Jitka Hosprová - violistka

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Krásný den vám všem, kteří jste si Tandem naladili, přeje z rozhlasového studia Jan Rosák. Dnes je mým hostem temperamentní a charismatická dáma, o které se ví, že má ráda humor a to i humor, který se velmi úzce dotýká její profese. Vítám světoznámou a uznávanou violistku Jitku Hosprovou, dobrý den.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je všeobecně známo, že houslisté a violisté se navzájem tak trošku zlobí, vyprávějí o sobě vtipy, tak já jsem třeba slyšel jeden. Jaký je rozdíl mezi houslemi a violou, ten rozdíl je ten, že viola déle hoří. To určitě samozřejmě znáte.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
To určitě znám.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Který vám se líbí.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Já bych jenom opravila, vtipy se víceméně dělají jenom na violisty, jo, ne, že by se navzájem vyprávěli, ty vtipy jsou pouze na violisty. A když jste teda citoval houslisty a violisty, víte, jak vznikla viola? 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to nevím.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
No, viola vznikla tak, že opilý Stradivari začal opracovávat houslový futrál. Jenom abychom věděli, jak vznikla viola.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsme na tom.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ano, z pohledu houslistů samozřejmě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už vidíte, že mám pravdu, že Jitka Hosprová má ráda humor, i který se poutá k její profesi. Pro začátek nám to stačí, teď si dáme trošičku hudby na úvod a myslím, že to nebude veliké překvapení, že hrát bude Jitka Hosprová.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak hrála Jitka Hosprová, co jsme to slyšeli, Jitko.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
To byla píseň Cikánské struny a napsal ji pan Hanák a já jsem si dovolila vlastně udělat takovouhle srandovní hudbu, protože většinou hraju úplně klasický, klasický repertoár. A s mým kamarádem Karlem Vágnerem jsme říkali, hele, pojď udělat nějakou srandu, takže jsme vyštrachali tenhle ten jakoby houslový šlágr a já jsem si ho upravila pro violu a prostě jsme udělali takovou nahrávku trošku pro lidi.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle mistrovsky ovšem jste v sedmi letech nehrála ještě zdaleka určitě.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ani jsem si nemyslela, že bych někdy mistrovsky hrála, musím říct.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste začínala v sedmi letech, tak to vás někdo asi musel k těm houslím, začínala jste na housle.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Na housle jsem začínala.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někdo vás k nim musel přivést.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Přivést, hlavně mě nikdo nenutil. Opravdu mě nikdo nenutil, já jsem měla starší sestru o 12 let, teda respektive mám pořád a ta hrála na housle a já jsem měla takový ten syndrom toho malýho dítěte, který chce bejt jako ta velká sestra, a už jsem asi ve 3 letech dostala plechový housličky pod stromeček k Vánocům a vrzala a vrzala a pořád jsem chtěla hrát jako ta velká sestra a vůbec mi to nešlo. Takže opravdu v sedmi letech mě rodiče přihlásili teda na normální housličky do lidové školy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby od vás byl pokoj.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Aby ode mě byl pokoj.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nebylo tak, jako že by v rodině byla, dejme tomu, muzikální nějaká tradice a všichni říkali, jé, Jituška bude taky.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Vůbec ne, vůbec ne, naopak. Moje sestra vypadala, že bude ten lepší jakoby případ a ta se tomu pak nevěnovala, ale moje maminka chtěla, abysme měli vlastně vzdělání, včetně hudebního a nikdo nic neočekával, nikam netlačil. Ale pravda, z předků hudebně talentovaný byl pradědeček, který hrál v cirkuse na baskřídlo. Takže mám nějaký takový.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pardon, že se směju, ale to je hezký.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
To je v pořádku. A ten prý hrál ale i téměř na všechno. Takže někde holt ty geny se tak jakoby motaly, ale já jsem to brala normálně, jsem chodila na housle, pak mě to v pubertě přestalo bavit, přišlo mi to úplně pitomý chodit někde prostě s futrálem s houslema, všichni se mi smáli, že jo, jak to tak bejvá prostě mezi.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, počkejte, pak se to zase muselo zlomit zpátky ale.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
