Jsme moc tlustí, anebo hubení? Jak se vidíme?
19. květen 2011
Čtvrtina obézních žen si myslí, že jsou štíhlé! Naopak až 16 procent zkoumaných dívek a žen, které měly normální váhu či dokonce podváhu, si o sobě myslelo, že trpí nadváhou. Jak se vidět správně a jak se sami správně rozhodnout, že je třeba změnit životní styl k lepšímu? Jak moc nás ovlivňuje psychika? Může nám mylná představa zablokovat tělo, aby hublo? Jak pomoci těm, kteří si myslí, že jsou tlustí, i když jsou hubení?
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Hezký čtvrtek a hezké odpoledne vám ze studia Českého rozhlasu Region přeje Patrik Rozehnal.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
A doktorka Kateřina Cajthamlová, dobrý den.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jak se vidíme? To je dnešní téma.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
No, většinou se vidíme tak, jak nevypadáme. Myslím si, že to znáš určitě, Patriku, znáš. Můžu. Posluchači nevědí, že si tykáme, tak můžu? Dobrá. Takže jsem chtěla jenom říct, že většinou nám ostatní lidé povídají, jací jsme, jak vypadáme, že bychom měli zhubnout, že jsme nějaký přepadlí, hubený a já nevím co. Další zdroj našich informací jsou jak vypadají ostatní lidí. A teď záleží na tom, jestli my máme vůbec možnost ty ostatní lidi vidět, to znamená jestli chodíme ven, jestli se scházíme s těmi ostatními lidmi a nebo jestli je hledáme na internetu nebo v časopisech.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A nebo jestli chodíme do té správné společnosti.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
I to je možné. A to ti je, Patriku, velmi zajímavé. Většina lidí si vybírá společnost lidí podobných, jako jsou oni, a to po stránce fyzické i psychické. A pak je pár potvor, a to teda opravdu říkám nahlas, že to jsou potvory, který aby vynikly, tak si vybírají úplně jiný typ člověka. To je, mezi dívkami je to běžné, to je prostě nejlepší kamarádka.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jako jednooký mezi slepými králem.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Ano. Takže prostě nejlepší kamarádka si vybere nějakou holku, která není tak pěkná, jako ona, aby ona zářila. A to jsou potvory a pokud někdo nás teď poslouchá a má takového člověka vedle své, jaksi, osobní schránky a porovnává se s ním, tak chci upozornit, že toto je přesně toxický typ přátelství, který patří do stejné skupiny toxinů, jako cukr, sůl, margarín a bílá mouka.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jejda, kam jsme se hned na začátku toho dnešního tématu dostali. Dobře. Ale když jsou mezi námi lidé, se kterými se poměřujeme a tedy špatně, když to ještě nevíme, je nějaká obrana, abychom sami si sobě nenalhávali?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Takt ta obrana, tohle to, to jsou věci, které se učíme v dětství. To, abychom brali vážně názory některých lidí, to je v tom dětství praktická věc. Pokud ti lidé, například rodiče nebo dědečkové, babičky, to dělají dobře, tak je to totiž výborný, protože my se učíme nápodobou, učíme se tím, že vlastně vidíme, jak to v praxi funguje. Ale teď si představ, že existuje skupina lidí, a to jsou třeba lidé, kteří mají v rodině cukrovku nebo obezitu nebo vysoký krevní tlak a tito lidé dělají věci špatně a dělají, jako že to je dobře. A to je velký průšvih, protože v tu chvíli to dítě to vlastně vidí a poměřuje. A teď najednou dostane špatnou mapu od samého malička. Takže první, co je dobré, tak si uvědomit pro nás dospělé, že výchova do věku školního je opravdu výchovou určující pro další život dítěte, čili jestliže vím, že v naší rodině je nějaká nemoc, no, tak musím svými postoji a svým životním stylem naučit ty děti, aby žily správně, aby dělaly preventivní věci proti té nemoci.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
