Kamil Barták - kapelník Nové Galánečky
31. květen 2012
Tandem
Karlínské studio Tandemu navštívil kapelník Nové Galánečky Kamil Barták. Od něj jste se například dozvěděli, jak se jmenovala kapela, ve které začínal nebo jak vzpomíná na cestu Nové Galánečky do Spojených arabských emirátů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem je tady, tak vám dobrý den opět přeje Jan Rosák. Občas se stane, že čtu, jak nějaký hudební žánr je pokleslý, jak se přežil a podobné nesmysly. Troufnu si tvrdit, že hudba je jenom buď dobrá, nebo špatná a to je tak jediné, podle čeho bychom ji měli asi posuzovat. Dechovka? Tak ta už začíná být tak trochu na indexu a to je škoda. Víte, že třeba Antonín Dvořák velmi obdivoval a uznával Františka Kmocha? A já si dneska budu v Tandemu povídat s mužem, který je s dechovkou pevně spojen. Ve studiu je se mnou kapelník Nové Galánečky Kamil Barták. Já vás zdravím a vítám. Dobrý den.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Já děkuju a zdravím všechny posluchače.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako muzikantovi vám nemusím ani připomínat, že začneme samozřejmě hudbou, to se nám hodí, protože hned potom vás podrobím výslechu ohledně vašeho dětství.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tuhle tu písničku zpíval můj dnešní host Kamil Barták, kapelník Nové Galánečky, hrála Nová Galánečka.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ano, ale musím říct, že jsem jí nezpíval sám, že téměř ve všech písničkách zpívám se svou kolegyní Markétou Luskačovou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle jméno si zapamatujte, vážení a milí, protože dneska se nejenom jaksi její jméno, ale i její hlas ještě v Tandemu určitě objeví. Ale nebudu předbíhat, budem si tak, jak jsem říkal už v úvodu, povídat teď o dětství Kamila Bartáka, kapelníka Nové Galánečky. Postupně se dostaneme k tomu, proč Galánečka, potom proč Nová Galánečka. Ale začínáme, jak říkám, úplně od začátku. Tak kdepak jste se narodil?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Já jsem se narodil v Brně, ale na proto, že bych byl nebo dodneška že bych byl Brňák, ale tehdy nebylo tolik porodnic, takže prostě v tý velký brněnský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Maminku odvezli porodit do Brna a potom jste se zase vrátil.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Potom jsem de facto celý život bydlel ve Zbýšově u Brna, je Rosicko-oslavanská pánev, takže městečko, ve kterém se těží černé uhlí. Ten důl už je dneska zavřený, takže je to spíš jenom historie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, tam se těžívalo, tam byli horníci, že jo. To je zajímavý. Stejně tak byli horníci kolem Hodonína. Já jezdím do Dubňan a tam se taky těžilo, tam byl dokonce lignit, že jo. Ale jak jste se vlastně dostal k muzice? Protože Rosicko, Oslavansko, to není kraj, kde by byla lidová muzika až tak moc jaksi.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Není. Tak samozřejmě jako každý dítě jsem měl babičku, babička byla ředitelka mateřský školky a s těma dětma se zpívá, takže ta ve mně objevila takovej nějakej talent toho muzicírování. No a můj tatínek se toho strašně chytnul. On byl ten horník, kterej muzice vůbec nerozuměl, ale měl ji velmi rád. Takže přišel takovej ten přímej rozkaz: prostě budeš chodit se učit hrát na klavír. No a já jsem to samozřejmě jako dítě nenáviděl, protože cvičit jsem musel. Nebavilo mě to. Jak by to taky vypadalo, aby mě to bavilo, když jsem musel vzít noty, jít na hodinu do lidový školy umění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo skoro potupný mezi klukama, že jo.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
A kluci hráli fotbal nebo hokej nebo cokoliv jinýho a já musel s notama do hudebky. Takže pro mě to začalo klavírem, ale můj tatínek toho neměl pořád dost. Takže když už jsem byl potom starší a byl jsem na druhým stupni tý základní školy, tak v šestý třídě jsem začal hrát na trumpetu. A můj tatínek vždycky říkal: Když budeš dobrej, tak budeš třeba hrávat i s Karlem Gottem. To se mi trošičku jakoby zalíbilo i mně ta trumpeta v ten okamžik přišla taková jednodušší, protože na klavír potřebujete deset prstů, kdežto na trumpetu jenom tři a k tomu ten nátisk. Tak jsem si hned z repertoáru Karla Gotta oblíbil, tehdy v 73.roce se natočily Tři oříšky pro Popelku a tu ústřední melodii Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. Tak to jsem si tam těma klapkama našel a hrával jsem skutečně písničku z repertoáru Karla Gotta, takže jsem se k němu vlastně trošičku dostal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak skoro, to už bylo skoro. To znamená, že jste jaksi ze začátku si myslel, že jestliže budete dělat muziku, tak to bude asi pop, že jo?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Já jsem si asi v ten moment nemyslel vůbec nic, protože jsem to docela jakoby nenáviděl, takže mně v ten moment bylo jedno, co budu nebo nebudu dělat. Já jsem to tak v sobě neměl zakódovaný, že bych skutečně tu muziku dělat chtěl. Ale ono to mělo potom úplně úžasně posloupný roky, protože v devátý třídě jsem se musel rozhodovat, co bude dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale chtěl jste asi dělat něco jinýho, že jo? Jaký jste měl spády třeba?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Měl jsem ty spády, že tatínkovi se strašně líbilo právě, že bych mohl dělat tu muziku a já jsem mu jakoby nechtěl moc odporovat. Tak jsem se v 78.roce dělal přijímačky na hudební školu Víta Nejedlého do Roudnice nad Labem a můj tatínek tehdy v 78.roce vystoupil ze strany a bylo rozhodnutý, že já už na tu školu nikdy nepůjdu. Za což bych chtěl dneska dodatečně tatínkovi poděkovat, i když už tady není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla vojenská vlastně, že jo?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ano, to byla vojenská. Protože potom se mi povedlo být v pravou chvíli na pravých místech a myslím si, že kdybych tehdy vystudoval tu vojenskou školu, tak už se mi to nikdy nepodařilo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kapelník Nové Galánečky, muzikant, zpěvák Kamil Barták je hostem Tandemu a nechtěl, nechtělo se mu do té muziky. Nakonec tedy jste řízením osudu nešel studovat do Roudnice tu vojenskou hudební školu, i když z té opravdu vzešlo spousta skvělých muzikantů.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
