Juraj Herz - režisér, scenárista a herec

21. červen 2011
Tandem

S Janem Rosákem byl v Tandemu režisér, scenárista a herec Juraj Herz. Dozvěděli jste se například, proč se rozhodl odejít do Německa, jak je spokojený s poselstvím filmu Habrmanův mlýn a s kým přepsal scénář k filmu Deváté srdce pro uvedení na divadelních prknech.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechny posluchače Tandemu zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Dnes je tady se mnou muž, kterého mám velmi rád a vážím si ho nejen jako vynikajícího režiséra, ale taky jako člověka. Líbí se mi jeho životní postoje, mám rád jeho černý smysl pro humor. Vloni na festivalu v Karlových Varech získal Křišťálový globus za celoživotní dílo. Pozvání do Tandemu přijal režisér Juraj Herz. Já tě vítám, Juraji.

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Ahoj. Dobrý den všem. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se vydáme po cestách tvého života, tak do režie poprosím o písničku a my si to zatím rozmyslíme. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a jeho hostem je dnes Juraj Herz. Juraj jako režisér se opět velice výrazně publiku připomněl v poslední době filmem Habermannův mlýn, ale nemusíme tu dobu, kterou si na Tandemu nebyl, a to je zhruba tak 3 roky, jenom abstrahovat na Habermannův mlýn, protože ty jsi toho udělal mezitím mnohem víc. My jsme se mezitím taky potkali, ale to bylo v televizi při jiné, velice milé příležitosti. Myslím si ale, že ten Habermannův mlýn je taková věc, která udělala radost nejenom divákům, i když paradoxně to jaksi žádná veliká sranda není, ale i tobě.

Juraj HERZ, režisér
--------------------
No, naposledy minulý týden, protože jsem byl v mém rodném městě Kežmarku. A to bylo město, kde jedna třetina mluvila německy, jedna třetina maďarsky, jedna třetina slovensky. Já jsem taky jako byl vychován trojjazyčně. A vůbec ty třetiny neměly mezi sebou problémy. Všichni tam skoro mluvili třemi jazyky. A já jsem tam zažil vlastně to vyhnání Němců. A teď byla premiéra v Kežmarku, protože jsem dostal čestné občanství kežmarské, na co jsem velice pyšný. A promítal se film a pak se lidi hlásili. My jsme hodinu asi diskutovali a najednou říkali, ano, já jsem z Kežmarku a můj dědeček a moje maminka a moje tetičky, všichni byli vyhnáni. Pak se vrátili nebo my jsme se vrátili. A to, co bylo ve filmu, se najednou ukázalo velice skutečné.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jsi se s tím moc potkal taky stejně tak jako všichni čtenáři novin, že Habermannův mlýn byl pochopitelně přijat nejednoznačně, což je taky naprosto v pořádku, protože každé umělecké dílo by mělo vzbudit diskusi minimálně. Ale je dobře samozřejmě, že se objevují hlasy, které ti dávají zapravdu jaksi jako tvůrci, to znamená, že jdou jaksi s duchem toho filmu. A to jsi se s tím v Kežmarku setkal?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Právě teď, necelý týden. A to jsem byl velmi šťastný, že ty lidi byli najednou uspokojený, že oni byli vlastně vyhnáni nebo ti rodiče byli vyhnáni a že se o tom natočil film a že se poprvé o tom nějak tam mluvilo. Samozřejmě, že u nás už v novinách a v televizi a tak jako se o této době velmi otevřeně mluví. Ale tam na Slovensku to ještě třeba do toho malého města Kežmarku nedošlo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavé, že na Slovensku jaksi se tahle ta otázka nebo třináctá komnata vlastně českého a slovenského národa tolik neotevřela.

