Jaroslav Sedláček - filmový publicista

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Dnes jsem si do studia pozval muže, na něhož vám prozradím, že když byl ještě jako student na jednom vysílání mého Videostopu, tak tam při zkoušce trošku vyrušoval. Seděl za Josefem Abrahámem a snažil se mu napovídat. No, léta se posunula a z toho našeptávače se stal odborný poradce ve Videostopu, kde převzal roli Karla Čáslavského. Pracovalo se mi s ním vždycky dobře. A když vám řeknu, že stojí kromě jiného v pozadí úspěšného dokumentárního cyklu Rozmarná léta českého filmu, tak zasvěcení už asi vědí, že hostem Tandemu je dneska filmový publicista a dramaturg Jaroslav Sedláček. Já vás vítám. Dobrý den. 

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Dobrý den. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám na začátek stylově nabízím jednu filmovou melodii i s takovou malou hádankou.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak samozřejmě, že nebudu teď zkoušet Jaroslava Sedláčka z toho, ze kterého filmu to bylo nebo kdo to zpíval, to bych vás opravdu urazil. Ale spíš se vás zeptám, co tenhle ten film vlastně pro českou kinematografii znamenal.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Já myslím, že význam Vlasty Buriana je strašně nedoceňovaný. My ho všichni samozřejmě uznáváme jako geniálního komika, ale trošku zapomínáme jeho zásluhy o českou kinematografii. Jako byl Edvard Beneš a Tomáš Garrigue Masaryk zásluhy o stát, tak Vlasta Burian má spolu s Karlem Lamačem a Martinem Fričem, což byli jeho takoví dvorní režiséři, zásluhy o českou kinematografii. To právě tihle tři pánové určili charakter české kinematografie tím, že právě natočili tuhle komedii C a K polní maršálek, jedna z prvních komedií, druhý nebo třetí zvukový film v roce 1931 s že ten film měl takový ohromný úspěch vlastně, založil tu tradici české komedie. A ten trademark, jak já říkám, český film, který dodneška funguje naprosto skvěle a který nám celý svět závidí v Evropě kromě Francie, vlastně žádný národ nechodí na své národní filmy tak jako Češi na české filmy. To je strašná vzácnost, hýčkejme si to. Není to samozřejmé.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to koukáte, jak Jaroslav Sedláček hovoří jak encyklopedie. Taky on je v podstatě téměř encyklopedikem českého a nejenom českého filmu. Ale vrátíme se ve vašem curiculu vitae hodně daleko, tedy myslím spíš zpátky, protože nebyl jste vždycky takhle poučený. Pamatujete se, na čem jste byl poprvé v kině třeba?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
No, tuhle otázku jsem dostal několikrát a já si to neúplně nepamatuji, přiznám se. Třeba moje kolegyně v práci říkala, že ta to měla úplně jednoduché, že byla na Sněhurce a sedmi trpaslících, na tom slavném animovaném Disneyho filmu, že tam byla se svojí osmdesátiletou babičko a že obě byly poprvé v kině. Já takhle hezký zážitek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Obě byly poprvé.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Obě byly poprvé v kině. Já takhle hezký zážitek bohužel nemám. Já si pamatuju trošku ozářen, omámen v tom našem malém kině, které promítalo poměrně často a kam se chodilo hodně u nás na vesnici.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde to bylo?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Taková neznámá vesnice - Lány. To asi neznáte.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lány, lány. Ne, to znají jenom prezidenti. 