To je sice pravda, ale vemte si, jak se to postupem let, kam se ta vojenská hudební škola dostala. Dneska už, myslím, ani neexistuje, posádkový hudby pomalu neexistujou, jsou snad jenom dvě v republice, tak jak to kdysi bylo v každým krajským městě. Takže bych možná dneska těžce bojoval taky se zaměstnáním. Nevím, neumím to posoudit, ale vůbec mě to nemrzí, nemrzí mě to, že jsem tu školu neabsolvoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, když se tohle to nepovedlo řízením osudu, tak kam jste namířil?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Úžasná byla zase cesta, zase to rozhodl můj tatínek: Tak celou dobu jsi hrál, tak půjdeš do nějaký školy, kde se učí vyrábět hudební nástroje. Já jsem tehdy měl namířeno do Krumlova, kde se dělaly klavíry, ale tam se vlastně tehdy žádný přijímačky nedělaly, tam stačilo jenom poslat z tý školy a já jsem na ten klavír hrál a okamžitě přišlo, že jsem prostě přijatej a nemusím si dělat naprosto žádný starosti. Jenomže to se mýmu tatínkovi rozleželo v hlavě a poslal ještě jednu přihlášku do Kraslic, což je mekka hudebních nástrojů a odsud taky napsali, že jsem okamžitě přijat. A potom už to byla jenom ta volba, jestli teda dřevo anebo plech, když to tak řeknu. A vyhrály ty nástroje plechový, i když samozřejmě dřevěný se v Kraslicích vyrábí taky. A v 78.roce jsem putoval přes celou republiku vlastně z toho Zbýšova přes Brno, Prahu, někdy Plzeň, někdy Karlovy Vary, přes Sokolov až právě do těch Kraslic. A jsem za to do dneška strašně rád, protože to byla úžasná škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jestli se nepletu, tak tam jste asi poprvé přilnul k té trumpetě rty.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Tam jsem, ne ty rty, ty už na tý trumpetě byly v tý šestý třídě. Ale když jsem přišel do těch Kraslic, tak tam byl šéf toho celýho střediska, do dneška žije, takže ho zdravím Láďu Kabíčka, a ten tehdy přišel a říká: Hele, my tady máme takovou mládežnickou dechovku a teďka ti kluci, co už odešli, tak my to nějak nemůžeme dát dohromady, protože nám chybí muzikanti. Já jsem se díval, že ty na tý trumpetě máš křivej nátisk. Protože já mám tady trošku mezeru mezi zubama. Nemohl bys hrát na baskřídlovku? A já jsem byl takovej flexibilní v těch čtrnácti letech, tak říkám, ale mně to je jedno. No a to rozhodlo. A von tehdy ještě dodal: Hele, špatnejch trumpetistů je celá řada, ale dobrejch tenoristů je málo. No, šup, šup a už to bylo. Takže jsme tak nějak chodili na hodiny k těm našim, nemůžu říct profesorům, protože to byli zaměstnanci právě toho velkýho podniku, ale vynikající muzikanti právě z toho velkýho kraslickýho orchestru. No a ti to do nás, když to tak řeknu lidově, bušili horem, spodem. A, jak jsem řekl, do dneška jim za to strašně moc děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdypak jste dal dohromady první vlastní kapelu?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
První vlastní kapelu, já jsem někdy v třiadvaceti letech, teď už nevím, myslím, v tom pětaosmdesátým jsem se vrátil z Plzně do Brna. Já jsem tam totiž byl u vojenský muziky a když jsem přišel zpátky, tak můj tatínek zase byl strašně agilní, von teda mně nikdy nic neřekl a dal inzeráty, že mladý tenorista hledá angažmá, něco v takovým smyslu. No a hned se objevily nějaký nabídky asi tří kapel, takže já jsem vlastně přišel do Brna, měl jsem práci, dokonce i na tom úžasným brněnským náměstí na Zelným rynku mně sehnal podnájem, abych teda nemusel v noci, protože nebylo jak cestovat, tak abych nemusel domů a měl jsem to kousek. Právě ta firma tehdy sídlila na tom zmíněným náměstí. No a ještě jsem tam měl i muziku. Takže jsem asi třičtvrtě roku chodil hrávat na takový ty nejrůznějších kšeftíky a tam jsem s tou kapelou složenou z těch muzikantů místních hrál na tu baskřídlovku. No a byl tam jeden muzikant a říká: Čoveče, já bych potřeboval tenoristu do jedný slovácký dechovky. No, slovo dalo slovo, přijel jsem tam na zkoušku a sedm let jsem hrál v kapele, která se jmenuje Žadovjáci.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vidíte, jak to je prospěšné, když tatínek, který jinak vůbec na nic nehraje, si v podstatě tak splní svůj sen přes svého syna, jako se to povedlo Kamilu Bartákovi, že se z něho stal muzikant, protože tatínek pro to dělal všechno možný.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Tatínek pro to dělal všechno možný a vopravdu se mu to dařilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se mu to dařilo, no. Vy jste naposledy před písničkou říkal, že jste šel do kapely Žadovjáci, tak to jsme asi všichni někdy slyšeli, ale.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Tak je to kapela, která se jmenuje podle městečka, které je kousek za Kyjovem Žádovice, takže odsud Žadovjáci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsou ze Žádovic.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Když je někdo ze Sobůlek, jsou to Sobuláci, když byli přímo z Kyjova, tak jsou třeba Kyjovjáci a tak dále a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, Žadovjáci. No, ale to byl začátek.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
