Josef Dvořák - herec a principál
6. květen 2011
Tandem
S Janem Rosákem byl v talk show Tandem Josef Dvořák, herec a principál. Prozradil, co v posledních čtyřech letech nastudovali v divadle nového, proč si cestování nemůže užívat nebo jste se dozvěděli, jaké role mu chybí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Dnes je tady se mnou host, který v podstatě odložil takovou přebytečnou kus sádry bych řekl, už je vyzdravený, v pohodě, už se brzo začneme setkávat taky na tenisových kurtech, už se na to moc těším. Ale přece jenom jeho doména je na jevišti. Dnes se v Tandemu totiž potkávám s vynikajícím hercem, komikem a principálem divadla Pepou Dvořákem. Já tě vítám, Pepo.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Jé, dobrý den, ahoj, Honzíku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těšíš se na tenis, viď, už?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No jeminkote, já celej rok chodím trénovat třikrát tejdně, dvakrát tejdně hrám a pak si zlámu kotník. To je k vzteku. Ale už je to dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už je to v pořádku. Já se na tebe těším ale nejenom na těch kurtech, já se těším i na dnešní povídání v Tandemu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že Pepa měl problém s kotníkem, ale sádru už odložil, to není jediná změna, která nastala v tom čtyřletém mezidobí, co jsme se na Tandemu neviděli, neslyšeli. Naše povídání tehdy bylo o tvých začátcích, o tvém dětství a tak, ale dneska si budeme povídat o něčem jiným. Teď se odrazíme v podstatě takovým hezkým způsobem, co se za ty čtyři roky u tebe událo nového? Já vím, že ty jsi vytáhnul na jeviště zase pár skvělejch věcí, který už málem jaksi na ně napadal prach, ale byla by to škoda, viď?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
My jsme po dlouhý době, po dlouhým váhání sáhli znova po tý legendě, kterou jsme hráli v Semaforu, a to je S Pydlou v zádech. Tenkrát to byla velká řacha, my jsme autorský divadlo, my jsme byli autorský divadlo a jsme autorský divadlo, ovšem bez autora, my jsme trošku jak Cimrmani. A protože už tenkrát jsme nevěděli, co hrát, tak jsme si vzpomněli zpátky na Pavla Fialu, vytáhli jsme S Pydlou v zádech. My jsme tuhle hru totiž nazkoušeli kdysi v Kladivadle a ona vlastně neměla ani premiéru. My jsme udělali jenom předváděčku a na tu předváděčku přijel bejvalej ředitel Státního divadelního studia, to bylo v Ústí nad Labem, Miloš Hercík. A my jsme mu to předvedli a šli jsme na kafe a vrátili jsme se a on říká: "Jestli nechcete, aby nás zavřeli všechny, tak od toho běžte." Takže to hned zase spadlo. Jenomže když jsme zkoušeli tuhle komedii v Semaforu, tak se sešla úžasná parta. Každej měl možnost si tu svoji roli ušít a přešít sám na sebe. Jana Paulová, Lída Molínová, Karel Efa, Rosťa Kuba ... A v těhle pěti lidech, jak řekla dobře nedávno někde Lída Molínová nás bylo tak málo, že tam nesměl bejt nikdo slabej. Oni museli všichni hrát na plný pecky a tím, že Evžen Sokolovský se k tomu tvářil tak laskavě, nechával nám, abysme se seznamovali vlastně, tam teprve vzniklo přátelství během týhle komedie, tak jsme to dozkoušeli a jeli jsme to premiéru si udělat do Mariánských Lázní. Ona to byla opravdu řada, taková ... To víš, že když lidi teď jásají, protože se jim to opravdu líbilo, a já jsem jel v autobuse celou cestu zpátky a mlčel jsem /nesrozumitelné/ se nebavíš, vůbec s námi nepiješ víno, ty se s námi neopíjíš štěstím. Čoveče, já si to teď vychutnávám, protože to bylo takový riziko a ono to vyšlo. Tak po létech jsme se k tomu vrátili, jenomže to obsaď teď, protože já jsem zafixovanej na ty figury, který tam byly. Takže klíčová byla královna a ve snách se mi zjevila Markéta Hrubešová. Tak jsem měl hlavní figuru a pak už to šlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že cestovat s Pepou Dvořákem budeme teď hodně, protože v podstatě ty jsi si to cestování dal rovnou do vínku tím, že jsi se vyučil automechanikem, jseš v podstatě řidič, pořád si řídíš, jezdíš rád, viď? Tak to by bylo jednak cestování po našich vlastech českých, ale já si myslím, že i za exotikou, za dovolenou, za poznáváním jseš taky docela cestovatel.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já si to moc neužívám, to cestování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Protože já neumím jazyk a já jezdím v podstatě obrázkovou knížkou. Já bych tak rád ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Leporelem.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Leporelem, no. Já to přeháním samozřejmě, ale jak jezdíme, byli jsme v Africe dvakrát, z buše vyběhne černoch s oštěpem a mluví perfektně anglicky, se mě zeptá, co tady dělám, a já mu neumím odpovědět nebo mu odpovídám nějak příšerně. A to mě hrozně štve. Já si to neužívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč jsi nezkoušel někdy se třeba učit?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Ale zkoušel, mně to nejde do hlavy. Já jsem, protože my jsme hráli divadlo, hráli jsme v zahraničí, když jsme byli v Kladivadle, tak jsme hráli na festivalech v zahraničí. Já jsem hrál v němčině, celý role jsem mluvil v němčině. Já jsem je měl nadřený a dokonce Němci mě chválili, jak mluvím perfektně německy. Pan /nesrozumitelné/, který uměl německy líp než Němci. Ten byl opravdu jako fajnšmekr na němčinu, tak si s tím dal práci. Ale já jsem skončil, protože jsem asi línej ještě ke všemu, já skončil na desátý lekci a hotovo. Když jsme bydleli v nějaký rodině, protože jsme museli tenkrát bydlet v soukromí, jo, rodiny si nás rozebrali, já přišel do nějaký rodiny ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde, v Německu?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
V Německu. Představ si nějaká paní, velice hezká, Dvořák, já jsem říkal ja, das bin ich.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No vidíš.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No jo, tohle umím, počkej, to já takovýhle věci umím. Jako /německy/. A oni zajásali v tý rodině, tleskali a říkali perfekt, perfekt Deutsch a vyndali láhev nějakého alkoholu, nějaký kořalky, což jsem bral jako záchrannou brzdu. A jak se rozběhla debata, oni se strašně rádi poslouchali, což bylo moje štěstí, tak já jsem si nalil štamprli a když oni se na mě podívali, říkali ja? Já jsem říkal ja. A napil jsem se. Když to ja souhlasilo, tak oni byli spokojený, ale jakmile se jim to nezdálo, tak já jsem vyprsk tu kořalku, říká nein /nesrozumitelné/ a takhle to běželo až do rána. Takže já si to cestování moc neužívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S tou angličtinou je to podobný, jo?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
To je hrozný. To je daleko horší než ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pepo, to není ale vůbec důležitý umět jazyk. Cestovat leporelem taky vůbec není špatný.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Není to špatný, není to špatný. Já s toho nezříkám. Neříkám, že to je špatný, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, víš jak cestujou například Japonci? Ti si to všechno jenom fotěj a natáčejí a cestujou doma. Pustí si to doma a teprve potom cestujou.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
To já říkám o Japoncích v Pydlovi. Když vidíš Japonce před orlojem, že jo, u Staromáku, tak oni, když se chtějí podívat na orloj nahoru, tak musej hlavu vykroutit o 90 stupňů. Jak mají šikmý oči, aby viděli apoštoly.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem tedy opravdu hodně žádostiv, koho si Pepa Dvořák vybere mezi osobnostmi z historie, dejme tomu, nebo z profese herecké, vím já, mezi spisovateli. To je prostě na tvé libovůli, Pepo, osobnost, kterou obdivuješ a se kterou, kdyby to šlo, by si se třeba potkal a popovídal si s ní? Tak já nevím, můžou to bejt opravdu třeba, může to být i třeba Moliére, autor ...