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Tak si pamatuju, že jsem byl naprosto očarován pohádkou Princ a Večernice Václava Vorlíčka. Možná ani ne tak tím příběhem, jako spíš těmi neuvěřitelnými barvami a kostýmy, což my, co jsme měli doma tu černobílou televizi, tak jsme jako byli uhranutí, že něco takového vůbec může takhle vypadat. Takže, jsem byl tímhle, to je film, na který si jako na první vzpomínám, ale samozřejmě, že v těch 70. letech jsem viděl spoustu úžasných filmů, Gappa, Dobrodružství Posseidonu, taky ty katastrofické filmy, ale odmalička jsem tíhnul k tomu českému filmu, přiznám se. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale jestliže se takhle říká, že člověk je predestinován tím velkým zážitkem v dětství pro budoucí svoje povolání, bylo to u vás taky tak, že jste se v tu chvilku rozhodl - já budu dělat něco u filmu?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Já jsem nikdy u filmu asi dělat nechtěl. Moje maminka má takovou veselou historku, nevím, do jaké míry je pravdivá, že už někdy v pěti nebo v kolika letech jsem řekl, že budu spisovatelem, ale protože se musím něčím živit, takže budu nejdřív novinář a pak spisovatel. Nevím, do jaké míry si vymýšlí, jak to ty maminka občas dělávají, ale nějak s tím psaným slovem jsem odmalička koketoval. Další historka mojí maminky je, že už vlastně já nevím v kolika letech jsem říkal takový příběh, jako Honza šel do světa, zabil draka, vzal si princeznu, že v těch třech větách bylo všechno, co ten příběh má mít. Ale ten film, já jsem ten film měl nějak rád jako koníček, nikdy jsem si nemyslel, že se tomu budu věnovat, já nejsem vystudovanej, filmová věda, nic takového. Já jenom jsem prostě na ty filmy koukal a pak, když jsem měl možnost, já jsem začínal jako sporťák.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? 

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Ano, já jsem začínal jako sporťák, jako elév.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V novinách myslíte?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
V novinách, no. A tak jsem si myslel, že jak ten mladej kluk má takový ty tendence prostě ten sport, ale nějak nakonec mi to sklouzlo k tomu filmu. Jakmile se tam vlastně naskytla první příležitost dostat se k filmu, tak já jsem toho využil, skočil jsem po tom. A vlastně tu osudovou udičku mi hodil Václav Marhoul. Bylo to, když jsem studoval vysokou školu, Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, novinařinu, tak jsme točili nějaký pořad o Barrandovu a on se právě ptal, jestli neznáme nějakého studenta, který by chtěl dělat podnikové barrandovské noviny. Já jsem říkal, ať nikoho nehledá, že ho našel a dva roky jsem strávil na Barrandově naprosto nádherné a pak už vlastně ta cesta byla strašně rychlá.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, nikoliv góly, ale políčka filmu, to se vám stalo osudným.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je filmový publicista a dramaturg Jaroslav Sedláček. No a protože je, jak už jsem tady zmínil několikrát, v podstatě takovou chodící encyklopedií filmu, tak se vás zeptám na takovou otázku, která mi a nejenom mně určitě, leží na srdci hodně. Myslím si, že produkce českých filmů je opravdu jaksi velice silná, masivní. Ta kadence, s jakou nás tedy opravdu tvůrci každý měsíc, týden málem bombardují, je opravdu nebývalá. Ale jak to vypadá s tou úrovní třeba vzhledem ke světu? Váží si nás svět pořád jako filmových tvůrců třeba?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