To byl začátek. Tam to totiž bylo tak, že i v té velké kapele čas od času se stalo, hele, kluci, pojďme tam zahrát v malé partii někam někomu na nějaký narozeniny a tak dále. Já jsem hrával tu baskřídlovku, kapelník tehdejší Tonda Doupovec hrál křídlovku, Láďa Svoboda, současnej kapelník, ten hrál i na harmoniku. No a tubista, tak jak se říká, že tuba tvrdí muziku, tak ten byl jasnej. Takže takhle ve čtyřech lidech jsme začali chodit hrávat na tyto menší vystoupení, na ty svatbičky, narozeniny a tak dále. Já jsem věděl, že v těch čtyřech lidech je strašně velká síla, že to de facto utáhne úplně všechno a že když k tomu budu mít dva zpěváky někdy třeba v budoucnu, takže by to vlastně mohlo i takovýmto způsobem fungovat dál. A vono se to skutečně stalo, protože my jsme kdysi s těma Žadovjákama samozřejmě hráli taky pod uměleckým kulturním střediskem a já jsem měl na starosti vystoupení právě těch Žadovjáků, protože jako jedinej jsem bydlel v Brně. Tak jsem začal docházet na tu uměleckou agenturu a potom jsem taky začal vyjíždět různě po agenturách v republice a dopracoval jsem se až na Slovkoncert k paní, která se jmenovala Jana /nesrozumitelné/ a ta bydlela v Banské Bystrici a znala manažera jednoho slovenského umělce, kterej se jmenuje Ander z Košic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takovej lidovej vypravěč.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ano, ano. Je měšťan košický, který vymyslel imaginární svojí strašně silnou, tlustou, když to řeknu na rovinu, manželku Eržu a měl strašně hloupýho kamaráda Píťa. K tomu přidával ty úžasný historky ze života o vojácích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to všechno východňársky.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
A to všechno východňársky. Ale, pozor, on se jmenuje vlastním jménem Jan Pisančin, takže Jenda, když potom cestuje i po tom Slovensku blíž, až tady k nám na severní Moravu, tak ten repertoár slangově přizpůsobuje tak, aby mu bylo samozřejmě rozumět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumět, protože jiank ta východňárština je teda.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Jinak by tomu nikdo nerozuměl. Voni by tomu možná nerozuměli všichni úplně na tom východě. Ta Jana znala manažera Pepu Slívu právě tady vod Andera z Košic a říkala: Hele, tam se ten program, čoveče, mění a voni by tam potřebovali nějakou malou kapelu. Já říkám, tak není problém, já jí prostě dohromady pro Andera z Košic dám. No a věděl jsem, že takhle čtyři muzikanti jsme schopní, znal jsem i zpěvačku tehdy první, která se mnou vlastně začala jezdit Alenu Konečnou. Tu jsem oslovil, vona zrovna doštudovala vysokou školu, bylo jí naprosto jedno, co bude dělat. My jsme zažili dobu v tom 93.roce, která byla plná kultury, Ander vyprodával sály. My jsme za ten první rok hráli tři sta představení a troufnu si říct, že dvě stě devadesát sedm jich bylo vyprodáno, hrávali jsme i třikrát denně. Ale já vím, že vy jste tady nedávno měl v Tandemu Jana Slabáka. A to je takový ten pilíř tý český a moravský dechovky, tak tam slyšíte přesně to, jak se to má dělat. Galánečka byla kdysi označená za nejmenší slováckou dechovku, za takovou náladovou skupinu, takže Galánečka je zase takovej jasnej případ, jak se to úplně přesně nemá dělat. Ale víte, jak to je, když se lidi smějou a tleskají, tak proč v tom samozřejmě nepokračovat. Takže jsme s tím Anderem objeli celý Slovesko, trvalo to rok a čtvrt, potom jsme se několik roků neviděli a já jsem mu jednou zavolal, Jeníčku, jak se máš, co děláš, jel bys na vystoupení? Když bude, tak bych jel. No a vlastně jsme tu spolupráci oprášili a teďka každej rok děláme vždycky duben, květen jednu šňůrečku a potom někdy říjen, listopad druhou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste slyšeli, tak kapela Galánečka, jejímž zpěvákem je Kamil Barták, respektive dneska už Nové Galánečky, ale k tomu se dostaneme, k té posloupnosti trošku. Tak ta spolupracovala s Anderem z Košic, známým slovenským humoristou. Ale nejenom s ním, já jsem si přečetl, že taky s Liborem Pantůčkem nebo dokonce s Jardou Čejkou.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
No, to bylo úžasný. Jaroušek, já jsem si ho kdysi vyhledal na Smíchově, já jsem totiž byl na jedněch narozeninách Hanky Zagorové a Jarda Čejka tam tehdy přišel, to byl ještě v plný síle, a tak mi dal na sebe telefonní číslo. Já jsem ho dlouho, dlouho měl doma založený a pak jsem se s ním jednou na tom Smíchově sešel a zeptal jsem se ho, jestli by neměl chuť jezdit vánoční koncerty. To byla ta doba, kdy se jich jezdilo, já nevím, pětadvacet, třicet a my jsme tu dobu měli možnost absolvovat a Jarda s náma na ty vystoupení jezdil a protože je to nekonfliktní člověk a dělal úplně něco jinýho, de facto to, co se hodí ke každýmu žánru, tak mi jenom vždycky řekl: Řekni mi, co si mám vzít za převlek a zbytek už je potom na mně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že jich teda Jarda měl opravdu vždycky hodně.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Jarda jich měl vždycky hodně a vždycky to teda vystřihnul úplně úžasným způsobem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já nepochybuju, že byste určitě rádi doprovázeli na koncertech i umělkyni, kterou jste si vybral dneska z klasiků českého humoru, čili Jiřinku Bohdalovou. To se vám nepovedlo nikdy?