Josef Zoch - zpěvák
26. říjen 2012
Tandem
Hostem Tandemu byl zpěvák Josef Zoch, od kterého jste se například dozvěděli, co ho přivedlo k úvahám o Bohu, jak skládal kapitánské zkoušky nebo proč ho baví "dělat" rádio.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem je na startu, a tak se z rozhlasového studia hlásí Jan Rosák, všem přeje hezký den. Naproti mně už sedí dnešní host, jemuž asi nejvíc k srdci přirostly voda, lesy a romantická krajina jižních Čech. Dovede o tom taky zpívat a rozhodně se ve zpěvu nebrání ani citově zabarveným písním. Je to zpěvák, který tvrdí, že zpívat se dá o všem a sám to taky dokazuje. Hostem Tandemu je Josef Zoch. Zdravím vás, vítám. Dobrý den.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Dobrý den vám i všem posluchačům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vaše cesta k písničkám ovšem nebyla přímá, jak by se možná zdálo. Tak se na ty vaše profesní zákruty podíváme trošičku zblízka. A samozřejmě začneme s tím až po písničce, ale pozor, samozřejmě po písničce v podání mého hosta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak posluchač jako já řekne, díkybohu za to, že konečně ne tenor, ale baryton. Správný chlapský baryton Josefa Zocha. No, jenomže doba, do které se chci teď v tom úvodu vrátit, tak tam jste žádný baryton, ještě nedisponoval ničím takovým. To jste byl malý tenorek, protože jste se narodil. Kdepak to bylo?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak já jsem se narodil v Písku a dětství jsem prožíval v malebné vesničce Orlík nad Vltavou, kde je takový ten hezký zámek, také Orlická přehrada. A tyhle písničky jsme tam hrávali na kytaru odmalička. Můj první oblíbený hit byla písnička, tuším, od Václava Neckáře, a to když mi byly asi tři roky, tak jsem zpívával doma a všem návštěvám potom povinně Tu tykáru jsem koupil kvůli tobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tykáru?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Nebyl jsem schopen zazpívat kytaru, takže jsem zpíval tu tykáru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla kytara, se kterou jste si tykal. To je ale velice milý přebrept.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Takže takový byly ty začátky. Moje maminka zpívala lidovky, dechovku jako. Ne sice s žádným souborem, ale doma, tak jsem si zpíval s ní a něco jsem pochytal. Pak už k tomu přišla ta amatérská kytara, protože člověk byl samouk. No a písničky s holkama, že jo, hlavně večer u táboráku. A takový to bylo hezký, to dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale řekněte, ty písničky byly samozřejmě jenom tak jaksi přídavná hodnota, já bych tak řekl, protože sice jste oslňoval holky, ale asi jste si nedokázal tehdy představit, že by to mohlo být vaše povolání. Co jste si myslel, že vůbec budete dělat?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
To vůbec ne. Můj táta tam jezdil jako kapitán na výletní lodi a já jsem hodně času o prázdninách hlavně trávil s ním na lodi. Takže první takový výhledy do budoucna, to byly sny o tom, že bych taky mohl řídit tu loď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo dokonce až námořník?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
I tak jsem chtěl. Ale to nám naše maminka nepovolila, protože bych šel do Děčína do školy a ona měla takovou představu, že tam se pije na těch lodích a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak možná, že její představa nebyla tak daleko pravdy.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak. Takže z toho sešlo. No a když jsem teda ukončil základní školu, tak abych měl k té vodě opravdu blízko, tak jsem si vybral rybářskou, Střední rybářskou školu ve Vodňanech, která byla zakončená maturitou. No a ta škola byla velice dobrá hlavně z praktickýho hlediska. Bylo nás 36 v ročníku, 9 Slováků, protože to byla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Celostátní vlastně.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Federální tehdy. A po té škole jsem nejdřív nastoupil do práce, ale pak jsem si dodělával ještě další školu, vysokou zemědělskou, obor meliorace a vodní hospodářství. No, ale těsně před revolucí jsem nastoupil v zemědělským nakladatelství, což byl takový můj sen dostat se do nějakýho odbornýho časopisu. Tehdy vycházely takový ty měsíčník, jako byla Myslivost, že jo, Rybářství, Chatař, Chalupář. Takže tam jsem se dostal mezi správný lidi, protože mezi těma jsem získal potom určitý kontakty a známosti a postupem času tak hlavně po tý revoluci jsem se dostal vlastně mezi lidi, který mě přivedli až k rozhlasovýmu vysílání, vydávání časopisu, ale hlavně jsem mohl zpívat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já teď bych se rád Josefa Zocha, mého dnešního hosta, zeptal na věci, na které bych se za normálních okolností ptal třeba až někdy na konci. Ale když se věnujeme takovým věcem trošičku soukromým, niterným, intimnějším. Ale já se zeptám rovnou, protože mě to ohromně zajímá. Vy jste se někde vyjádřil, že byste se rád jaksi věnoval takovým filozofickým úvahám o životě, vesmíru, o víře v Boha. Co vás k tomu vede a jak to chcete praktikovat?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