I tohle téma rozebereme hned po písničce, kterou si teď na Regionu dopřejeme.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Když jsme v našem seriálu Hubněte zdravě, kde máme téma jak se vidíme, s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou mluvili o tom, že je třeba dávat ten příklad už do malička, co ale v tom okamžiku, kdy ti rodiče, chtějí to předat dobře, ale sami pro sebe si to nedokážou změnit? Mohou tomu dítěti malému říct: "My to děláme špatně, ale ty to budeš dělat dobře," nebo to takhle fungovat nebude?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
No, smůla je, že máme 2 uši na stranách hlavy, to znamená jedním uchem jde něco tam a druhým ven, ale máme 2 oči a ty koukají jedním směrem, to znamená dítě se zásadně učí podle toho, co vidí. Díte se neučí podle toho, co slyší, to znamená bude mít tendenci dělat to, co vlastně vidělo, že se dělá. A pokud my to uděláme tak například, že tatínkovi dáme fakt ten bůček, tlustému tatínkovi, tlustá maminka si vezme zeleninový salát a dítěti dáme celozrnný rohlík a, já nevím, nízkotučný jogurt, no, tak to dítě má absolutní zmatek, protože vidí 2 tlusté rodiče, z nichž jeden si zjevně pochutnává, druhý zjevně trpí a jeho vlastní jídlo mu nijak zvlášť nechutná. Takže v tomto milié se opravdu neudělá nic dobrého. Takže já bych doporučila, aby v rodinách, kde tedy je problém, tak aby v rodinách byla výchova ke zdravému životnímu stylu, protože ten nakonec pomáhá i lidem příliš hubeným, i lidem obézním, protože zdravý životní styl je v podstatě jeden. Je to správný pobyt na čerstvém vzduchu, dostatek optimismu, dostatek podnětů pozitivních, pravidelná vyvážená strana, pravidelný režim a péče o to, aby naše prostředí vnitřní i vnější bylo v pohodě. To znamená vlastně laskavost sám k sobě i k druhým, což jsou všechno postojové věci a tady není možné, aby v té rodině byly výjimky. To znamená, že někdo je protivnej a my mu to všichni tolerujeme a my jenom říkáme, že on je protivnej, ale my ho máme rádi, protože tam to dítě velmi dobře ví, že protivnýho člověka ono ráno nemá, takže tady se prostě kecá. Protivného člověka rádo mít nelze, člověka, který vlastně má výjimky, to znamená on bůček může, ač tlustý, zatímco druzí bůček nemohou, i když zdaleka nejsou tak tlustí, tak to taky nevyhovuje. No, a stejná věc, ty děti jsou fakt chytrý. Stejná věc, že se u druhé rodiny u sousedů nebo u kamarádů děje úplně jinak, tak to dítě velmi samo dobře pozná, co je mu příjemnější a co ne.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Pokračujeme po další skladbě v našem seriálu Hubněte zdravě, dnes na téma jak se vidíme a stále je tu s námi doktorka Kateřina Cajthamlová. V jednom průzkumu vyšlo, že čtvrtina obézních žen si myslí, že jsou štíhlé, oproti tomu 16% zkoumaných dívek a žen, které měly normální váhu nebo dokonce podváhu si o sobě myslelo, že trpí nadváhou.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Ano a tady jsme se dostali do velmi důležité oblasti, a tomu se říká sebevědomí. Slovo sebevědomí je složenina. Sebe vědomí, čili je to něco, že ten člověk o sobě něco ví. A pak je tam druhá věc, a to se jmenuje sebeúcta. A to je zase, že člověk sám sebe si nějak váží. Tak čtvrtina těch obézních žen, které si o sobě myslí, že jsou štíhlé, já si myslím, že to je manipulace se slovy, protože ony určitě neřekly, že si myslí, že jsou štíhlé, ale řekly třeba, že si myslí, že nemají problém nebo že jsou normální, že jako není, nevadí jim jejich stav, jo.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Já jsem se právě chtěl ptát na to, jak ta sebeúcta souvisí s tím, jestli někdo se spíš cítí hubený a nebo naopak obézní? Protože spíš obézní a to, že řekne, že je štíhlý je spíš že má pocit, že nemá problém s váhou a s postavou.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