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Víte co, povedlo se mi s Jiřinkou Bohdalovou, s paní Jiřinkou Bohdalovou úplně něco jinýho. Já jsem kdysi pořádal takový koncerty v hodonínském kulturním domě, kde jsem si uvědomil, že je potřeba lidem, kteří v dechovce pracujou, taky za tu práci poděkovat. A tak jsme si vymysleli s kolegou, fotografem Jefem Kratochvílem a udělali jsme tři koncerty, kde jsme děkovali za tu práci a jmenovali jsme tři dechovkové krále. Tím prvním byl historicky Jan Slabák, protože ať je to, jak chce, neumím dneska říct, jestli by dechovka existovala, nebo neexistovala, kdyby to Jan Slabák tehdy nezačal. Ale jednoznačně mu ten dík patří. Takže Jan Slabák byl jmenovaný prvním dechovkovým králem, tím druhým byl potom Standa Procházka, který ve svých osmaosmdesáti letech vyskočil na jeviště. Jemu tehdy přijela písničku zazpívat Jitka Zelenková, která zpívala s cimbálem, bylo to úžasný. Musím podotknout, že když byl teda, vracím se zpátky, jmenovaný králem Jan Slabák, tak tu poctu mu tam vyseknul právě pan Karel Gott, bylo to úžasný. Kdysi mně v Kyjově na radnici řekl: Jo, pro Honzu to udělám rád. Potom byla nějaká časová prodleva, ale povedlo se, bylo to úžasný. No a do třetice, a tam jsem přizval paní Jiřinu Bohdalovou, když předávala království Pepíkovi Zímovi. Já jsem jí tehdy zavolal, řekl jsem jí do telefonu, o co jde, pozvala mě domů, jeli jsme tam i s mojí kolegyní Markétou Luskačovou. Řekla mi: Nechám si projít hlavou, co mu tam řeknu a přijedu tam ráda. Přijela, udělala, potom mi řekla: Bartáčku, to, co se povedlo vám, to se dlouho nikomu nepovedlo, protože já už nikam nejezdím. A já jsem jí vloni přál k narozeninám, když měla kulatý a říkal jsem jí: Jenom se připomínám z Moravy, přeju všechno nejlepší. Jenom se připomenu, jela jste kvůli mně do Hodonína popřát panu Zímovi. A představte si, v letošním roce oslavil narozeniny pan Slabák a ona mi do toho telefonu řekla: Ježíšmarjá, tak ho moc pozdravujte a vyřiďte mu, že je proti mně pořád ještě cucák.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem volá a ten, koho voláme, tak toho jméno už padlo, respektive ne jeho, ale její. Markéta Luskačová, to je ta, která právě teď s Kamilem Bartákem dozpívala, teď bude s Kamilem Bartákem a s tebou si povídat. Jste tam, Markéto? Haló! Dobrý den.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ano, já vás zdravím pane Rosáku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám radost, že si můžem takhle na dálku aspoň povídat. Zatím jsem vás tady poslouchal jako skvělou zpěvačku. Tak řekněte, jak se vám s Novou Galánečkou zpívá?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak dobře, já myslím, že už jsme tak jako dobře rozběhlý, takže už nejsme žádní začátečníci, já myslím, že to půjde i dál docela dobře dopředu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vypadá to, že jo. Aspoň Kamil Barták má úsměv na tváři, to znamená, že asi plánuje další spolupráci prodloužit.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Já bych taky chtěl teda pozdravit paní Luskačovou do Želetic.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ahoj, Kamilku. Já na tebe myslím od rána, že jsi tam jel a myslím na tebe.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
My jsme měli úžasnou cestu, vlak jel na čas, taxík taky na čas, takže jsme všechno perfektně zvládli.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Hm, to jsem ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska je to už mnohem rozumnější jezdit vlakem, že jo, než autobusem.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Je to, myslím, větší jistota než dneska se třepat z Brna do Prahy a obráceně autem nebo autobusem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, když jezdíte tedy na zájezdy, tak předpokládám ale, to jezdíte nějakým asi mikrobusem.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
To jo, my jedeme autem, kdy máme naložený úplně všechno, takže my si to kolikrát musíme vychutnat ty zácpy. Ale tak přežíváme to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co, Markéto, jak si vás předchází kapela? Hýčkají vás?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak jako dovolte, abych se zasmála teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, ale, tak to vypadá, že ne.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ale, jo, já, pardon, Markétě skočím do řeči. Ona vzhledem k tomu, že my máme totiž nejkrásnější zpěvačku, když je tam samotná, tak je tam nejkrásnější.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Když je sama, tak se to dobře tak řekne, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Odkud s námi hovoříte teď?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ze Želetic u Kyjova, z mé rodné vesnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Želetice u Kyjova. Tam žijete?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaké je tam teď počasí?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Je krásně. Trošinku se oproti včerejšku ochladilo, ale jenom o chloupek a svítí sluníčko, je tak polojasno a je hezky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestlipak tam taky chystáte nějaký košt vína, protože teď začalo.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Košt vína už byl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, už byl.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
To už proběhlo, to vždycky probíhá kolem Velikonoc, to jsou nejlepší ta vína, protože už jsou hotový a už jsou jakože akorát. Takže kolem Velikonoc bývají u nás hodně košty vín. Můžete přijet někdy, pane Rosáku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to já samozřejmě rád, to nepotřebuju dvakrát pobízet, to si nemyslíte. Ale jestlipak si na těch koštech taky zazpívate?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak já, protože toho zpívání máme celkem dost, já na ty košty se moc nedostanu. Letos jsem nestihla teda ani jeden. Ale jinak si moc ráda zazpívám, protože tam bývají vždycky, ke koštu patří cimbálka samozřejmě, takže si velice ráda zazpívám i s cimbálem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kterou máte vy takhle vy z vašeho repertoáru nejradši písničku, kterou si s Kamilem nejradši zazpíváte?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
To je mnohdy podle nálady. Mám ráda všechny, mám samozřejmě pár takových, který opravdu hodně ráda zpívám, ale abych vám řekla jednu, to asi ne, protože máme ten repertoár docela široký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vy, pane Bartáku?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
