KABONIT SE
Když se někdo kaboní, netváří se vesele, je zamračený a zachmuřený, mrzutý a nevlídný. Kabonit se může nejen dítě, politik či manželka, kabonit se může i obloha. V tomto případě se obloha stává potemnělou, pokrývá se tmavými mraky, lze usoudit, že se schyluje k dešti.
Slovník spisovného jazyka českého uvádí i spojení "kaboní se lesy" a "domy se kaboní", dokonce se prý užívá i spojení "situace se kaboní", když se chce říct, že situace začíná vypadat neutěšeně a nevesele. Sloveso kabonit můžeme použít i bez zvratného zájmena se. Například v tom případě, když řekneme, že někdo kaboní čelo nebo celý obličej. Kabonit a kabonit se jsou slovesa už na poslech docela zajímavá, a tak si o jejich jazykovém zákulisí dnes popovídáme. A přidáme zvukově neméně zajímavé slovo kakabus, kterým označujeme člověka, který se kaboní takříkajíc dlouhodobě, eventuálně permanentně, tedy pořád.
Sloveso kabonit se patří k těm českým výrazům, jejichž původ odborníci neznají přesně, jen se ho dohadují. A každý odborník se dohaduje trochu jinak. Jiří Rejzek v posledním etymologickém slovníku říká, že jde o slovo "málo jasné" a dodává, že "snad" souvisí se starým českým slovesem bonit, které znamenalo hrozit a strašit. Potíž je trochu v tom, že staré české bonit se ve významu strašit či hrozit, který by významu dnešního kabonit docela odpovídal, vyskytuje jen jednou, a to v Dalimilově kronice. Později, jak se uvádí v Jungmannově slovníku, bonit znamenalo působit, a to už s dnešním kabonit nejde spojit tak snadno. A kromě toho, ani o slovese bonit odborníci nevědí, kde se v češtině vzalo.
Jiní etymologové, například Holub a Lyer ve starším slovníku, upozorňují na to, že dříve se používalo i sloveso kabousit, které mělo stejný význam jako naše dnešní kabonit. Je to pravda, sloveso kabousit najdeme například u Karla Václava Raise a stejný spisovatel užívá i podstatné jméno kabous. Kabous a kakabus, tato dvě slova se starším etymologům zdála natolik podobná, že usoudili, že z kakabus vzniklo kabous, z něho pak kabousit a od toho nějak dnešní kabonit a kabonit se.
V tom případě by sloveso kabonit nebylo české, ale vlastně přejaté, protože kakabus je nepochybně cizí, a to latinské, původem řecké slovo. V latině caccabus znamená hrnec, pánev a rendlík, v řečtině je pak kakkabos začazený hliněný hrnec. Zní to možná trochu divoce, ale v tomto případě se etymologové shodují: zamračeným, zakaboněným lidem se říká kakabus podle začouzeného hrnce. Kakabus prostě vypadá stejně nevlídně jako ten hrnec a třeba zakaboněná obloha s tmavými mraky.
Vysílá se v úterý 11.3.03
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