To je strašně složitá otázka, pod kterou vidím milion podotázek. A kdybych to chtěl vysvětlovat, tak bych začal nejlépe u toho němého filmu někdy v roce 1898, u toho pana Hansiho Kříženeckého, který učinil vlastně českou kinematografii šestou nejstarší na světě. Ale pokud se budeme bavit o tom úplně posledním období, tak někdy od toho roku 2003, 2004, kdy se masivně prosadily ty levné elektronické technologie vlastně, kdy ten filmový materiál, kdy vůbec natáčení filmu se stalo tak drahou záležitostí, ten film se stal dostupnější mnohem širšímu okruhu zájemců. A bohužel já tvrdím, že ta kvantita není úplně šťastná a že právě ohrožujeme tu značku český film, kterou tady máme od toho Vlasty Buriana a že trošku hazardujeme s tím, že když do kin jde každý film, který kdo někdy natočí s partou kamarádů. A zase, už vidím další podotázku, dlouhá léta, 90. léta jsme si mysleli, že největším problémem českého filmu jsou peníze. Tím zlevněním všech těch technologií, že ty peníze zdaleka nejsou největší problém, že v těch 90. letech jsme rezignovali v mnoha ohledech na řemeslo. Ty dvě nejzákladnější řemesla jsou scénárista a dramaturg. Dneska dramaturg, už lidi ani nevědí, co je dramaturg. To scénáristické řemeslo je strašně podceňováno. Producent si myslí, že vlastně nepotřebuje nějaké druhé oči na ten scénář, na tu látku, myslí si, že on udělal pár filmů, že má nějakou manželku, že má nějakou milenku, že ty viděly nějaké filmy, takže každý vlastně mu k tomu nějaký názor řekne. A vlastně jdeme trošku do hájemství amatérismu, nadšenectví, boje o průměr. A pokud bojujeme o průměr, nemůžeme dosahovat na špičku. Takže, v současné chvíli bohužel česká kinematografie není ve světě nijak žádaná. Bylo tady šťastnější období na přelomu tisíciletí, kdy tady byly dvě nominace za sebou - Želary a Musíme si pomáhat. Byl tady samozřejmě v 90. letech Jan Svěrák, Obecná škola, Kolja. Nemůžeme říct, že máme nekvalitní tvůrce, ale bohužel ta drtivá většina tvůrců je rozmělněna v šedi a širokém průměru, spíš podprůměru.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale co vás třeba v poslední době opravdu zaujalo, jako vážně z českého filmu?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
No, teď jsem viděl nedávno Alois Nebela. To je černobílá nádhera, která mi udělala obrovitánskou radost. A myslím si, že nás čeká i hezký podzim, že jsou tam minimálně tři filmy, které stojí za to. Vendeta, žánrový film. Kdo z českých diváků, posluchačů naposledy viděl v kině kvalitní český thriller? Jestli vůbec nějaký český thriller existuje. Takže, jsem rád, že Vendeta se povedla. V hlavních rolích Oldřich Kaiser a Ondřej Vetchý. Myslím si, že se velmi povedly i Rodina je základ státu, nový film Roberta Sedláčka. Není to můj příbuzný, nedělám propagaci, který vlastně se věnuje té generaci 90. let, tudíž i mně, těm lidem, kteří trošku naskočili na tu vlnu velkých příležitostí a teď na prahu čtyřicítky, padesátky zjišťují, jestli to vlastně byla dobrá volba. To si myslím ,že je hodně zajímavý film. Spousta třicátníků, čtyřicátníků se tam najde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bude mít Alois Nebel šanci na nominaci na Oscara?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Já myslím si, že ano. Budu odvážný a myslím si, že ta šance tady je. I když zase přiznejme si, že ta letošní kolekce světové konkurence je velmi vysoká, takže i nominace bude obrovský úspěch.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaroslav Sedláček vystudoval tedy, jak už jste zmínil, Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Pak jste začal pracovat na Barrandově. 

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Já už jsem začal pracovat na Barrandově během studií. To právě byla ta doba těch velkých příležitostí, kdy se moc do školy nechodilo. Takže, já jsem vlastně už dělal na Barrandově na plný úvazek a bál jsem se, že tu školu ani nedostuduji. Naštěstí se to povedlo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pak jsme se potkali. To bylo tehdy, když jsme znovu v České televizi oživili Videostop a Karel Čáslavský už zaneprázdněn do toho nemohl jít a našel jsem adekvátní náhradu v podobě Jaroslava Sedláčka. 

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Já se nechci přirovnávat s panem Čáslavským! Proboha, já se tady červenám!