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No to by byla senzace, toho bych pozval rád na představení. Toho bych ... Já si myslím, že ten by nevěřil svým očím a možná, že byl potěšenej. Já když jsem upravoval Lucernu, upravoval, no, musel jsem ji proškrtat a seškrtat ji na počet lidí, který jsme schopný dát dohromady. Tak jsem si představil najednou, jak jsem měl ten fix takhle a rycoval jsem v tom textu, tak proti mně sedí pan profesor Jirásek, dívá se na mě, říká to je ale pako. Já se s tím dřu takovou dobu a podívejte, on to ... Ale chtěl bych, aby se ty lidi ... Protože já nedělám, jako nedělám si srandu z toho textu, ale neznevažuju. Není to ani satira, je to jenom úžasná příležitost, protože oni napsali nesmrtelný komedie. To jsou nesmrtelný hry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zrovna ten Moliére, vždyť on byl taky herec. Vždyť on musel přece vědět to, že s tím textem se pracuje potom.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Přesně. Já si myslím, že on by, že by nezvedal jako plácačku ..., říkal jděte s tím do háje, tohlec to ne, kluci, ne. Protože myslím si, že on kdyby se pošoupnul o ty léta teď, že by zas ... Ale to by byla, to by byl autor do divadla, člověče. On režíroval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jestlipak by třeba neměl nic proti určitý třeba aktualizaci, víš?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já si myslím, že ne. A já si myslím, že to je nutný ale. Ne satira, jo, satira mě nebaví, jo. To přeci za jako bejvalýho režimu to bylo strašně jako satirický vejšplechty, jo. Já nevím, když Cimrmani napsali ten, udělali ten nádhernej biograf, kde je kritizujou a chtějí pozitivní satiru, já taky vůbec jsem ani nepřemýšlel, co to je ... To je nesmysl jako hrom. Ale jako mluvit o tom, co lidi štve, co lidi nahráblo zrovna dneska dopoledne, večer, obrazně nějakým způsobem, to si myslím, že je poslání divadla, anebo klaunskýho divadla, nebo komediálního divadla. Samozřejmě v Bergmanovi asi by to nemělo smysl takhle porušovat. Ale tak já bez toho bejt nemůžu. Já nemůžu v podstatě hru odehrát stejně. Já si to ani nepamatuju, jak to bylo večer předtím, takže ono už jenom proto, že si to přesně nepamatuju. Ale všechno, co se děje v sále, všechno, co se děje okolo, co se děje mým kolegům, to je další partner, další impuls do hry. Bez toho se nedá hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili ty nehraješ nikdy jedno představení jako druhý? Vždycky je jiný.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Ne, ne, ale nesnažím se za každou cenu rozbít, porušit, zaimprovizovat. On když pánbůh nenadělí, tak ono je to hned poznat teda. Ono když je to křeč a snaží se bejt ... Není nic trapnějšího než nevtipnej komik. Komik, kterej by se rozdal publiku, a všichni říkají kolik už je hodin?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik nás stály lístky?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Klid, mámo, ono to jednou musí skončit. Jednou to skončí. Všecko jednou skončí a on taky. Ne, to je největší hrůza.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezké povídat si s klasikem českého humoru o tom, koho by si mezi těmi ostatními klasiky vybral, protože, Pepo, ty už jseš taky v naší galerii klasiků humoru. Mezi dalšími i Dvořáky. No, a taky si tě vybírají sem tam.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Opravdu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě, hosté, ano. Říkají Pepu Dvořáka bych si dal.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Prosím tě, mohl bys mi dát jejich seznam?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já ti je oba dva prásknu. Ne, to jsem si teď dělal nevkusnou legraci. Ale, Pepo, ty si teď vybereš asi, předpokládám, někoho jinýho než sebe, protože takovej samožer nejseš, to tě znám natolik dobře.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No to je pravda. No těch lidí je spousta obrovská. Obrovská spousta. Já si myslím, že máme kliku a měli jsme kliku, že jsme se mohli pohybovat a sledovat a poslouchat a dívat se na vynikající komiky, vynikající hráče i z první republiky. To je neuvěřitelná plejáda ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, byl někdo, kdo tě třeba, dejme tomu, inspiroval tak, že jsi si říkal takovej bych chtěl bejt a třeba si ho malinko možná, i malinko jako ne napodoboval, ale tak se mu snažil třeba přiblížit?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já jsem ti si na vzory nikdy nepotrpěl, ale strašně jsem měl rád pana Plachtu a vedle Vlastu Buriana. Oni jsou trošku protipóly, ale z každýho něco, jo. Tu živelnost toho Vlasty Buriana, kdy on prostě to byl raketovej motor a neuvěřitelná rychlost v myšlení, a u toho Plachty tu nebetyčnou laskavost. Já jenom si vzpomínám, že Werich s Voskovcem o něm vyprávěli, že on kdysi na nějakým večeru udělal celý vystoupení, udělal celej všesokolskej slet, odimprovizoval sám, že všichni řvali smíchy. Bohužel to nebylo čím zachytit, a nikdy už to ale nezopakoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je možná taky výsada těch nejlepších komiků, že prostě ty svoje perly jen tak utrousí a pak už jdou od něj dál.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já si myslím, že není ani jejich posláním, ani jejich úmyslem si to pamatovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to tady nemáme, tak někoho jinýho.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No, já si vzpomínám, že jako kluk jsem měl strašně rád a mám pořád rád pana Holzmanna. Já jsem si s ním jednou nebo dvakrát jsem byl na jeho vystoupení, vystupoval jsem s ním teda v pořadu, kde vystupoval on. Ale já si vzpomínám furt, jak jsme se řezali jako kluci, když jsme slyšeli jeho aluminiovej klíček. My jsme to opakovali, my jsme si to přehrávali, všichni jsme to uměli, byli jsme nadšení. A jakmile jsme zaslechli jeho hlas, už jsme letěli k rádiu tenkrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď přesně, prosím tě, spěchej k rádiu, právě se ozývá hlas Felixe Holzmanna a jeho aluminiový klíček.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm je dnes hostem Josef Dvořák. To jsem rád, že jsou lidé, u kterých nemusíte dlouze vysvětlovat, co jsou zač. Stačí říct Pepa Dvořák, hotová věc. Ale, Pepo, tebe má spousta lidí zafixováno jako komika a já si myslím, že komici mají někdy takový mindrák, že by si rádi zahráli taky vážný role. Říkají já nechci, aby mě lidi brali jako komika. Já myslím, že poslední dobou třeba má takovej pocit třeba Luděk Sobota, že by byl radši jaksi za charakterního herce. Ale ty jsi přesvědčil mockrát, že ta charakterní kategorie ti vůbec není jaksi vzdálená. Já teď mám v hlavě Hřbitov pro cizince třeba.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No, to bylo hezký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď mě zajímá, řekni mi, prosím tě, máš ty ten pocit, že by tě to bavilo třeba víc? Protože mě by to mrzelo, protože bych o tebe nerad jako o komika přišel.