JUDr. Jaroslav Bureš - advokát a bývalý ministr spravedlnosti
17. únor 2012
Tandem
Tandem navštívil bývalý ministr spravedlnosti, v současné době soudce JUDr. Jaroslav Bureš. Prozradil například, jak se s odstupem času dívá na svou kandidaturu na prezidenta republiky, na jaké škole teď přednáší a jak je na tom s cizími jazyky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den vám všem přeje z Tandemu i dnes Jan Rosák. Přiznám se, že mám rád, když věci mají svůj řád. Někdy tím pravdu trošku štvu svou rodinu, ale já si na svém trvám. A proto si taky velmi vážím lidí, kteří si dohled nad dodržováním rádu dali jako své poslání. Dnes v Tandemu jednoho takového člověka uvítám. Má v oblasti dodržování spravedlnosti už velikou praxi. Byl dokonce třeba i jedním z našich polistopadových ministrů spravedlnosti. Vítám ve studiu dnešního advokáta doktora Jaroslava Bureše. Dobrý den.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Dobrý den. Jen bych vás, pane Rosáku, hned v úvodu opravil. Já jsem soudcem. Advokátem jsem též, ale mám pozastavenou advokacii a vrátil jsem se do justice již před mnoha lety zpět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak doplňuji, ještě soudce. Ano. Nebo hlavně. Můžeme tedy šlápnout do pedálů. Hezkou chvilku u rádia přeju všem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, doktor Jaroslav Bureš, se narodil v Mimoni. To je o vás uvedeno. Platí to?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Platí. To se nemění. Místo narození se obvykle nemění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale víte, co bývá zajímavé, že se člověk někde narodí, ale většinou jenom proto, že v jeho opravdovém faktickém rodišti není porodnice, takže se jede porodit, maminka někam jinam a potom se bydlí někde jinde. U vás to bylo jak?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No tak to vlastně je pravda. Já jsem se narodil v České Lípě. Tam je porodnice. V Mimoni byla jenom taková malá nemocnice, kde rodit nešlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vidíte. Je to tak.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Takže vlastně máte pravdu a ani jsem si to, člověk si to neuvědomí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Ano. Ale vaše dětství tedy jaksi padá do Mimoně.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Do Mimoně a později i v České Lípě, do České Lípy, tam jsem chodil na gymnázium.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak povídejte něco z takových těch nejzazších vzpomínek z dětství?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Tak Mimoň je velmi malé město. Já jsem začal vnímat svět začátkem šedesátých let a to už byla doba taková poměrně příznivá. To město bylo na tehdejší poměry velmi kulturní, malé město. Tedy nějakých šest tisíc obyvatel. Kino, docela kvalitní prodej knih, málo zájemců, čili nebyla nouze o pěkné knihy. Hodně sportu. Já jsem prožil dětství v podstatě s kopacím míčem, na kole. Bydleli jsme kousek od lesa v přírodě. Myslím, že velmi hezké, klidné dětství. Přál bych ho dnešním dětem často.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není tam taky vojenské letiště náhodou?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To je v Hradčanech kousek dál. Ano. Bohužel všechno se změnilo v roce 68, kdy Mimoň přes noc získala dalších šestnáct tisíc obyvatel ale z jiné země, z tehdejšího Sovětského svazu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. To je osud několika měst, jako Vysoké Mýto třeba. Ano.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
A to už přestala pro mě být krásným městem. Pak do toho přispěl i uranový průmysl. To město ztratilo takovou vlídnou, hezkou tvář. Stalo se z něj šedivé, špinavé město a to už se mi tam přestalo líbit a tak jsem po studiích v Praze už zůstal v Praze, i když v Mimoni pořád mám své kořeny. Bydlela tam moje maminka, kterou jsem ovšem teď si vzal do Prahy ze zdravotních důvodů. Vracím se tam rád. Když Mimoň potřebuje, pomohu, mohu-li. Ale už to není to krásné, tiché, vlídné město mého dětství. Jakkoli někdo může říct, jak se vám může líbit Mimoň? Mně se líbila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak člověk k tomu má vždycky takový trošičku jiný vztah než jenom projíždějící, že jo. To je jasné. Studia, když o nich mluvíte, tak to byla, předpokládám, právnická studia?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Právnická studia. Předtím Gymnázium v České Lípě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale já mám tady poznamenáno, že jste chtěl být učitelem.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Chtěl jsem být učitelem. Já jsem chtěl hlavně studovat historii a jazyky. To nešlo. To bylo zjevné, že to bych nemohl. Tam bylo příliš mnoho zájemců a já jsem úplně ideální předpoklady neměl. A práva tak nějak zbyla nebo vyšla. Hlásil se tam kamarád, čili nebyl jsem nijak předurčen ke studiu práv. Já myslím, že málokdo o sobě může říct, od šesti let jsem cílevědomě směřoval na Právnickou fakultu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle jste určitě neprozradil, když jste byl ministrem spravedlnosti.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ne. To ne. Trochu to byla náhoda, ta práva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumím. Ale pak vás to asi trošku vzalo, ne?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Pak mě to určitě vzalo díky několika skvělým pedagogům, řekl bych právníkům, kteří svými vědomostmi a kvalitami překračovali rámec České republiky. A pak už jsem do toho zcela zapadl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak můžete je dokonce jmenovat a tím pádem jim poděkovat, že?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Pana docenta Fialu. Ten již nežije, který ve mně vzbudil doživotní touhu a lásku k procesnímu právu, což je jedna z mých specializací. Někdo to považuje za velmi suchopárnou disciplínu. Já ne díky jemu. A přivedl mou pozornost také k našim vynikajícím právníkům z období první republiky, které jsem díky němu začal studovat a myslím si, že nebýt jeho vzoru a příkladu, tak bych se k tomu asi ani nedostal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnešním hostem Tandemu je pan doktor Jaroslav Bureš, který je soudcem. A vy jste před časem, pane doktore, prohlásil, že soudcovský stav v České republice byl už očištěn a že od prověření soudců Českou národní radou už na počátku devadesátých let jsou všichni soudci v podstatě bezúhonní. Ale dneska se na soudce soustřeďuje jaksi pozornost taková určitě, kterou nevítají a soudcovský stav už vůbec ne tedy. Tak jak to vidíte dneska?