To se zlomilo v pubertě vlastně, když už jsem pak přešla na konzervatoř a tam jsem přešla na violu a vlastně najednou jsem se cejtila, že už jsem v nějakým prostředí, který jakoby vás nevystrkuje, protože jste ta špatná hrající na ty housle jako, jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak k tomu teda dojde, že vám ty housle vyndají takhle z toho futrálu a dají vám tam tu violu.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Takhle, já jsem, tím, že jsem se nějak jako nepředřela na ty housle a až tak moc mě jakoby v tom pubertálním věku netáhly, ale měla jsem paní učitelku, která prostě říkala, ona ta Jitka je šikovná, ona má jako talent, tady bych chtěla, ona by se na tu konzervatoř dostala. A maminka mi říkala, hele, tak jdi na ty přijímačky, já jsem si říkala, mami, no, budu nějaká, budu muset cvičit a budu mít hrbatý záda a nosit brejle a já nechci a oni jsou divný všichni tyhle ty. No, a tak říká, hele, tak tam jdi aspoň kvůli té učitelce, ono to stejně neuděláš ty přijímačky. Tak jsem šla, že jo, protože jsem věděla, že to neudělám, tak jsem hrála úplně v pohodě. S tímhle klidem a takže jsem nějak tam jako zahrála celkem solidně, protože mi to bylo vlastně fuk. A to byla ještě doba, kdy na přijímací zkoušky na housle nás přišlo třeba 20 velmi talentovaných lidí. Dneska vám přijdou dva nebo tři, takže vezmou, co vezmou. No, a tehdy vlastně z toho výběru těch lidí nabídly třem adeptkám, jako jestli by nechtěly přejít na violu. A to mi právě mamka říkala, ty, hele, volali mi z těch přijímaček, že by tě docela chtěli na violu. Já jsem říkala, hele, to zní zajímavě. Na housle hrajou všichni, to je trapný, že jo, to už jsem jako, v té době potřebovala nějak se jako odlišovat, tak jsem říkala, hele, to se mi docela líbí, a oni mi vzkázali z plzeňské konzervatoře, že když přejdu na violu, tak jsem vzata, tak se to rozhodlo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a vás si osobně vybral Jan Motlík. Takže. 

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Jan Motlík, ano, pozdější ředitel Plzeňské filharmonie.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten teda asi ten talent poznal.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ale on byl taky zvláštní, protože pak třeba, pak třeba zase říkal, no, hele, nedělej si moc velký ambice, stejně skončíš s rukama někde ve dřezu, takže jako takhle mě schválně jakoby štengroval a dostala jsem se až, kam jsem se dostala.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste říkala, a na truc žádnej dřez nebude.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Vždycky na truc jako jsem šla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je dobře, to je dobře a jak je vidět, tak se vám to vždycky vyplatilo.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jitka Hosprová je velice skvělou světoznámou, uznávanou violistkou, ale začínala jako houslistka, čili si myslím, že můžete, Jitko, teď tak trošičku jaksi pro nás laiky srovnávat. Čili ten hlavní rozdíl mezi violou a houslemi je na první pohled, že viola je větší samozřejmě. Já jsem říkal déle hoří, že jo, ale.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
No, ale tak ono to odpovídá. Je to větší prkýnko prostě do ohně, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale jaký je třeba rozdíl ve způsobu hry na oba dva nástroje.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ten rozdíl je dost zásadní. Ono to na první pohled samozřejmě vypadá pořád stejně, i když jsem na pódiu, lidi říkají, stejně to vypadá, jako že přijdeš s houslema. Ten nástroj je trošinku jakoby nešťastně nadimenzovaný, protože když hrajeme na violu, tak se zvuk rozeznívá pomaleji, než na housle, protože housle jsou přesně tak jako propočtený a tam to všechno funguje, zatáhnete smyčcem za struny a už to hraje, kdežto viola by měla bejt větší, ale špatně by se držela. Držela by se špatně jak pod krkem, protože to už by nikdo neudržel a zase mezi kolenama by byla malá. Podle ladění, jo, takže my máme o kvintu níž než housle, ale jsme vlastně jenom malinko větší než ty housle, my bysme potřebovali bejt větší. A vlastně tím pádem ty struny nemají tu adekvátní vibraci, takže musíte do toho jakoby víc, víc o každém tónu musím přemejšlet. Čili já když jako se učím novou skladbu, tak musím zvolit správnej prstoklad, všechno prokoumat, aby v tom okamžiku, i třeba v těch rychlejch tempech, všechno se rozezvučelo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to i třeba fyzicky větší dřina?