No, tak víte, jak to je v životě, člověk je někdy nahoře, někdy dole. Takové období jsem měl i já, kdy jsem v podstatě měl pocit, že ne všechno, co dělám, dělám dobře. Tak jsem vlastně dostal nápad se skladatelem Pavlem Krejčou, že bychom mohli natočit křesťanský písně v takový tý podobě gosplu. A já jsem něco zkusil nazpívat a po vzoru ostatních interpretů jsme si tak poslouchali ty písničky. A řada lidí zpívá o Bohu a to, ale na některých těch písních poznáte, že nejsou duchovní, že to prostě je jenom zazpívaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na efekt.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Na efekt a tak. A tak jsem se rozhodl a prostě jsem mezi ty křesťany vyrazil a vyvinulo se to takovým způsobem, že jsem skončil, to bylo někdy na přelomu roku 98 a 99, až v Bruselu na takovým sympóziu prostě celosvětovým, kde bylo 2,5 tisíce křesťanů, lidí, kteří nějakým způsobem pracujou v různých médiích. Já jsem tehdy už provozoval rádio a taky jsme tam vysílali křesťanskej pořad a díky tomu jsem se tam dostal. A absolvoval jsem tam biblickou školu, takže já mám papír na to, že bych mohl vlastně dělat i pastora.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kazatele?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
I kazatele v apoštolský církvi. Ale protože si nemyslím, že bych byl tím správným vzorem, co se týká života. Člověk totiž, když něco říká nebo káže, tak by měl vlastně dávat ten svůj vlastní vzor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neměl by kázat vodu a pít víno, že jo.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak, tak, tak. No a to já jaksi jsem si neuměl některý věci jako kouření a mně se pořád líbí děvčata, tak to jsem si prostě nedovedl představit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tomu rozumím, ano. To se dá pochopit.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
No, ale přes to všechno tahle ta zkušenost prostě mě přivedla k tomu, že jsme teda udělali nádherný písničky a já jsem potom jezdil řadu koncertů po kostelích, který měly neuvěřitelnou atmosféru, bylo tam hodně lidí. A myslím si, že i na některých těch koncertech a ty lidi, který tam byli, si to velmi dobře budou pamatovat až do konce života možná, se děly i takový věci, který i já nedokážu vysvětlit. Na jednom koncertě tady v Činěvsi u Nymburka prostě v krásným kostele, byl vánoční koncert a bylo tam plno, asi 400 lidí, ty stáli jako venku skoro, protože se tam všichni nevešli. A vepředu v druhý lavici seděla rodina s malým postiženým dítětem. Já jsem nad tím dítětem stál a tak jako jsem zpíval ty písně a ruce sem tam takhle na něj měl jako namířené a to dítě, ač se nikdy nehýbalo, bylo vlastně nehybný, tak na tom koncertě se začalo hejbat. A ty lidi potom, byli to profesoři, kteří učili na vysoké škole, za mnou chodili a já jsem jim nedokázal nijak pomoct, protože to vopravdu trvalo jenom tu chvilku, nic jsem nevysvětlil. Ale možná, že nějaká ta energie skrze mne se tam projevila. Tak i takovýhle zážitky z toho mám. A myslím si, že tam, kde ty koncerty byly, přišli na to lidi, tak si to určitě budou pamatovat hodně dlouho, protože to bylo něco neobvyklýho.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice zajímavý život prožíval a prožívá můj host Josef Zoch. Už se tady zmínil, že vystudoval vlastně rybářskou technickou školu ve Vodňanech, potom vysokou školu, pracoval jste jako zootechnik. Taky jste ještě zatajil, že jste byl zahradníkem. To se mi moc líbí taky.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
To bylo v minulém režimu. A tak jako všichni nadávali, že prostě to není úplně vono. Já si nemůžu stěžovat, alespoň z hlediska toho životního stylu, že bych se měl nějak špatně. Sice jsem třeba neuspěl s tou muzikou, protože jsem se nedostal prostě nikam, ale měli jsme 3,5 tisíce metrů čtverečních zahradu velikou a na tom jsem měl dva skleníky a tehdy prostě začaly, někdy od roku 84, jestli si vzpomínáte, takový ty trhy, že jo, na Pankráci a v Holešovicích, takže jsme jezdili prodávat do trhu. Chovali jsme slepice a králíky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, to je dneska velmi aktuální náhodou, ano.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
A kytky. Já jsem pěstoval tulipány na MDŽ, hlavně na dušičky jsem měl krásný chryzantémy, Vánoce. Tam bylo takový jako těch období, kdy se prostě něco dalo dělat, což ale se po tý revoluci zhroutilo, protože se sem začaly dovážet levný kytky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Holandska a podobně.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Z Holandska, z Polska a podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale já bych se chtěl dostat taky konečně k tomu vašemu profesionálnímu muzikantství. Vy jste, jestli se nepletu, po osmdesátém devátém jste začal opravdu jako profesionální muzikant, natočil jste album Blues posledního vlaku, docela známé, se skupinou Country Story. No a pak jste v podstatě muziku vydával taky, nejen muziku. A od roku 2002, teď nevím, jestli se nepletu, jste začal podnikat taky v našem oboru, to znamená rozhlasovém vysílání. Dneska máte Jihočeské rádio, to můžu asi určitě říct, to není asi veliká konkurence pro Český rozhlas. Ale v jihočeském regionu máte své místo. Jak se daří?