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Tak samozřejmě právem se soustřeďuje pozornost veřejnosti na soudcovský stav. Výkon spravedlnosti nebo soudní moci je věc veřejná, takže veřejnost o soudce právem jeví zájem. Očištění soudcovského sboru, já jsem měl na mysli, že těžko po dvaceti letech od toho roku 90, kdy Česká národní rada, každý tehdejší soudce musel projít procesem jakési prověrky. Není to výraz zcela odpovídající. A prověřovala každého tehdejšího soudce Česká národní rada a každý tehdejší soudce, chtěl-li dál souditi, musel projít. Proto jsem hovořil o tom, že po dvaceti letech od tohoto období klást si otázku, řekl bych, z jiných než odborných důvodů, jestli někdo může dál být soudcem, se mi zdá už poměrně nepatřičné. Jakkoli osobu soudce je samozřejmě potřeba hodnotit každý den. Ale především z hlediska jeho odbornosti a jistě mi mravní integrity.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď se například soustřeďuje pozornost na státní zástupce. Myslím zrovna v té kauze třeba Mostecké uhelné. Tam pravděpodobně trošičku jejich jaksi odborná způsobilost je brána v potaz docela.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Jistě ano. Ale já se obávám, že ten mediální obraz se hodně liší od toho skutečného. Já sám o tom nevím nic víc než z médií. Ale jsem hluboce přesvědčen, že to, oč ve skutečnosti jde z hlediska hodnocení odbornosti postupu těch státních zástupců, ještě nezaznělo. A že to teprve zazní. Takže já bych velmi opatrně činil nějaké závěry z toho mediálního obrazu, který je především veden tím směrem, Česká republika byla poškozena a nepřihlásila se o své peníze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to určitě ano. Čili vy si myslíte, že jaksi soudcovský stav by dneska měl být brán tak jako, že je důvěryhodný?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Soudcovský stav by měl být brán, si myslím, tak jako že je důvěryhodný. Samozřejmě utvářejí ho osobnosti jednotlivých soudců a tón udávají především soudci těch nejnižších soudů, protože lidé s nimi přicházejí nejvíc do styku, okresních soudů. A proto já vždycky jsem kladl důraz na to, aby u těchto soudů vykazovali soudci tu nejvyšší míru odbornosti, jaká je možná. A aby tedy na to se kladl především důraz. Protože odborník je na první pohled vidět a nedoborník je také na první pohled vidět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste odborníkem na procesní právo, jste říkal?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Procesní právo, insolvenční právo, to je moje současná specializace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jenom tak úplně na okraj. Teď byla taková velice medializovaná kauza těch takzvaných vlčích dětí a ten jejich otec dostal v uvozovkách tedy, spíš koupil, napařili mu osm let. Zdálo se vám to úměrné vzhledem k ostatním kauzám, kde ti odsouzení dostali mnohem míň a přitom to jejich provinění bylo věští třeba?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Tak jako soudce bych měl říct, že bez znalosti obsahu spisu bych se k tomu neměl vyjadřovat. Samozřejmě ona neexistuje nějaká instituce, která by hlídala jakýsi jednotný přístup z hlediska rozhodování o výši trestu. Nejvyšší soud má sjednocovat judikaturu tak, aby soudy jednotně vykládaly zákon. Jako soudce, který o tom mnoho neví ve srovnání s jinými kauzami, se mi ta výše trestu nejeví přiměřená, ale necítím se oprávněn to hodnotit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tomu rozumím. To je zcela jasné.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Je to rozhodování kolegy. Každého soudce beru jako kolegu a zákon o soudech a soudcích ukládá každému soudci chovat se kolegiálně, zejména při hodnocení rozhodovací činnosti kolegů vystupovat řekněme rezervovaně a s určitým odstupem. Ale i s tímto odstupem se mi jeví, pouze ale na základě informací, které mám z médií, jiné nemám, ta výše trestu jako problematická.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl jste to kulantně. Prostě jako právník.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je soudce, doktor Jaroslav Bureš. Určitě samozřejmě to jméno vám zní velice známým zvukem už v souvislosti s tím, že byl ministrem spravedlnosti České republiky, také v roce 2003 jedním z kandidátů na prezidenta České republiky. Vzhledem k tomu, že se dneska už zase o volbě prezidenta přijetím zákona o přímé volby znovu mluví, tak jak vidíte svoji kandidaturu z toho odstupu těch, kolik to už je? Sedm let?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Osm let. No především pro mě byla velkým zdrojem poučení. A nelituji toho. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí o lidech. Zjistil jsem, kdo se tehdy, kdo je skutečným přítelem, kdo jím zůstal, kdo se jenom chtěl ohřát v nějaké naději na výsluní. A nelituju toho vůbec. Donutilo mě to i prověřit si svoje vlastní schopnosti. Já jsem tehdy zvolil neobvyklou kampaň v tom slova smyslu, že jsem objížděl celou republiku, jakkoli prezidenta volí poslanci a senátoři, a ono to člověka prověří, když stojí na náměstí v Liberci a hovoří nejprve k pěti lidem a začne pochybovat, jestli to celé vůbec má nějaký smysl. A nakonec jich tam bylo asi padesát. A tak to jsem jezdil po České republice asi půl roku. Křížem krážem od Chebu až po Frýdek-Místek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem vy jste zažil volbu nikoli přímou, volbu parlamentem, ale jak vidíte tu přímou teď jaksi? Jeví se vám to, že to je opravdu na místě?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Já ji podporuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy, když jste objížděl tu republiku, tak si dokážete představit, jaká je asi v lidu nálada. Myslíte si, že by byl zvolen opravdu jaksi adekvátní prezident anebo že by bylo nebezpečí, že by to byla třeba nějaká "mediální hvězda" nebo virtuální prezident?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Můj osobní názor je, já věřím českému voliči. Mně se zdá relativně konzervativní, uvážlivý a věřím tomu, že by dokázal posoudit to, koho volí do funkce prezidenta, zda má tedy především potřebnou míru státnickosti, protože prezident by měl být státníkem a státníků u nás je velmi málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si teď tak představil v hlavě několik typů a moc mi jich tam nepochodovalo. To tedy máte pravdu.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Mně také ne. Velmi málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte pravdu. No vy jste byl na hodně vysokém postu, byl jste ministrem spravedlnosti České republiky. A jestli se nepletu, bylo to od roku 2001 do roku 2002?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