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Já bych neřekl na Slovensku, protože nevím, jestli na Slovensku. Ale konkrétně to vím ve městě, které bylo velmi poznamenáno tím životem těch tří části obyvatelstva. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, říkám, že Habermannův mlýn je významná části jaksi toho mezidobí, co jsme na Tandemu spolu nemluvili, ale není jediná. Takže, co všechno ještě v tom období tří let tě potkalo zajímavého?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
No, víš, já se nerad koukám moc dozadu. Mě potkalo všechno možné, ale hlavní je to, co mě čeká. A teď připravuju, budu letos zkoušet a 24. listopadu bude premiéra zdivadelnění mého filmu Deváté srdce v Tylově divadle v Národním divadle. A na to se velmi těším, protože to je velice složitá záležitost převést ty triky a všechno to, co bylo ve filmu, na divadelní jeviště. Obrátil se na mě šéf činohry a já jsem byl zprvu skeptický. Ale teď, když se to vyvíjí dál a dál, tak mě to velmi těší.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je dobrá zpráva a myslím si, že to je příležitost, abychom si o tom v dnešním Tandemu ještě za chviličku popovídali trošičku podrobněji.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes samozřejmě bude cestovat můj host tak jako vždycky. A tím hostem je režisér Juraj Herz. Juraji, nevím, jaký jsi cestovatel jako takový, ale byla jedna cesta, ke které jsi se rozhodl už před časem, a to byla cesta do Německa, kde jsi byl na dlouhou dobu, a potom zase zpátky.

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Ale mimo to, že jsem odjel do Německa, tak to byl důvod, abych mohl cestovat. Protože tady v tom socialistickém Československu bylo možné do Bulharska nebo do Rumunska, dokonce jsem se tu a tam s velkými potížemi dostal na festival, kde se promítal můj film, ale to bylo vždycky pod dozorem a bylo to takové jako nedůstojné. Já jsem říkal, takhle už cestovat nebudu, protože jsem dostal třeba do Španělska, kdy jsem byl v porotě 18 dnů, 18 dolarů. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dolar na den, to je logický. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Dolar na den. Jenomže my jsme byli všichni režiséři a produkční a tak byli v tý porotě spolu. A začalo to hned při obědě, protože jsme dostávali jídlo zadarmo a pití. Tak voni řekli, kluci, co budeme pít? Červený nebo bílý? Byl tam talíř a každý tam hodil peníze. Já jsem říkal, ne, já nepiju alkohol. Samozřejmě, že rád piju alkohol. Takže, já jsem pil vodu, abych tam nemohl hodit peníze. Viděli jsem 4 filmy, abysme to nemuseli probírat všechno najednou, tak se sejdeme u baru a řekneme si. Já jsem říkal, že musím jít spát, protože u baru vždycky jeden z nich platil pro všechny ostatní. Já jsem nemohl. Tak jsem řekl ne, tohle já nechci zažít, já chci pryč, proto jsem odešel taky do Německa. A abych si mohl platit sám, hotel, jídlo, všechno. A od té doby jsem byl skoro každý rok v Americe s rodinou, v Jižní Koreji, v Kanadě, ve Francii, samozřejmě v Itálii. Já jsem objel v podstatě svět mimo severských zemí, já nemám rád zimu. Ale jinak jsem cestoval, tak jsem cestovatel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale severské země jsou, konkrétně tedy jaksi třeba Norsko i Finsko jsou takové až přízračně zvláštní. Já myslím, že by se ti jako režisérovi líbily. Ale co mě zajímá, jestli ty jsi cestovatel takovej ten zážitkovej, ten objevitel. Nejseš určitě ten, co by s sebou plácnul někam na pláž a tam vystavil tělo slunci.

