životy různejch kapel, co si budem povídat. No, ale Moravanka je opravdu jenom jedna a její legendární kapelník Jan Slabák byl dnes hostem Tandemu. Moc vám děkuju za příjemné povídání i hezké písničky. Já nepochybuju, že tenhle ten Tandem měl u našich posluchačů velký úspěch i díky vám.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
A já děkuju za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Hezký poslech rádia a tím pádem i Tandemu přeje Jan Rosák. Dnes naproti mně usedl kapelník, který dokázal nevídané. Jeho kapela má přitažlivý repertoár vycházející z moravského folklóru, má osobitý styl, zvuk, výraz a temperament. Je to prostě takový swing po slovácku. Hostem Tandemu je muzikant, o něhož měl kdysi zájem i slavný Carayane, kapelník legendární Moravanky Jan Slabák. Já vás vítám, dobrý den, pane Slabáku.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Dobrý den, dobrý den všem posluchačům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začneme samozřejmě dnešní Tandem některou tou vaší.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Virtuózní trumpeta Jana Slabáka se ozvala v téhle zvláštní nahrávce, osobité nahrávce Montyho čardáše. Ale než jste se k tomu, pane Slabáku propracoval, že jste hrál nebo začal hrát výborně na trumpetu, tak jste se někdy musel narodit. Já vím, že to bylo v Kelčanech. Čili, jste v podstatě moravský Slovák, jak se říká, z moravského Slovácka a tam umějí hrát skoro všichni.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, skoro se dá říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Zásluhou to bylo hlavně pana učitele Frýborta, jo, Josef Frýbort, už je po smrti teďka nějakej rok, deset, patnáct roků, myslím. A to byl takovej zase jeden z průkopníků, kterej dělal ty dětský soubory. To začínalo a to von byl, myslím, z těch prvních. A já jsem náhodou byl v Týlově, on napřed učil v Ježově, to je tam blízko těch Kelčan. A, myslím, po roce taky tam založil takovou dechovku a po dvou letech přešel do Kyjova a v tom Kyjově jsem já byl ten první začínající z tý jeho várky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tyhle ty dětský kapely, to je úžasný podhoubí potom dalších muzikantů.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
To je armáda muzikantů za ty léta, co on vychoval. A samozřejmě, že mezi nimi byli potom profíci, mezi nima jsem byl tedy i já a bylo nás víc takovejch, který jsme se s tím potom i živili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste hned nezačal dělat jaksi profesionálně dechovku. Vy jste začal v podstatě jako člen Státní filharmonie Brno. Napřed jste vystudoval konzervatoř.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Přesně tak, konzervatoř. No, tak kdybych to vzal popořádku nějak, tak to začalo na tý měšťance, poněvadž my jsme doma, sice maminka, stařenka, všichni měli ohromnej sluch, zpívali krásně, ale muzikanti nebyli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ani děda, táta?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ne, táta na hřebínek, ten si vždycky zahrál na hřebínek takovou tu lidovou písničku, jo. A nejvíc se prosazovala stařenka, tedy moje babička, jo, která byla velice nábožensky založená a u nás byla kaplička taková a tam, když byly ty májový a /nesrozumitelné/ svátek, tak vona to jako řídila, jo a ona psala i texty a náboženské písničky, tak v tom, myslím, byla nejdál. Jinak rodiče měli krásnej sluch. Potom jsem měl tři sourozence a všichni jako amatéři byli muzikanti taky. Sestra výborně zpívala, hrála na harmoniku, na heligonku, to není lehký, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, pro ženskou už vůbec ne.