2002. Pak jsem ještě byl rok a půl ministrem pro legislativu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Řekněte mi, je to podle mého názoru ne příliš záviděníhodná funkce, být ministrem v téhleté republice. Okamžitě se na vás soustředí jaksi pozornost i velice nepříjemná. Je to větší jaksi záběr na pracovní vytížení než třeba být soudcem?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To rozhodně. Třeba by tomu soudci nevěřili, ale já jsem začínal tak v sedm ráno a teprve po návratu z parlamentu, kde nebyl jsem poslancem, ale člen vlády by měl se účastnit jednání v parlamentu, jsem mohl většinou dělat tu práci v budově Ministerstva spravedlnosti, což bývalo tak od těch pěti odpoledne do osmi do devíti do večera. Takže vzalo mi to mnohem víc času a především mi to vzalo spoustu volného času o víkendech. Nicméně nelituji toho. Já si myslím, že každý soudce by měl tak trochu chtít mít možnost z pozice ministra spravedlnosti ovlivňovat chod justice ve prospěch soudců ale i veřejnosti především. A ten pobyt na druhém břehu řeky bych každému soudci přál. Je velmi zajímavý. Vidět svoji práci z toho druhé břehu řeky, z pohledu toho ministra spravedlnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je, já si teď dovolím takové srovnání, napadá mě, že každý hráč fotbalu by měl jednou dělat rozhodčího.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To je naprosto přiléhavé srovnání. Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V jednom z rozhovorů, které poskytl doktor Jaroslav Bureš, můj dnešní host, médiím, jsem si přečetl velice sympatické sdělení a zpověď vaši, že tam se vás přímo ptal ten reportér, se kterou historickou nebo současnou osobností byste si chtěl zaskočit na oběd a vy jste odpověděl, že s Vlastou Burianem. To jste mi udělal radost. To je taky můj oblíbenec. Dá se říct, že to je ten klasik českého humoru, kterého vy nejvíc vyznáváte?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ano. Mluvili jsme o kulturním městě Mimoni. Mně když bylo tak těch sedm let, tak znovu se začaly v kinech promítat filmy s Vlastou Burianem. Tatínek ho miloval, stejně jako všechny prvorepublikové komiky, a vodil mě na sobotní odpolední představení a já jsem od těch osmi let přibližně viděl všechny tehdy dostupné filmy. Až později jsem viděl třeba Ryba na suchu a některé méně známé filmy. Ale ty běžné typu U pokladny stál a Ducháček to zařídí, tak ty jsem viděl v té době mnohokrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám dnes příležitost si popovídat s doktorem Jaroslavem Burešem. Soudcem. Vy jste byl dokonce soudcem Nejvyššího soudu, Vrchního soudu.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To jsem stále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale když jste byl soudcem Nejvyššího soudu, tak tam vám chodily kauzy, které už potom dále mohly pouze být už jenom posouzeny Ústavním soudem asi. Čili to byla úplně ta nejvyšší instance. To je docela velká odpovědnost, ne?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Je to velká odpovědnost, ale on Vrchní soud má také poměrně významnou agendu. Já rozhoduji zejména ty insolvenční věci. A my jsme odvolacím soudem, čili konečnou instancí, pakliže není přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu. To je také odpovědnost. A my máme především za úkol sjednocovat ty krajské soudy, takže méně odpovědnosti to rozhodně není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že tahleta vaše praxe v těch nejrůznějších institucích spravedlnosti vás asi nakonec dovedla k tomu, že jste to včlenil i do spousty literatury právní, právnické. Jste spoluautorem monografií třeba Komentář k občanském soudnímu řádu, Dovolání podle občanského soudního řádu. Co byste ještě přidal, na co jste zvlášť pyšný?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Řadu článků. No pyšný, pyšný jsem, ne pyšný, ten komentář je celoživotní dílo, protože ho musíte aktualizovat při každé změně a těch je tedy požehnaně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ne pyšný. Tak třeba co je váš největší profesionální úspěch?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Myslím, že ten Komentář k občanskému soudnímu řádu. Pakliže nebudu hodnotit jako úspěch to, že jsem jako pedagog vychoval, si myslím, spousty mladých soudců tím, že přednáším hodně, často. Já si myslím, že patřím k několika lidem v české justici, kteří znají osobně téměř všechny civilní soudce. Trestní soudce neznám. Já jsem civilní soudce a já znám prakticky všechny osobně. To o sobě, myslím, může říct málokdo. Díky těm létům přednášení, zkoušení, diskusí a seminářů a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky někteří byli vašimi žáky?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ano. Ano. Byli i mými žáky někteří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přednášíte kde?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Přednáším především v Justiční akademii, což je vzdělávací instituce pro soudce, kterou si zřídila justice sama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to je za instituci jaksi?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To je instituce, jejímž úkolem je vzdělávat, organizovat vzdělávání soudců. Semináře, přednášky, jazykové kurzy a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte jazykové kurzy. Vy ovládáte několik jazyků.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No tak měl jsem kdysi dobrou francouzštinu, ale protože ji bohužel, soudcovská práce je taková zvláštní, že vy jazyky neuplatníte. Pak jsem se dopracoval na určitou slušnou úroveň v angličtině, ale mě nic nenutí. Manželka třeba pracuje v bance, tam musí anglicky mluvit každý den mnoho hodin. Synové taky oba jako koncipienti v advokacii a u notáře, ale nás to moc nenutí. Čili my pasivně čteme texty. To jistě soudci náleží. Ale ten jazyk moc netrénuji, takže se nezlepšuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to zvláštní, protože třeba lékaři, vím já co, třeba biologové, tak hodně konzultují svoje znalosti se znalostmi jaksi kolegů ze zahraničí, čili studují zahraniční literaturu. To vy se asi soustřeďujete výhradně na české právo?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No ne, to ne. To rozhodně by soudce měl studovat a dělám to. Já jsem jako ten ministr pro legislativu především se věnoval evropskému právu. Tehdy jsme se připravovali na vstup do Evropské unie, což mě přimělo studovat zahraniční prameny. To dělám pořád, když je čas. Ale to není aktivní užívání jazyka. Není to mluvené slovo každodenní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zmínil jste Evropskou unii, tak jenom krátce, opravdu jednou větou, jak se díváte na vývoj České republiky v rámci Evropské unie?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No dívám se, já se spíš dívám skepticky na vývoj Evropské unie a myslím si, že ty tendence k jakési federalizaci byly tak rozsáhlé, že nutně každá akce vyvolává reakci, že ta reakce v podobě těch současných pochybností, kam unie směřuje, je vcelku očekávaná nebo očekávatelná. Téměř bych řekl, že mé názory jsou velmi blízké názorům prezidenta republiky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je soudce, doktor Jaroslav Bureš. A i soudce má někdy chvíle, které zažívají spíš ti na druhé straně barikády, abych to řekl zcela pregnantně. To znamená ti, které soudí. To znamená, že mu není úplně do zpěvu. Kdy vám jako právníkovi nebylo jaksi dobře, to znamená profesně?