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Jeníku, nechci říkat, že by mě to bavilo víc, ale schází mi to. Schází mi to, protože ono ať chceš, nebo nechceš, se zaškatulkuješ. V televizi jsem se zaškatulkoval a diváci zase nemají jinou možnost, než tě vidět z tý škatulky, takže si tě jinak nedovedou vůbec představit. A pak vzniká taková pochybnost, zdali bys toho byl vůbec schopen a jestli bys to dokázal a jestli máš buňky, aby sis zahrál vážnější postavu. A ty víš, že bys to rád vyzkoušel, a tušíš, že by to mohlo jít. A takže měl jsem několik krásných příležitostí, to byl Cirkus Humberto, kde jsem si zahrál krásnou postavičku, ale díky tomu, že mě František Filip znal a znal mě z divadla, tak věděl, že by to mohlo bejt i na plátně, že by to mohlo bejt i na obrazovce. Pak Dudek, kterej na nás chodil s Luďkem Sobotou, jak mi potom vyprávěl, se dívat už do ateliéru, my to nevěděli, že tam sedí mezi divákama slavnej režisér. My jsme prostě jenom blbli a hráli jsme si a on byl prej nadšenej. A pak na nás chodil se podívat do Semaforu, jo. A když mi nabídnul vystupovat a nabídnul text nějakých povídek, tak jsem po nich skočil jako hrom. A najednou přišel už zmíněnej Hřbitov pro cizince a já jsem si byl pro scénář na Kavkách a jel jsem hrát do Kladna. A otevřel jsem první stránku, sed jsem do auta, protože jsem chvátal, a tak mě to vzalo, že jsem měl ten scénář otevřenej na místě pro spolujezdce a řídil jsem a čet jsem při tom. To, co dělají dneska tiráci, že si pouštějí DVD a pak se divěj, že se vybourali, tak tohle já jsem udělal, ale já jsem se nemoh utrhnout od toho. A jak je psáno a jak je dáno, že dobrej scénář poznáš podle toho, že po dvou stránkách už se nemůžeš utrhnout od toho scénáře ... Jakmile prvních 10 stránek ..., už to ani nečti dál, ono asi se toho moc nezmění, ale já jsem byl nadšenej úplně. Dočet jsem to, přijel jsem domů, seděl jsem a teď jsem říkal, jestli já to zvládnu, tohlenc to, vůbec. Jestli já to dokážu. Já jsem takovejhle nádhernej úkol před sebou ještě neměl. A tak jsme se sešli, kejvnul jsem samozřejmě, byly problémy s tím dát natáčení dohromady, protože já měl závazky s divadlem, s naším divadlem, s divadelní společností a to se nevešlo do toho natáčecího plánu. Ale pan Dudek trval na tom, že chce, aby to dělal. Nadřel jsem se text a když jsem přišel na první natáčení, točilo se v tý oficíně, příchod Jirky Bartošky a jeminkote, aranžovalo se a já jsem si pomalu začal přidávat do toho textu, aby to bylo veselejší. A ten pan Dudek přišel a říká: "Von to napsal dobře, pan Hubač, věřte mu, Pepo. Nechte to ležet, uvidíte." Já jsem to nechal ležet a byl jsem na pochybách. A to je ono asi. Já si myslím, že to je dobře ... Já jsem si vůbec nebyl jistej výsledkem. Nešel jsem se podívat na žádnou promítačku. Jenom jsem cejtil, že se mi to strašně dobře dělá. A když jsem se díval potom, to jsem si nenechal ujít, a dívali jsme se večer a začaly zvonit telefony po odvysílání, tak jsem si říkal tak jsme to trefili, jsme se trefili do terče, mámo, připrav nějakej novej diář, teď začnu bejt místní umělec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrodil se český Anthony Hopkins.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
A ono nic, a ono nic. Ten večer ty telefony zvonily a to a druhej den se to zase všecko vrátilo do starých kolejí a po tom se mi stejská.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, myslím si, že teď se Pepa Dvořák bude muset hodně vrátit v paměti, zamyslet se, protože po tobě ...
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
To půjde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, půjde? Ještě pořád to jde, je to dobře. Chci po tobě, aby ses teď zamyslel, kdo nebo co ti v životě nejvíc pomohli. Víš, takový ty důležitý osobnosti, osoby tvýho života, ale taky ty důležitý chvíle. O jedný jsi tady před chvilkou mluvil, když ti režisér Dudek nabídnul tu roli toho bejvalýho pilota ve Hřbitově pro cizince. Ale myslím si, že těch lidí bylo víc, viď?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No, tak těch zásadních lidí zas tolik nebylo, ale samozřejmě tatínek, maminka, ty tě zformovali, ty tě uhnětli a vypustili do života, i když jako s divadlem vůbec nesouhlasili. Ježiši, řemeslo má zlatý dno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dělej něco poctivýho.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No, no, kdyby tatínek viděl, jak dělám to řemeslo, tak mě od toho řemesla hnal pryč. Ale tenkrát se, a to jsem byl na vojně akorát v Kadani, objevilo Kladivadlo, Pavel Fiala. A já jsem s divadlem tak koketoval, jo, jako amatér a jako ochotník, ale zas mě to tam strašně nebralo. Mě bavilo sednout si s klukama, sednout si v hospodě u piva a bavit společnost. To mě bavilo strašně. A to jsem se rval o slovo a dral jsem se o slovo, a to mi ale dlouho zůstalo. Já jsem měl už potom představu, že to je moje povinnost, že jakmile někam přijdu, takže už celej ten sál čeká na to, až ho začnu bavit. Já byl udřenej, já vyšel z tý hospody a on to nikdo nechtěl. To mi nedošlo vůbec. Ale tam se objevil Pavel Fiala a zahlíd mě a nebejt Pavla Fialy, divadlem políbeného to člověka, chytrého a vzdělaného, tak já bych bejval divadlo nikdy nedělal. Já bych ho minul. Minuli bysme se. Ale on mě zahlíd a zalíbil jsem se mu. Já nevěděl čím, protože já jsem hrál nějaký scénky v takovým pásmu divadelním, já si to přesně nepamatuju, tohlenc to. Ale on měl asi voko na některý lidi. On takhle odhanul Luďka Sobotu, ho vytáhnul, takhle našel Uršulu Klukovou, takhle našel další a další. A bylo jich hodně. A díky němu jsem se dostal do Ústí a začal jsem divadlo hrát a díky němu jsem získal řadu lidí, třeba kamarádů mezi architektama, protože já kluk od ponku o divadle a o divadelním dění vůbec nevěděl nic. Takže já měl jenom bystrý uši a poslouchal jsem, co se povídá, poslouchal jsem názory. Chtěl jsem potom, Lubošovi Kosovi jsem říkal nejsou nějaký takový knížky, který bych měl nutně přečíst? On říkal no těch je hodně. Máš nějaký? Já říkám mám. Teď si ale nevzpomínám, co mi to půjčil za knížku. Já jsem to vrátil, jsem říkal já bych myslel něco takovýho, kde je napsáno, co, jak to mám dělat a co nemám dělat. On říkal taková není a buď rád. Ale i to je krásnej názor, kterej si člověk zapamatoval. Pavel Fiala mi půjčil můj život v umění Stanislavskýho, že jo, a když jsem to přečet a byl jsem nadšenej, tak říká tak to všecko zapomeň, takhle se to dělat nesmí. Aspoň ty bys to takhle neměl dělat. A oni mě pomaloučku takhle tito lidé strkali dál a pak se objevil Jirka Cieslar, kterej přišel do Kladivadla, a já jsem poprvé zažil profesionálního režiséra. A v sobě jsme našli velikánský zalíbení, kolikrát jsme na sebe byli naštvaný a neměli jsme se rádi, ale to bylo chvilkový. Pak jsme se honem rychle zase dávali dohromady. A pak jsem přišel, přišel jsem do Prahy do Semaforu a poznal jsem Semafor a to bylo úžasný. Pak přišel, znova se objevil Pavel Fiala, objevil se Evžen Sokolovský. Evžen Sokolovský, úžasnej divadelník. Já jsem ho bohužel znal jako většina lidí jenom přes televizi. A to teda k zulíbání nebylo. To byly ty strašlivý seriály a seriály, kterým já jsem říkal když na ně dneska někdo s láskou vzpomíná, já jsem říkal já nevím, jak na tom jste, ale my jsme se tomu smáli už tenkrát. Když si představím, že by někdo třeba Muže na radnici pustil v divadelním klubu a všichni se na to dívali, tak to se nám nestalo nikdy teda. Ale já jsem, já jsem ho poznal jako divadelníka. A divadelník byl neuvěřitelně poučenej, moudrej, rozuměl a ten mě zase strčil kousek dál. A pak už zmiňované pány Filip a pan Dudka, to byli ... Ono jich je určitě hodně víc. Honzo, a ono když se dělá takovýhle bilancování, tak se na ty důležitý zapomene a člověk si na ně vzpomene, když potom odchází z budovy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
A je to třeba nepříjemný. Říkám si hergot, tohle jsem měl říct, protože mě ovlivnila řada kamarádů, kteří se mnou hráli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že už v tom výčtu skončíme, ale já ještě přidám sám za sebe ...