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já bych vás ani nesrovnával, protože jste nepoměrně mladší. I když nasazujete fousy taky už hezky. Ale jak vás to bavilo třeba?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Strašně moc. To je vlastně věc, kterou já miluju, kterou nějakým samostudiem jsem se vlastně všechno naučil. Už mi dneska dávají někde takovou tu kolonku filmový historik. Já se tomu bráním, pořád říkám, že to neutrálnější je filmový publicista. Ale já tím filmem žiju. Viděl jsem asi drtivou většinu českých filmů, mám ten film rád, zajímám se o osudy těch tvůrců, zvlášť o osudy moderní dějiny české, protože ta vazba mezi tou českou kinematografií a českou politickou a společenskou situací byla vždycky velmi úzká. Takže, mě to baví, mě to zajímá, takže jsem si to strašně užíval. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nějakou dobu jsme spolu skutečně vystupovali na obrazovce, ale to bylo tehdy, když jste byl zástupcem šéfredaktorky časopisu Cinema. Cinemu jste opustil?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
No, tam jsem byl asi 14, 16 let, byl jsem strašnou dobu. A už jsem měl takové nutkání několikrát odejít, ale nesebral jsem odvahu. Nicméně potom se situace vyvinula tak, jak se vyvinula. Nějaký podnikatel, nebudu to komentovat, prostě má nějaké jiné finanční zájmy a vůbec mu nejde o kvalitu a tak dál, takže jsme byli v jistou chvíli hromadně odejiti, což v první chvíli byl velký šok. Ale po těch, já nevím, kolik je to už, 3, 4 roky je to zpátky, tak jsem za to strašně rád.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Určitě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste se mezitím dostal k velice krásné práci určitě. Stal jste se dramaturgem třeba televizního seriálu Kriminálka Anděl. To vás muselo bavit hodně, ne?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
To mě muselo bavit hodně. Akorát si myslím, že jsem skočil trošku do hluboké vody, protože u těch kriminálek to není jenom o tom, aby ten příběh měl nějaký začátek, prostředek, konec, vývoj postav a tak dál, ale tam ještě musíte držet to vyšetřování, logické chyby a tohle všechno. Takže, to byla taková dramaturgická práce na druhou. Ale bavilo mě to hodně a baví dál, protože vznikla nejenom druhá série. Vlastně první seriál, na kterém jsem dělal, tak jsme dostali nominaci na cenu Elsa za nejlepší dramatický počin roku, z čehož jsem měl velkou radost. Už je natočená třetí série, která se teda ještě nevysílala, nevím, kdy bude nasazena do vysílání, a už jsme začali dělat na čtvrté sérii.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No. Mluvil jste o tom, že funkce dramaturga je u nás taková hodně opomíjená, v podstatě nenaplněná. Dokonce Jirka Adamec kdysi prohlásil, že u nás jsou takzvaně nedramaturgující dramaturgové, což si myslím, že je veliká pravda. Ale vy jste v podstatě jaksi vrátil nebo aspoň jste se snažil vracet tomu ten smysl. No, ale kromě toho, chci se dostat k velice zásadnímu cyklu, a to jsou Rozmarná léta českého filmu, která, si myslím, zabrala hodně dobře, to vám udělalo taky určitě velikou radost. A v tom jste v podstatě byl scénáristou a autorem.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Původně já jsem k tomu projektu přistoupil ve chvíli, když už byl nějakým způsobem nastartovaný ten projekt a měl jsem tam ze začátku fungovat původně jenom jako dramaturg, nějaké připomínky. Ale Honza Stehlík s Petrem Vachlerem zjistili, že toho vím tolik, že by bylo škoda mě nevyužít víc, takže jsem do toho zaplul nakonec trošku víc, než jsem čekal. Vlastně jsem dělal scénáře k polovině všech těch dílů z dvaceti teda k deseti dílům a komentáře ke všem dílům, vlastně to průvodní slovo, které četl Viktor Preis, to jsem psal já. Je to vlastně období, které já jsem prožil na vlastní kůži, se všema těma tvůrcema jsem se potkal, byl jsem na natáčení, znal jsem spoustu zákulisních historek, takže vlastně jenom jsem vytěžoval sám sebe. Takže, ačkoliv to bylo v šíleném termínu, opravdu ten dvacetidílný cyklus vznikl ve vražedném