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Jako soudci, no tehdy, když jsem věděl, že nemohu rozhodovat, jak bych rozhodnout chtěl. Především co do rychlosti, protože jeden čas, a teď jsme na tom zase trošku podobně, bylo té agendy tolik, že při nejlepší vůli jste nemohl vyhlásit rozsudek ve věci dřív, že řekněme do jednoho roku. A týkalo se to i Nejvyššího soudu. Tak to byly situace, které jsem snášel těžce. Já se teď věnuji insolvenčnímu řízení, jsem odvolacím soudem. Tam jsme zpočátku, když jsme s tou agendou začínali v roce 2009, mohli být velmi rychlí, řekněme do dvou měsíců měl každý účastník rozhodnutí. Ale ta agenda strašně narůstá. Počet prohlášených nebo zjištěných úpadků je rok od roku vyšší a vyšší. Je to nárůst prakticky každý rok stoprocentní. A už se ty lhůty, které máme k dispozici, prostě prodlužují a to mě trápí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já si myslím, že je veliká nemoc vůbec našeho soudnictví, ta pomalost asi a to, že jaksi lidi na to čekají, na rozhodnutí, na rozsudek někdy několik let a je to zbytečné a navíc je to velice škodlivé. Já jsem se docela lekl, když jste říkal, že vás rmoutilo to, že vaše rozhodnutí nemohlo být takové, jaké by bylo podle vašeho přesvědčení. Já už jsem se lekl, že bylo podmíněno nějakým nátlakem třeba politickým nebo tak.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ne. To ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou nějaké takové tendence ještě?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No tak jistěže jsou. Jistěže jsou tendence sledovatelné. Podívejte, když po vyhlášení rozsudku nebo celou dobu řízení před soudem prvního stupně ten proces média komentují a komentují ho tak, že vnímají to rozhodnutí velmi negativně, tak se ocitá odvolací soud, který pak bude rozhodovat o tom, pod velkým tlakem mediálním. Viz ta kauza, kterou jste zmiňoval. Je tu jakési mediální očekávání, že to dopadne u odvolacího soudu zřejmě jinak. Četl jsem velmi kritické ohlasy na výši trestu. To je tlak, ovšem soudce ho nesmí vnímat. Musí umět se od něj extrahovat a rozhodnout jakoby takového tlaku nebylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to mu teda nezávidím tomu odvolacímu soudu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jsme začali, tak vlastně teď naše dnešní povídání na Tandemu s doktorem Jaroslavem Burešem zakončíme. To znamená, představím ho nebo pokusím se ho představit také jako normálního člověka, bych tak řekl. Zapomeneme na to, že jste právník, že jste soudce. Jakým způsobem relaxujete, odpočíváte, jaké jsou vaše záliby?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Tak sportuju, hraju tenis. Ne na nějaké vysoké úrovni. Začal jsem ho hrát až v padesáti letech, když už jsem nemohl hrát basket, který jsem hrál závodně leta. A hrozně mě baví ten tenis. Teď moc nehraju, mám zraněné koleno a hraju ho tak třikrát týdně, když to jde. No a jinak chalupa, zahrada.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třikrát týdně je málo pro vás?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Třikrát týdně je dost. Víc už moje chatrná schránka neunese. Ale já hraju především dvouhru a to je přece jenom náročnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to bych řekl.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
A zdvořilostní společenské čtyřhry potom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. A dvouhru tedy máte nějakého parťáka?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Nebo trenéra, s kterým hraju pravidelně. Hraje se mi s ním dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S doktorem Sokolem jste ještě náhodou někdy nehrál?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
S doktorem Sokolem ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne. To já jenom, abych tak porovnal.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
S řadou kolegů soudců a advokátů jsem hrál, ale s ním ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ten basket jste hrál závodně, jste říkal?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Basket jsem hrál závodně tak na úrovni pražského přeboru. Ale to je solidní úroveň. Tam se začíná z dorostenecké ligy. A hrál jsem ho asi do 45, pak už na nižších úrovních. Předal jsem to synovi tu tradici, mladšímu, který hraje dál basket.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já vím, že jste ženatý, máte dva syny?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co dělají synové?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Starší je advokátním koncipientem, chystá se na zkoušky. A mladší je notářským koncipientem, taky se chystá na zkoušky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle se potatili?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ale nejsou, rozhodně nebudou a nechtějí být soudci. Což chápu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže až tak zase blízko to jablíčko nepadlo?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
A tak nebo se pomamili můžeme říct, protože manželka je také právník, bankovní právník a jestli se spíš pomamili nebo potatili, to nevím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Předpokládám, synové už nežijí s vámi v rodině?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No oni nežijí a žijí. Oni velmi rádi navštěvují naši rodinu. Syn starší bydlí ve vedlejším bytě a daleko radši má naši ledničku a naši koupelnu než svoji ledničku a svoji koupelnu. Takže to soužití pokračuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle naprosto znám. To já mám dvě dcery a je to úplně to samé. Ale já myslím takhle, když se třeba sejdete, ne že by se mluvilo u vás o právnických záležitostech?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No to se, já to zakazuju, ale jako velmi často neuspěji prostě. Oni chtějí konzultovat. Jsou mladí, mají problémy a myslí si, že jsem zkušenější a víc toho vím, což nemusí být pravda. A tak se ptají. Pořád mají nějaké problémy a chtějí rady porady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy byste přitom radši o tenise.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