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak těch rádií je hodně, 80 rádií v podstatě v takový malý zemi, jako jsme my, je hodně. Takže, když si člověk projíždí prostě ty frekvence, tak vlastně není kousíček, kterej byl prázdnej, všude něco hraje. A já jsem to rádio začal dělat, já už ho dělám teda dýl, ale byla tam taková pauza, která byla přerušená, a sice nebyla mi prodloužená licence. Já jsem se odvolal, vyhrál jsem nějaký soudní řízení, takže jsem vlastně dostal možnost od Rady pro rozhlasový a televizní vysílání mít rádio nové. To rádio vysílá 5 let a myslím si, že už samo o sobě, když rádio vysílá 5 let, je úspěch, protože nevím, jestli to bude úplně přesně na 100 procent pravda, ale těch provozovatelů, jako jsem já, jsme tady asi 3 jenom, který to takhle dělají sami a nepodlíhají žádnýmu většímu ekonomickýmu souboru nebo sdružení. Takže to si myslím, že je svým způsobem úspěch. To rádio je mířený do toho regionu, protože právě z hlediska toho, že ty ostatní rádia se spíš tak jako centralizujou sem do Prahy a vytvářejí takový celoplošný seskupení, tak do těch regionů prostě se jde málo. Zaplaťpánbůh za vás taky, že prostě Českej rozhlas pořád takhle se věnuje těm regionům.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem. Dnes je jeho hostem Josef Zoch, zpěvák, rozhlasový podnikatel. Jak byste se ještě charakterizoval?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Jako /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Občasný námořník.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Občanský námořník, protože to jsme vlastně nedopověděli tu mojí příhodu. Mně se skutečně částečně ten sen splnil. Já jsem taky jednu dobu vlastnil tři výletní parníky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu se ještě dostaneme. Ale mně se docela hodí ty parníky proto, že vámi vybraný klasik českého humoru podobně jako vy taky, ale on jezdil jako účinkující na různých parnících, hlavně v německy mluvících zemích. Mluvíme o Felixovi Holzmanovi. Tak jako česky, tak mluvil i německy, a dokonce v té němčině dělal legraci.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Ten se setkal s mým otcem někde právě na tom parníku taky, ale já si to nepamatuju, protože jsem byl malej kluk, takže na tom představení jsem prostě nebyl tehdy. Ale táta vždycky, když byla nějaká oslava, tak si vzpomínám na to, že se oblíkal, měl takový brejle, prostě klobouček a toho Felixe Holzmana napodoboval. Tak potom už, když jsem byl větší, tak jsem si pořídil nějaké nahrávky a vopravdu tenhle ten člověk s tím jeho humorem je pro mě nepřekonatelnej z hlediska těch ostatních, kteří to dělají, protože jeho scénky vopravdu nemají chybu. Já si vzpomínám na to, jak jako kluci jsme si na něj taky hráli trošku. A nejvíc se nám líbila ta scénka Alibi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si ji teď díky vám dáme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vracíme se v povídání mého hosta Josefa Zocha k těm lodím. Vy jste to trošičku nakousl, já jsem vás zarazil, protože jsem si říkal, že by to zasloužilo trošičku širší povídání. Vy jste těch lodí měl tedy víc?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Měli jsme se ženou tři parníky výletní na Orlíku. A já jsem si prostě na to udělal papíry, taky jsem si udělal ty kapitánský zkoušky. Ale vůbec to nebyla žádná legrace, protože musíte začít skutečně jako plavčík, dva roky vodkroutit jako plavčík na tý lodi, pak vás pustějí teprve k lodnickejm zkouškám, takže po dvou letech jsem si udělal lodnický zkoušky. Já jsem vlastnil lodi, měl jsem najatýho kapitána, kterýmu jsem dělal lodníka. A další dva roky jsem vlastně sbíral praxi jako lodník a 180 dní jsem sbíral praxi pod dohledem toho kapitána, kdy jsem teda mohl být za kormidlem. No a pak, když jsem na plavební správu doložil praxi potvrzenou, tak jsem se mohl zúčastnit testu. To byla taková docela další maturita. Nebylo to, kor v mým věku, nic jednoduchýho se to naučit. Copak ty testy, to ještě s ohledem na to, že dneska díky internetu se to dá prostě cvičit na počítači, tak tam byl zeměpis třeba, lodní historie, stavba lodí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To v podstatě musíte umět tolik, abyste mohl vyrazit nejen po Orlíku, po přehradě, ale třeba i na moře, že jo?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak, tak, tak. Byly tam i ústní zkoušky a to musím říct, že jsem měl velký štěstí, protože nám vodešlo zrovna na tý jedný lodi vstřikovací čerpadlo, takže mi ho přijeli opravovat a já jsem se na to díval, jak to dělají a trošku jsme se vo tom bavili. A já potom, když jsem přišel na ty zkoušky, tak jsem si vytáhl to vstřikovací čerpadlo. Takže jsem to docela dobře popsal a zkoušky jsem udělal. Ty lodě jsme měli asi 5 roků. Jezdil jsem si i jako kapitán. Dodnes jezdím různě, tam, kde mám kamarády třeba vystřídat dovolený nějaký a tak, jen tak pro radost si zajezdit. Na to musí mít člověk talent a ne každej kapitán, když někde jezdí, jsou třeba i kapitáni, který jezdili do Hamburku po Labi a přijdou na to jezero a s tou lodí prostě jim to nejde, protože jsou zvyklý na ten proud.