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Je to fyzicky větší dřina a náročnější na levou ruku, na dohmat, kdy vlastně tu strunu my vlastně krátíme strunu a tím máme vyšší tóny a musí ten dohmat bejt hodně silnej. To znamená, je tam větší nárok na sílu a na takovou jakoby intenzitu tvoření toho tónu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Struny jsou stejné jako u houslí?

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Silnější. Silnější. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Silnější, tak to znamená, že i ten tlak na.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
A je to větší, to znamená, že máte víc tu ruku nataženou a musíte ještě vyvinout větší sílu. Takže ona sranda to jakoby není. Proto si dělají z těch violistů srandu nebo na ně vytváříme vtipy, ono to vypadá trošku jakoby neohrabaně, ale nelze jinak. A zase na druhou stranu jako pak docílíte barev a zvuků, který z houslí nedostanete. A to je právě přednost tý violy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že třeba Josef Suk velice zpopularizoval.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Krásně a Josef Suk hrál skvěle na violu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě, ale mám takový pocit, teď mi rozptýlíte tenhle ten dojem, že třeba jaksi literatury pro violu není tolik jako pro housle, že se víc.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Takhle, není tolik jakoby v minulých stoletích a velký rozkvět viol je 20.století, kde naopak mám pocit, že čím více vlastně se blížíme k současnosti, tak tím více toho repertoáru přibývá oproti houslím, jo. Pro housle se v romantismu, v klasicismu velmi psalo, takže tam je spousta jakoby notovýho materiálu a lidi to chtějí slyšet, Mozartovy koncerty, kdežto ve viole toho příliš není, protože přeci jenom tam ty housle dominovaly a viola byla střední hlas někde v orchestru. Ale v poslední, opravdu v posledním století ve 20., tak tam vznikaly úžasný díla a dokonce mnohem hodnotnější jakoby hudebně nebo v tom novém pojetí moderní muziky závažnější než pro housle.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to i tím, že třeba violisté sami tvoří.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Sami musíme a musíme, hlavně takhle, netvoříme, ale musíme hledat cesty, jo, musíme hledat, co ještě nebylo zahraný nebo oslovovat skladatele, aby pro nás napsali. Čili ono je to, tam je teď zajímavější, bych řekla, bejt, než na houslích. Protože každej chce slyšet Čajkovského nebo Dvořáka houslovej koncert a vlastně když pak máte jako houslista v repertoáru něco zajímavýho, oni řeknou, to je fajn, ale my bysme od vás chtěli toho, já nevím, Brahmse houslovýho, jo. Je to už potom klišé. Kdežto na tu violu řeknou, no, jasně, tak chceme sólovou violu, tak klidně něco moderního, bude to zajímavý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je před váma ještě hodně práce.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
No, já se ani, ani se nezastavím.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je nepochybné, že naše hudební školství je na velmi dobré úrovni. Ano, Jitka Hosprová kývá hlavou, že ano, je to tak. Ale přece jenom si myslím, že nezaškodí, když talentovaní muzikanti studují i v zahraničí. Vám se to povedlo, vy jste dostala stipendium v Rakousku, jestli se nepletu. Co vám to dalo?