A já bych radši, ten tenis s mladším synem hraju, to vždycky říkám, raději si půjdeme zahrát, než bychom něco řešili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takovýhle člověk a taky samozřejmě soudce je doktor Jaroslav Bureš, který byl dnes hostem na Tandemu. Moc vám děkuju. Ať se všechno daří.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Děkuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě co nejvíce vyřešených kauz a co nejvíce spokojených klientů.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Děkuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mějte se hezky a na shledanou.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den vám všem přeje z Tandemu i dnes Jan Rosák. Přiznám se, že mám rád, když věci mají svůj řád. Někdy tím pravdu trošku štvu svou rodinu, ale já si na svém trvám. A proto si taky velmi vážím lidí, kteří si dohled nad dodržováním rádu dali jako své poslání. Dnes v Tandemu jednoho takového člověka uvítám. Má v oblasti dodržování spravedlnosti už velikou praxi. Byl dokonce třeba i jedním z našich polistopadových ministrů spravedlnosti. Vítám ve studiu dnešního advokáta doktora Jaroslava Bureše. Dobrý den.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Dobrý den. Jen bych vás, pane Rosáku, hned v úvodu opravil. Já jsem soudcem. Advokátem jsem též, ale mám pozastavenou advokacii a vrátil jsem se do justice již před mnoha lety zpět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak doplňuji, ještě soudce. Ano. Nebo hlavně. Můžeme tedy šlápnout do pedálů. Hezkou chvilku u rádia přeju všem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, doktor Jaroslav Bureš, se narodil v Mimoni. To je o vás uvedeno. Platí to?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Platí. To se nemění. Místo narození se obvykle nemění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale víte, co bývá zajímavé, že se člověk někde narodí, ale většinou jenom proto, že v jeho opravdovém faktickém rodišti není porodnice, takže se jede porodit, maminka někam jinam a potom se bydlí někde jinde. U vás to bylo jak?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No tak to vlastně je pravda. Já jsem se narodil v České Lípě. Tam je porodnice. V Mimoni byla jenom taková malá nemocnice, kde rodit nešlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vidíte. Je to tak.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Takže vlastně máte pravdu a ani jsem si to, člověk si to neuvědomí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Ano. Ale vaše dětství tedy jaksi padá do Mimoně.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Do Mimoně a později i v České Lípě, do České Lípy, tam jsem chodil na gymnázium.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak povídejte něco z takových těch nejzazších vzpomínek z dětství?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Tak Mimoň je velmi malé město. Já jsem začal vnímat svět začátkem šedesátých let a to už byla doba taková poměrně příznivá. To město bylo na tehdejší poměry velmi kulturní, malé město. Tedy nějakých šest tisíc obyvatel. Kino, docela kvalitní prodej knih, málo zájemců, čili nebyla nouze o pěkné knihy. Hodně sportu. Já jsem prožil dětství v podstatě s kopacím míčem, na kole. Bydleli jsme kousek od lesa v přírodě. Myslím, že velmi hezké, klidné dětství. Přál bych ho dnešním dětem často.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není tam taky vojenské letiště náhodou?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To je v Hradčanech kousek dál. Ano. Bohužel všechno se změnilo v roce 68, kdy Mimoň přes noc získala dalších šestnáct tisíc obyvatel ale z jiné země, z tehdejšího Sovětského svazu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. To je osud několika měst, jako Vysoké Mýto třeba. Ano.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
A to už přestala pro mě být krásným městem. Pak do toho přispěl i uranový průmysl. To město ztratilo takovou vlídnou, hezkou tvář. Stalo se z něj šedivé, špinavé město a to už se mi tam přestalo líbit a tak jsem po studiích v Praze už zůstal v Praze, i když v Mimoni pořád mám své kořeny. Bydlela tam moje maminka, kterou jsem ovšem teď si vzal do Prahy ze zdravotních důvodů. Vracím se tam rád. Když Mimoň potřebuje, pomohu, mohu-li. Ale už to není to krásné, tiché, vlídné město mého dětství. Jakkoli někdo může říct, jak se vám může líbit Mimoň? Mně se líbila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak člověk k tomu má vždycky takový trošičku jiný vztah než jenom projíždějící, že jo. To je jasné. Studia, když o nich mluvíte, tak to byla, předpokládám, právnická studia?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Právnická studia. Předtím Gymnázium v České Lípě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale já mám tady poznamenáno, že jste chtěl být učitelem.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Chtěl jsem být učitelem. Já jsem chtěl hlavně studovat historii a jazyky. To nešlo. To bylo zjevné, že to bych nemohl. Tam bylo příliš mnoho zájemců a já jsem úplně ideální předpoklady neměl. A práva tak nějak zbyla nebo vyšla. Hlásil se tam kamarád, čili nebyl jsem nijak předurčen ke studiu práv. Já myslím, že málokdo o sobě může říct, od šesti let jsem cílevědomě směřoval na Právnickou fakultu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle jste určitě neprozradil, když jste byl ministrem spravedlnosti.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ne. To ne. Trochu to byla náhoda, ta práva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumím. Ale pak vás to asi trošku vzalo, ne?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Pak mě to určitě vzalo díky několika skvělým pedagogům, řekl bych právníkům, kteří svými vědomostmi a kvalitami překračovali rámec České republiky. A pak už jsem do toho zcela zapadl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak můžete je dokonce jmenovat a tím pádem jim poděkovat, že?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Pana docenta Fialu. Ten již nežije, který ve mně vzbudil doživotní touhu a lásku k procesnímu právu, což je jedna z mých specializací. Někdo to považuje za velmi suchopárnou disciplínu. Já ne díky jemu. A přivedl mou pozornost také k našim vynikajícím právníkům z období první republiky, které jsem díky němu začal studovat a myslím si, že nebýt jeho vzoru a příkladu, tak bych se k tomu asi ani nedostal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnešním hostem Tandemu je pan doktor Jaroslav Bureš, který je soudcem. A vy jste před časem, pane doktore, prohlásil, že soudcovský stav v České republice byl už očištěn a že od prověření soudců Českou národní radou už na počátku devadesátých let jsou všichni soudci v podstatě bezúhonní. Ale dneska se na soudce soustřeďuje jaksi pozornost taková určitě, kterou nevítají a soudcovský stav už vůbec ne tedy. Tak jak to vidíte dneska?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Tak samozřejmě právem se soustřeďuje pozornost veřejnosti na soudcovský stav. Výkon spravedlnosti nebo soudní moci je věc veřejná, takže veřejnost o soudce právem jeví zájem. Očištění soudcovského sboru, já jsem měl na mysli, že těžko po dvaceti letech od toho roku 90, kdy Česká národní rada, každý tehdejší soudce musel projít procesem jakési prověrky. Není to výraz zcela odpovídající. A prověřovala každého tehdejšího soudce Česká národní rada a každý tehdejší soudce, chtěl-li dál souditi, musel projít. Proto jsem hovořil o tom, že po dvaceti letech od tohoto období klást si otázku, řekl bych, z jiných než odborných důvodů, jestli někdo může dál být soudcem, se mi zdá už poměrně nepatřičné. Jakkoli osobu soudce je samozřejmě potřeba hodnotit každý den. Ale především z hlediska jeho odbornosti a jistě mi mravní integrity.