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A furt rovně.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Ty manévry prostě jsou tam jiný, ty zákonitosti. Takže těch kapitánů všeobecně dneska je hrozně málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já myslím, že vy jste ale opravdu, kdo Josefa Zocha zná, tak mi dá zapravdu, hezkej typ kapitána. Máte kapitánskou čepici?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Mám i uniformu. A dokonce letos jsem jezdil na lodi na Velešický přehradě, kde je ta loď udělaná tak, je to pro 150 lidí a tam sedíte na tom můstku kapitánským u toho kormidla, ale jste jakoby mezi těma lidma, není to uzavřená prostora. Takže voni kvůli mně udělali takovou aparaturu s mikrofonem bezdrátovým a já jsem vezl ty lidi a teď jsem je prostě přivítal na lodi, protože je to na Vysočině, že jo, tak jsem říkal, tak si pojďme zazpívat. Začal jsem zpívat písničku Vysočina a Zlatí úhoři a voni z toho byli úplně překvapený, co se to tam děje. Byl to taky hezkej zážitek, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak když se tak Josefu Zochovi vedlo a slušelo mu to za tím kormidelním kolem, tak si člověk řekne, proč jaksi u toho nevydržel. Ale já mám takový pocit, že nejsou pořád jenom krásné chvíle i na té vodní hladině, že někdy je docela zčeřená, že se prostě člověk v tomhle tom podnikání taky může dostat do chvílí, kdy mu zase až tak příliš jaksi nevoní. Stane se nebo stalo se vám, že vás to už přestalo jaksi brát?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
No, začali jsme dělat rádio a prostě víte, jak to je v životě, člověk najednou zjistí, že nemůže sedět jedním zadkem na třech židlích. Já jsem v té době seděl na třech židlích, bylo to hodně složitý. Ten můj zadek zase není tak velikej. Tak jsem se musel rozhodnout hodně rychle, jestli zůstanu u těch lodí, anebo jestli využiju té příležitosti, která prostě nepřichází každým dnem, dělat rádio. A to rádio i to zpívání přece jenom člověk bere jako určitý svoje poslání taky v životě, že jo. I vy jste tady kvůli tomu, abyste působil na lidi. Já jsem nikdy neměl příležitost vám to říct, a tak vám to řeknu teď, vy jste taková přirozená autorita moderátorská a vzbuzujete ve mně například takovej respekt, což je dobře. A ty lidi právě, jako jste vy, by měli dělat tuhle práci, protože si myslím, že to máte jako svoje životní poslání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste řekl moc hezky. Já to beru. Díky.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
A podobně jsem to prostě cítil u sebe, že to rádio bych mohl dělat, tak jsem prostě tu lodní dopravu prodal a i některý ty finance, který jsme vlastně z toho získali, jsme potom vložili do rozjezdu toho rádia. Takže takhle to je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kromě toho, že Josef Zoch tady zmínil velice letmo, že začal podnikat se svou manželkou, paní Dagmar, je to tak, tak jste nezmínil více ze svého soukromí. Ne, že bych vás do toho chtěl teď nějak vmanévrovat, ale určitě se pochlubíte, že máte 4 děti. Je to tak, jo? Co dělají?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Mám 4 děti. 2 nebo 3 vlastně děti jsou v Praze, protože já jsem dost dlouho žil v Praze, asi 24 roků a děti tady zůstaly. Podniká tady syn velmi úspěšně, má jako docela dobrou zásilkovou službu. A 2 dcery, jedna čeká teď druhé miminko, takže vlastně já už jsem trojnásobný dědeček taky. A pak mám ještě 2 dcery. Jedna dodělala maturitu, zatím se rozhoduje, co dál. A ta druhá, která tady dodělala maturitu letos, tak ta začala teď na vysoké škole v Budějovicích studovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samá radost z dětí.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
No, tak nemůžu si stěžovat jako, ale nesmím to zakřiknout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nestěžujte si na ně. Tak, přesně. No a co vás čeká jaksi osobně? Co je před vámi třeba v rádiu, zpívání?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Dostal jsem teď nabídku od svého přítele Karla Peterky, který rozjel takovou docela zajímavou televizi, snad to říct můžeme, ale to je takovej docela fenomén, je to namířený na starší lidi. Ale ta televize se šíří, někdo nám to dokonce v jednom dopise tak napsal, jako tyfus. Ale nevím, no. Rozhoduju se, jestli do toho jít, nebo nejít. Mluvili jsme o tom. Člověk má pouze nějakou kapacitu. Já taky se musím přiznat, že jsem po infarktu už, kterej mě trošku vystrašil, a tak musím vopatrně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, tak, opatrně, přiměřeně samozřejmě věku, zdraví a vůbec. Ale s hrdým čelem a čestně, tak, jak si myslím, že jste doposud žil a žijete. Moc děkuju. Josef Zoch byl dnes hostem Tandemu a nepochybně i vás zaujalo jeho zajímavé vyprávění. Za tu dnešní návštěvu vám moc děkuju.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Já vám taky. Děkuju moc.