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ale hlavně to, že to tahá, na každou stranu to má jinej zvuk, v tom je ten vtip. A ten starší brácha hrál baskřídlovku, pozoun, jo, amatérsky a ještě dneska žijící Franta housle docela dobře. Ten i v kroužku tam dělal primáša. A ten se mě snažil, taky jsem si vzpomněl, naučit na tu heligonku a mě to nebavilo, jak to tahalo tam, tam, tak prostě jsem na to nehrál. Až potom v měšťance, jak jsem byl, tak ten učitel Frýbort, von učil hudební výchovu, tak si každýho prověřovali, jak slyší a tak dále. A už chtěl založit tu dechovku, tak mě zavedl tam do tý hudebky, jsme tomu říkali, ta místnost, kde byly ty inštrumenty a takhle. A říká: Jeníku, co by sis tak vybral, co se ti tak líbí? Já jsem se tak rozhlídl, rafl jsem tu trumpetu a říkám, tak toto. No a zkus na to fouknout. Já jsem na to foukl a vono to šlo. Já jsem skutečně za půl roku, aniž by mě někdo vedl ze začátku, nějakej odborník, za půl roku jsem hrál s těma vesnickýma kapelama na tancovačkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný, protože to není lehký prostě vyloudit první tón, že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Jistě, to není lehký, ale prostě říkám, že někdo to holt má vod toho pánbíčka. Takže to byl ten úplný začátek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle to prostě vod pánbíčka měl už snad vod narození měl můj dnešní host Tandemu Jan Slabák.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jste slyšeli, současný legendární kapelník legendární Moravanky, dá se říct legendární Jan Slabák začínal jako člen státní filharmonie. A to já se vás chci, pane Slabáku, zeptat, jestlipak to taky takhle preferujete, když třeba přijímáte nové muzikanty, aby začal třeba jako filharmonik, to znamená, aby si prošel tou hudbou prostě filharmonickou?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak samozřejmě, že už od začátku, vod samýho začátku v tý Moravance byli skutečně profíci, který měli nejméně konzervatoř. Ale měli jsme většinou vysokou školu. A navíc ještě to byli muzikanti, který jsem znal už jako z dětství a měl jsem vytipovaný, že znali víc žánrů, víte, že nehráli třeba jenom klasiku anebo druhej jenom jazz a takhle. Takže já jsem byl ten typ a to mě hrozně bavilo, že ráno jsem zkoušel Beethowena, večer jsem natáčel s Gustavem Bromem, jo a v neděli, v sobotu tam byla tenkrát slavná Strouhalova Sedmička, taková dechovečka, tak to byla klasika taková, už jsou všichni po smrti, tak s těma jsem hrál třeba nějakou tancovačku. No a potom, když jsem se pustil jaksi do tý kapely, tak já jsem vlastně vod začátku si myslel, že udělám takovou kapelu, která zahraje všechno, poněvadž mě to bavilo, že se tam já jaksi vyřádím, jo. No, jenomže, jak jsem se strefil do tý stylizace tý moravský písničky, tak si nás prostě nasměrovali ti posluchači a bylo to vyřešený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale k tomu jste určitě potřeboval prostě muzikanty, kteří byli jaksi v dobrým slova smyslu protřelý, to znamená muzikanty, kteří už měli něco za sebou.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ano. Tak jak jsem říkal, to byli všechno konzervatoristi nebo vysokoškoláci a navíc teda taky, že ovládali ty jiné žánry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přichází k vám taky mladí muzikanti?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, jistě, jistě. Ti mě teďka drží jaksi při životě a dávají mi zase ten elixír, protože, rozumíte, už máme čtyřicet roků, přesně tento rok 7.února to bylo čtyřicet roků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už jste skoro jako Rolling Stones.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, skoro. V tý době Beatles, když začínali hrát, tak jsme začínali my. Tak to víte, že člověku lítá hlavou, jestli má dělat, nemá dělat, protože mezitím už jsem učil na JAMU taky, jo, třináct let jsem tam byl a takhle. A teď tam mám takovejch pět mladejch, který, se dá říct, že ty to, víte, ty tak s chutí, jo. Ani jim nevadí, že jsou teďka takový ty problémy finanční a tohle to. Ale voni prostě, že jsem tam já a že se to učí a že je to baví, tak je to takovej bumerang, víte, když je to baví. Takže jedeme dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A není vám to líto, že jste tenkrát to lano vod toho Karajana jaksi třeba neuchopil?