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Dalo mi to širší pohled na věc určitě, protože ono, jak se říká, ta česká škola ve všem je jenom česká škola a vždycky je, a hlavně tady jsme doplatili na to, že 40 let tady nebyly otevřené dveře ani v té hudbě. Čili měli jsme vliv jakoby z Východu, což nebylo vůbec špatné, ruská škola jako hudební, to je pořád jako do dneška top ve světě. Ale zase ten rozlet do západních jako tradic nebyl vůbec na škodu a otevřelo se to vlastně po revoluci, kdy jsem měla možnost nahlédnout. To byl jeden důležitý vliv, to bylo Rakousko a další byl můj italský profesor, ke kterému jsem se dostala až později a to je taky, italská škola prostě vůbec hudební, /nesrozumitelné/, oni prostě mají takovej ten smysl pro melodiku. Takže musím říct, že pro hudebníka je důležitý, aby si prošel několik jakoby stylů, aby prostě procestoval svět, protože pak teprve můžete říct, jo, začínám mít svůj vlastní. A dokud jste jenom v Čechách, sedíte na zadku, tak tady se vytváří něco, ale nemůžete říct, že to je přesně to ono, protože jste to ještě nikde jakoby nezkonfrontoval.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je pro muzikanta vašeho ražení třeba hodně důležité uspět i v nejrůznějších soutěžích interpretačních? A já vím, že vy jste mockrát uspěla. Respektive takhle, ptám se, jestli je to důležité třeba pro další, já nevím, koncertování, jestli se to s vámi potom tak jaksi táhne jako takový příjemný závoj. Říká se, tak ona vyhrála interpretační soutěž.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ano, určitě, tak je to vždycky, vždycky dobrý, když se to jednou nebo dvakrát podaří. Ale ze svý vlastní zkušenosti vím, že na tom to nestojí. Na tom, aby člověk mohl dělat hudbu, tak znám celou řadu vítězů ze soutěží, kteří se zabývali jenom tím, aby jezdili po soutěžích a vlastně podřizovali všechno tý soutěži. Ale nepochopili, že ten život hudební je potom jinej. Ono to vypadá úplně podobně v populární muzice. Když máte vítěze SuperStar, neznamená to, že se tady udrží deset let na scéně. Je to úplně stejný v tý klasice. Jo, naopak ten trend je, že prostě chytnou vítěze nějaké soutěže, objedou s ním prostě všechny zajímavý koncertní pódia, to je levnej člověk, je v podstatě naivní, hloupej, ten manažer si s ním může udělat, co chce, ty lidi jsou rádi, že hrajou. Za dva roky ho vyplivnou, vezmou dalšího vítěze a jedeme dál. Takže jako proto říkám, je to důležitý pro osobní pocit, ale nic to neznamená. Jak řekl můj pan profesor Motlík po soutěži, kdy jsem vyhrála, jednak řekl, to bych byl zvědavej, co by ti dali, kdybys hrála pořádně. A druhá věc byla, tak se hodně rychle vrať domů a hodně rychle zapomeň, že jsi něco vyhrála. Druhej den to nikdo neví.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mezi klasiky českého humoru nás zavede teď výběr violistky Jitky Hosprové. Vzhledem k tomu, že už jsem vás tady prezentoval jako velice vtipnou dámu se smyslem pro humor.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Tak bych to viděla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak teď jsem docela zvědav na váš výběr mezi těmi opravdovými klasickými klasiky. Tak kdo?