--------------------
Tandem je na startu, a tak se z rozhlasového studia hlásí Jan Rosák, všem přeje hezký den. Naproti mně už sedí dnešní host, jemuž asi nejvíc k srdci přirostly voda, lesy a romantická krajina jižních Čech. Dovede o tom taky zpívat a rozhodně se ve zpěvu nebrání ani citově zabarveným písním. Je to zpěvák, který tvrdí, že zpívat se dá o všem a sám to taky dokazuje. Hostem Tandemu je Josef Zoch. Zdravím vás, vítám. Dobrý den.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Dobrý den vám i všem posluchačům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vaše cesta k písničkám ovšem nebyla přímá, jak by se možná zdálo. Tak se na ty vaše profesní zákruty podíváme trošičku zblízka. A samozřejmě začneme s tím až po písničce, ale pozor, samozřejmě po písničce v podání mého hosta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak posluchač jako já řekne, díkybohu za to, že konečně ne tenor, ale baryton. Správný chlapský baryton Josefa Zocha. No, jenomže doba, do které se chci teď v tom úvodu vrátit, tak tam jste žádný baryton, ještě nedisponoval ničím takovým. To jste byl malý tenorek, protože jste se narodil. Kdepak to bylo?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak já jsem se narodil v Písku a dětství jsem prožíval v malebné vesničce Orlík nad Vltavou, kde je takový ten hezký zámek, také Orlická přehrada. A tyhle písničky jsme tam hrávali na kytaru odmalička. Můj první oblíbený hit byla písnička, tuším, od Václava Neckáře, a to když mi byly asi tři roky, tak jsem zpívával doma a všem návštěvám potom povinně Tu tykáru jsem koupil kvůli tobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tykáru?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Nebyl jsem schopen zazpívat kytaru, takže jsem zpíval tu tykáru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla kytara, se kterou jste si tykal. To je ale velice milý přebrept.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Takže takový byly ty začátky. Moje maminka zpívala lidovky, dechovku jako. Ne sice s žádným souborem, ale doma, tak jsem si zpíval s ní a něco jsem pochytal. Pak už k tomu přišla ta amatérská kytara, protože člověk byl samouk. No a písničky s holkama, že jo, hlavně večer u táboráku. A takový to bylo hezký, to dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale řekněte, ty písničky byly samozřejmě jenom tak jaksi přídavná hodnota, já bych tak řekl, protože sice jste oslňoval holky, ale asi jste si nedokázal tehdy představit, že by to mohlo být vaše povolání. Co jste si myslel, že vůbec budete dělat?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
To vůbec ne. Můj táta tam jezdil jako kapitán na výletní lodi a já jsem hodně času o prázdninách hlavně trávil s ním na lodi. Takže první takový výhledy do budoucna, to byly sny o tom, že bych taky mohl řídit tu loď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo dokonce až námořník?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
I tak jsem chtěl. Ale to nám naše maminka nepovolila, protože bych šel do Děčína do školy a ona měla takovou představu, že tam se pije na těch lodích a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak možná, že její představa nebyla tak daleko pravdy.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak. Takže z toho sešlo. No a když jsem teda ukončil základní školu, tak abych měl k té vodě opravdu blízko, tak jsem si vybral rybářskou, Střední rybářskou školu ve Vodňanech, která byla zakončená maturitou. No a ta škola byla velice dobrá hlavně z praktickýho hlediska. Bylo nás 36 v ročníku, 9 Slováků, protože to byla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Celostátní vlastně.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Federální tehdy. A po té škole jsem nejdřív nastoupil do práce, ale pak jsem si dodělával ještě další školu, vysokou zemědělskou, obor meliorace a vodní hospodářství. No, ale těsně před revolucí jsem nastoupil v zemědělským nakladatelství, což byl takový můj sen dostat se do nějakýho odbornýho časopisu. Tehdy vycházely takový ty měsíčník, jako byla Myslivost, že jo, Rybářství, Chatař, Chalupář. Takže tam jsem se dostal mezi správný lidi, protože mezi těma jsem získal potom určitý kontakty a známosti a postupem času tak hlavně po tý revoluci jsem se dostal vlastně mezi lidi, který mě přivedli až k rozhlasovýmu vysílání, vydávání časopisu, ale hlavně jsem mohl zpívat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já teď bych se rád Josefa Zocha, mého dnešního hosta, zeptal na věci, na které bych se za normálních okolností ptal třeba až někdy na konci. Ale když se věnujeme takovým věcem trošičku soukromým, niterným, intimnějším. Ale já se zeptám rovnou, protože mě to ohromně zajímá. Vy jste se někde vyjádřil, že byste se rád jaksi věnoval takovým filozofickým úvahám o životě, vesmíru, o víře v Boha. Co vás k tomu vede a jak to chcete praktikovat?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