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak líto, rozumíte, líto to bylo, když jsem dával tu výpověď. To bylo drsný. To jsem hrál zrovna Devátou Bethowenku večer, jo a ráno jsem, myslím, nesl tu výpověď. Tenkrát to bylo devítiměsíční, dal jste výpověď a devět měsíců jsem ještě musel sloužit. Tak to jsem vopravdu teda vobrečel doma, to říkám, takže jsem mohl hrát naposled tu Devátou, tu slavnou symfonii. Ale prostě bylo to tak, že ta berlínská filharmonie, to její stanoviště v Berlíně západním a to bylo uzavřený tenkrát té východní zóně a tam se prostě nedalo, jako naše vztahy kulturní vůbec neexistovaly, to nešlo. Dokonce pamatuju takový věci, když jsme potom rajsovali už s Moravankou po západním Německu a měli jsme hrát v západním Berlíně, tak my jsme museli jet, si představte, tam jste se nedostal přes cizí území jako Čech. My jsme museli z Hamburku do Chebu, z Chebu do Berlína, z Berlína do Chebu a z Chebu jsme jeli do Achen, jako do Holandska, jo. Tak tenkrát to takhle bylo. Takže ty kulturní vztahy taky tam žádný nebyly, a přestože von mně třikrát jaksi dával lano, jo, tak prostě to nešlo. Nešlo to.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jste slyšeli, dnešní kapelník Moravanky Jan Slabák měl ale opravdu hodně dobře nakročeno do slavné berlínské filharmonie pod vedením Herberta von Karajana. Ale tehdy to nebylo vůbec jednoduché. Já si myslím, že jste určitě párkrát zalitoval, že se to nepovedlo, ale párkrát jste si taky říkal, že všechno zlý je pro něco dobrý a vy byste býval nezaložil Moravanku.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Přesně tak, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, jak to vlastně vzniklo, že ta Moravanka hraje dneska tak, jak hraje. Vy jste vypracoval ten styl, to je v podstatě Slabákův styl, že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Je to přesně tak. A dodnes teda, teď jsme mluvili vo tom támhle ve vlaku, jel tam s náma kolega, kterej dělal i ředitele filharmonie, hornista pan Zoubek. A říká: Čoveče, voni tě všichni napodobujou, ale ta Moravanka je Moravanka, nikdo to neumí, jo. Rozumíte, tak tím, že já jsem hrál ten jazz u toho Broma, teď cimbálka, v tom jsem žil, že jo, ten duvaj, hmdá, hmdá a to tyhle ty prvky, ty jazzový a ten duvaj, to jsem prostě vměstnal do tý dechovky. A teď se musí připočíst k tomu tahle ta má praxe už jako profíka, dennodenně přišel jinej dirigent, ten to chtěl tak, ten úplně jinak, pořád vám prostě dával někdo nějaký kapky. A tím vyrostete, tím vyrostete a máte prostě názor, kterej nemáte, když dojdete jako konzervatorista, tak víte prd, to je takový dětský všecko a takhle. Ale za ty roky člověk to nabyl a měl jsem prostě, chci to tak a tak. Proto nám říkali, že jo, swing po slovácku, protože swing znamená co, pohyb, swing znamená pohyb, když to přeložíte a ten pohyb byl v tom právě, že ta druhá, že to zatahuje, ta první jde dopředu a v tom bylo to napětí takový. A to dodnes, víte, nejsou v stavu na to přijít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pořád musíte jaksi na to dbát, nebo už to jde samospádem?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, musíte to hlídat, poněvadž to tempo jsem maličko posunul taky, víte, to je živější a čím je rychlejší tempo, tak je choulostivější a přestává být potom precizní, je z toho takzvanej guláš, nějakej eintopf, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Moravanka je pořád nejslavnější kapelou. Dokonce se pamatuju, že jste se dostali i do titulu filmu Únos Moravanky, že jo. S Luďkem Sobotou, že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ano, s Luďkem Sobotou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak máte pravdu, že vás spousta kapel napodobuje, ale Moravanka je opravdu jenom jedna.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, ten film byl právě o tom, jako únos Moravanky je to, že to prostě přebírají, kradou a tak dále, tak na to téma to bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale u vás se taky vystřídala strašná spousta muzikantů i zpěváků, že jo.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