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Ne, to určitě ne. I když teda na pláži jsem kolikrát byl kvůli rodině. Ale já nějak moc nemám rád vodu, ani na pití, jenom ráno ve sprše samozřejmě ta voda je v pořádku. Ale nemám rád moře. To není prostor, ve kterém já bych by se vyžil. Takže, já mám rád velká města a čím větší, tak tím lepší. Proto jsem se nejlépe cítil v New Yorku, cítil jsem se skvěle v Hongkongu a v takových městech teda velkých, kde jsem měl zážitky, kde jsem hledal v těch ulicích, ale ne v přírodě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co tě tam v těch městech tak přitahuje? Jsou to lidi na ulicích nebo obchody, krámky nebo architektura?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Všechno dohromady. New York, to je tak neuvěřitelný, že po dvou hodinách, když jsem byl v New Yorku, jsem říkal, co dělám jinde, já jsem se tady narodil, to je moje město. Já jsem se tam cítil jako ryba ve vodě. Kdežto ve vodě se cítím naprosto špatně. Ale v takovém městě, to mě naprosto fascinuje. A pak ti řeknu ještě jedno město, které mám rád a většina lidí se na mě dívá jako na blázna, ale já mám rád film, já mám rád prostředí kulis a jako takového neskutečně vlastně, a to je Las Vegas. Já jsem byl dvakrát v Las Vegas, jednou týden, podruhé už dva týdny a tam jsem se cítil skvěle, že tam jsem byl doma, to byl film. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že spousta mladých režisérů, kteří se své profesi teprve učí, mohou vzhlížet k mému dnešnímu hostovi, režisérovi Juraji Herzovi jako k osobnosti, kterou by mohli vzývat, napodobovat. Neříkám kopírovat, ale určitě se inspirovat. Ale mě to teď zajímá trošičku obráceně. Juraji, kdo pro tebe je, a nemusí to být jenom z tvé profese, taková osobnost, kterou, když vyslovíš její jméno, tak uznale pokýváš hlavou a řekneš si, hm, to je člověk, se kterým bych se někdy, kdyby to jenom trošku třeba šlo, chtěl potkat a popovídat si?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Hm, tak samozřejmě jsou to režiséři, ale nemusí to být zrovna čeští režiséři, můžou to být italští, většinou jsou už ale mrtví. Já jsem vlastně chtěl být režisérem na konto toho, že jsem viděl neorealistickou vlnu italského filmu, to znamená Vittorio de Sicu, Rosselliniho filmy, hlavně teda mě uchvátil film Zloději kol. A zajímavé je, že jsem četl životopisy režisérů a u velké části režisérů je, že je uchvátil a začali právě kvůli Zloději kol. To je takovej zvláštní film, který ovlivnil opravdu velkou část režisérů a kinematografii vůbec. Pak jsem miloval a rád bych se s ním sešel, i když už je mrtvý, Federica Felliniho. To byl můj předobraz a toho jsem strašně milovat. Samozřejmě Buňuela, surrealistu, úžasného člověka. Ale abych nebyl jenom u mrtvých, tak samozřejmě jsou třeba američtí režiséři, kteří jsou živí a dělají a mezi nimi bych si vybral několik, se kterými bych se sešel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to mě teď zajímá. Řekni nějaká jména.

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Já mám rád atmosféru filmů. A tu atmosféru nedělají tak jako prvoplánově jenom režiséři, ale kameramani. A já mám rád kameramany, se kterými bych se sešel, to je například americký kameraman maďarského původu Vilmos Zsigmond nebo Ital Storaro. To jsou kameramani, který uměj vytvořit neuvěřitelné atmosféry, strašně pomáhají vlastně režisérovi. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem je ta specifičnost toho přístupu kameramana? Nebo jeho přínosu k tomu filmu? Tím, že jeho optika, jeho vidění? Nebo v čem? Cítění? 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Je to tak, v jeho cítění, v jeho způsobu, když mu režisér řekne, že chce takový a takový záběr, jak ho nasvítí nebo v jakém počasí ho chce točit a ovlivňuje zpátky režiséra a ovlivňuje celý film, tu atmosféru toho filmu. Naposledy třeba jsem při Habermannovi měl vlastně ke mně poměrně mladého kameramana, který ovlivnil ten film svým viděním, s kterým jsme se zpočátku tak jako trošku nesnášeli, ale pak jsme museli postupně spolupracovat a já jsem začal mít rád teda ten jeho pohled a on začal mít rád ten způsob režie, kterou už třeba s těma ostatníma mladejma režisérama nemá. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jde o to najít k sobě cestu.