No, tak víte, jak to je v životě, člověk je někdy nahoře, někdy dole. Takové období jsem měl i já, kdy jsem v podstatě měl pocit, že ne všechno, co dělám, dělám dobře. Tak jsem vlastně dostal nápad se skladatelem Pavlem Krejčou, že bychom mohli natočit křesťanský písně v takový tý podobě gosplu. A já jsem něco zkusil nazpívat a po vzoru ostatních interpretů jsme si tak poslouchali ty písničky. A řada lidí zpívá o Bohu a to, ale na některých těch písních poznáte, že nejsou duchovní, že to prostě je jenom zazpívaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na efekt.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Na efekt a tak. A tak jsem se rozhodl a prostě jsem mezi ty křesťany vyrazil a vyvinulo se to takovým způsobem, že jsem skončil, to bylo někdy na přelomu roku 98 a 99, až v Bruselu na takovým sympóziu prostě celosvětovým, kde bylo 2,5 tisíce křesťanů, lidí, kteří nějakým způsobem pracujou v různých médiích. Já jsem tehdy už provozoval rádio a taky jsme tam vysílali křesťanskej pořad a díky tomu jsem se tam dostal. A absolvoval jsem tam biblickou školu, takže já mám papír na to, že bych mohl vlastně dělat i pastora.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kazatele?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
I kazatele v apoštolský církvi. Ale protože si nemyslím, že bych byl tím správným vzorem, co se týká života. Člověk totiž, když něco říká nebo káže, tak by měl vlastně dávat ten svůj vlastní vzor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neměl by kázat vodu a pít víno, že jo.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak, tak, tak. No a to já jaksi jsem si neuměl některý věci jako kouření a mně se pořád líbí děvčata, tak to jsem si prostě nedovedl představit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tomu rozumím, ano. To se dá pochopit.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
No, ale přes to všechno tahle ta zkušenost prostě mě přivedla k tomu, že jsme teda udělali nádherný písničky a já jsem potom jezdil řadu koncertů po kostelích, který měly neuvěřitelnou atmosféru, bylo tam hodně lidí. A myslím si, že i na některých těch koncertech a ty lidi, který tam byli, si to velmi dobře budou pamatovat až do konce života možná, se děly i takový věci, který i já nedokážu vysvětlit. Na jednom koncertě tady v Činěvsi u Nymburka prostě v krásným kostele, byl vánoční koncert a bylo tam plno, asi 400 lidí, ty stáli jako venku skoro, protože se tam všichni nevešli. A vepředu v druhý lavici seděla rodina s malým postiženým dítětem. Já jsem nad tím dítětem stál a tak jako jsem zpíval ty písně a ruce sem tam takhle na něj měl jako namířené a to dítě, ač se nikdy nehýbalo, bylo vlastně nehybný, tak na tom koncertě se začalo hejbat. A ty lidi potom, byli to profesoři, kteří učili na vysoké škole, za mnou chodili a já jsem jim nedokázal nijak pomoct, protože to vopravdu trvalo jenom tu chvilku, nic jsem nevysvětlil. Ale možná, že nějaká ta energie skrze mne se tam projevila. Tak i takovýhle zážitky z toho mám. A myslím si, že tam, kde ty koncerty byly, přišli na to lidi, tak si to určitě budou pamatovat hodně dlouho, protože to bylo něco neobvyklýho.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice zajímavý život prožíval a prožívá můj host Josef Zoch. Už se tady zmínil, že vystudoval vlastně rybářskou technickou školu ve Vodňanech, potom vysokou školu, pracoval jste jako zootechnik. Taky jste ještě zatajil, že jste byl zahradníkem. To se mi moc líbí taky.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
To bylo v minulém režimu. A tak jako všichni nadávali, že prostě to není úplně vono. Já si nemůžu stěžovat, alespoň z hlediska toho životního stylu, že bych se měl nějak špatně. Sice jsem třeba neuspěl s tou muzikou, protože jsem se nedostal prostě nikam, ale měli jsme 3,5 tisíce metrů čtverečních zahradu velikou a na tom jsem měl dva skleníky a tehdy prostě začaly, někdy od roku 84, jestli si vzpomínáte, takový ty trhy, že jo, na Pankráci a v Holešovicích, takže jsme jezdili prodávat do trhu. Chovali jsme slepice a králíky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, to je dneska velmi aktuální náhodou, ano.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
A kytky. Já jsem pěstoval tulipány na MDŽ, hlavně na dušičky jsem měl krásný chryzantémy, Vánoce. Tam bylo takový jako těch období, kdy se prostě něco dalo dělat, což ale se po tý revoluci zhroutilo, protože se sem začaly dovážet levný kytky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Holandska a podobně.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Z Holandska, z Polska a podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale já bych se chtěl dostat taky konečně k tomu vašemu profesionálnímu muzikantství. Vy jste, jestli se nepletu, po osmdesátém devátém jste začal opravdu jako profesionální muzikant, natočil jste album Blues posledního vlaku, docela známé, se skupinou Country Story. No a pak jste v podstatě muziku vydával taky, nejen muziku. A od roku 2002, teď nevím, jestli se nepletu, jste začal podnikat taky v našem oboru, to znamená rozhlasovém vysílání. Dneska máte Jihočeské rádio, to můžu asi určitě říct, to není asi veliká konkurence pro Český rozhlas. Ale v jihočeském regionu máte své místo. Jak se daří?