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
A moje žena, která mě ovlivnila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď chci říct, že přidávám jednoho člověka, a to je Jája, tvoje žena.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já jsem to nechal až na konec, protože my jsme se dneska ráno pohádali, takže já jsem trošku takovej nahrábnutej. To bude trvat tak do odpoledne zase, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak aby byla na pochybách trošku.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Aby byla na pochybách.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska můžete Pepu Dvořáka zahlédnout hlavně na jevišti v jeho Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Kolik těch titulů vlastně v současný době hrajete, Pepo?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Tak hrajeme Lakomce, hrajeme S Pydlou v zádech, hrajeme Lucernu a Čochtan vypravuje. No, tyhle čtyři komedie nosím v hlavě. Samozřejmě nejvíc teď se hraje Lakomec, kterej je poslední premiérou. A já jsem radši, když se ta hra hraje několikrát po sobě, jo. Ne že bych miloval, aby to bylo ... V Semaforu jsme hráli, v šňůrách jsme hráli desetkrát po sobě jeden titul a teď se hrály dvojáky do toho. A to byla věc, kterou já nesnášel, protože ... A teď jsme ale si představ, my jsme jeli na zájezd a v pěti dnech jsme odehráli deset představení. A vrátil ses v noci a nastoupil si v divadle a odehrál si 10 představení v divadle. My jsme bez chlubení, ono to taky není ke chlubení, hráli v tý době 40, 45 představení za měsíc. Ale mně to nevadilo, protože já jsem pořád měl málo. Já jsem pořád chtěl hrát. Já bych hrál furt v jednom kuse.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě, u dvojáků mě ovšem děsí jedna věc, že v určitých chvílích nevím, jestli už jsem náhodou to neřek, to, co jsem ...
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Honzo, ale to my jsme hráli trojáky taky. A to je věc. A to jsme hráli Čochtana a když jsem už potřetí seděl ve studni a čekal na začátek toho představení, tak jsem opravdu to, co jsi zmínil, opravdu jsem pochyboval o tom, já jsem říkal, v který části jsme teď. Kde to je? Tak samozřejmě že si vzpomenu, když vylezu ven, to jako ne že by z toho měl člověk trauma, naskočí to, ale není to dobrý, to nemá smysl, že jo. Už to nemá ani smysl pro diváky. Tenkrát oni si nějak vzali někde do hlavy, že to chtějí vidět, a bylo to dvakrát prodaný a menažerka Jarmila Dvořáková zvaná Jája, protože chce pořadatelům vyhovět, tak říká tak dobře, že bysme to odehráli, dobře. Tak jsme začali odpoledne ve dvě hodiny hrát a v jedenáct hodin večer jsme byli ještě pořád na scéně. Jenom prohazovali lidi, ty unavený vyndali ven a dali tam zase čerstvý. A ty my jsme za 2,5 hodiny utahali a vyměnili. A to už není dobrý, protože opravdu už je to jenom setrvačnost, už to není, už to chce polejt živou vodou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakou živou vodu ty očekáváš nebo že tě třeba teď čeká? Mám teď na mysli nějakou příjemnou novou roli. Kyne nějaká třeba filmová nebo televizní?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Zatím nekyne na mně žádná. Aspoň nevím, že by kynula. Ale já jsem vděčnej, Honzíku, za každou dobrou zprávu. Každá dobrá zpráva mě napumpuje. Těch blbejch zpráv je spousta a člověk se jenom brání a nechce je nechat na sebe úplně dolehnout. Ale baží po těch prímovejch, že jo. Když se dozvíš třeba, že jak teď laboruju s tou pitomou nohou, že ten masér, kterej mi dává nohu dohromady, připustí, že bych v sobotu už moh jít hrát, jo, to mě úplně nadchne. Pro mě se ti začne měnit svět. Mně se tam přilejvá do toho nějaký optimističtější barvy. Já nechci plácat, ale to je strašně důležitý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty mně, Pepo, jenom potvrzuješ tu moji starou pravdu, kterou já tvrdím pořád, že člověk, ten motor, který ho žene, je to, že se pořád na něco musí těšit.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
To je ono. Bez toho seš zoufalej. Bez toho seš zoufalej. Ale jak je to nádherný, když se máš na co těšit, když máš kolem sebe pár kamarádů, na který se těšíš, že se s nima setkáš, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pepo, moc ti děkuju za tvoji milou návštěvu. Byla příjemná jako vždycky a přeju ti, ať se ti hodně daří.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Ty seš strašně laskavej, Jeníku. Já ti děkuju. A já jsem si pro tebe chystal jednu příhodu, že ti ji odvyprávím, ale protože jsem nešikovnej a nedokázal jsem na ni přebruslit a taky jsem na ni trochu zapomněl, jsem si na ni vzpomněl až v rozloučení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sem s ní.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Můžu? My jsme totiž zažili úžasnou věc, přátelé, která se, nad kterou divadelník zaplesá. Hráli jsme v jednom divadle, já ho nebudu jmenovat, jo, a tam před začátkem se motali dva technikáři a ty byli ale notně opilí. A jenom se vyptávali, kdy bude konec. Já jsem říkal my jsme ještě nezačali. No on byl vožralej. Jenom kdy bude konec. Jsem říkal no, to my vám řekneme včas, to nebojte se, to poznáte. On říkal dobře, no, tak jo. A teď jsme stavěli dekoraci a oni znova přišli se stejnou otázkou. Já jsem říkal nebojte se, nepropásnete to. To je v pořádku. Odehráli jsme první půlku a šli jsme do šatny, jo, a vrátili jsme se, že hrajeme druhou půlku, a vytřeštili jsme oči, my měli sbalenou scénu. Oni mysleli, že už je to konec představení a protože chvátali někam posílit se alkoholem, tak aby nám zase udělali radost, tak nám sbalili celou scénu, zhasli, diváky nechali ..., to jim vůbec nevadilo, že diváci seděj v tom, a prchli z divadla pryč. Na rozloučenou, co my veselého zažíváme po cestách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nádhera. No, tak my už máme taky sbalenou scénu, tak s Pepou Dvořákem taky končíme dneska.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Přátelé, mějte se hezky, Honzo, měj se krásně. Děkuju vám, nashle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ahoj Pepo.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Dnes je tady se mnou host, který v podstatě odložil takovou přebytečnou kus sádry bych řekl, už je vyzdravený, v pohodě, už se brzo začneme setkávat taky na tenisových kurtech, už se na to moc těším. Ale přece jenom jeho doména je na jevišti. Dnes se v Tandemu totiž potkávám s vynikajícím hercem, komikem a principálem divadla Pepou Dvořákem. Já tě vítám, Pepo.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Jé, dobrý den, ahoj, Honzíku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těšíš se na tenis, viď, už?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No jeminkote, já celej rok chodím trénovat třikrát tejdně, dvakrát tejdně hrám a pak si zlámu kotník. To je k vzteku. Ale už je to dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už je to v pořádku. Já se na tebe těším ale nejenom na těch kurtech, já se těším i na dnešní povídání v Tandemu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že Pepa měl problém s kotníkem, ale sádru už odložil, to není jediná změna, která nastala v tom čtyřletém mezidobí, co jsme se na Tandemu neviděli, neslyšeli. Naše povídání tehdy bylo o tvých začátcích, o tvém dětství a tak, ale dneska si budeme povídat o něčem jiným. Teď se odrazíme v podstatě takovým hezkým způsobem, co se za ty čtyři roky u tebe událo nového? Já vím, že ty jsi vytáhnul na jeviště zase pár skvělejch věcí, který už málem jaksi na ně napadal prach, ale byla by to škoda, viď?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