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď se například soustřeďuje pozornost na státní zástupce. Myslím zrovna v té kauze třeba Mostecké uhelné. Tam pravděpodobně trošičku jejich jaksi odborná způsobilost je brána v potaz docela.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Jistě ano. Ale já se obávám, že ten mediální obraz se hodně liší od toho skutečného. Já sám o tom nevím nic víc než z médií. Ale jsem hluboce přesvědčen, že to, oč ve skutečnosti jde z hlediska hodnocení odbornosti postupu těch státních zástupců, ještě nezaznělo. A že to teprve zazní. Takže já bych velmi opatrně činil nějaké závěry z toho mediálního obrazu, který je především veden tím směrem, Česká republika byla poškozena a nepřihlásila se o své peníze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to určitě ano. Čili vy si myslíte, že jaksi soudcovský stav by dneska měl být brán tak jako, že je důvěryhodný?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Soudcovský stav by měl být brán, si myslím, tak jako že je důvěryhodný. Samozřejmě utvářejí ho osobnosti jednotlivých soudců a tón udávají především soudci těch nejnižších soudů, protože lidé s nimi přicházejí nejvíc do styku, okresních soudů. A proto já vždycky jsem kladl důraz na to, aby u těchto soudů vykazovali soudci tu nejvyšší míru odbornosti, jaká je možná. A aby tedy na to se kladl především důraz. Protože odborník je na první pohled vidět a nedoborník je také na první pohled vidět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste odborníkem na procesní právo, jste říkal?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Procesní právo, insolvenční právo, to je moje současná specializace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jenom tak úplně na okraj. Teď byla taková velice medializovaná kauza těch takzvaných vlčích dětí a ten jejich otec dostal v uvozovkách tedy, spíš koupil, napařili mu osm let. Zdálo se vám to úměrné vzhledem k ostatním kauzám, kde ti odsouzení dostali mnohem míň a přitom to jejich provinění bylo věští třeba?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Tak jako soudce bych měl říct, že bez znalosti obsahu spisu bych se k tomu neměl vyjadřovat. Samozřejmě ona neexistuje nějaká instituce, která by hlídala jakýsi jednotný přístup z hlediska rozhodování o výši trestu. Nejvyšší soud má sjednocovat judikaturu tak, aby soudy jednotně vykládaly zákon. Jako soudce, který o tom mnoho neví ve srovnání s jinými kauzami, se mi ta výše trestu nejeví přiměřená, ale necítím se oprávněn to hodnotit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tomu rozumím. To je zcela jasné.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Je to rozhodování kolegy. Každého soudce beru jako kolegu a zákon o soudech a soudcích ukládá každému soudci chovat se kolegiálně, zejména při hodnocení rozhodovací činnosti kolegů vystupovat řekněme rezervovaně a s určitým odstupem. Ale i s tímto odstupem se mi jeví, pouze ale na základě informací, které mám z médií, jiné nemám, ta výše trestu jako problematická.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl jste to kulantně. Prostě jako právník.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je soudce, doktor Jaroslav Bureš. Určitě samozřejmě to jméno vám zní velice známým zvukem už v souvislosti s tím, že byl ministrem spravedlnosti České republiky, také v roce 2003 jedním z kandidátů na prezidenta České republiky. Vzhledem k tomu, že se dneska už zase o volbě prezidenta přijetím zákona o přímé volby znovu mluví, tak jak vidíte svoji kandidaturu z toho odstupu těch, kolik to už je? Sedm let?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Osm let. No především pro mě byla velkým zdrojem poučení. A nelituji toho. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí o lidech. Zjistil jsem, kdo se tehdy, kdo je skutečným přítelem, kdo jím zůstal, kdo se jenom chtěl ohřát v nějaké naději na výsluní. A nelituju toho vůbec. Donutilo mě to i prověřit si svoje vlastní schopnosti. Já jsem tehdy zvolil neobvyklou kampaň v tom slova smyslu, že jsem objížděl celou republiku, jakkoli prezidenta volí poslanci a senátoři, a ono to člověka prověří, když stojí na náměstí v Liberci a hovoří nejprve k pěti lidem a začne pochybovat, jestli to celé vůbec má nějaký smysl. A nakonec jich tam bylo asi padesát. A tak to jsem jezdil po České republice asi půl roku. Křížem krážem od Chebu až po Frýdek-Místek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem vy jste zažil volbu nikoli přímou, volbu parlamentem, ale jak vidíte tu přímou teď jaksi? Jeví se vám to, že to je opravdu na místě?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Já ji podporuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy, když jste objížděl tu republiku, tak si dokážete představit, jaká je asi v lidu nálada. Myslíte si, že by byl zvolen opravdu jaksi adekvátní prezident anebo že by bylo nebezpečí, že by to byla třeba nějaká "mediální hvězda" nebo virtuální prezident?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Můj osobní názor je, já věřím českému voliči. Mně se zdá relativně konzervativní, uvážlivý a věřím tomu, že by dokázal posoudit to, koho volí do funkce prezidenta, zda má tedy především potřebnou míru státnickosti, protože prezident by měl být státníkem a státníků u nás je velmi málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si teď tak představil v hlavě několik typů a moc mi jich tam nepochodovalo. To tedy máte pravdu.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Mně také ne. Velmi málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte pravdu. No vy jste byl na hodně vysokém postu, byl jste ministrem spravedlnosti České republiky. A jestli se nepletu, bylo to od roku 2001 do roku 2002?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