To je prostě taková ta naše dechovečka a co se týká těch tanečních, tak tam samozřejmě máme výběr z různých nebo od různých autorů a interpretů, takže si ráda zazpívám i písničky Hanky Zagorové a Marušky Rottrové třeba, ty úplně miluju.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
My totiž máme, Markétko, promiň, že ti skáču do řeči, my máme v repertoáru taky natočenou písničku ze seriálu. Jak se jmenoval? Pojišťovna štěstí Den, kdy se vrátí láska k nám, ale vono je to poměrně náročný a Markéta to chce vždycky na konec. Takže já dělám ten konec vždycky zhruba vo pět minut dřív, abych tu písničku nemusel zpívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, když jste už narazil na ten konec, tak bohužel teď už musíme skončit i naše povídání, protože my si ještě budeme chviličku s Kamilem Bartákem v Tandemu povídat. Vám za vaše povídání, Markéto, moc děkujeme a mějte se moc hezky.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ahoj.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Já děkuju za zavolání a všechny zdravím i všechny posluchače. Nashle, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše dechovka, a to už jste slyšeli třeba před časem, když byl Jan Slabák hostem Tandemu, je opravdu ve světě pořád žádány. Ale co mě tedy opravdu docela vzalo, že si naši dechovku rádi poslechnou i šejkové ve Spojených arabských emirátech. Tak jak se to povedlo Nové Galánečce? Je to fakt?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
No, je to fakt. Bylo to teda trošičku, historicky je to zpátky, ale rád na to vzpomínám. Je to jeden z těch okamžiků, kdy se řekne být ve správnou dobu na správném místě, protože shodou okolností mně kdysi zavolala jedna paní, že by potřebovala do Spojených arabských emirátů nějaký kulturní doprovod. A já už jsem viděl, jak utíkám rychle do Brna do filharmonie a zařizuju tam nějakou zpěvačku a houslistku, aby to teda mělo váhu, aby to bylo český. A já jsem říkal, nezlobte se, paní Sedláková, to já takhle nemůžu rychle, potřebuju nějaký informace a tak dále. No, tak já teď nemůžu, tak za hodinu se sejdeme u mě. Tak mi řekla, kde to je, já jsem tam přijel, bylo to kousek z toho parkoviště. Já vycházím do toho domečku, vodevřely se dveře, vona mi podává ruku a říká: Já už jsem to všechno vymyslela, poletíte tam vy. Já říkám: Ježíšmarjá, ale kdy nebo co nebo jak? Vždyť vo tom nic nevím. No, letadlo letí v sobotu. Ale vona byla středa, jo. Tak já jsem měl pocit, že jsem se zbláznil trošičku. Nicméně byl to takovej zájezd, kde původně měli letět jenom dva a ono i v týto muzice ve dvou se to dělá hodně, hodně špatně, tak jsem říkal, ne, ne, dva tam letět nemůžeme, ale kdyby to bylo ve třech, tak to klidně můžeme zvládnout. No, paní byla na takový pozici, že zvedla telefon, řekla, že ten nepojede a pojede někdo druhej, letěli jsme tam my tři. Takže jsem skutečně v sobotu odlétali do Spojených arabských emirátů, přímo tedy do Dubaje. Tehdy byla válka v Jugoslávii, takže všechny letadla měly zpoždění, protože se to muselo voblítat. Nicméně jsme přistáli v Dubaji s tím, že nemáme ale víza. A říká: Ale tam na imigračním je všechno zařízení, tak tam prostě půjdete, tam vám do toho pasu dají ty víza a bude to vyřízený. Jenomže tam na nás čekali takoví ti pánové v tom bílým s tou černou obručí na hlavě a když zjistili, že nemáme víza, tak už nás ani na to imigrační nechtěli pustit. Tak teď jsme tam stáli úplně, jako jsme nevěděli, co máme dělat. Bavíme se mezi sebou česky, co a jak. Najednou, kde se vzala, tu se vzala paní, říká: Slyším, že mluvíte česky. Máte nějakej problém? Já říkám: No, nemáme víza tady v pasu, prý jsou na imigračním, ale oni nás tam nechtějí pustit. A ona povídá: Tak víte co? Tak mi dejte ty pasy a já tam zajdu to zařídit. Tak jsme jí dali ty pasy, teď v tom shluku těch lidí ona zmizela v davu. A teď jsme si uvědomili, že nemáme ani pas a že už nemáme vlastně vůbec nic. Nicméně najednou se paní zjevila, přišla zpátky, skutečně nám votevřela ty pasy, my jsme tam měli modrý razítko, kde bylo napsáno UAE a my jsme takhle vkročili do Spojených arabských emirátů. Tam jsme zpívali na výstavě, kterou pořádala jedna černoška žijící v Brně, taková souhra náhod, který snad se už nikdy nebudou opakovat. A my jsme tam zpívali samozřejmě písničky Škoda lásky, Moje česká vlast a takový v krojích s harmonikou. Ale osazenstvo z ministerstva průmyslu mělo strach, aby to nebylo moc hlučný, tak, prosím vás, jenom piánko a tak dále. No, jenomže co se nestalo, když my jsme začali hrát, tak v těch ostatních expozicích, který byly vokolo, tak toho nechali a šli za náma, velkej shluk lidí, dokonce jsme viděli i princeznu s princem, což tam teda nebývá příliš často.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byli exotika pro ně vlastně.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Takže my jsme pro ně byli s těma krojema naprostá exotika.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poslyšte, ale když jste hráli třeba v pětadevadesátém roce ve Španělsku, tak to byla zase exotika asi dost pro vás, protože tam jste v podstatě si užili něco, čemu se říká hrát za stravu a za byt, že jo.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
No, to stoprocentně to tak bylo. Nicméně se nám potom podařilo z toho vytěžit. My jsme tam byli měsíc, byli jsme mladí, je to spoustu roků zpátky. Šestadvacet večerů jsme tam hráli, vodtud jsme přejížděli za známým, jmenuje se John Arions, do Holandska, kterej tehdy slavil padesátý narozeniny, takže už je to opravdu, jak jste říkal v devadesátým pátým, už si to ani nepamatuju, sedmnáct let. To to letí. Tam to bylo za byt, za stravu, za krásný počasí, za výlety. Nicméně jsme tam potom napřesrok jeli i s rodinama a zase jsme to potom nemuseli platit, tak to byla taková satisfakce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle byla velice zvláštní písnička v podání Nové Galánečky Slovenská rodná dědina. Mně to znělo tak trošku cizokrajně jako.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