On to může být fit-fat například, to znamená někdo, kdo dělal házenou nebo nějaký silový typ sportu, má kostru, která rostla od mládí do šířky a je s touto svojí postavou spokojen, funguje mu všechno jak fungovat má, nebolí ho klouby, najde na sebe oblečení nebo si nějaký ušije, nebavíme se, prosím, o morbidně obézních. Tam by to mohlo být nedostatek sebereflexe, jo. Ale bavíme se o lidech, kteří mají postavu, která teda nesedí úplně do body mass indexu a nesedí úplně do velikosti třeba 40, ale sedí třeba do statné 46 a ti lidé jsou spokojení. Takže tadyhle bych řekla, že to je v pořádku. Druhá skupiny lidí, kteří si připadají tlustí a vlastně nemají důvod pro to, tak to zase bych řekla, že je skupina lidí bez svalové hmoty. To jsou ti, kteří nemají dostatek endorfinů produkovaných pravidelnou fyzickou aktivitou, nemají správné držení těla, to znamená můžou mít různě faldíky, můžou mít skoliózu, ta postava vypadá ošklivě, ale není to faktor diety, ale je to faktor svalového napětí. A sami všichni z vás, kdo posloucháte, si můžete vyzkoušet, co udělá schoulené držení, jak člověk působí, že vlastně shrbím ramena, skloním trošku hlavu, přikrčím se, povolím břicho, vypadám jako uctivý služebníček, že jo a většinou se tak i cítí, zatímco druhý, to rozvinutý hrudník, hlava výbojně vztyčená, takový ten napřímený postel, rozevřené ruce, to je takový pojďte, já se raduju, já se mám dobře, jo. Ten člověk si připadá v pořádku. Takže já bych chtěla říct, že to sebevědomí, sebeúcta potom přímo souvisí se sebehodnocením. A pokud člověk sám nemá sebeúctu a vlastně hodnotí sám sebe chybně, no, tak by se měl jít někam poradit. Ale tohle teda, obávám se, dieta nevyřeší.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Seriál Hubněte zdravě pokračuje, ještě chvíli máme na to, abychom se na sebe koukli a zjistili, jak se vidíme, mnozí tedy mylně. Může nám ta mylná představa třeba zablokovat to tělo, aby zhublo?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Existuje, tys teď použil, aby tělo zhublo. Existuje choroba, u které to chybné sebepojetí a sebenazírání je opravdu psychiatrickou diagnózou, ta choroba se jmenuje mentální anorexie, už jsme o ní tady hovořili a ta dívka si připadá tlustá přesto, že už je efektivně zcela kostra, takže toto je něco, co se dietou řešit ani primárně nesmí. Tady v tomto případě ten člověk potřebuje psychiatra a potřebuje ten náhled upravit.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To je zase to, co jsme naznačovali před tou písničkou.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Ano. Ale v těch případech přesně, že jsou ti lidé trošku obtloustlí, například vysadili sport, toto je velmi běžná věc. Představte si, vysadím sport, začne nám růst trošku bříško, maličko se zakulacuje, já nevím, tuk kolem paží, maličko nožičky jsou mohutnější, zvětší se velikost, že jo, u žen vyrostou prsa, nevejdu se do hezkého oblečení, no, a tak nasadím dietu. A ta dieta nefunguje, protože to, co bylo chybně, tak to bylo vysazení sportu. Čili pokud vysadím sport, mám nasadit sport, nikoliv dietu. Takže já tedy chybně nasadím dietu, teď mám méně a méně sil na sport, už v podstatě nemám síly žádné ani na procházku, poklesne mi hladina endorfinů a já vlastně nemohu hubnout, protože já mám hubnout tím, že sportuju. A tímto způsobem může špatné sebenazírání, špatná sebereflexe úplně zabránit efektivnímu zhubnutí.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže začátek celého tohohle by měl být tam, že si s někým sednu a opravdu jakoby zvenčí se s někým poradím, co jsem změnil? Protože já si třeba neuvědomím, že jsem vysadil sport nebo že jsem změnil jídelníček nebo beru to tak, že mnozí lidé to třeba nedokážou poznat sami.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Bývá to, že to nedokážou, ale většinou to vědí, já si myslím.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A nechtějí si to přiznat.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Mají pocit, že to jde napravit něčím jiným, než jako tím, co bylo pokaženo, čili je to takové, já používám model, že leští okna a blatníky místo aby nalili benzín nebo nafoukli kola.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Říká paní doktorka Kateřina Cajthamlová a to byl dnešní díl seriálu Hubněte zdravě. My se budeme těšit i příště. Pro dnešek hezké odpoledne.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Na shledanou.