termínu, tak to nakonec dopadlo velmi dobře. Samozřejmě já úplně nejsem s tím spokojen, protože tam vidím nějaké ještě rezervy. Kdyby bylo víc času, kdyby byl, kumulovaly se tam další problémy, nemohli jsme do studia dostat Pavla Kříže, který v tu dobu točil Stardance a další, byly tam takové trošku komplikace. Nicméně když běžel první díl na obrazovce, tak já jsem byl tak nervózní, jak jsem v životě nebyl. Nohu jsem měl za hlavou, to jsem v životě nedokázal a už to v životě nedokážu. Ale pak jsem se trošku uklidnil. A byla to pro mě zajímavá i zkušenost z toho hlediska, že jak jsem vždycky byl ten kritik a ryl jsem do toho, tak jsem říkal, teď mi to všichni vrátí, protože jsem se postavil na druhou stranu barikády. Ale zjistil nebo zajímavá zkušenost, ten tvůrce nebo aspoň u mě v tom případě těch rozmarných let to tak fungovalo, sám nejlépe ví, kde jsou slabá místa toho projektu, takže jsem tu kritiku neoprávněnou se spíš jako usmíval a tu, kdo se trefoval, jsem říkal, á, ten člověk vo tom něco ví. Takže, to byla zajímavá zkušenost i z tohohle pohledu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď od filmu trošičku odběhneme, ale vlastně až tak moc ne, protože ty dva komiky, které si Jaroslav Sedláček dneska vybral mezi klasiky českého humoru, jsme taky měli příležitost vidět, i když ne moc, tak na filmovém plátně. Teď si vlastně nevzpomínám, jestli Grossmanna taky.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Grossmanna ne, bohužel jeho život nebyl tak dlouhý a ta cesta k filmu se u něj tak nepodařila. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slávek Šimek ano, ten si zahrál.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Častokrát. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten si zahrál. Ale předpokládám, že to, že je máte rád, tak asi vychází spíš z jejich jiné činnosti, viďte.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Já jsem kouzlu povídek, hlavně povídek Šimka a Grossmanna, propadl někdy na té střední škole, nevím už, kdo mě k nim dostal, ale byla taková ta doba, kdy jsme si je opisovali ručně na psacím stroji, co jsme měli doma. Navíc bratr měl nebo bratr, kamarád měl sestru, která někam nastoupila do zaměstnání právě jako sekretářka a neměla tam co dělat, jak už to v tom socialismu bývalo, tak pro nás přepisovala ty povídky a my jsme si to tak ve škole šířili a strašně jsme si to užívali. My jsme měli ten handicap, že jsme nebyli pražská škola, takže já jsem, když jsem pak přišel na vysokou školu, tak úplná ta vazba na to kulturní prostředí, trošku jsme byli kůl v plotě na té vesnici, na tom venkově, i když to jsou střední Čechy. Takže, já jsem si potom v lecčems doplňoval vzdělání hudební, kulturní a tak dále. Ale tyhle jsem neminul a jsem rád, že jsem je neminul.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže se Rozmarná léta českého filmu, tenhle ten dvacetidílný dokumentární televizní cyklus tak povedl a zabral, a dokonce ani kritika ho nerozsápala, teď se Jaroslav Sedláček usmívá, tak vás to nepochybně jaksi naplnilo určitě nadějí, že by se mohlo pokračovat. Nemyslím teď v tomhle tom jaksi, přímo v Rozmarných letech, ale v něčem podobném. 

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Já bych navázal na to, co jste řekl, mně celkem kritika byla ukradená, protože kritiky znám. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako osobně. 

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Ano. Spíš jsem byl strašně nervózní z toho, co řeknou ti lidé, kteří se nám v tom cyklu otevřeli a říkali, mluvili často velmi, opravdu velmi otevřeně. Ondřej Vetchý. Co řekl Ondřej Vetchý na kameru, myslím, že nikdy nikomu neřekl. Další legendy, Jiří Menzel a další, Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák. Takže, o to víc jsem byl nadšený, když hned po tom prvním díle jako právě reakce z téhle strany byla taková, jaká byla. Samozřejmě, že ten cyklus byl úspěšný, i když myslím, že Česká televize si trošku představovala vyšší sledovanost, i když ty úterky ona má složité s tou Ordinací v růžové zahradě na