Josef Maršál: Do Toulavky budeme mít dost reportáží i dalších 10 let. Po milých tématech je poptávka

Dvacetileté výročí Toulavé kamery oslavili Josef Maršál a Iveta Toušlová společným vysíláním pořadu a podívali se i do minulosti na počáteční reportáže.

„My jsme samozřejmě viděli, jak jsme oba před těmi 20 lety vypadali. Já jsem byl takový hošíček, a zatímco se na mně věk už podepsal, tak Iveta pořád vypadá báječně. Je duchovní matka Toulavky a já jsem takový dělník, který asistuje při výchově toho našeho nezbedného děcka, které nám roste.“

Diváci chtějí milá témata

Úspěch Toulavky ho stále překvapuje a moc těší. „Už tenkrát jsme byli překvapeni, kolik je u nás krásných památek, zajímavých staveb a nesmírně šikovných lidí. A neustále je co hrát, pořád se rodí něco nového, rekonstruují se stavby, opravují se kaple, kostely, hrady a zámky. Takže se nebojím, že bychom dalších 10 let neměli dostatek reportáží. Já u toho ale asi už nebudu, protože ze mě bude vetchý stařík.“

Toulavou kameru si každou neděli pustí více než půl milionu diváků. Její obliba spočívá podle Josefa Maršála ve stabilní divácké obci a pozitivních tématech. „My tam neřešíme žádné zásadní problémy a negativní věci. Máme hezké obrázky, příjemné texty a mluvíme pomalejším tempem, takže i starší diváci jsou schopni to bez problémů vnímat. A po milých tématech je poptávka stále.“

Včelař a kaktusář

Pořad má převážně konzervativní diváky, takže ve vysílání Toulavky se v uplynulých letech žádné zásadní změny nekonaly. Změnilo se ale oblečení a vizáž průvodců, protože dnes se o ně starají profesionálové, zatímco dříve na to byli sami. „Tenkrát jsme dostali nějakou korunu a řekli nám, že si máme jít koupit něco na sebe. Když jsem se teď viděl na obrazovce před těmi lety, tak jsem si říkal, jak nás tam vůbec mohli pustit,“ vzpomíná s úsměvem Josef Maršál.

Příprava Toulavé kamery je časově velmi náročná, přesto si najde čas i na své koníčky. Tím největším jsou pro něj včelaření a pěstování kaktusů. „Komukoliv se včely, v tom dobrém slova smyslu, přimotají do života, tak je prostě musí milovat až do smrti. A kaktusy? Péče o ně mě nesmírně naplňuje, a ta radost, když vykvetou. Říká se přece, že květy kaktusů jsou pomíjivé jako dívčí pláč.“

A jak se Josef Maršál ke svým koníčkům vlastně dostal? Bylo to i díky Toulavé kameře? Kdy a na jakou práci nastoupil poprvé do České televize? Co všechno obnáší příprava Toulavky a kde se berou tipy na reportáže? Nejen to můžete slyšet v záznamu rozhovoru s Alex.