--------------------
Hezký čtvrtek a hezké odpoledne vám ze studia Českého rozhlasu Region přeje Patrik Rozehnal.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
A doktorka Kateřina Cajthamlová, dobrý den.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jak se vidíme? To je dnešní téma.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
No, většinou se vidíme tak, jak nevypadáme. Myslím si, že to znáš určitě, Patriku, znáš. Můžu. Posluchači nevědí, že si tykáme, tak můžu? Dobrá. Takže jsem chtěla jenom říct, že většinou nám ostatní lidé povídají, jací jsme, jak vypadáme, že bychom měli zhubnout, že jsme nějaký přepadlí, hubený a já nevím co. Další zdroj našich informací jsou jak vypadají ostatní lidí. A teď záleží na tom, jestli my máme vůbec možnost ty ostatní lidi vidět, to znamená jestli chodíme ven, jestli se scházíme s těmi ostatními lidmi a nebo jestli je hledáme na internetu nebo v časopisech.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A nebo jestli chodíme do té správné společnosti.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
I to je možné. A to ti je, Patriku, velmi zajímavé. Většina lidí si vybírá společnost lidí podobných, jako jsou oni, a to po stránce fyzické i psychické. A pak je pár potvor, a to teda opravdu říkám nahlas, že to jsou potvory, který aby vynikly, tak si vybírají úplně jiný typ člověka. To je, mezi dívkami je to běžné, to je prostě nejlepší kamarádka.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jako jednooký mezi slepými králem.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Ano. Takže prostě nejlepší kamarádka si vybere nějakou holku, která není tak pěkná, jako ona, aby ona zářila. A to jsou potvory a pokud někdo nás teď poslouchá a má takového člověka vedle své, jaksi, osobní schránky a porovnává se s ním, tak chci upozornit, že toto je přesně toxický typ přátelství, který patří do stejné skupiny toxinů, jako cukr, sůl, margarín a bílá mouka.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Jejda, kam jsme se hned na začátku toho dnešního tématu dostali. Dobře. Ale když jsou mezi námi lidé, se kterými se poměřujeme a tedy špatně, když to ještě nevíme, je nějaká obrana, abychom sami si sobě nenalhávali?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Takt ta obrana, tohle to, to jsou věci, které se učíme v dětství. To, abychom brali vážně názory některých lidí, to je v tom dětství praktická věc. Pokud ti lidé, například rodiče nebo dědečkové, babičky, to dělají dobře, tak je to totiž výborný, protože my se učíme nápodobou, učíme se tím, že vlastně vidíme, jak to v praxi funguje. Ale teď si představ, že existuje skupina lidí, a to jsou třeba lidé, kteří mají v rodině cukrovku nebo obezitu nebo vysoký krevní tlak a tito lidé dělají věci špatně a dělají, jako že to je dobře. A to je velký průšvih, protože v tu chvíli to dítě to vlastně vidí a poměřuje. A teď najednou dostane špatnou mapu od samého malička. Takže první, co je dobré, tak si uvědomit pro nás dospělé, že výchova do věku školního je opravdu výchovou určující pro další život dítěte, čili jestliže vím, že v naší rodině je nějaká nemoc, no, tak musím svými postoji a svým životním stylem naučit ty děti, aby žily správně, aby dělaly preventivní věci proti té nemoci.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
I tohle téma rozebereme hned po písničce, kterou si teď na Regionu dopřejeme.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Když jsme v našem seriálu Hubněte zdravě, kde máme téma jak se vidíme, s doktorkou Kateřinou Cajthamlovou mluvili o tom, že je třeba dávat ten příklad už do malička, co ale v tom okamžiku, kdy ti rodiče, chtějí to předat dobře, ale sami pro sebe si to nedokážou změnit? Mohou tomu dítěti malému říct: "My to děláme špatně, ale ty to budeš dělat dobře," nebo to takhle fungovat nebude?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