Nově. Nicméně už tady vznikl jakýsi cyklus Zlatá šedesátá, který mapoval tu novou vlnu, zlatou éru české kinematografie, my jsme udělali ty léta 89 až 2009 a je tady trošku ta díra, do které se nikomu nechtělo, ta normalizace, ta trošku nešťastná, bolavá, dvojaká léta 1969 až 1989. A my se právě teďko chystáme na třináctidílný cyklus, kde bysme tuhle bolavou kapitolu českých dějin kinematografických chtěli zmapovat. Bohužel trošku přicházíme s křížkem po funuse, kdy spousta těch tvůrců, činovníků už je bohužel po smrti. Ale zase si říkám, že ten dvacetiletý odstup od toho roku 89 už nabízí jakýsi nadhled, už budeme zbavit jakési prvoplánovitosti, takže jsem zvědav, čeho se dobereme, jak ten cyklus bude vypadat. Jsme na začátku, no, trošku začínám mít z toho strach.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to si myslím, že bude hodně sledováno. Už proto, že třeba spoustě nebo spoustě, některým hercům, kteří se v té době angažovali, exponovali v některých jaksi hlavních rolích, takových jako hodně angažovaných tehdy v uvozovkách filmu a seriálu, tak je to vyčítáno. A těm ostatním, kteří se tam taky angažovali, je to promíjeno. Tak já si myslím, že i tohle to by bylo docela dobré uvést na správnou míru.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
No, když jsme už točili Rozmarná léta českého filmu, tak jeden z hlavních představitelů seriálu Třicet případů majora Zemana, když jsme se ho na tuhle zkušenost ptali, už nevím, v jaké souvislosti, tak on nám řekl, že v ničem takovém nikdy nehrál. A to pak v tu chvíli nevíte, jestli to myslí jako legraci, nebo jestli to myslí, a tak vás to při tom rozhovoru vykolejí, že opravdu ten rozhovor dál nemohl pokračovat. Ale abych navázal nebo spíš abych odpověděl na to, na co jste se ptal, samozřejmě jsme se snažili dohledat i literaturu, která na tohle to téma vyšla, zjistili jsme, že vlastně nevyšlo vůbec nic. To je taková, opravdu se tomu všichni vyhýbají. Až teďko, někdy v listopadu vyjde práce v Nakladatelství Akademie, tuším, Štěpána Hulíka, který se věnuje těm letům 1968 až 1973, těm přechodovým. A strašně mě pobavilo nebo pobavilo, potěšilo, když jsme se s tím mladým mužem, šikovným velmi, sešli, mimochodem napsal scénář k filmu o Palachovi, bude ho točit /nesrozumitelné/, strašně šikovnej kluk, tak se mi líbilo, když říkal: "Ta doba nebyla černá ani bílá, ta doba byla šedivá. Ty lidi dělali nějaká rozhodnutí v nějakých situacích a já bych si dneska vůbec netroufl někoho hodnotit, jestli byl kladnou postavou nebo zápornou." Což mě od toho mladého kluka, který tu dobu nezažil, strašlivě potěšilo. A ještě říkal: "Navíc mně ta doba připadá strašně, ale strašně podobná s tou dnešní." Což mi přišlo jako zajímavej postřeh, kterej mě třeba úplně nenapadl. Říkám, jsme na začátku, zítra začínáme točit první, pilotní díl a jsem zvědav, k čemu vlastně se dopátráme. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm určitě velice zajímavé vyprávění filmového publicisty a dramaturga Jaroslava Sedláčka. Já si myslím, že Rozmarná léta, myslím českého filmu, a ten nově proponovaný seriál.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Který se zatím jmenuje pracovně Těžká léta československého filmu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To by skoro mohlo zůstat. Je to pracovní, ale dost vypovídající, bych řekl. Ale já si myslím, že by byla škoda, kdyby se tohle to všechno, co se objevilo na televizní obrazovce, v podstatě ztratilo jedním odvysíláním, i když samozřejmě se uvažuje určitě o nějakých reprízách, ale teď mám na mysli to, že by to stálo za to prostě včlenit i do knihy. Stalo se?