2002. Pak jsem ještě byl rok a půl ministrem pro legislativu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Řekněte mi, je to podle mého názoru ne příliš záviděníhodná funkce, být ministrem v téhleté republice. Okamžitě se na vás soustředí jaksi pozornost i velice nepříjemná. Je to větší jaksi záběr na pracovní vytížení než třeba být soudcem?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To rozhodně. Třeba by tomu soudci nevěřili, ale já jsem začínal tak v sedm ráno a teprve po návratu z parlamentu, kde nebyl jsem poslancem, ale člen vlády by měl se účastnit jednání v parlamentu, jsem mohl většinou dělat tu práci v budově Ministerstva spravedlnosti, což bývalo tak od těch pěti odpoledne do osmi do devíti do večera. Takže vzalo mi to mnohem víc času a především mi to vzalo spoustu volného času o víkendech. Nicméně nelituji toho. Já si myslím, že každý soudce by měl tak trochu chtít mít možnost z pozice ministra spravedlnosti ovlivňovat chod justice ve prospěch soudců ale i veřejnosti především. A ten pobyt na druhém břehu řeky bych každému soudci přál. Je velmi zajímavý. Vidět svoji práci z toho druhé břehu řeky, z pohledu toho ministra spravedlnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je, já si teď dovolím takové srovnání, napadá mě, že každý hráč fotbalu by měl jednou dělat rozhodčího.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To je naprosto přiléhavé srovnání. Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V jednom z rozhovorů, které poskytl doktor Jaroslav Bureš, můj dnešní host, médiím, jsem si přečetl velice sympatické sdělení a zpověď vaši, že tam se vás přímo ptal ten reportér, se kterou historickou nebo současnou osobností byste si chtěl zaskočit na oběd a vy jste odpověděl, že s Vlastou Burianem. To jste mi udělal radost. To je taky můj oblíbenec. Dá se říct, že to je ten klasik českého humoru, kterého vy nejvíc vyznáváte?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ano. Mluvili jsme o kulturním městě Mimoni. Mně když bylo tak těch sedm let, tak znovu se začaly v kinech promítat filmy s Vlastou Burianem. Tatínek ho miloval, stejně jako všechny prvorepublikové komiky, a vodil mě na sobotní odpolední představení a já jsem od těch osmi let přibližně viděl všechny tehdy dostupné filmy. Až později jsem viděl třeba Ryba na suchu a některé méně známé filmy. Ale ty běžné typu U pokladny stál a Ducháček to zařídí, tak ty jsem viděl v té době mnohokrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám dnes příležitost si popovídat s doktorem Jaroslavem Burešem. Soudcem. Vy jste byl dokonce soudcem Nejvyššího soudu, Vrchního soudu.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To jsem stále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale když jste byl soudcem Nejvyššího soudu, tak tam vám chodily kauzy, které už potom dále mohly pouze být už jenom posouzeny Ústavním soudem asi. Čili to byla úplně ta nejvyšší instance. To je docela velká odpovědnost, ne?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Je to velká odpovědnost, ale on Vrchní soud má také poměrně významnou agendu. Já rozhoduji zejména ty insolvenční věci. A my jsme odvolacím soudem, čili konečnou instancí, pakliže není přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu. To je také odpovědnost. A my máme především za úkol sjednocovat ty krajské soudy, takže méně odpovědnosti to rozhodně není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že tahleta vaše praxe v těch nejrůznějších institucích spravedlnosti vás asi nakonec dovedla k tomu, že jste to včlenil i do spousty literatury právní, právnické. Jste spoluautorem monografií třeba Komentář k občanském soudnímu řádu, Dovolání podle občanského soudního řádu. Co byste ještě přidal, na co jste zvlášť pyšný?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Řadu článků. No pyšný, pyšný jsem, ne pyšný, ten komentář je celoživotní dílo, protože ho musíte aktualizovat při každé změně a těch je tedy požehnaně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ne pyšný. Tak třeba co je váš největší profesionální úspěch?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Myslím, že ten Komentář k občanskému soudnímu řádu. Pakliže nebudu hodnotit jako úspěch to, že jsem jako pedagog vychoval, si myslím, spousty mladých soudců tím, že přednáším hodně, často. Já si myslím, že patřím k několika lidem v české justici, kteří znají osobně téměř všechny civilní soudce. Trestní soudce neznám. Já jsem civilní soudce a já znám prakticky všechny osobně. To o sobě, myslím, může říct málokdo. Díky těm létům přednášení, zkoušení, diskusí a seminářů a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky někteří byli vašimi žáky?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ano. Ano. Byli i mými žáky někteří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přednášíte kde?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Přednáším především v Justiční akademii, což je vzdělávací instituce pro soudce, kterou si zřídila justice sama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to je za instituci jaksi?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
To je instituce, jejímž úkolem je vzdělávat, organizovat vzdělávání soudců. Semináře, přednášky, jazykové kurzy a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte jazykové kurzy. Vy ovládáte několik jazyků.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No tak měl jsem kdysi dobrou francouzštinu, ale protože ji bohužel, soudcovská práce je taková zvláštní, že vy jazyky neuplatníte. Pak jsem se dopracoval na určitou slušnou úroveň v angličtině, ale mě nic nenutí. Manželka třeba pracuje v bance, tam musí anglicky mluvit každý den mnoho hodin. Synové taky oba jako koncipienti v advokacii a u notáře, ale nás to moc nenutí. Čili my pasivně čteme texty. To jistě soudci náleží. Ale ten jazyk moc netrénuji, takže se nezlepšuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to zvláštní, protože třeba lékaři, vím já co, třeba biologové, tak hodně konzultují svoje znalosti se znalostmi jaksi kolegů ze zahraničí, čili studují zahraniční literaturu. To vy se asi soustřeďujete výhradně na české právo?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No ne, to ne. To rozhodně by soudce měl studovat a dělám to. Já jsem jako ten ministr pro legislativu především se věnoval evropskému právu. Tehdy jsme se připravovali na vstup do Evropské unie, což mě přimělo studovat zahraniční prameny. To dělám pořád, když je čas. Ale to není aktivní užívání jazyka. Není to mluvené slovo každodenní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zmínil jste Evropskou unii, tak jenom krátce, opravdu jednou větou, jak se díváte na vývoj České republiky v rámci Evropské unie?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No dívám se, já se spíš dívám skepticky na vývoj Evropské unie a myslím si, že ty tendence k jakési federalizaci byly tak rozsáhlé, že nutně každá akce vyvolává reakci, že ta reakce v podobě těch současných pochybností, kam unie směřuje, je vcelku očekávaná nebo očekávatelná. Téměř bych řekl, že mé názory jsou velmi blízké názorům prezidenta republiky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je soudce, doktor Jaroslav Bureš. A i soudce má někdy chvíle, které zažívají spíš ti na druhé straně barikády, abych to řekl zcela pregnantně. To znamená ti, které soudí. To znamená, že mu není úplně do zpěvu. Kdy vám jako právníkovi nebylo jaksi dobře, to znamená profesně?