No, já jsem tu písničku kdysi, ještě když jsem hrával s těma Žadovjákama, slyšel v Trenčíně, udělali takovej festiválek nahoře na hradě na tom kopci. My jsme tam všechno museli tehdy vytahat rukama. A tam zpívala s harmonikou taková taky lidová vypravěčka Aťa Klímová se jmenovala a s tou harmonikou zpívala právě tady tuto písničku. Ona původně pochází z Chorvatska, ale je tak nádherně otextovaná, že Slováci si jí jakýmsi způsobem přivlastnili díky tomu textu a dneska jí považujou za svou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je tam ten Balkán trošku slyšet. Je tam, je tam vopravdu. Povídám si tady s kapelníkem Nové Galánečky Kamilem Bartákem. Proč se vlastně jmenujete teď Nová Galánečka?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Tak Galánečka jako taková vznikla v devadesátým třetím roce víceméně jenom kvůli Androvi z Košiv. Název Žadovjáci jsem používat nemohl, protože to by bylo samozřejmě ukradený, takže na začátku to byla malá dechová hudba z Moravy. Ale potom jsme chtěli pokračovat dál a najednou se narodil prostě název Galánečka. Kupodivu se dostal mezi posluchače. No a Galánečka v roce 2005 skončila, už nějak nás to nebavilo. Potom jsem chvilku nedělal nic a najednou se narodila myšlenka, přišla nabídka z hudebního vydavatelství, ať zase pro ně něco uděláme. No a když už jednou byla Galánečka, tak teď je prostě Nová.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nová Galánečka, čili nová budoucnost.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
To se uvidí. Já teda se musím ale přiznat, že prožívám naprosto úžasnou současnost, teda nejenom díky Nové Galánečce, ale díky tomu spojení s Moravankou, protože my jsme si před nějakým časem plácli s Janem Slabákem na spolupráci, takže co se týká tady těch manažerských věcí ohledně vystoupení, tak to mám na starost pro Moravanku a je to úžasná věc, protože s tímto pánem být ve společnosti anebo ho vidět třeba na tom jevišti, když diriguje. Já vám řeknu na rovinu, to je něco úžasnýho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, vy děláte teď takový managing pro Moravanku?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
My jsme totiž měli společnýho známýho, byl to Bob Hirsch, kterej to dělal pro Moravanku kdysi. Bob Hirsch potom samozřejmě bohužel tedy odešel ze světa, chvilku jsme se s Moravankou ani nějak nestýkali, až potom přišla myšlenka právě na ten koncert k jubileu Jana Slabáka a tam jsme si tehdy nějak podali ruku a ta spolupráce funguje dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já vám, pane Bartáku, přeju, ať to funguje, protože výsledkem je potom skvělá muzika, spokojení posluchači a tak to má být. Tak ať se daří. Kamil Barták z Nové Galánečky byl dnes hostem Tandemu a doufám, že se vám nejen jeho povídání, ale písničky zase líbily. Díky a na shledanou.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Tandem je tady, tak vám dobrý den opět přeje Jan Rosák. Občas se stane, že čtu, jak nějaký hudební žánr je pokleslý, jak se přežil a podobné nesmysly. Troufnu si tvrdit, že hudba je jenom buď dobrá, nebo špatná a to je tak jediné, podle čeho bychom ji měli asi posuzovat. Dechovka? Tak ta už začíná být tak trochu na indexu a to je škoda. Víte, že třeba Antonín Dvořák velmi obdivoval a uznával Františka Kmocha? A já si dneska budu v Tandemu povídat s mužem, který je s dechovkou pevně spojen. Ve studiu je se mnou kapelník Nové Galánečky Kamil Barták. Já vás zdravím a vítám. Dobrý den.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Já děkuju a zdravím všechny posluchače.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako muzikantovi vám nemusím ani připomínat, že začneme samozřejmě hudbou, to se nám hodí, protože hned potom vás podrobím výslechu ohledně vašeho dětství.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tuhle tu písničku zpíval můj dnešní host Kamil Barták, kapelník Nové Galánečky, hrála Nová Galánečka.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ano, ale musím říct, že jsem jí nezpíval sám, že téměř ve všech písničkách zpívám se svou kolegyní Markétou Luskačovou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle jméno si zapamatujte, vážení a milí, protože dneska se nejenom jaksi její jméno, ale i její hlas ještě v Tandemu určitě objeví. Ale nebudu předbíhat, budem si tak, jak jsem říkal už v úvodu, povídat teď o dětství Kamila Bartáka, kapelníka Nové Galánečky. Postupně se dostaneme k tomu, proč Galánečka, potom proč Nová Galánečka. Ale začínáme, jak říkám, úplně od začátku. Tak kdepak jste se narodil?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Já jsem se narodil v Brně, ale na proto, že bych byl nebo dodneška že bych byl Brňák, ale tehdy nebylo tolik porodnic, takže prostě v tý velký brněnský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Maminku odvezli porodit do Brna a potom jste se zase vrátil.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Potom jsem de facto celý život bydlel ve Zbýšově u Brna, je Rosicko-oslavanská pánev, takže městečko, ve kterém se těží černé uhlí. Ten důl už je dneska zavřený, takže je to spíš jenom historie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, tam se těžívalo, tam byli horníci, že jo. To je zajímavý. Stejně tak byli horníci kolem Hodonína. Já jezdím do Dubňan a tam se taky těžilo, tam byl dokonce lignit, že jo. Ale jak jste se vlastně dostal k muzice? Protože Rosicko, Oslavansko, to není kraj, kde by byla lidová muzika až tak moc jaksi.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Není. Tak samozřejmě jako každý dítě jsem měl babičku, babička byla ředitelka mateřský školky a s těma dětma se zpívá, takže ta ve mně objevila takovej nějakej talent toho muzicírování. No a můj tatínek se toho strašně chytnul. On byl ten horník, kterej muzice vůbec nerozuměl, ale měl ji velmi rád. Takže přišel takovej ten přímej rozkaz: prostě budeš chodit se učit hrát na klavír. No a já jsem to samozřejmě jako dítě nenáviděl, protože cvičit jsem musel. Nebavilo mě to. Jak by to taky vypadalo, aby mě to bavilo, když jsem musel vzít noty, jít na hodinu do lidový školy umění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo skoro potupný mezi klukama, že jo.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