I zpěváků, no. Jo, jo, hodně za těch čtyřicet roků, hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a nacestovali jste se taky.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak to se nedá spočítat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nejenom po vlastech českých, kde jste samozřejmě začínali, ale už jste taky zmínil to Německo, ale taky jste se dostali až do Ameriky, kde vás, jestli se nepletu, tam vás označili, já to tady mám poznamenáno, jako The Queen of Brasband, královna dechovky.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Zrovna ta Amerika to byl i ten důvod, rozumíte, že já jsem z tý filharmonie odešel, poněvadž já jsem taky asi rok před tím, než jsem odešel, tak mě jeden fotograf posadil na dvě židle, což bylo znázorňovat Moravanka, filharmonie a jak to bude dál. Já jsem mu tvrdil, že z filharmonie mě nikdo nedostane a za rok jsem dával výpověď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jestlipak si dneska třeba ještě někdy odskočíte k filharmonické muzice?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Tak bylo to tak, že když jsem odešel z tý filharmonie, to bylo v osmasedmdesátým roce, když jsem dal tu výpověď a to jsme byli v takovým tempu ta kapela, že jo, poněvadž Amerika, západní Německo a tak dále. V tý filharmonii nemůžete přijít jenom, já nevím, já mám volno, když je ten koncert. Tam nikdo nebude bez první trumpety týden zkoušet, že jo. Tak to prostě nešlo a šestnáct roků jsem tam skutečně jaksi nastoupil. Až po těch šestnácti, když už zase se trošku doba změnila, já jsem potom začal učit na JAMU a vono je to tam vedle, Besední dům, tak mě potom jednou zavolali. Shodou okolností zase to dirigoval Jirka Bělohlávek. Když jsem odcházel, tak jsem s ním natočil Janáčka Symfonietu a Tarase Bulbu, to jsme natočili na desky. To byly výborný nahrávky. A po těch šestnácti letech jsem se tam objevil, tak mě uviděl, za mou: Pane Slabák, jak jsme se dlouho neviděli? Říkám: Šestnáct roků. A tak to bylo poprvně a vod tý doby jsem tam potom stabilně, když bylo nějaký velký obsazení, že jo, třeba z toho Janáčka tam je dvanáct trumpet dohromady, tři jsou v orchestru a devět, tomu se říká banda, jo, ten fanfárovej soubor. Tak tam chodím na takovýhle věci, když je nějaký velký obsazení, velice rád.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle ta písnička se jmenuje Nad huménkem a je to dílo mého dnešního hosta Jana Slabáka. Když to někde slyšíte potom od nějaké jiné kapely, tak máte pocit, že to je místní lidovka a ono je to od Jana Slabáka.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
A to je právě to těžký taky, rozumíte, se ztratit do toho lidovýho, poněvadž ta Moravanka zabrala tím, že to nebyly umělý věci, který jsou úplně jiný. Rozumíte, umělou věc udělá muzikant, kterej zná harmonii, kterej, když teda tvoří, tak dává pozor, který akordy by tam byly lepší a tak dále. Kdežto tu lidovou písničku to nedělají muzikanti, to někoho napadne támhle na poli, rozumíte, má nápad, von to udělá a v tom je to strašný kouzlo. To má třeba i lichý takty, že jo. Poněvadž když bude profík skládat, tak máte dva takty, čtyři takty, čtyři, osm, osm, šestnáct, ty fráze, jo. Kdežto tenhle to vůbec neví a rovnou to tam prdne pět na sedm a v tom je to strašný kouzlo. No a takhle třeba už psal potom Janáček, kterej, znáte i ten folklór a ta jeho muzika je i v tej vážnej muzice tyhle ty prvky jsou. A proto to bylo takhle světový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle, řekl bych, pudově dělá svoje umění, ale fantasticky, taky jeden úžasný herec, bavič, komik, skvělý člověk a váš kamarád Vláďa Menšího, kterýho jste si vybral dneska z klasiků humoru. Já se vůbec nedivím, protože si myslím, že ozdobou každýho Silvestra jsou občasný vstupy taky z Brna, který jste vy natáčeli v brněnským studiu.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Dodnes každej rok to vysílají, ten náš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Menšík tam vypráví ty svoje nádherný příhody a vy k tomu hrajete.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
A vokolo toho tam hrajeme my, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano a je u toho strašná sranda.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, prostě to byl neuvěřitelnej, kde von bral tu sílu, to je neuvěřitelný, že jo. Ať vezmete, jestli to byl herec, bavič, že jo, potom moderátor. Ty jeho silvestry, ty velký, no, to je nepřekonatelný. A s ním mám takový, on potom, když už byl nemocný, tak von někdy veřejně s náma jezdíval a takhle. Tak manželka Ivana mu už píchávala vždycky ten inzulín, tak jsme byli velice zadobře. Potom s jeho kámošem Lubošem Kostelkou to byla taková dvojice nerozlučná, takže na to jsou vzpomínky veliký, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak si ho teď připomeneme v rádiu.