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Ano. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Juraj Herz natáčel se spoustou skvělých herců, z nichž mnozí jsou taky nositeli komiky, a to už jaksi ansicht jako takoví nebo komiky, kterou vytvářejí a vytvářeli z titulu svého intelektu a své nátury. Koho by sis vybral dneska mezi klasiky českého humoru a poslechl si ho?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
No, samozřejmě jeden z mých nejmilovanějších komiků je Felix Holzman, který je vždycky svůj, u kterého vím, jak bude reagovat a to je právě to krásné. To je stejné jako Laurel a Hardy, se vědělo naprosto přesně, jak bude reagovat jeden na druhého a v tom byl ten humor. Tak to je Holzman a někdy taky jeho partnerka bývalá, ale velká komediantka Iva Janžurová, která mně hrála ve třech filmech. A ani jednou mi nehrála komickou roli, protože já jsem přesvědčenej, že komedianti umějí zahrát dramatické role. Dramatičtí herci už není jisté, jestli jsou schopní zahrát komickou roli. Proto já mám raději vlastně komedianty. A Iva Janžurová byla takový komediant a je takový komediant, a proto jsem si jí vyzkoušel a obsadil v třech dramatických rolích. Ve Znamení raka hrála ve vražedkyni, v Petrolejových lampách a v Morgianě dvojroli. A myslím, že jsem nepochodil špatně, protože ji znali v té době z 90 procent jako komediantku, ale dramatickou roli zvládla výborně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nehodláš ji třeba v budoucnu obsadit jako komediantku ve svém filmu?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Jo, proč ne, když budu mít film nebo když budu dělat třeba divadlo, kde bych potřeboval takovou skvělou komediantku, jako Iva je. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výborně. Tak my si ji zatím poslechneme v tom, co už natočila, a dokonce s uvedeným Felixem Holzmanem. Tak si dáme dvojitou dávku.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Juraj Herz, jehož dílo známe hlavně z filmového plátna, se ovšem jenom na kinofilmy nesoustřeďuje, ale dělá i režii divadelní. A už jsme tady o tom zapředli trošičku hovor, teď bych ten hovor dál rád protáhnul, protože mě to ohromně zajímá, že v Tylově divadle, tedy v Stavovském divadle, čili vlastně ve scéně Národního divadla uvádíš divadelní adaptaci svého filmu Deváté srdce. To byl tvůj nápad nebo?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Ne, to byl nápad, to by mě nenapadlo, protože ten film je docela výpravný a hraje tam strašná spousta postav a komparzu a mých milovaných kaskadérů. Já mám kaskadéry strašně rád. A samozřejmě v divadle to není možné. Takže, jsme přistoupili s Honzou Drbohlavem, s vynikajícím scénáristou přepisovat ten film na divadlo, na divadelní představení, což nebylo tak jednoduché, protože jsme museli zachovat určité hlavní postavy a děj, ale všechno ostatní se měnilo. Naštěstí mám tady taky Šimona Cabana, který navrhl ohromnou scénu, která s filmem nemá nic společného, která je naprosto stylizovaná. A jeho vlastně družka, s kterou má dvě děti a žije s ní léta spolu, je moje návrhářka kostýmů Simona a ta navrhla taky úžasné kostýmy. A teď jde o velmi důležitou věc. Mně tam hrál pan Kemr, mně tam hrál Kukura, který už je teď starej pán, že jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak počkej, starej pán. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
No, jo k tomu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu, co by měl hrát, už je starší, to je pravda. To je můj ročník. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
A hráli tam samozřejmě herci, který třeba už nejsou nebo už zestárli. Takže hlavní mladou dvojici samozřejmě nemůžu převzít a nepřevzal jsem nikoho. Ale mám tam vynikající herce jiné z Národního divadla. Právě roli pana Kemra bude hrát Javorský, který je můj, myslím, dobrý přítel, který mi několikrát už hrál ve filmech a kterého velmi rád. Bude hrát tam místo pana Filipovského pan Mrkvička, který je taky vynikající herec. Aldo Brandini v podstatě takového toho, co hrál Kukura, to bude hrát taky můj přítel František Němec. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak pozor, František Němec není taky úplně nejmladší.