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
No, já mám moc ráda Jana Wericha, protože pro mě je to humorista filosof a to mě moc baví.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To není takový ten třeskutý humor, takový ten, že lidi padají ze židlí a tak, ale.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Já mám ráda, já mám ráda ty jeho prohlášení, když už člověk je, tak má koukat, aby byl a tyhle ty věci, já to mám moc ráda, protože tam je za tím velká filosofie.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak si dáme Jana Wericha. Je vám jedno, v jakém to bude provedení.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Já ho mám ráda vždycky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostě mistr je vždycky.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Mistr je vždycky mistr.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu nám na svůj mistrovský nástroj zahrála violistka Jitka Hosprová, sólo zahrála, ovšem hraje jinak také s komorními jinými soubory. Mimochodem, na jaký nástroj hrajete, když už jsem říkal mistrovský.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
To, co jsme slyšeli na nahrávce, tak to byl italský nástroj Andrea Postacchini z roku 1856. A teď momentálně hraji na český nástroj vynikajícího houslaře Petra Zdražila a ten byl postaven loni v květnu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když otevřete pouzdro, vyndáte nástroj, tak velice často vystupujete, jak jsem říkal, i se soubory, nejenom sólově. Mám tady pár poznámek komorní soubory Bennewitzovo kvarteto, Wihanovo kvarteto, Stamicovo, které další soubory vás rády přivítají.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Rády mě přivítají i různé soubory, ale momentálně třeba Bennewitzovo kvarteto, tam se dokonce hrála, s těmi jsme studovali a vlastně díky tomuto souboru jsem se naučila opravdu komorní hudbě nejvyšší úrovni, takže jsme studovali se světovými kartetisty, bylo to moc fajn. A třeba na Pražském jaru budu letos jako host ansámblu Martinů vystupovat, kde budu hrát sólově i vlastně s nimi zahraju nějaké věci. A pak mám velmi ráda kombinace violy s různými nástroji, jako je třeba harfa, kytara, cembalo, a to mám moc ráda. Vlastně se snažím, aby viola zněla v jiných než těch obvyklých kombinacích. Aby to nebylo takové to, že jo, ona tam seděla někde v kvartetu a my jsme tu violu ani neslyšeli, jo. Takže tenhle nástroj samozřejmě vedle cembala vám viola nádherně vynikne, vedle kytary, máme krásné programy, jako vyloženě taková tanga upravená a /nesrozumitelné/, takovýhle styl, takže různé věci, různé inspirace.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme u těch programů, mám tady poznámku, která mě hodně zaujala, koncerty pro těhotné maminky. Co to je?

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ano, to je cyklus při České filharmonii odpoledních koncertů. Většinou jsou úterky v Sukově síni v Rudolfinu a od pěti hodin je připravený program asi tak na hodinu, kde paní moderátorka Markéta Vejvodová vlastně zpracovala muzikoterapeuticky program z klasické hudby, který by mohl nebo vlastně má tu schopnost navodit příjemnou takovou atmosféru pro dámy, které čekají miminko.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Má je to nějak stimulovat?

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
A má je to stimulovat a tam třeba, tam třeba zazní na začátku filosofické citáty třeba Chalíla Džibrána o tom, jaký je vztah k dítěti, nebo jak se má brát a pak třeba Markéta řekne, že si maminky jako vnitřně mají naladit na své miminko, chytit se za ručičky a poslouchat společně hudbu. Jo, a my máme třeba různé ukolébavky nebo skladby z přírody nebo zpíváme třeba se zpěvačkama, tak mají nějaký hezký program jak písňový. A maminky při tom takhle odpočívají, chodí i tatínci, chodí spousta malých dětí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to dělá s tatínkama.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Tatínci se taky drží za ručičky maminky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty drží maminky za ručičky.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ano, takže se všichni držíme za ruce tam. Je to moc prima a všechny srdečně zvu, je to vlastně v rámci České filharmonie, takže v okamžiku, kdy se podíváte na stránky České filharmonie, tak je tam více informací. A další koncert, kde vystupuji já, bude koncem března, tuším, 29.s Kateřinou Englichovou s harfou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, když náhodou nezavítáte na tenhle ten koncert, kam vás teď Jitka Hosprová pozvala, tak si aspoň pusťte Český rozhlas Vltava, kde Jitka Hosprová natáčí Matiné, kde jednak tedy pouštíte skladby pro violu, ale taky k tomu ale hovoříte, vyprávíte i příběhy. To je hezké, dokonce i veselé příběhy.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ano, proto mě tam berou, protože jich mám celkem dost, protože Hosprová je zdroj jako na tyhle ty veselé příhody.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čím to, že to přitahujete takhle ty příhody?