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Výborně, výborně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už to tady padlo, že v roce 1978 se Moravanka stabilizovala jako profesionální, samostatný orchestr a od té doby se definitivně zapisuje nesmazatelně do naší, tedy moravské i české dechovky. Ale dneska už je samozřejmě těch kapel víc, ale vy pořád jaksi kralujete. Pořád ještě tak intenzivně jezdíte a koncertujete?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak intenzivně ne. My bychom to až tak neomezovali, ale ten dnešní finanční kolotoč vám to prostě nedovolí, poněvadž my jsme za starých časů jsme, já nevím, v Plzni třeba spali čtrnáct dnů a když jsme odjížděli, tenkrát byly ty krajský agentury, ježíšmarjá, ještě tam jste nebyli, tam jste nebyli, kdy zase přijedete. To se tam bydlelo, ten hotel byl jaksi v dosahující nějaké relaci finanční. Kdežto teďka běžte spát na hotel, že jo, tak pojedeme s prázdnou domů anebo to nebude stačit. Teď doprava k tomu. Takže v tomhle tom jsou ty momentální problémy. No a když to vezmete zase vokolo Brna, tak tam v každé velké dědině nějaká ta dechovka je, která tam hraje takový ty hody a dožínky, ty místní takový slavnosti. A to už zase není pro nás, poněvadž to držím trošičku, aby to bylo na koncertní úrovni a ne, aby se tam hrál na hodech k pivu a takhle. Takže, to samozřejmě toho není tolik. Ale loni jsme, myslím, dělali kolem pětašedesát nebo sedmdesát vystoupení a i v Americe jsme byli, potřetí teda, už potřetí. Vloni zrovna na podzim.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vás tam berou v Americe? To mě zajímá. Jako myslím samozřejmě nejenom krajani, ale i.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Tak tentokrát to bylo vyloženě pro krajany, jo, a to v tom smyslu, že oni se taky nějak dozvěděli, že mi bylo sedmdesát, tak to byl taky jeden z těch důvodů a protože to chtěli oživit, že už ta česká menšina, už se to vytrácí a tak dále. Tak chtěli nějakou bombu, poněvadž my jsme tam před tím byli dvakrát na obrovským turné, šest neděl jsme hráli každej den po celejch státech, prostě dvanáct států jsme projeli. Takže voni na to nalákali, dali vědět, bude tady Moravanka, tak to bylo tam přeplněný, tak na to konto se to udělalo. Takže toto bylo více méně pro ty Čechy. Ale když to vezmu v těch předcházejících letech, že jo, tak to bylo normálně na plakáty a takhle a byli tam Němci, různé národnosti, koukali na to jak na zjevení, že jo. Říkám, když jsme v Americe, tak jsme tam šupli směsku Glen Millera, rozumíte a takový fóry nějaký, tak to byli úplně paf.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je právě specialita Moravanky, že dokážete hrát úplně všecko a na tý nejvyšší úrovni.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, to právě od začátku, kdy já jsem vzpomenul, že jsem tedy ráno hrál Beethowena a potom večer s Bromem a tak dále, tak já jsem si takhle představoval tu kapelu, že já se tam vyřádím. A stejně mi to nedalo, i když potom si nás nasměrovali, že jo, tak já jsem udělal takový nahrávky na cédéčkách prostě, kde ty lidi, to naše publikum říkají: Proč ten Slabák, proč to hraje? Víte, von nemá co hrát. Rozumíte, vydavatel, kterej prodává, no tak má zájem, tak to nehrej. No a třeba tu směsku Glen Millera, to byla první takové vybočení. A to tenkrát letělo v rozhlase i kdysi v televizi v těch soutěžích jako hádanka, kdo to hraje. No, tak prej Gustav Brom, Karel Vlach. A nakonec /nesrozumitelné/ Vladimír Dvořák, ten to začal, ten to tam pustil, jak míval ty pořady s Vlachem, vodpoledne to bývalo. A tak až jich pořádně našponoval, tak prostě to prozradil, že je to Moravanka, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zmiňoval jsem tady taky, že Moravanka je už čtyřicetiletá nebo respektive Jan Slabák, můj host, se tady o tom zmínil a já jsem to dával do té paralely s Rolling Stones a taky Olympic třeba, ten už má padesát. Máte ještě co dohánět. Ale byli jste někdy třeba nebo ta kapela je v podstatě těleso, které je velice křehké, protože se sestává ze spousty muzikantů. Byli jste někdy tak jako na pokraji toho, že byste s tím už sekli?