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Jenomže Kukura měl jednu výhodu, že ve filmu je detail a já jsem ho nechal šilhat celou tu dobu. A tam v tom byl humor trochu. A to v divadle nelze použít, protože to už v třetí řadě nikdo nevidí, že hlavní představitel šilhá. A protože jsem říkal, že my jsme to předělali úplně a protože ta postava je 300 let stará, ta hlavní, protože už vlastně umírá, jenom potřebuje to deváté srdce, aby znovu získal těch 300 let, tak taková charismatická postava v tom Národní divadle, člověk, který má tvář tvárnou a úžasnou, je František Němec. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ten příběh jaksi takového trošičku hororovitého typu bude zachován. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Samozřejmě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, se máme na co těšit, jako na film. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Já doufám. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsem to říkal tady několikrát, že od režiséra Juraje Herze se mohou dnešní mladí režiséři hodně naučit. Ale zase obráceně, od koho ty jsi se, Juraji, ve svém životě nejvíc naučil, kdo ti nejvíc pomohl? Kdo ti byl k ruce, když si to nejvíc potřeboval?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Za prvé to byl režisér Brynych, u kterého jsem nastoupil a v prvním filmu jsem mu honil krávy do záběru, to byl Neschovávejte se, když prší. To byl film, který se ne moc povedl. Ale nepovedl se ne kvůli režisérovi Brynychovi, který byl vynikající člověk a filmař, ale kvůli dramaturgii, takové té socialistické dramaturgii. To byl film o lásce a oni chtěli, aby tam byla ještě celá vesnice, aby se tam nějak jako probíraly problémy socialistické vesnice. Brynych to natočil nešťastný a pak, když se to střihalo, tak přišla dramaturgie a řekla, no, von by to měl být ale film o lásce. Takže, se zase ty věci vystřihovaly, ale už to bylo narušený, takže ten film se moc nepovedl. Ale druhý byl transport z ráje, kde už já jsem měl možnost, jednak jsem se tam obsadil, takže jsem hrál tam. A jednak, protože jsem měl za sebou koncentrák a ono se to odehrávalo v ghettu terezínském, tak už jsem tam měl velkou možnost dělat. A když to slyšel Kadár a připravoval Obchod na korze, tak si mě přetáhl k sobě. No a až jsem natočil Obchod na korze jako pomocný režisér, šel k řediteli Barrandova a říkal: "Herz už může točit samostatně. Nechtě ho točit." A já jsem tím pádem začal už natáčet. Takže, nebýt těch dvou režisérů, to byla moje FAMU, protože já filmovou školu nemám, tak bych netočil, že jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když se točil Obchod na korze, tušili jste jako tvůrcové, že by to mohlo být jaksi světová filmová událost? Protože ten film pak dostal Oscara a jestlipak to někdo už třeba trošičku tušil? 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Ne, já myslím, že ne. Kadár byl tak soustředěný na film a na rozdíl od Brynycha, který měl už tři měsíce před tím technický scénář a věděl, který záběr jak bude vypadat a jak bude vypadat konečná verze, Kadár ještě ráno nevěděl, co bude točit, jak bude točit, jakým způsobem. On improvizoval. A já jsem se to naučil právě od nich si připravit právě perfektně technický scénář a pak to nedodržovat, pak improvizovat. Ale naučil jsem se od nich, co zazlívám mladým režisérům, řemeslo. A ty jsi něco říkal, že ve střižně se dělají filmy. Ano. Až na to, že u mě to tak neplatí, protože my jsme na Barrandově měli strašně málo filmového materiálu a my jsme museli točit na střih. Takže, nebyly moc velké přesahy, nebyly dvakrát, třikrát jeté ty záběry, nebyly celky jedné scény a potom ještě detaily té scény, jak se točí třeba i v Americe, ale i u nás. Ne, my jsme točili přesně na střih. Až tak přesně, že mi můj střihač, s kterým jsem dělal 22 let, Jaromír Janáček, který byl skvělý, mi říkal: "Juraji, když řekneš stop, já vím, že tam je střih, ale ještě se nadechni, protože když se řekne stop a zastaví kamera, tak poslední okýnka zesvětlají, ale já ty okýnka ještě potřebuju. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když jsi ty byl vlastně pomocným režisérem na Obchodu na korze, ty mi můžeš konečně vysvětlit věc, o které jsem už mockrát přemýšlel. Jak se vlastně dělá ve dvojici? Protože točil Kadár s Klossem. Jak si to rozdělovali, tu svou režisérskou práci?