A kluci hráli fotbal nebo hokej nebo cokoliv jinýho a já musel s notama do hudebky. Takže pro mě to začalo klavírem, ale můj tatínek toho neměl pořád dost. Takže když už jsem byl potom starší a byl jsem na druhým stupni tý základní školy, tak v šestý třídě jsem začal hrát na trumpetu. A můj tatínek vždycky říkal: Když budeš dobrej, tak budeš třeba hrávat i s Karlem Gottem. To se mi trošičku jakoby zalíbilo i mně ta trumpeta v ten okamžik přišla taková jednodušší, protože na klavír potřebujete deset prstů, kdežto na trumpetu jenom tři a k tomu ten nátisk. Tak jsem si hned z repertoáru Karla Gotta oblíbil, tehdy v 73.roce se natočily Tři oříšky pro Popelku a tu ústřední melodii Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. Tak to jsem si tam těma klapkama našel a hrával jsem skutečně písničku z repertoáru Karla Gotta, takže jsem se k němu vlastně trošičku dostal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak skoro, to už bylo skoro. To znamená, že jste jaksi ze začátku si myslel, že jestliže budete dělat muziku, tak to bude asi pop, že jo?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Já jsem si asi v ten moment nemyslel vůbec nic, protože jsem to docela jakoby nenáviděl, takže mně v ten moment bylo jedno, co budu nebo nebudu dělat. Já jsem to tak v sobě neměl zakódovaný, že bych skutečně tu muziku dělat chtěl. Ale ono to mělo potom úplně úžasně posloupný roky, protože v devátý třídě jsem se musel rozhodovat, co bude dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale chtěl jste asi dělat něco jinýho, že jo? Jaký jste měl spády třeba?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Měl jsem ty spády, že tatínkovi se strašně líbilo právě, že bych mohl dělat tu muziku a já jsem mu jakoby nechtěl moc odporovat. Tak jsem se v 78.roce dělal přijímačky na hudební školu Víta Nejedlého do Roudnice nad Labem a můj tatínek tehdy v 78.roce vystoupil ze strany a bylo rozhodnutý, že já už na tu školu nikdy nepůjdu. Za což bych chtěl dneska dodatečně tatínkovi poděkovat, i když už tady není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla vojenská vlastně, že jo?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ano, to byla vojenská. Protože potom se mi povedlo být v pravou chvíli na pravých místech a myslím si, že kdybych tehdy vystudoval tu vojenskou školu, tak už se mi to nikdy nepodařilo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kapelník Nové Galánečky, muzikant, zpěvák Kamil Barták je hostem Tandemu a nechtěl, nechtělo se mu do té muziky. Nakonec tedy jste řízením osudu nešel studovat do Roudnice tu vojenskou hudební školu, i když z té opravdu vzešlo spousta skvělých muzikantů.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
To je sice pravda, ale vemte si, jak se to postupem let, kam se ta vojenská hudební škola dostala. Dneska už, myslím, ani neexistuje, posádkový hudby pomalu neexistujou, jsou snad jenom dvě v republice, tak jak to kdysi bylo v každým krajským městě. Takže bych možná dneska těžce bojoval taky se zaměstnáním. Nevím, neumím to posoudit, ale vůbec mě to nemrzí, nemrzí mě to, že jsem tu školu neabsolvoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, když se tohle to nepovedlo řízením osudu, tak kam jste namířil?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Úžasná byla zase cesta, zase to rozhodl můj tatínek: Tak celou dobu jsi hrál, tak půjdeš do nějaký školy, kde se učí vyrábět hudební nástroje. Já jsem tehdy měl namířeno do Krumlova, kde se dělaly klavíry, ale tam se vlastně tehdy žádný přijímačky nedělaly, tam stačilo jenom poslat z tý školy a já jsem na ten klavír hrál a okamžitě přišlo, že jsem prostě přijatej a nemusím si dělat naprosto žádný starosti. Jenomže to se mýmu tatínkovi rozleželo v hlavě a poslal ještě jednu přihlášku do Kraslic, což je mekka hudebních nástrojů a odsud taky napsali, že jsem okamžitě přijat. A potom už to byla jenom ta volba, jestli teda dřevo anebo plech, když to tak řeknu. A vyhrály ty nástroje plechový, i když samozřejmě dřevěný se v Kraslicích vyrábí taky. A v 78.roce jsem putoval přes celou republiku vlastně z toho Zbýšova přes Brno, Prahu, někdy Plzeň, někdy Karlovy Vary, přes Sokolov až právě do těch Kraslic. A jsem za to do dneška strašně rád, protože to byla úžasná škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jestli se nepletu, tak tam jste asi poprvé přilnul k té trumpetě rty.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Tam jsem, ne ty rty, ty už na tý trumpetě byly v tý šestý třídě. Ale když jsem přišel do těch Kraslic, tak tam byl šéf toho celýho střediska, do dneška žije, takže ho zdravím Láďu Kabíčka, a ten tehdy přišel a říká: Hele, my tady máme takovou mládežnickou dechovku a teďka ti kluci, co už odešli, tak my to nějak nemůžeme dát dohromady, protože nám chybí muzikanti. Já jsem se díval, že ty na tý trumpetě máš křivej nátisk. Protože já mám tady trošku mezeru mezi zubama. Nemohl bys hrát na baskřídlovku? A já jsem byl takovej flexibilní v těch čtrnácti letech, tak říkám, ale mně to je jedno. No a to rozhodlo. A von tehdy ještě dodal: Hele, špatnejch trumpetistů je celá řada, ale dobrejch tenoristů je málo. No, šup, šup a už to bylo. Takže jsme tak nějak chodili na hodiny k těm našim, nemůžu říct profesorům, protože to byli zaměstnanci právě toho velkýho podniku, ale vynikající muzikanti právě z toho velkýho kraslickýho orchestru. No a ti to do nás, když to tak řeknu lidově, bušili horem, spodem. A, jak jsem řekl, do dneška jim za to strašně moc děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdypak jste dal dohromady první vlastní kapelu?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