No, smůla je, že máme 2 uši na stranách hlavy, to znamená jedním uchem jde něco tam a druhým ven, ale máme 2 oči a ty koukají jedním směrem, to znamená dítě se zásadně učí podle toho, co vidí. Díte se neučí podle toho, co slyší, to znamená bude mít tendenci dělat to, co vlastně vidělo, že se dělá. A pokud my to uděláme tak například, že tatínkovi dáme fakt ten bůček, tlustému tatínkovi, tlustá maminka si vezme zeleninový salát a dítěti dáme celozrnný rohlík a, já nevím, nízkotučný jogurt, no, tak to dítě má absolutní zmatek, protože vidí 2 tlusté rodiče, z nichž jeden si zjevně pochutnává, druhý zjevně trpí a jeho vlastní jídlo mu nijak zvlášť nechutná. Takže v tomto milié se opravdu neudělá nic dobrého. Takže já bych doporučila, aby v rodinách, kde tedy je problém, tak aby v rodinách byla výchova ke zdravému životnímu stylu, protože ten nakonec pomáhá i lidem příliš hubeným, i lidem obézním, protože zdravý životní styl je v podstatě jeden. Je to správný pobyt na čerstvém vzduchu, dostatek optimismu, dostatek podnětů pozitivních, pravidelná vyvážená strana, pravidelný režim a péče o to, aby naše prostředí vnitřní i vnější bylo v pohodě. To znamená vlastně laskavost sám k sobě i k druhým, což jsou všechno postojové věci a tady není možné, aby v té rodině byly výjimky. To znamená, že někdo je protivnej a my mu to všichni tolerujeme a my jenom říkáme, že on je protivnej, ale my ho máme rádi, protože tam to dítě velmi dobře ví, že protivnýho člověka ono ráno nemá, takže tady se prostě kecá. Protivného člověka rádo mít nelze, člověka, který vlastně má výjimky, to znamená on bůček může, ač tlustý, zatímco druzí bůček nemohou, i když zdaleka nejsou tak tlustí, tak to taky nevyhovuje. No, a stejná věc, ty děti jsou fakt chytrý. Stejná věc, že se u druhé rodiny u sousedů nebo u kamarádů děje úplně jinak, tak to dítě velmi samo dobře pozná, co je mu příjemnější a co ne.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Pokračujeme po další skladbě v našem seriálu Hubněte zdravě, dnes na téma jak se vidíme a stále je tu s námi doktorka Kateřina Cajthamlová. V jednom průzkumu vyšlo, že čtvrtina obézních žen si myslí, že jsou štíhlé, oproti tomu 16% zkoumaných dívek a žen, které měly normální váhu nebo dokonce podváhu si o sobě myslelo, že trpí nadváhou.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Ano a tady jsme se dostali do velmi důležité oblasti, a tomu se říká sebevědomí. Slovo sebevědomí je složenina. Sebe vědomí, čili je to něco, že ten člověk o sobě něco ví. A pak je tam druhá věc, a to se jmenuje sebeúcta. A to je zase, že člověk sám sebe si nějak váží. Tak čtvrtina těch obézních žen, které si o sobě myslí, že jsou štíhlé, já si myslím, že to je manipulace se slovy, protože ony určitě neřekly, že si myslí, že jsou štíhlé, ale řekly třeba, že si myslí, že nemají problém nebo že jsou normální, že jako není, nevadí jim jejich stav, jo.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Já jsem se právě chtěl ptát na to, jak ta sebeúcta souvisí s tím, jestli někdo se spíš cítí hubený a nebo naopak obézní? Protože spíš obézní a to, že řekne, že je štíhlý je spíš že má pocit, že nemá problém s váhou a s postavou.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
On to může být fit-fat například, to znamená někdo, kdo dělal házenou nebo nějaký silový typ sportu, má kostru, která rostla od mládí do šířky a je s touto svojí postavou spokojen, funguje mu všechno jak fungovat má, nebolí ho klouby, najde na sebe oblečení nebo si nějaký ušije, nebavíme se, prosím, o morbidně obézních. Tam by to mohlo být nedostatek sebereflexe, jo. Ale bavíme se o lidech, kteří mají postavu, která teda nesedí úplně do body mass indexu a nesedí úplně do velikosti třeba 40, ale sedí třeba do statné 46 a ti lidé jsou spokojení. Takže tadyhle bych řekla, že to je v