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Jako soudci, no tehdy, když jsem věděl, že nemohu rozhodovat, jak bych rozhodnout chtěl. Především co do rychlosti, protože jeden čas, a teď jsme na tom zase trošku podobně, bylo té agendy tolik, že při nejlepší vůli jste nemohl vyhlásit rozsudek ve věci dřív, že řekněme do jednoho roku. A týkalo se to i Nejvyššího soudu. Tak to byly situace, které jsem snášel těžce. Já se teď věnuji insolvenčnímu řízení, jsem odvolacím soudem. Tam jsme zpočátku, když jsme s tou agendou začínali v roce 2009, mohli být velmi rychlí, řekněme do dvou měsíců měl každý účastník rozhodnutí. Ale ta agenda strašně narůstá. Počet prohlášených nebo zjištěných úpadků je rok od roku vyšší a vyšší. Je to nárůst prakticky každý rok stoprocentní. A už se ty lhůty, které máme k dispozici, prostě prodlužují a to mě trápí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já si myslím, že je veliká nemoc vůbec našeho soudnictví, ta pomalost asi a to, že jaksi lidi na to čekají, na rozhodnutí, na rozsudek někdy několik let a je to zbytečné a navíc je to velice škodlivé. Já jsem se docela lekl, když jste říkal, že vás rmoutilo to, že vaše rozhodnutí nemohlo být takové, jaké by bylo podle vašeho přesvědčení. Já už jsem se lekl, že bylo podmíněno nějakým nátlakem třeba politickým nebo tak.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ne. To ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou nějaké takové tendence ještě?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No tak jistěže jsou. Jistěže jsou tendence sledovatelné. Podívejte, když po vyhlášení rozsudku nebo celou dobu řízení před soudem prvního stupně ten proces média komentují a komentují ho tak, že vnímají to rozhodnutí velmi negativně, tak se ocitá odvolací soud, který pak bude rozhodovat o tom, pod velkým tlakem mediálním. Viz ta kauza, kterou jste zmiňoval. Je tu jakési mediální očekávání, že to dopadne u odvolacího soudu zřejmě jinak. Četl jsem velmi kritické ohlasy na výši trestu. To je tlak, ovšem soudce ho nesmí vnímat. Musí umět se od něj extrahovat a rozhodnout jakoby takového tlaku nebylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to mu teda nezávidím tomu odvolacímu soudu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak jsme začali, tak vlastně teď naše dnešní povídání na Tandemu s doktorem Jaroslavem Burešem zakončíme. To znamená, představím ho nebo pokusím se ho představit také jako normálního člověka, bych tak řekl. Zapomeneme na to, že jste právník, že jste soudce. Jakým způsobem relaxujete, odpočíváte, jaké jsou vaše záliby?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Tak sportuju, hraju tenis. Ne na nějaké vysoké úrovni. Začal jsem ho hrát až v padesáti letech, když už jsem nemohl hrát basket, který jsem hrál závodně leta. A hrozně mě baví ten tenis. Teď moc nehraju, mám zraněné koleno a hraju ho tak třikrát týdně, když to jde. No a jinak chalupa, zahrada.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třikrát týdně je málo pro vás?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Třikrát týdně je dost. Víc už moje chatrná schránka neunese. Ale já hraju především dvouhru a to je přece jenom náročnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to bych řekl.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
A zdvořilostní společenské čtyřhry potom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. A dvouhru tedy máte nějakého parťáka?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Nebo trenéra, s kterým hraju pravidelně. Hraje se mi s ním dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S doktorem Sokolem jste ještě náhodou někdy nehrál?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
S doktorem Sokolem ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne. To já jenom, abych tak porovnal.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
S řadou kolegů soudců a advokátů jsem hrál, ale s ním ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ten basket jste hrál závodně, jste říkal?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Basket jsem hrál závodně tak na úrovni pražského přeboru. Ale to je solidní úroveň. Tam se začíná z dorostenecké ligy. A hrál jsem ho asi do 45, pak už na nižších úrovních. Předal jsem to synovi tu tradici, mladšímu, který hraje dál basket.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já vím, že jste ženatý, máte dva syny?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co dělají synové?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Starší je advokátním koncipientem, chystá se na zkoušky. A mladší je notářským koncipientem, taky se chystá na zkoušky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle se potatili?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Ale nejsou, rozhodně nebudou a nechtějí být soudci. Což chápu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže až tak zase blízko to jablíčko nepadlo?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
A tak nebo se pomamili můžeme říct, protože manželka je také právník, bankovní právník a jestli se spíš pomamili nebo potatili, to nevím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Předpokládám, synové už nežijí s vámi v rodině?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No oni nežijí a žijí. Oni velmi rádi navštěvují naši rodinu. Syn starší bydlí ve vedlejším bytě a daleko radši má naši ledničku a naši koupelnu než svoji ledničku a svoji koupelnu. Takže to soužití pokračuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle naprosto znám. To já mám dvě dcery a je to úplně to samé. Ale já myslím takhle, když se třeba sejdete, ne že by se mluvilo u vás o právnických záležitostech?
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
No to se, já to zakazuju, ale jako velmi často neuspěji prostě. Oni chtějí konzultovat. Jsou mladí, mají problémy a myslí si, že jsem zkušenější a víc toho vím, což nemusí být pravda. A tak se ptají. Pořád mají nějaké problémy a chtějí rady porady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy byste přitom radši o tenise.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
A já bych radši, ten tenis s mladším synem hraju, to vždycky říkám, raději si půjdeme zahrát, než bychom něco řešili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takovýhle člověk a taky samozřejmě soudce je doktor Jaroslav Bureš, který byl dnes hostem na Tandemu. Moc vám děkuju. Ať se všechno daří.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Děkuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě co nejvíce vyřešených kauz a co nejvíce spokojených klientů.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Děkuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mějte se hezky a na shledanou.
Jaroslav BUREŠ, soudce
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 14. srpna 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