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Ano, tak samozřejmě, když jsme vedli ty hovory, a mě strašně potěšilo, že ti tvůrci opravdu po dvaceti letech byli velmi upřímní sami k sobě a samozřejmě jiná je situace ve chvíli, kdy film vedete do premiéry a jste jaksi povinni ho propagovat a říkat, že je úplně nejlepší a že diváci ho musí vidět, protože když ho neuvidí, tak zmeškají zásadní kulturní událost, a ten dvacetiletý odstup nebo patnácti, samozřejmě čím menší ten odstup byl, tak ta upřímnost byla menší, ale potěšilo mě, že právě minimálně ta první polovina 90.let mluvili velmi nekompromisně o sobě, o době, o podmínkách, o politicích. Měli jsme nějakých 300 hostů, jestli se nepletu, což přepsaných stran rukopisných bylo, ne rukopisných, to bylo takové to husté řádkování, bylo nějakých 3 tisíce stran. A je tam spousta unikátních příběhů, zajímavých postřehů a mně to bylo samozřejmě líto. Tak jsem si dal žádost o grant na ministerstvo kultury, že bych prostě se pustil do zásadní, vyčerpávající knihy o české kinematografii 90. a nultých let. Grant jsem nedostal, takže jsem tak nějak zaplakal a říkal jsem si škoda, no ale aspoň je to natočené. Třeba se někdy k tomu budu moct vrátit. A pak se objevilo jedno nakladatelství, kterému se ten cyklus líbil a oslovili mě, ale bohužel samozřejmě to nakladatelství jde takovou tou populární cestou, kdy chtějí tenkou knížku, aby mohla být levná, prostě aby se to rychle a dobře prodalo, což není zase, co by mi vyhovovalo, tak jsme se nakonec dohodli po dlouhých jednáních na jakémsi kompromisu. Takže, Rozmarná léta českého filmu vyjdou i knižně. Já to snad radši zaklepu, protože se objevují další a další problémy. První díl by se měl objevit už na předvánočním trhu. První díl se bude věnovat těm prvních deseti letům 89 až 98 a druhý díl letům 99 až 2009. Je tam, myslím si, o něco víc těch věcí, než se vešlo do toho televizního cyklu. Někde jsem se snažil ty věci doplňovat, na některé věci se v té televizi vůbec nedostalo. Tak uvidíme, jak to zafunguje. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že takováhle knížka nebo tyhle ty knížky se určitě stanou dost důležitým studijním materiálem pro lidi, kteří se filmem, třeba jako já vlastně při přípravě televizního pořadu, zabývají. Ale já to teď obrátím. Z čeho jste vycházel vy? Co všechno jste musel s prominutím prošťárat a prolézt, které archivy a kde jste je nacházel taky?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Já musím říct, že jsem nakonec rezignoval na roli nějakého vykladače, protože jsem zjistil i z těch reakcí a na internetu během vysílání Rozmarných let, že spousta lidí ty filmy vůbec nezná ani, řadu filmů. Že samozřejmě pamatujeme si nějaké ty pilíře, jako je, já nevím Báječná léta pod psa, Díky za každé nové ráno, Kolja a tak dále, ale spousta i utajených klenotů, jako je třeba Postel, opravdu vynikající film a tak dál, spousta lidí to nezná a už si nepamatuje ty souvislosti, protože ta doba byla příliš hektická a příliš rychlá. Takže, nakonec jsem zvolil metodu, že já nechávám ty tvůrce vyprávět, jak to všechno bylo. Ostatně i v té Cinemě vždycky já jsem na tu kinematografii a i když učím dějiny filmu, tak se snažím vyprávět těm studentům ty dějiny skrz příběhy lidí, protože si myslím, že takhle si ty dějiny spíš zapamatují, že za tím jménem nebudou vidět jenom nějaká suchá životopisná data, ale ty velmi dramatické osudy, který vlastně 90, 80 procent lidí, kteří se podíleli na české kinematografii měli. Vždycky říkám, jako žádný z těch příběhů nekončí dobře a nemyslím tím jenom tu smrt jako takovou. Vlastně všechny ty příběhy všech těch filmařů jsou vlastně velmi bolestné v drtivé většině případů.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaroslav Sedláček je filmovým publicistou, dramaturgem. Taky, už jste to tady zmínil, vysokoškolským pedagogem. Kde přednášíte?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Přednáším na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Písku.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