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Já mluvím pořád o Kadárovi, protože Kloss byl pro mě vlastně takové nutné zlo. On tam byl vlastně oponent Kadárovi a Kadár si na Klossovi potvrzoval, že sám má pravdu, protože Kadár byl nerozhodný, ale když Kloss byl bohorovný a věděl, jak to dělat, tak si řekl: "Pane Klossi, protože oni si vykali, "to je blbost, co říkáte, to je stará dramaturgie." A pak se utvrdil ve své pravdě a točil sám. Kloss při natáčení třeba nebyl nebo vzal si materiál a šel do střižny to střihat. A když to Kadár viděl, tak si to nechal znovu vykopírovat a znovu to střihal, protože nebyl spokojenej s Klossem. Kloss mu jednou strašně pomohl. Když ho vyhodili po Katce, po natočení filmu Katka ze Slovenska, dostal se do Zlína. Kloss byl ředitelem zlínského filmu a nechal Kadára žít, točit dokumentární filmy, zachránil ho v podstatě. A potom, když Kloss vyhodili a Kadár se dostal k filmu, tak cítil takovou povinnost vzít Klosse. Takže, byli napsaný oba, ale ten, kdo byl ten tvůrce, to byl Kadár.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Juraj Herz je hostem dnešního Tandemu. A jestliže mám tuhle tu úžasnou šanci si s Jurajem povídat o jeho práci, tak už jsme slyšeli o tom, že teď se soustřeďuje na divadlo, dělá divadelní verzi svého Devátého srdce v Národním divadle, tedy na scéně Stavovského. Ale co připravuješ v rámci filmu? Protože po takovém velkém úspěchu Habermannova mlýnu určitě nezůstáváš jaksi jenom u toho, že by jsi se teď kochal tím, že se ti to povedlo. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Ještě musím vložit do toho jedno divadlo. Já hned po skončení v Tylově divadle budu zkoušet u Honzy Hrušínského jednoho Maupassanta, který je ale je komediální, velice stylizovaně komediální a hned, jak to udělám, tak bych měl natáčet film, když se získají peníze, protože si myslím, že se nám povedlo s Honzou Drbohlavem, s autorem, kterého jsem vzpomenul, napsat thriller s takovým jedním, jak se řekne, fórem, který ještě asi nebyl použitý. Takže, my jsme tři roky psali a vždycky jsme to odhodili, jsme řekli, to už všechno bylo. Ale já jsem říkal, ale jsou přece filmy, kde tě překvapí, kde tě překvapí, že tam je něco, co ještě nebylo. Proč na to nemůžeme přijít my? A pak jsme na to přišli. A bude to thriller, který se odehrává v současnosti a samozřejmě o tom nechci mluvit. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, pochopitelně, protože by na to najednou přišel někdo dřív než ty. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Ano. To se nesmí. Ale mám z toho velikou radost a já doufám, že se to povede. Bude to velmi v podstatě levný film, komorní film, ale, myslím, s velkým fórem. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to divadlo mě zajímá. Tebe najednou asi začalo trošku vzrušovat, protože ty jsi dřív tolik do divadla nedělal, jako děláš dneska. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Dělal jsem před tím, když jsem měl čas mezi dvouma filmama, tak jsem dělal zase divadlo. Já jsem před lety a lety dělal Noru Ibsenovu na Zábradlí nebo Figarovu svatbu taky na Zábradlí. V ústeckém divadle, když ještě tam byla ta parta Bartoška, Heřmánek a Čmaňa a tyhle ty, tak jsem dělal slovenskou hru Ženský zákon. Takže, já jsem se snažil vždycky dělat mezi to divadlo. Pro mě je divadlo velice dobré v tom, že jsem hercům blízkým, že jsme každý den spolu, že si spolu vymýšlíme. Kdežto ve filmu jsou odkázaný na mě, protože točíme 38. scénu, pak 12. scénu a tak dále, nemá to nějakou takovou jako souvislost, soudržnost hereckou. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jdeš na herce jinak v divadle než ve filmu?

Juraj HERZ, režisér
--------------------
Jo, určitě jinak. A já si potom z těch divadelních herců, s kterými se mi daří v divadle, si vybírám okamžitě do nějakého dalšího filmu zase svoje herce, protože jsem je poznal blíž a zjistil jsem, že ještě v nich něco je, co se dá odkrýt. Protože herci, u kterého už nic nevidím, kteří jsou skvělý, ale u kterého nenacházím, že z něho by se dalo ještě jako něco jiného vytáhnout, tak ty mě už potom tak nezajímají.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, se dá docela důvodně předpokládat, jestli dáme, že jedna a jedna jsou dvě, že v dalším filmu Juraje Herze se objeví třeba František Němec nebo Javorský. Budeme se těšit každopádně. Stejně nám to přinese potěšení, jako nám určitě přineslo i dnešní povídání Juraje Herze v Tandemu. Moc ti děkuju za tvojí návštěvu a za tvůj čas a ať se všecko daří. 

Juraj HERZ, režisér
--------------------
A já vám všem, kteří jste poslouchali, děkuju taky.



Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 13. září 2011 a 2. března 2012.

Spustit audio