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak těch rádií je hodně, 80 rádií v podstatě v takový malý zemi, jako jsme my, je hodně. Takže, když si člověk projíždí prostě ty frekvence, tak vlastně není kousíček, kterej byl prázdnej, všude něco hraje. A já jsem to rádio začal dělat, já už ho dělám teda dýl, ale byla tam taková pauza, která byla přerušená, a sice nebyla mi prodloužená licence. Já jsem se odvolal, vyhrál jsem nějaký soudní řízení, takže jsem vlastně dostal možnost od Rady pro rozhlasový a televizní vysílání mít rádio nové. To rádio vysílá 5 let a myslím si, že už samo o sobě, když rádio vysílá 5 let, je úspěch, protože nevím, jestli to bude úplně přesně na 100 procent pravda, ale těch provozovatelů, jako jsem já, jsme tady asi 3 jenom, který to takhle dělají sami a nepodlíhají žádnýmu většímu ekonomickýmu souboru nebo sdružení. Takže to si myslím, že je svým způsobem úspěch. To rádio je mířený do toho regionu, protože právě z hlediska toho, že ty ostatní rádia se spíš tak jako centralizujou sem do Prahy a vytvářejí takový celoplošný seskupení, tak do těch regionů prostě se jde málo. Zaplaťpánbůh za vás taky, že prostě Českej rozhlas pořád takhle se věnuje těm regionům.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem. Dnes je jeho hostem Josef Zoch, zpěvák, rozhlasový podnikatel. Jak byste se ještě charakterizoval?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Jako /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Občasný námořník.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Občanský námořník, protože to jsme vlastně nedopověděli tu mojí příhodu. Mně se skutečně částečně ten sen splnil. Já jsem taky jednu dobu vlastnil tři výletní parníky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu se ještě dostaneme. Ale mně se docela hodí ty parníky proto, že vámi vybraný klasik českého humoru podobně jako vy taky, ale on jezdil jako účinkující na různých parnících, hlavně v německy mluvících zemích. Mluvíme o Felixovi Holzmanovi. Tak jako česky, tak mluvil i německy, a dokonce v té němčině dělal legraci.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Ten se setkal s mým otcem někde právě na tom parníku taky, ale já si to nepamatuju, protože jsem byl malej kluk, takže na tom představení jsem prostě nebyl tehdy. Ale táta vždycky, když byla nějaká oslava, tak si vzpomínám na to, že se oblíkal, měl takový brejle, prostě klobouček a toho Felixe Holzmana napodoboval. Tak potom už, když jsem byl větší, tak jsem si pořídil nějaké nahrávky a vopravdu tenhle ten člověk s tím jeho humorem je pro mě nepřekonatelnej z hlediska těch ostatních, kteří to dělají, protože jeho scénky vopravdu nemají chybu. Já si vzpomínám na to, jak jako kluci jsme si na něj taky hráli trošku. A nejvíc se nám líbila ta scénka Alibi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si ji teď díky vám dáme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vracíme se v povídání mého hosta Josefa Zocha k těm lodím. Vy jste to trošičku nakousl, já jsem vás zarazil, protože jsem si říkal, že by to zasloužilo trošičku širší povídání. Vy jste těch lodí měl tedy víc?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Měli jsme se ženou tři parníky výletní na Orlíku. A já jsem si prostě na to udělal papíry, taky jsem si udělal ty kapitánský zkoušky. Ale vůbec to nebyla žádná legrace, protože musíte začít skutečně jako plavčík, dva roky vodkroutit jako plavčík na tý lodi, pak vás pustějí teprve k lodnickejm zkouškám, takže po dvou letech jsem si udělal lodnický zkoušky. Já jsem vlastnil lodi, měl jsem najatýho kapitána, kterýmu jsem dělal lodníka. A další dva roky jsem vlastně sbíral praxi jako lodník a 180 dní jsem sbíral praxi pod dohledem toho kapitána, kdy jsem teda mohl být za kormidlem. No a pak, když jsem na plavební správu doložil praxi potvrzenou, tak jsem se mohl zúčastnit testu. To byla taková docela další maturita. Nebylo to, kor v mým věku, nic jednoduchýho se to naučit. Copak ty testy, to ještě s ohledem na to, že dneska díky internetu se to dá prostě cvičit na počítači, tak tam byl zeměpis třeba, lodní historie, stavba lodí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To v podstatě musíte umět tolik, abyste mohl vyrazit nejen po Orlíku, po přehradě, ale třeba i na moře, že jo?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Tak, tak, tak. Byly tam i ústní zkoušky a to musím říct, že jsem měl velký štěstí, protože nám vodešlo zrovna na tý jedný lodi vstřikovací čerpadlo, takže mi ho přijeli opravovat a já jsem se na to díval, jak to dělají a trošku jsme se vo tom bavili. A já potom, když jsem přišel na ty zkoušky, tak jsem si vytáhl to vstřikovací čerpadlo. Takže jsem to docela dobře popsal a zkoušky jsem udělal. Ty lodě jsme měli asi 5 roků. Jezdil jsem si i jako kapitán. Dodnes jezdím různě, tam, kde mám kamarády třeba vystřídat dovolený nějaký a tak, jen tak pro radost si zajezdit. Na to musí mít člověk talent a ne každej kapitán, když někde jezdí, jsou třeba i kapitáni, který jezdili do Hamburku po Labi a přijdou na to jezero a s tou lodí prostě jim to nejde, protože jsou zvyklý na ten proud.