A přednáším tam dějiny českého filmu, což je bohužel takový rychlokurz, mě to strašně mrzí, protože na to mám jenom jeden semestr, tak ty prváky vždycky tam s nima opravdu proletím nad těmi, kolik už je to dneska, 110, 113 let českého filmu. A pak tam ještě učím, spolu s Jirkou Strachem vedeme ateliér tvorby. On jako režisér a já jako dramaturg. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Baví vás to?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Baví mě to. Baví mě to učit. Byl jsem překvapen. Samozřejmě tam byla obrovská nervozita, nejdřív dlouhá příprava, člověk se snaží připravit, aby byl zodpovědný, trošku má trému. Ale když to má nějaký efekt a nějaký výsledek, tak jsem strašně rád. Navíc vlastně učím tři roky, dějiny filmu učím vždycky prváky a tou tvorbu vlastně vedeme s Jirkou Strachem už třetím rokem, takže je strašně příjemné vidět ty studenty, že se vám pod rukama trošku mění, že rostou a že ty jejich filmy získávají nějaká ocenění. Nechci si za to připisovat nějakou zásluhu, spíš si říkám, že aspoň jsme je nezkazili. A jsem strašně zvědavý, teďko jdeme do bakalářského ročníku, budou točit absolventské filmy a jsem strašně zvědav, jak se jim bude dařit. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrovna jsem se chtěl zeptat na odezvu, protože to je pochopitelně vůbec to nejdůležitější, když pedagog jaksi má ten dobrý pocit, že to někam vede, že to neříká takříkajíc do zdi.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
A je to zajímavé, že vlastně ta pedagogika není jenom o tom ty vědomosti mít a nějakou adekvátní formou je předat, ale je to také o diplomacii, taktice, protože každý z těch studentů je jiný, na každého platí něco jiného. A odhadnout co na koho platí a dovést ho tam nebo poznat jeho problém, pojmenovat ho, překonat ho, posunout toho studenta zase o něco dál, to je strašná výzva, není to úplně jednoduché. A snažím se.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, to je dobře. Kromě toho se snažíte určitě dělat i jinou práci. Tak co je teď před vámi jaksi úplně nejbližší úkol?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
No, úplně nejbližší úkol, v noci jsem dopsal poslední odstavec toho prvního dílu Rozmarných let českého filmu. Začínáme točit pilotní díl Českých let československého filmu. A pouštím se do toho hájemství úplně nejvýsostnějšího, poprvé budu podepsán, párkrát jsem se objevil takový jako komparzista nebo tak, ale poprvé budu v českému filmu podepsán taky jako spolutvůrce. Teďko začíná nebo točí už v tuhle chvíli Jiří Strach nový film, který asi se bude jmenovat, nakonec bude mít anglický název nebo dlouho se to jmenovalo Oldies, but goldies, ale protože tomu nikdo nerozumí, tak český název nejspíš bude Vrásky z lásky. A já jsem strašně, ale strašně rád, že po nějakých 40 letech, ono to strašně letí, se na filmovém plátně opět sejde legendární dvojice Jiřina Bohdalová a Radek Brzobohatý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale. Je to možný? No, to je bomba teda. Teď jste řekl něco, co se neobjevilo ani v bulváru, a to je co říct teda. 

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Bulvár už se o to otřel. Oba tvůrci to chtěli prozradit až ve chvíli, kdy bude první klapka za námi, ale nejmenovaná filmová kritička to vyšťourala samozřejmě, a tak pak to nějakým způsobem překlopil i bulvár. Ale zatím proběhla jenom ta základní informace. Já můžu říct, že vlastně paní Jiřinka bude hrát starou herečku, jejíž kariéra byla sice velmi zářivá, ale o to kratší, která dožívá v jakémsi domově s pečovatelskou službou kdesi v Jeseníkách. A pan Brzobohatý hraje starého gymnaziálního profesora tělocviku a matematiky, který je před zásadní operací očí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A sejdou se v tom filmu?

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
V tom filmu se sejdou a začne divoká roadmovie a bude to nejenom roadmovie, kde se prostě člověk nejenom směje i brečí, ale je to i romance samozřejmě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fíha, tak touhle tou bombou končí dnešní návštěva Jaroslava Sedláčka, filmového publicisty a dramaturga u nás na Tandemu. Moc vám děkuju. A jestliže máte v zásobě víc takovýchto šrapnelů, tak to si vás samozřejmě brzo zase pozvu.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Takových látek by bylo, ale nejsou na ně zatím peníze.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jo, tak na shledanou.

Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.