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Víte co, to máte tak jako, tak člověk je živý tvor, já jsem velmi živá a tím se kolem mě dějou různý věci jako, jo. Nejsem takovej ten, ten případ, že někam přijedu na koncert a nic se po cestě nestane. Většinou se stane spousta věcí a jsem ráda, že vůbec na ten koncert třeba dorazím a odehraju. Anebo se při koncertě něco stane.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte co, tohle to je opravdu moc hezké přihrání na příhody, které si necháme hned po další muzikální části našeho Tandemu, protože my tomu říkáme krušné životní chvilky a tam se nám to moc hodí.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jitka Hosprová, jak už jsme říkali, tak opravdu přitahuje takové ty příhody, které se na muzikanty a vůbec na umělce někdy lepí a na muzikanty možná zvlášť, protože oni k tomu svému vystoupení potřebují často nástroj, ten nástroj bývá dost často jaksi terčem také nejrůznějších příhod a náhod a také úrazů. To se vám stalo někde na Moravě, viďte.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Na Moravě. A tomu předcházela teda taková ta tragičtější věc, kdy jsem po svém natočení prvního CD jásala, juchala, myslela jsem si, že jsem dobyla vesmír. A týden na to mi ukradli violu komplet i s futrálem a se vším, takže vesmír najednou byl zase ten černej.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde vám to ukradli, jak se to může stát.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Představte si, v Pařížské ulici v šest odpoledne, bylo to někdy k podzimu, konec října, během půl hodiny, třičtvrtě hodiny z auta z kufru vykradli. Takže už od té doby samozřejmě nenechávám nástroj v kufru. No, nicméně byla jsem po studiích, vydala první desku, nástroj jsem měla z půlky splacený, z půlky jsem na něj měla půjčku. A nebyl a samozřejmě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co stojí takový nástroj, když už jsme u toho.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
No, ten, je to v řádu sto tisíc. V řádech sto tisíc a když to máte dva smyčce, za smyčce, průměrnej, dáte tak 50, takže vlastně najednou někdo takhle odběhne s kufírkem a docela má vyděláno. A já jsem vlastně potom řešila to, že jsem neměla třeba ani na nafocení titulní strany toho CD nástroj, takže jsem někde si půjčovala violu, abych aspoň měla na nafocení něco. Takže opravdu sranda veliká. A když už jsem to jakž takž dala dohromady, že teda nějakej nástroj jsem měla zapůjčenej od pana Svěcenýho, dokonce mi půjčil violu a jeden smyčec, jo. A teď jsem prostě vyrazila na koncert do Veselí na Moravě, kde jsme prostě hráli recitál a já jsem tak nějak s radostí, že teda aspoň mám na něco hrát, tak po prvních pěti minutách jsem odhodila, já mám takový ty gesta docela někdy, když člověk hraje naplno a odletěl mi smyčec. Ale jediný smyčec, který jsem měla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako z ruky.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Do sálu vyletěl smyčec a teď najednou z toho bylo cosi, jako kdybyste šel na ryby, jako, jo. Ono se to celý prostě a teď já jsem to prostě vyndala a teď jsem říkala, a je to, a teď Adam, protože je zvyklej můj kolega pianista, že prostě každej má zásobu smyčců sebou, tak se prostě zaběhne, vezme druhej smyčec, ale já jsem mile ráda, že mám aspoň jeden smyčec.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože byly, jak známo, ukradeny, ano.