Kajak a kánoe

Ve sportech zvaných kanoistika či rychlostní kanoistika a kanoistika na divoké vodě neboli vodní slalom se soutěží na kánoích a kajacích. V obou případech se k jízdě používá předmět zvaný pádlo, což je podle Slovníku spisovného jazyka českého "lopatovitě zakončené náčiní (na rozdíl od vesla nepřipevněné k lodi) sloužící k jejímu ručnímu pohánění". Slovo pádlo k nám přes němčinu přišlo z angličtiny, kde paddle asi vzniklo z francouzského pale, lopatka, list, které je z latinského pala, lopata. Takže pádlo je jazykově příbuzné s paletou, tou malířskou; ta také pochází z latinského pojmenování lopaty. Také pojmenovaní lodí, kanoe a kajaku, jsou cizí, tedy přejatá. Kanoe k nám přišla z angličtiny, kde se slovo psané canoe čte kenu. Trampové za první republiky to půvabně vyslovovali keňu, což tedy bylo blíž původní výslovnosti než dnešní spisovné kánoe. Do angličtiny se toto slovo dostalo přes španělštinu z řeči karibských domorodců; ten výraz do španělštiny přinesl už Kolumbus. Kajak je z jiného konce světa, původně je to eskymácké, nebo jak teď máme správně říkat inuitské, slovo quajag, jednomístný člun.

Michal Novotný

Dalším vodním slovem je veslování, které dostalo své jméno podle toho, že se zde pohon lodí obstarává vesly, což jsou podle Slovníku spisovného jazyka českého "nástroje v podobě tyče lopatkovitě rozšířené, určené k pohánění člunů, dříve také velkých lodí". Slovník už nedodává, co by dodat měl, že totiž vesla jsou na rozdíl od pádel k lodi připevněná. Další rozdíl mezi pádlem a veslem je v původu, veslo je slovo české, přesněji řečeno všeslovanské. Praslovanské veslo bylo odvozeno od slovesa vézt. Veslo tedy bylo to, co sloužilo, pomáhalo k vezení, k jízdě, k plavbě. Názvy lodí používaných ve sportu zvaném veslování si necháme na zítřek.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.