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A furt rovně.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Ty manévry prostě jsou tam jiný, ty zákonitosti. Takže těch kapitánů všeobecně dneska je hrozně málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já myslím, že vy jste ale opravdu, kdo Josefa Zocha zná, tak mi dá zapravdu, hezkej typ kapitána. Máte kapitánskou čepici?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Mám i uniformu. A dokonce letos jsem jezdil na lodi na Velešický přehradě, kde je ta loď udělaná tak, je to pro 150 lidí a tam sedíte na tom můstku kapitánským u toho kormidla, ale jste jakoby mezi těma lidma, není to uzavřená prostora. Takže voni kvůli mně udělali takovou aparaturu s mikrofonem bezdrátovým a já jsem vezl ty lidi a teď jsem je prostě přivítal na lodi, protože je to na Vysočině, že jo, tak jsem říkal, tak si pojďme zazpívat. Začal jsem zpívat písničku Vysočina a Zlatí úhoři a voni z toho byli úplně překvapený, co se to tam děje. Byl to taky hezkej zážitek, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak když se tak Josefu Zochovi vedlo a slušelo mu to za tím kormidelním kolem, tak si člověk řekne, proč jaksi u toho nevydržel. Ale já mám takový pocit, že nejsou pořád jenom krásné chvíle i na té vodní hladině, že někdy je docela zčeřená, že se prostě člověk v tomhle tom podnikání taky může dostat do chvílí, kdy mu zase až tak příliš jaksi nevoní. Stane se nebo stalo se vám, že vás to už přestalo jaksi brát?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
No, začali jsme dělat rádio a prostě víte, jak to je v životě, člověk najednou zjistí, že nemůže sedět jedním zadkem na třech židlích. Já jsem v té době seděl na třech židlích, bylo to hodně složitý. Ten můj zadek zase není tak velikej. Tak jsem se musel rozhodnout hodně rychle, jestli zůstanu u těch lodí, anebo jestli využiju té příležitosti, která prostě nepřichází každým dnem, dělat rádio. A to rádio i to zpívání přece jenom člověk bere jako určitý svoje poslání taky v životě, že jo. I vy jste tady kvůli tomu, abyste působil na lidi. Já jsem nikdy neměl příležitost vám to říct, a tak vám to řeknu teď, vy jste taková přirozená autorita moderátorská a vzbuzujete ve mně například takovej respekt, což je dobře. A ty lidi právě, jako jste vy, by měli dělat tuhle práci, protože si myslím, že to máte jako svoje životní poslání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste řekl moc hezky. Já to beru. Díky.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
A podobně jsem to prostě cítil u sebe, že to rádio bych mohl dělat, tak jsem prostě tu lodní dopravu prodal a i některý ty finance, který jsme vlastně z toho získali, jsme potom vložili do rozjezdu toho rádia. Takže takhle to je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kromě toho, že Josef Zoch tady zmínil velice letmo, že začal podnikat se svou manželkou, paní Dagmar, je to tak, tak jste nezmínil více ze svého soukromí. Ne, že bych vás do toho chtěl teď nějak vmanévrovat, ale určitě se pochlubíte, že máte 4 děti. Je to tak, jo? Co dělají?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Mám 4 děti. 2 nebo 3 vlastně děti jsou v Praze, protože já jsem dost dlouho žil v Praze, asi 24 roků a děti tady zůstaly. Podniká tady syn velmi úspěšně, má jako docela dobrou zásilkovou službu. A 2 dcery, jedna čeká teď druhé miminko, takže vlastně já už jsem trojnásobný dědeček taky. A pak mám ještě 2 dcery. Jedna dodělala maturitu, zatím se rozhoduje, co dál. A ta druhá, která tady dodělala maturitu letos, tak ta začala teď na vysoké škole v Budějovicích studovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samá radost z dětí.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
No, tak nemůžu si stěžovat jako, ale nesmím to zakřiknout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nestěžujte si na ně. Tak, přesně. No a co vás čeká jaksi osobně? Co je před vámi třeba v rádiu, zpívání?
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Dostal jsem teď nabídku od svého přítele Karla Peterky, který rozjel takovou docela zajímavou televizi, snad to říct můžeme, ale to je takovej docela fenomén, je to namířený na starší lidi. Ale ta televize se šíří, někdo nám to dokonce v jednom dopise tak napsal, jako tyfus. Ale nevím, no. Rozhoduju se, jestli do toho jít, nebo nejít. Mluvili jsme o tom. Člověk má pouze nějakou kapacitu. Já taky se musím přiznat, že jsem po infarktu už, kterej mě trošku vystrašil, a tak musím vopatrně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, tak, opatrně, přiměřeně samozřejmě věku, zdraví a vůbec. Ale s hrdým čelem a čestně, tak, jak si myslím, že jste doposud žil a žijete. Moc děkuju. Josef Zoch byl dnes hostem Tandemu a nepochybně i vás zaujalo jeho zajímavé vyprávění. Za tu dnešní návštěvu vám moc děkuju.
Josef ZOCH, zpěvák
--------------------
Já vám taky. Děkuju moc.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