My jsme po dlouhý době, po dlouhým váhání sáhli znova po tý legendě, kterou jsme hráli v Semaforu, a to je S Pydlou v zádech. Tenkrát to byla velká řacha, my jsme autorský divadlo, my jsme byli autorský divadlo a jsme autorský divadlo, ovšem bez autora, my jsme trošku jak Cimrmani. A protože už tenkrát jsme nevěděli, co hrát, tak jsme si vzpomněli zpátky na Pavla Fialu, vytáhli jsme S Pydlou v zádech. My jsme tuhle hru totiž nazkoušeli kdysi v Kladivadle a ona vlastně neměla ani premiéru. My jsme udělali jenom předváděčku a na tu předváděčku přijel bejvalej ředitel Státního divadelního studia, to bylo v Ústí nad Labem, Miloš Hercík. A my jsme mu to předvedli a šli jsme na kafe a vrátili jsme se a on říká: "Jestli nechcete, aby nás zavřeli všechny, tak od toho běžte." Takže to hned zase spadlo. Jenomže když jsme zkoušeli tuhle komedii v Semaforu, tak se sešla úžasná parta. Každej měl možnost si tu svoji roli ušít a přešít sám na sebe. Jana Paulová, Lída Molínová, Karel Efa, Rosťa Kuba ... A v těhle pěti lidech, jak řekla dobře nedávno někde Lída Molínová nás bylo tak málo, že tam nesměl bejt nikdo slabej. Oni museli všichni hrát na plný pecky a tím, že Evžen Sokolovský se k tomu tvářil tak laskavě, nechával nám, abysme se seznamovali vlastně, tam teprve vzniklo přátelství během týhle komedie, tak jsme to dozkoušeli a jeli jsme to premiéru si udělat do Mariánských Lázní. Ona to byla opravdu řada, taková ... To víš, že když lidi teď jásají, protože se jim to opravdu líbilo, a já jsem jel v autobuse celou cestu zpátky a mlčel jsem /nesrozumitelné/ se nebavíš, vůbec s námi nepiješ víno, ty se s námi neopíjíš štěstím. Čoveče, já si to teď vychutnávám, protože to bylo takový riziko a ono to vyšlo. Tak po létech jsme se k tomu vrátili, jenomže to obsaď teď, protože já jsem zafixovanej na ty figury, který tam byly. Takže klíčová byla královna a ve snách se mi zjevila Markéta Hrubešová. Tak jsem měl hlavní figuru a pak už to šlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že cestovat s Pepou Dvořákem budeme teď hodně, protože v podstatě ty jsi si to cestování dal rovnou do vínku tím, že jsi se vyučil automechanikem, jseš v podstatě řidič, pořád si řídíš, jezdíš rád, viď? Tak to by bylo jednak cestování po našich vlastech českých, ale já si myslím, že i za exotikou, za dovolenou, za poznáváním jseš taky docela cestovatel.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já si to moc neužívám, to cestování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Protože já neumím jazyk a já jezdím v podstatě obrázkovou knížkou. Já bych tak rád ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Leporelem.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Leporelem, no. Já to přeháním samozřejmě, ale jak jezdíme, byli jsme v Africe dvakrát, z buše vyběhne černoch s oštěpem a mluví perfektně anglicky, se mě zeptá, co tady dělám, a já mu neumím odpovědět nebo mu odpovídám nějak příšerně. A to mě hrozně štve. Já si to neužívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč jsi nezkoušel někdy se třeba učit?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Ale zkoušel, mně to nejde do hlavy. Já jsem, protože my jsme hráli divadlo, hráli jsme v zahraničí, když jsme byli v Kladivadle, tak jsme hráli na festivalech v zahraničí. Já jsem hrál v němčině, celý role jsem mluvil v němčině. Já jsem je měl nadřený a dokonce Němci mě chválili, jak mluvím perfektně německy. Pan /nesrozumitelné/, který uměl německy líp než Němci. Ten byl opravdu jako fajnšmekr na němčinu, tak si s tím dal práci. Ale já jsem skončil, protože jsem asi línej ještě ke všemu, já skončil na desátý lekci a hotovo. Když jsme bydleli v nějaký rodině, protože jsme museli tenkrát bydlet v soukromí, jo, rodiny si nás rozebrali, já přišel do nějaký rodiny ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde, v Německu?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
V Německu. Představ si nějaká paní, velice hezká, Dvořák, já jsem říkal ja, das bin ich.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No vidíš.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No jo, tohle umím, počkej, to já takovýhle věci umím. Jako /německy/. A oni zajásali v tý rodině, tleskali a říkali perfekt, perfekt Deutsch a vyndali láhev nějakého alkoholu, nějaký kořalky, což jsem bral jako záchrannou brzdu. A jak se rozběhla debata, oni se strašně rádi poslouchali, což bylo moje štěstí, tak já jsem si nalil štamprli a když oni se na mě podívali, říkali ja? Já jsem říkal ja. A napil jsem se. Když to ja souhlasilo, tak oni byli spokojený, ale jakmile se jim to nezdálo, tak já jsem vyprsk tu kořalku, říká nein /nesrozumitelné/ a takhle to běželo až do rána. Takže já si to cestování moc neužívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S tou angličtinou je to podobný, jo?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
To je hrozný. To je daleko horší než ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pepo, to není ale vůbec důležitý umět jazyk. Cestovat leporelem taky vůbec není špatný.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Není to špatný, není to špatný. Já s toho nezříkám. Neříkám, že to je špatný, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, víš jak cestujou například Japonci? Ti si to všechno jenom fotěj a natáčejí a cestujou doma. Pustí si to doma a teprve potom cestujou.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
To já říkám o Japoncích v Pydlovi. Když vidíš Japonce před orlojem, že jo, u Staromáku, tak oni, když se chtějí podívat na orloj nahoru, tak musej hlavu vykroutit o 90 stupňů. Jak mají šikmý oči, aby viděli apoštoly.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem tedy opravdu hodně žádostiv, koho si Pepa Dvořák vybere mezi osobnostmi z historie, dejme tomu, nebo z profese herecké, vím já, mezi spisovateli. To je prostě na tvé libovůli, Pepo, osobnost, kterou obdivuješ a se kterou, kdyby to šlo, by si se třeba potkal a popovídal si s ní? Tak já nevím, můžou to bejt opravdu třeba, může to být i třeba Moliére, autor ...