pořádku. Druhá skupiny lidí, kteří si připadají tlustí a vlastně nemají důvod pro to, tak to zase bych řekla, že je skupina lidí bez svalové hmoty. To jsou ti, kteří nemají dostatek endorfinů produkovaných pravidelnou fyzickou aktivitou, nemají správné držení těla, to znamená můžou mít různě faldíky, můžou mít skoliózu, ta postava vypadá ošklivě, ale není to faktor diety, ale je to faktor svalového napětí. A sami všichni z vás, kdo posloucháte, si můžete vyzkoušet, co udělá schoulené držení, jak člověk působí, že vlastně shrbím ramena, skloním trošku hlavu, přikrčím se, povolím břicho, vypadám jako uctivý služebníček, že jo a většinou se tak i cítí, zatímco druhý, to rozvinutý hrudník, hlava výbojně vztyčená, takový ten napřímený postel, rozevřené ruce, to je takový pojďte, já se raduju, já se mám dobře, jo. Ten člověk si připadá v pořádku. Takže já bych chtěla říct, že to sebevědomí, sebeúcta potom přímo souvisí se sebehodnocením. A pokud člověk sám nemá sebeúctu a vlastně hodnotí sám sebe chybně, no, tak by se měl jít někam poradit. Ale tohle teda, obávám se, dieta nevyřeší.
/ Písnička /
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Seriál Hubněte zdravě pokračuje, ještě chvíli máme na to, abychom se na sebe koukli a zjistili, jak se vidíme, mnozí tedy mylně. Může nám ta mylná představa třeba zablokovat to tělo, aby zhublo?
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Existuje, tys teď použil, aby tělo zhublo. Existuje choroba, u které to chybné sebepojetí a sebenazírání je opravdu psychiatrickou diagnózou, ta choroba se jmenuje mentální anorexie, už jsme o ní tady hovořili a ta dívka si připadá tlustá přesto, že už je efektivně zcela kostra, takže toto je něco, co se dietou řešit ani primárně nesmí. Tady v tomto případě ten člověk potřebuje psychiatra a potřebuje ten náhled upravit.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
To je zase to, co jsme naznačovali před tou písničkou.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Ano. Ale v těch případech přesně, že jsou ti lidé trošku obtloustlí, například vysadili sport, toto je velmi běžná věc. Představte si, vysadím sport, začne nám růst trošku bříško, maličko se zakulacuje, já nevím, tuk kolem paží, maličko nožičky jsou mohutnější, zvětší se velikost, že jo, u žen vyrostou prsa, nevejdu se do hezkého oblečení, no, a tak nasadím dietu. A ta dieta nefunguje, protože to, co bylo chybně, tak to bylo vysazení sportu. Čili pokud vysadím sport, mám nasadit sport, nikoliv dietu. Takže já tedy chybně nasadím dietu, teď mám méně a méně sil na sport, už v podstatě nemám síly žádné ani na procházku, poklesne mi hladina endorfinů a já vlastně nemohu hubnout, protože já mám hubnout tím, že sportuju. A tímto způsobem může špatné sebenazírání, špatná sebereflexe úplně zabránit efektivnímu zhubnutí.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Takže začátek celého tohohle by měl být tam, že si s někým sednu a opravdu jakoby zvenčí se s někým poradím, co jsem změnil? Protože já si třeba neuvědomím, že jsem vysadil sport nebo že jsem změnil jídelníček nebo beru to tak, že mnozí lidé to třeba nedokážou poznat sami.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Bývá to, že to nedokážou, ale většinou to vědí, já si myslím.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
A nechtějí si to přiznat.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Mají pocit, že to jde napravit něčím jiným, než jako tím, co bylo pokaženo, čili je to takové, já používám model, že leští okna a blatníky místo aby nalili benzín nebo nafoukli kola.
Patrik ROZEHNAL, moderátor
--------------------
Říká paní doktorka Kateřina Cajthamlová a to byl dnešní díl seriálu Hubněte zdravě. My se budeme těšit i příště. Pro dnešek hezké odpoledne.
Kateřina CAJTHAMLOVÁ, doktorka
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