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Teď jsem stála na tom pódiu a říkám, Adame, jsme kdesi, já nemám jinej smyčec. A on říkal, tak co s tím budeš dělat. Já říkám, já nevím, co s tím budu dělat, máme dohráno, po pěti minutách hodinu a půl koncertu, jo. Tak ten pianista úplně zesinal, teď ta představa, že tam bude hodinu a půl hrát něco zpaměti, že tam bude muset improvizovat. Tak jsme říkali, tak hele, tak něco se s tím něco musí udělat. Tak jsem se na to podívala, říkám, no, slepit by to mělo jít. Tak jsem z pódia zahlásila do publika, jestli náhodou někdo tam nemá vteřinový lepidlo, určitě chodí lidi na koncerty prostě s plnou taškou vteřinových lepidel. A pán se přihlásil z první řady a říkal, já jsem tady na kole, já zajedu domů pro vteřinový lepidlo. Takže skočil na kolo, přijel, Adam mezitím preludoval, já jsem vlepila teda do toho smyčce tím vteřinovým lepidlem, což, což ten smyčec úplně zničíte v podstatě, protože pak už to nikdo nevyndá, ty žíně, trochu jsme to natáhli a dohrála jsem ten koncert.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A šlo to?

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Jo, jo. Normálně jsem to slepila na pódiu, tam pán prostě na kole přijel a zvládlo se to.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný, tak ve Veselí.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ve Veselí na Moravě nezapomenu na to. Byla to, bylo to období burčáku, takže potom jsme všichni po tom koncertě se tam sedělo vzadu a jak jsme dopadli nebudu vyprávět, protože to opravdu se muselo zapít.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A může se Jitce Hosprové někdo divit? Nikdo. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se někdo z vás, milí posluchači, teď ptal, copak že to tak krásného v Tandemu hrajeme, tak já vám rád řeknu, že to byla Rondo z koncertu pro violu a orchestr Karla Stamice a pak se někdo možná ptá, kdopak že tak nádherně hrál na tu violu, tak to byla Jitka Hosprová, můj dnešní host v Tandemu. A jestliže si říkáte, kdepak takhle Jitku Hosprovou byste rádi slyšeli, ale já vás upozorňuju, že byste udělali dobře, kdybyste přišli, protože byste ji i viděli, krásná dáma s violou pod krkem. Pod krkem, ano, správně, tak je určitě krásný pohled na vás. Kdepak v nejbližší době vás mohou.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
V nejbližší době, tak jak jsem říkala, v Rudolfinu jsou koncerty pro maminky, v dubnu mě čeká vydání sólo CD u Supraphonu, čistě jenom viola, takže bude křest, takže na mých webových stránkách bude určitě datum křtu, tak všichni jsou srdečně zváni.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaké jsou vaše webové stránky, adresa.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Www.hosprova.cz. A potom bych všechny srdečně ráda pozvala na koncert na Pražském jaru 26.května, další festival.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To máte sólový koncert.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Tam budu hostem ansámblu Martinů a budu tam vystupovat jak sólově na violu, tak s ansámblem. Pak budu hostem Wihanova kvarteta v rámci Smetanovy Litomyšle, v Českém Krumlově budu mít také recitál, takže ve všech těchto festivalech se můžeme potkat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to jsou samé krásné příležitosti v samých krásných městech a hezkých sálech. Tak to si myslím, že svůj k svému, to je dobře, ano.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Ano, já děkuji.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že se máte na co těšit vy, kteří jste tuhle tu pozvánku přijali a na Jitku Hosprovou se půjdete podívat a poslechnout si ji. Zatím jste ji poslouchali v Tandemu a myslím, že to byla pozvánka moc hezká. Já vám za ni děkuju, Jitko, a přeju samozřejmě, ať se všechno daří.

Jitka HOSPROVÁ, violistka
--------------------
Děkuji za pozvání.