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No to by byla senzace, toho bych pozval rád na představení. Toho bych ... Já si myslím, že ten by nevěřil svým očím a možná, že byl potěšenej. Já když jsem upravoval Lucernu, upravoval, no, musel jsem ji proškrtat a seškrtat ji na počet lidí, který jsme schopný dát dohromady. Tak jsem si představil najednou, jak jsem měl ten fix takhle a rycoval jsem v tom textu, tak proti mně sedí pan profesor Jirásek, dívá se na mě, říká to je ale pako. Já se s tím dřu takovou dobu a podívejte, on to ... Ale chtěl bych, aby se ty lidi ... Protože já nedělám, jako nedělám si srandu z toho textu, ale neznevažuju. Není to ani satira, je to jenom úžasná příležitost, protože oni napsali nesmrtelný komedie. To jsou nesmrtelný hry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zrovna ten Moliére, vždyť on byl taky herec. Vždyť on musel přece vědět to, že s tím textem se pracuje potom.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Přesně. Já si myslím, že on by, že by nezvedal jako plácačku ..., říkal jděte s tím do háje, tohlec to ne, kluci, ne. Protože myslím si, že on kdyby se pošoupnul o ty léta teď, že by zas ... Ale to by byla, to by byl autor do divadla, člověče. On režíroval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jestlipak by třeba neměl nic proti určitý třeba aktualizaci, víš?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já si myslím, že ne. A já si myslím, že to je nutný ale. Ne satira, jo, satira mě nebaví, jo. To přeci za jako bejvalýho režimu to bylo strašně jako satirický vejšplechty, jo. Já nevím, když Cimrmani napsali ten, udělali ten nádhernej biograf, kde je kritizujou a chtějí pozitivní satiru, já taky vůbec jsem ani nepřemýšlel, co to je ... To je nesmysl jako hrom. Ale jako mluvit o tom, co lidi štve, co lidi nahráblo zrovna dneska dopoledne, večer, obrazně nějakým způsobem, to si myslím, že je poslání divadla, anebo klaunskýho divadla, nebo komediálního divadla. Samozřejmě v Bergmanovi asi by to nemělo smysl takhle porušovat. Ale tak já bez toho bejt nemůžu. Já nemůžu v podstatě hru odehrát stejně. Já si to ani nepamatuju, jak to bylo večer předtím, takže ono už jenom proto, že si to přesně nepamatuju. Ale všechno, co se děje v sále, všechno, co se děje okolo, co se děje mým kolegům, to je další partner, další impuls do hry. Bez toho se nedá hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili ty nehraješ nikdy jedno představení jako druhý? Vždycky je jiný.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Ne, ne, ale nesnažím se za každou cenu rozbít, porušit, zaimprovizovat. On když pánbůh nenadělí, tak ono je to hned poznat teda. Ono když je to křeč a snaží se bejt ... Není nic trapnějšího než nevtipnej komik. Komik, kterej by se rozdal publiku, a všichni říkají kolik už je hodin?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik nás stály lístky?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Klid, mámo, ono to jednou musí skončit. Jednou to skončí. Všecko jednou skončí a on taky. Ne, to je největší hrůza.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezké povídat si s klasikem českého humoru o tom, koho by si mezi těmi ostatními klasiky vybral, protože, Pepo, ty už jseš taky v naší galerii klasiků humoru. Mezi dalšími i Dvořáky. No, a taky si tě vybírají sem tam.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Opravdu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě, hosté, ano. Říkají Pepu Dvořáka bych si dal.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Prosím tě, mohl bys mi dát jejich seznam?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já ti je oba dva prásknu. Ne, to jsem si teď dělal nevkusnou legraci. Ale, Pepo, ty si teď vybereš asi, předpokládám, někoho jinýho než sebe, protože takovej samožer nejseš, to tě znám natolik dobře.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No to je pravda. No těch lidí je spousta obrovská. Obrovská spousta. Já si myslím, že máme kliku a měli jsme kliku, že jsme se mohli pohybovat a sledovat a poslouchat a dívat se na vynikající komiky, vynikající hráče i z první republiky. To je neuvěřitelná plejáda ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, byl někdo, kdo tě třeba, dejme tomu, inspiroval tak, že jsi si říkal takovej bych chtěl bejt a třeba si ho malinko možná, i malinko jako ne napodoboval, ale tak se mu snažil třeba přiblížit?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já jsem ti si na vzory nikdy nepotrpěl, ale strašně jsem měl rád pana Plachtu a vedle Vlastu Buriana. Oni jsou trošku protipóly, ale z každýho něco, jo. Tu živelnost toho Vlasty Buriana, kdy on prostě to byl raketovej motor a neuvěřitelná rychlost v myšlení, a u toho Plachty tu nebetyčnou laskavost. Já jenom si vzpomínám, že Werich s Voskovcem o něm vyprávěli, že on kdysi na nějakým večeru udělal celý vystoupení, udělal celej všesokolskej slet, odimprovizoval sám, že všichni řvali smíchy. Bohužel to nebylo čím zachytit, a nikdy už to ale nezopakoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je možná taky výsada těch nejlepších komiků, že prostě ty svoje perly jen tak utrousí a pak už jdou od něj dál.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já si myslím, že není ani jejich posláním, ani jejich úmyslem si to pamatovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to tady nemáme, tak někoho jinýho.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No, já si vzpomínám, že jako kluk jsem měl strašně rád a mám pořád rád pana Holzmanna. Já jsem si s ním jednou nebo dvakrát jsem byl na jeho vystoupení, vystupoval jsem s ním teda v pořadu, kde vystupoval on. Ale já si vzpomínám furt, jak jsme se řezali jako kluci, když jsme slyšeli jeho aluminiovej klíček. My jsme to opakovali, my jsme si to přehrávali, všichni jsme to uměli, byli jsme nadšení. A jakmile jsme zaslechli jeho hlas, už jsme letěli k rádiu tenkrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď přesně, prosím tě, spěchej k rádiu, právě se ozývá hlas Felixe Holzmanna a jeho aluminiový klíček.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm je dnes hostem Josef Dvořák. To jsem rád, že jsou lidé, u kterých nemusíte dlouze vysvětlovat, co jsou zač. Stačí říct Pepa Dvořák, hotová věc. Ale, Pepo, tebe má spousta lidí zafixováno jako komika a já si myslím, že komici mají někdy takový mindrák, že by si rádi zahráli taky vážný role. Říkají já nechci, aby mě lidi brali jako komika. Já myslím, že poslední dobou třeba má takovej pocit třeba Luděk Sobota, že by byl radši jaksi za charakterního herce. Ale ty jsi přesvědčil mockrát, že ta charakterní kategorie ti vůbec není jaksi vzdálená. Já teď mám v hlavě Hřbitov pro cizince třeba.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No, to bylo hezký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď mě zajímá, řekni mi, prosím tě, máš ty ten pocit, že by tě to bavilo třeba víc? Protože mě by to mrzelo, protože bych o tebe nerad jako o komika přišel.