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, to jsme byli na hrozným pokraji a taky se to stalo, rozumíte. A po třinácti letech, třináctka u mě má dosti takový, jo, to je to nebezpečný číslo. Tak samozřejmě, že přijdou ponorkový nemoci a já nevím, co všechno. A tenkrát se to stalo, to jsme dokonce byli s Karlem Gottem na turné, von zpíval s náma, čili my jsme hráli, já jsem tam měl s sebou Štajdlovu rytmiku, no a ty naše plechy, tak to byl biggand jako hrom. A Karel do toho, tak to jsme rajsovali po Německu a tak. No a tam tenkrát, rozumíte, muzikanti, že tam byli ty Štajdlovi muzikanti, naši a tohle to a jaksi, to víte, voni kecají u toho, kolik vy máte, kolik vy máte a tohle to a naši začali nějak špekulovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kalkulovat začali.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Kalkulovali jak a co. A dokonce ten, kterej malinko škrt a nic tím nemyslel, rozumíte, tak z toho potom zemřel dokonce, že ta Moravanka se škaredě rozpadla v pětaosmdesátým roce. No, nicméně padlo to, že. Teď já jsem měl voblepený celý Německo, měl jsem tam jet na tři měsíce na turné a v tom voni začali blbnout takhle, jo. No, tak se to rozlousklo, tady se to teda potom nějak řešilo na Pragokoncertě ještě. Tak já jsem mezitím, nás zůstalo asi pět, sedm z tý starý a polovička vodpadla, že jo. A á jsem mezitím sehnal další muzikanty a na to turné tříměsíční jsem vyjel. To bylo nejdelší naše turné. My jsme hráli tři měsíce každý den a každou sobotu a neděli dvakrát. A teď to Německo na nás už bylo tak nažhavený, že ti manažeři za mnou chodili: Hele, já ti dám lepší podmínky a tak dále. Teď jsem měl s Teldekem podepsanou exkluzivní smlouvu, kde budem natáčet i Karel nám trošku pomohl, že nám textaře sháněl, protože vono není jednoduchej ty texty, ty lidový texty, tam máte to nářečí a všeho, který ani nemůžete přeložit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A aby se ten charakter ještě zachoval.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
A ten charakter a tohle to, tak to bylo velice ošemetný. No a v době, kdy my jsme to tam tak rozjeli a tohle, tak se kapela rozlomila. A teď já jsem se vrátil po těch třech měsících dom, že jo, tak tady prostě byla mela. Teďka voni nemeškali i přes kriminálku a takhle se to. Bylo to vošklivý, velice vošklivý, rozumíte. Pět roků nás zastavili. Tak já jsem mohl sice díky Zelenkovi, tenkrát byl ústřední ředitel, a von totiž taky studoval dirigování, von byl vystudovanej dirigent.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten Zelenka, Jan Zelenka, ředitel televize, jo?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ano, ano. A měl, ještě propagoval paní Pokornou, to byla klavíristka, ta u nás byla ve filharmonii, vím, že ty sólisti byli přifaření buďto k český filharmonii nebo tam jako jejich sólista, to měl takovej ten stálej to. A jinak dělali sólově. No a von s náma jednou dirigoval právě při jejím koncertě a to už Moravanka existovala, on mě znal. A tam jsme měli taky takovej krásnej zážitek, že jsme hráli osmou Dvořákovu symfonii a tam začínají trumpety takovou tu pápapará, tatátamtará, to je známá fanfára. A von došel a říká: Pánové, kdo to tam hraje? A jste jenom dva? Já bych prej, jestli by to nešlo, tuploval, aby to byl takovej ten zvuk. A jak to řekl, tak ten orchestr mě znal a už se začali smát. Tak prej zkusíme to. Tak já jsem prostě do toho foukl a von: Ježíšmarjá, to jsem netušil, to jsem netušil. Tak samozřejmě, že to vodvolal, zůstalo to jenom tak. Takže my jsme se znali i po této stránce, jo. A jeho manželka dělala prgáče, normálně jako administrativní sílu a ta teda věděla jako detaily toho rozpadu našeho, protože jak voni do toho zamíchali tenkrát tu kriminálku a tohle to, tak všichni, rozumíte, to nikomu nepřeju, přestane zvonit telefon, jste sám, rozumíte. Zůstanete sám, konec, konec světa. Ale vona jediná, že věděla, co ti, no, prostě to byla blbost to, co voni si mysleli, to byla totální blbost, protože když potom přišlo šetření a voni byli v domnění, že je někdo vokrádá, tak voni říkali: Chlapci, vono to nepasuje. Ale kdo vám ty peníze dal? Vždyť vy jste dostali víc a ne míň. Úplně vobráceně to bylo, rozumíte, tak z toho byl malér trošku vobrácenej, jo. No, nicméně ten soubor byl rozbitej a to, co jsem říkal, že v Německu byli nachystaní textaři a ta smlouva s Teldekem, to všecko padlo, to všecko padlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak slyšeli jste tam ty hezké rify, tak to byl ten slováckej swing Jana Slabáka. Mimochodem to bylo rodinné dílo, protože vy jste složil a vaše manželka psala text a ještě to zpívá.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