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Jeníku, nechci říkat, že by mě to bavilo víc, ale schází mi to. Schází mi to, protože ono ať chceš, nebo nechceš, se zaškatulkuješ. V televizi jsem se zaškatulkoval a diváci zase nemají jinou možnost, než tě vidět z tý škatulky, takže si tě jinak nedovedou vůbec představit. A pak vzniká taková pochybnost, zdali bys toho byl vůbec schopen a jestli bys to dokázal a jestli máš buňky, aby sis zahrál vážnější postavu. A ty víš, že bys to rád vyzkoušel, a tušíš, že by to mohlo jít. A takže měl jsem několik krásných příležitostí, to byl Cirkus Humberto, kde jsem si zahrál krásnou postavičku, ale díky tomu, že mě František Filip znal a znal mě z divadla, tak věděl, že by to mohlo bejt i na plátně, že by to mohlo bejt i na obrazovce. Pak Dudek, kterej na nás chodil s Luďkem Sobotou, jak mi potom vyprávěl, se dívat už do ateliéru, my to nevěděli, že tam sedí mezi divákama slavnej režisér. My jsme prostě jenom blbli a hráli jsme si a on byl prej nadšenej. A pak na nás chodil se podívat do Semaforu, jo. A když mi nabídnul vystupovat a nabídnul text nějakých povídek, tak jsem po nich skočil jako hrom. A najednou přišel už zmíněnej Hřbitov pro cizince a já jsem si byl pro scénář na Kavkách a jel jsem hrát do Kladna. A otevřel jsem první stránku, sed jsem do auta, protože jsem chvátal, a tak mě to vzalo, že jsem měl ten scénář otevřenej na místě pro spolujezdce a řídil jsem a čet jsem při tom. To, co dělají dneska tiráci, že si pouštějí DVD a pak se divěj, že se vybourali, tak tohle já jsem udělal, ale já jsem se nemoh utrhnout od toho. A jak je psáno a jak je dáno, že dobrej scénář poznáš podle toho, že po dvou stránkách už se nemůžeš utrhnout od toho scénáře ... Jakmile prvních 10 stránek ..., už to ani nečti dál, ono asi se toho moc nezmění, ale já jsem byl nadšenej úplně. Dočet jsem to, přijel jsem domů, seděl jsem a teď jsem říkal, jestli já to zvládnu, tohlenc to, vůbec. Jestli já to dokážu. Já jsem takovejhle nádhernej úkol před sebou ještě neměl. A tak jsme se sešli, kejvnul jsem samozřejmě, byly problémy s tím dát natáčení dohromady, protože já měl závazky s divadlem, s naším divadlem, s divadelní společností a to se nevešlo do toho natáčecího plánu. Ale pan Dudek trval na tom, že chce, aby to dělal. Nadřel jsem se text a když jsem přišel na první natáčení, točilo se v tý oficíně, příchod Jirky Bartošky a jeminkote, aranžovalo se a já jsem si pomalu začal přidávat do toho textu, aby to bylo veselejší. A ten pan Dudek přišel a říká: "Von to napsal dobře, pan Hubač, věřte mu, Pepo. Nechte to ležet, uvidíte." Já jsem to nechal ležet a byl jsem na pochybách. A to je ono asi. Já si myslím, že to je dobře ... Já jsem si vůbec nebyl jistej výsledkem. Nešel jsem se podívat na žádnou promítačku. Jenom jsem cejtil, že se mi to strašně dobře dělá. A když jsem se díval potom, to jsem si nenechal ujít, a dívali jsme se večer a začaly zvonit telefony po odvysílání, tak jsem si říkal tak jsme to trefili, jsme se trefili do terče, mámo, připrav nějakej novej diář, teď začnu bejt místní umělec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrodil se český Anthony Hopkins.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
A ono nic, a ono nic. Ten večer ty telefony zvonily a to a druhej den se to zase všecko vrátilo do starých kolejí a po tom se mi stejská.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, myslím si, že teď se Pepa Dvořák bude muset hodně vrátit v paměti, zamyslet se, protože po tobě ...
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
To půjde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, půjde? Ještě pořád to jde, je to dobře. Chci po tobě, aby ses teď zamyslel, kdo nebo co ti v životě nejvíc pomohli. Víš, takový ty důležitý osobnosti, osoby tvýho života, ale taky ty důležitý chvíle. O jedný jsi tady před chvilkou mluvil, když ti režisér Dudek nabídnul tu roli toho bejvalýho pilota ve Hřbitově pro cizince. Ale myslím si, že těch lidí bylo víc, viď?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No, tak těch zásadních lidí zas tolik nebylo, ale samozřejmě tatínek, maminka, ty tě zformovali, ty tě uhnětli a vypustili do života, i když jako s divadlem vůbec nesouhlasili. Ježiši, řemeslo má zlatý dno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dělej něco poctivýho.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
No, no, kdyby tatínek viděl, jak dělám to řemeslo, tak mě od toho řemesla hnal pryč. Ale tenkrát se, a to jsem byl na vojně akorát v Kadani, objevilo Kladivadlo, Pavel Fiala. A já jsem s divadlem tak koketoval, jo, jako amatér a jako ochotník, ale zas mě to tam strašně nebralo. Mě bavilo sednout si s klukama, sednout si v hospodě u piva a bavit společnost. To mě bavilo strašně. A to jsem se rval o slovo a dral jsem se o slovo, a to mi ale dlouho zůstalo. Já jsem měl už potom představu, že to je moje povinnost, že jakmile někam přijdu, takže už celej ten sál čeká na to, až ho začnu bavit. Já byl udřenej, já vyšel z tý hospody a on to nikdo nechtěl. To mi nedošlo vůbec. Ale tam se objevil Pavel Fiala a zahlíd mě a nebejt Pavla Fialy, divadlem políbeného to člověka, chytrého a vzdělaného, tak já bych bejval divadlo nikdy nedělal. Já bych ho minul. Minuli bysme se. Ale on mě zahlíd a zalíbil jsem se mu. Já nevěděl čím, protože já jsem hrál nějaký scénky v takovým pásmu divadelním, já si to přesně nepamatuju, tohlenc to. Ale on měl asi voko na některý lidi. On takhle odhanul Luďka Sobotu, ho vytáhnul, takhle našel Uršulu Klukovou, takhle našel další a další. A bylo jich hodně. A díky němu jsem se dostal do Ústí a začal jsem divadlo hrát a díky němu jsem získal řadu lidí, třeba kamarádů mezi architektama, protože já kluk od ponku o divadle a o divadelním dění vůbec nevěděl nic. Takže já měl jenom bystrý uši a poslouchal jsem, co se povídá, poslouchal jsem názory. Chtěl jsem potom, Lubošovi Kosovi jsem říkal nejsou nějaký takový knížky, který bych měl nutně přečíst? On říkal no těch je hodně. Máš nějaký? Já říkám mám. Teď si ale nevzpomínám, co mi to půjčil za knížku. Já jsem to vrátil, jsem říkal já bych myslel něco takovýho, kde je napsáno, co, jak to mám dělat a co nemám dělat. On říkal taková není a buď rád. Ale i to je krásnej názor, kterej si člověk zapamatoval. Pavel Fiala mi půjčil můj život v umění Stanislavskýho, že jo, a když jsem to přečet a byl jsem nadšenej, tak říká tak to všecko zapomeň, takhle se to dělat nesmí. Aspoň ty bys to takhle neměl dělat. A oni mě pomaloučku takhle tito lidé strkali dál a pak se objevil Jirka Cieslar, kterej přišel do Kladivadla, a já jsem poprvé zažil profesionálního režiséra. A v sobě jsme našli velikánský zalíbení, kolikrát jsme na sebe byli naštvaný a neměli jsme se rádi, ale to bylo chvilkový. Pak jsme se honem rychle zase dávali dohromady. A pak jsem přišel, přišel jsem do Prahy do Semaforu a poznal jsem Semafor a to bylo úžasný. Pak přišel, znova se objevil Pavel Fiala, objevil se Evžen Sokolovský. Evžen Sokolovský, úžasnej divadelník. Já jsem ho bohužel znal jako většina lidí jenom přes televizi. A to teda k zulíbání nebylo. To byly ty strašlivý seriály a seriály, kterým já jsem říkal když na ně dneska někdo s láskou vzpomíná, já jsem říkal já nevím, jak na tom jste, ale my jsme se tomu smáli už tenkrát. Když si představím, že by někdo třeba Muže na radnici pustil v divadelním klubu a všichni se na to dívali, tak to se nám nestalo nikdy teda. Ale já jsem, já jsem ho poznal jako divadelníka. A divadelník byl neuvěřitelně poučenej, moudrej, rozuměl a ten mě zase strčil kousek dál. A pak už zmiňované pány Filip a pan Dudka, to byli ... Ono jich je určitě hodně víc. Honzo, a ono když se dělá takovýhle bilancování, tak se na ty důležitý zapomene a člověk si na ně vzpomene, když potom odchází z budovy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
A je to třeba nepříjemný. Říkám si hergot, tohle jsem měl říct, protože mě ovlivnila řada kamarádů, kteří se mnou hráli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že už v tom výčtu skončíme, ale já ještě přidám sám za sebe ...