To otextovala, ano. A ještě to zpívá, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že Moravanka je taková marka, taková značka, která se dobře prodává, ale samozřejmě, jak už jsme si říkali, má spoustu epigonů, následovníků, napodobovatelů a tak. Nemáte to vůbec lehké. Ale co vás třeba čeká? Máte před sebou nějaké zajímavé koncertní turné třeba?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Tak my jsme v loňském roce využívali těch kulatin. Já jsem měl sedmdesát a ta kapela na přelomu roku minulýho a dnešního, teda jedenáct, dvanáct má těch čtyřicet roků, tak to jsme minulý rok využívali, tak já jsem měl těch koncertů, myslím, asi pět na veřejnosti. I včetně tý Ameriky. A poslední koncert byl 22.prosince loni tady v Paláci kultury a vona tady před rokem vznikla Asociace českých trumpetistů a tak my jsme dostali jako sedmdesátník a Mirek Kejmar, to je vynikající trumpetista, měli jsme stejnýho profesora, on byl v České filharmonii, já v Brně, tak všechno jsme o sobě věděli, tak tam jsme měli poslední koncert, jmenuje se to koncert tří trumpetistů, tak to nás čekalo v tom loňském roce. Dělala to televize, ještě to neodvysílali, tak snad to bude. Takže tímto žijeme. A ta kapela to má zase spíš tento rok, jo, takže na to téma zase máme takový koncerty. Ještě jsme to dali dohromady s Pepíčkem Zímou, kterej má osmdesát a s náma, že jo, dělal těch Vlachovek hromadu a takhle, tak to nás čekají takový ty parádnější koncerty ještě v tomto duchu. No a jinak máme zájezdy, sem tam Rakousko, Německo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A průběžně nahráváte?
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, to už taky není, poněvadž ty vydavatelství, jak chcete nový věci a oni do toho mají investovat, už se tomu bránějí, prostě už to tak nejde. Tak voni nejraději dělají takový ty kompilace, víte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, co už je natočeno.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No a voni to pomíchají, rozumíte a teď si vyberou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Best of.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
Ano, přesně tak. Morava, krásná zem, to už existuje, já nevím, kolik roků a lidi pořád plačou, jo, tak to musí být všude. A je to teda tak, jak jsem vzpomínal, jak jsme začínali v tej Evropě, v Německu, tak tam, rozumíte, každý cédéčko, tam musela bejt Rosamunde, jo, a Schnewalds, to byl takovej jejich, rozumíte. Jinak prej se to neprodává, to tam musí být a potom vokolo všechno to nový. Daň za nový se musí platit, no a tak to je ten dnešní problém, jak má někdo platit, tak je zle. No a já zase jsem takovej, tak říkám, tak psát do šuplíku mě nebaví, rozumíte. Když to po mně nikdo nechce a nemá to jaksi tu tečku takovou, tak mě to nebaví. Jenom občas mi někdo řekne, napiš pro nás něco, tak když to takhle chce, tak nějakej ten ojedinělej kousek udělám, jo. Ale není to tak jako pravidelně, jako vždycky jsem měl zadání a další každej rok to šlo, tak to už takhle není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale já si myslím, že je toho za váma opravdu hodně.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
No, tak my máme v prodeji třiasedmdesát cédéček, tak já myslím, že už to stačí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je na čtyři životy různejch kapel, co si budem povídat. No, ale Moravanka je opravdu jenom jedna a její legendární kapelník Jan Slabák byl dnes hostem Tandemu. Moc vám děkuju za příjemné povídání i hezké písničky. Já nepochybuju, že tenhle ten Tandem měl u našich posluchačů velký úspěch i díky vám.
Jan SLABÁK, kapelník Moravanky
--------------------
A já děkuju za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