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
A moje žena, která mě ovlivnila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď chci říct, že přidávám jednoho člověka, a to je Jája, tvoje žena.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Já jsem to nechal až na konec, protože my jsme se dneska ráno pohádali, takže já jsem trošku takovej nahrábnutej. To bude trvat tak do odpoledne zase, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak aby byla na pochybách trošku.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Aby byla na pochybách.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska můžete Pepu Dvořáka zahlédnout hlavně na jevišti v jeho Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Kolik těch titulů vlastně v současný době hrajete, Pepo?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Tak hrajeme Lakomce, hrajeme S Pydlou v zádech, hrajeme Lucernu a Čochtan vypravuje. No, tyhle čtyři komedie nosím v hlavě. Samozřejmě nejvíc teď se hraje Lakomec, kterej je poslední premiérou. A já jsem radši, když se ta hra hraje několikrát po sobě, jo. Ne že bych miloval, aby to bylo ... V Semaforu jsme hráli, v šňůrách jsme hráli desetkrát po sobě jeden titul a teď se hrály dvojáky do toho. A to byla věc, kterou já nesnášel, protože ... A teď jsme ale si představ, my jsme jeli na zájezd a v pěti dnech jsme odehráli deset představení. A vrátil ses v noci a nastoupil si v divadle a odehrál si 10 představení v divadle. My jsme bez chlubení, ono to taky není ke chlubení, hráli v tý době 40, 45 představení za měsíc. Ale mně to nevadilo, protože já jsem pořád měl málo. Já jsem pořád chtěl hrát. Já bych hrál furt v jednom kuse.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě, u dvojáků mě ovšem děsí jedna věc, že v určitých chvílích nevím, jestli už jsem náhodou to neřek, to, co jsem ...
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Honzo, ale to my jsme hráli trojáky taky. A to je věc. A to jsme hráli Čochtana a když jsem už potřetí seděl ve studni a čekal na začátek toho představení, tak jsem opravdu to, co jsi zmínil, opravdu jsem pochyboval o tom, já jsem říkal, v který části jsme teď. Kde to je? Tak samozřejmě že si vzpomenu, když vylezu ven, to jako ne že by z toho měl člověk trauma, naskočí to, ale není to dobrý, to nemá smysl, že jo. Už to nemá ani smysl pro diváky. Tenkrát oni si nějak vzali někde do hlavy, že to chtějí vidět, a bylo to dvakrát prodaný a menažerka Jarmila Dvořáková zvaná Jája, protože chce pořadatelům vyhovět, tak říká tak dobře, že bysme to odehráli, dobře. Tak jsme začali odpoledne ve dvě hodiny hrát a v jedenáct hodin večer jsme byli ještě pořád na scéně. Jenom prohazovali lidi, ty unavený vyndali ven a dali tam zase čerstvý. A ty my jsme za 2,5 hodiny utahali a vyměnili. A to už není dobrý, protože opravdu už je to jenom setrvačnost, už to není, už to chce polejt živou vodou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakou živou vodu ty očekáváš nebo že tě třeba teď čeká? Mám teď na mysli nějakou příjemnou novou roli. Kyne nějaká třeba filmová nebo televizní?
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Zatím nekyne na mně žádná. Aspoň nevím, že by kynula. Ale já jsem vděčnej, Honzíku, za každou dobrou zprávu. Každá dobrá zpráva mě napumpuje. Těch blbejch zpráv je spousta a člověk se jenom brání a nechce je nechat na sebe úplně dolehnout. Ale baží po těch prímovejch, že jo. Když se dozvíš třeba, že jak teď laboruju s tou pitomou nohou, že ten masér, kterej mi dává nohu dohromady, připustí, že bych v sobotu už moh jít hrát, jo, to mě úplně nadchne. Pro mě se ti začne měnit svět. Mně se tam přilejvá do toho nějaký optimističtější barvy. Já nechci plácat, ale to je strašně důležitý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty mně, Pepo, jenom potvrzuješ tu moji starou pravdu, kterou já tvrdím pořád, že člověk, ten motor, který ho žene, je to, že se pořád na něco musí těšit.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
To je ono. Bez toho seš zoufalej. Bez toho seš zoufalej. Ale jak je to nádherný, když se máš na co těšit, když máš kolem sebe pár kamarádů, na který se těšíš, že se s nima setkáš, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pepo, moc ti děkuju za tvoji milou návštěvu. Byla příjemná jako vždycky a přeju ti, ať se ti hodně daří.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Ty seš strašně laskavej, Jeníku. Já ti děkuju. A já jsem si pro tebe chystal jednu příhodu, že ti ji odvyprávím, ale protože jsem nešikovnej a nedokázal jsem na ni přebruslit a taky jsem na ni trochu zapomněl, jsem si na ni vzpomněl až v rozloučení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sem s ní.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Můžu? My jsme totiž zažili úžasnou věc, přátelé, která se, nad kterou divadelník zaplesá. Hráli jsme v jednom divadle, já ho nebudu jmenovat, jo, a tam před začátkem se motali dva technikáři a ty byli ale notně opilí. A jenom se vyptávali, kdy bude konec. Já jsem říkal my jsme ještě nezačali. No on byl vožralej. Jenom kdy bude konec. Jsem říkal no, to my vám řekneme včas, to nebojte se, to poznáte. On říkal dobře, no, tak jo. A teď jsme stavěli dekoraci a oni znova přišli se stejnou otázkou. Já jsem říkal nebojte se, nepropásnete to. To je v pořádku. Odehráli jsme první půlku a šli jsme do šatny, jo, a vrátili jsme se, že hrajeme druhou půlku, a vytřeštili jsme oči, my měli sbalenou scénu. Oni mysleli, že už je to konec představení a protože chvátali někam posílit se alkoholem, tak aby nám zase udělali radost, tak nám sbalili celou scénu, zhasli, diváky nechali ..., to jim vůbec nevadilo, že diváci seděj v tom, a prchli z divadla pryč. Na rozloučenou, co my veselého zažíváme po cestách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nádhera. No, tak my už máme taky sbalenou scénu, tak s Pepou Dvořákem taky končíme dneska.
Josef DVOŘÁK, herec
--------------------
Přátelé, mějte se hezky, Honzo, měj se krásně. Děkuju vám, nashle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ahoj Pepo.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