První vlastní kapelu, já jsem někdy v třiadvaceti letech, teď už nevím, myslím, v tom pětaosmdesátým jsem se vrátil z Plzně do Brna. Já jsem tam totiž byl u vojenský muziky a když jsem přišel zpátky, tak můj tatínek zase byl strašně agilní, von teda mně nikdy nic neřekl a dal inzeráty, že mladý tenorista hledá angažmá, něco v takovým smyslu. No a hned se objevily nějaký nabídky asi tří kapel, takže já jsem vlastně přišel do Brna, měl jsem práci, dokonce i na tom úžasným brněnským náměstí na Zelným rynku mně sehnal podnájem, abych teda nemusel v noci, protože nebylo jak cestovat, tak abych nemusel domů a měl jsem to kousek. Právě ta firma tehdy sídlila na tom zmíněným náměstí. No a ještě jsem tam měl i muziku. Takže jsem asi třičtvrtě roku chodil hrávat na takový ty nejrůznějších kšeftíky a tam jsem s tou kapelou složenou z těch muzikantů místních hrál na tu baskřídlovku. No a byl tam jeden muzikant a říká: Čoveče, já bych potřeboval tenoristu do jedný slovácký dechovky. No, slovo dalo slovo, přijel jsem tam na zkoušku a sedm let jsem hrál v kapele, která se jmenuje Žadovjáci.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vidíte, jak to je prospěšné, když tatínek, který jinak vůbec na nic nehraje, si v podstatě tak splní svůj sen přes svého syna, jako se to povedlo Kamilu Bartákovi, že se z něho stal muzikant, protože tatínek pro to dělal všechno možný.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Tatínek pro to dělal všechno možný a vopravdu se mu to dařilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se mu to dařilo, no. Vy jste naposledy před písničkou říkal, že jste šel do kapely Žadovjáci, tak to jsme asi všichni někdy slyšeli, ale.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Tak je to kapela, která se jmenuje podle městečka, které je kousek za Kyjovem Žádovice, takže odsud Žadovjáci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsou ze Žádovic.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Když je někdo ze Sobůlek, jsou to Sobuláci, když byli přímo z Kyjova, tak jsou třeba Kyjovjáci a tak dále a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, Žadovjáci. No, ale to byl začátek.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
To byl začátek. Tam to totiž bylo tak, že i v té velké kapele čas od času se stalo, hele, kluci, pojďme tam zahrát v malé partii někam někomu na nějaký narozeniny a tak dále. Já jsem hrával tu baskřídlovku, kapelník tehdejší Tonda Doupovec hrál křídlovku, Láďa Svoboda, současnej kapelník, ten hrál i na harmoniku. No a tubista, tak jak se říká, že tuba tvrdí muziku, tak ten byl jasnej. Takže takhle ve čtyřech lidech jsme začali chodit hrávat na tyto menší vystoupení, na ty svatbičky, narozeniny a tak dále. Já jsem věděl, že v těch čtyřech lidech je strašně velká síla, že to de facto utáhne úplně všechno a že když k tomu budu mít dva zpěváky někdy třeba v budoucnu, takže by to vlastně mohlo i takovýmto způsobem fungovat dál. A vono se to skutečně stalo, protože my jsme kdysi s těma Žadovjákama samozřejmě hráli taky pod uměleckým kulturním střediskem a já jsem měl na starosti vystoupení právě těch Žadovjáků, protože jako jedinej jsem bydlel v Brně. Tak jsem začal docházet na tu uměleckou agenturu a potom jsem taky začal vyjíždět různě po agenturách v republice a dopracoval jsem se až na Slovkoncert k paní, která se jmenovala Jana /nesrozumitelné/ a ta bydlela v Banské Bystrici a znala manažera jednoho slovenského umělce, kterej se jmenuje Ander z Košic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takovej lidovej vypravěč.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ano, ano. Je měšťan košický, který vymyslel imaginární svojí strašně silnou, tlustou, když to řeknu na rovinu, manželku Eržu a měl strašně hloupýho kamaráda Píťa. K tomu přidával ty úžasný historky ze života o vojácích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to všechno východňársky.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
A to všechno východňársky. Ale, pozor, on se jmenuje vlastním jménem Jan Pisančin, takže Jenda, když potom cestuje i po tom Slovensku blíž, až tady k nám na severní Moravu, tak ten repertoár slangově přizpůsobuje tak, aby mu bylo samozřejmě rozumět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumět, protože jiank ta východňárština je teda.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Jinak by tomu nikdo nerozuměl. Voni by tomu možná nerozuměli všichni úplně na tom východě. Ta Jana znala manažera Pepu Slívu právě tady vod Andera z Košic a říkala: Hele, tam se ten program, čoveče, mění a voni by tam potřebovali nějakou malou kapelu. Já říkám, tak není problém, já jí prostě dohromady pro Andera z Košic dám. No a věděl jsem, že takhle čtyři muzikanti jsme schopní, znal jsem i zpěvačku tehdy první, která se mnou vlastně začala jezdit Alenu Konečnou. Tu jsem oslovil, vona zrovna doštudovala vysokou školu, bylo jí naprosto jedno, co bude dělat. My jsme zažili dobu v tom 93.roce, která byla plná kultury, Ander vyprodával sály. My jsme za ten první rok hráli tři sta představení a troufnu si říct, že dvě stě devadesát sedm jich bylo vyprodáno, hrávali jsme i třikrát denně. Ale já vím, že vy jste tady nedávno měl v Tandemu Jana Slabáka. A to je takový ten pilíř tý český a moravský dechovky, tak tam slyšíte přesně to, jak se to má dělat. Galánečka byla kdysi označená za nejmenší slováckou dechovku, za takovou náladovou skupinu, takže Galánečka je zase takovej jasnej případ, jak se to úplně přesně nemá dělat. Ale víte, jak to je, když se lidi smějou a tleskají, tak proč v tom samozřejmě nepokračovat. Takže jsme s tím Anderem objeli celý Slovesko, trvalo to rok a čtvrt, potom jsme se několik roků neviděli a já jsem mu jednou zavolal, Jeníčku, jak se máš, co děláš, jel bys na vystoupení? Když bude, tak bych jel. No a vlastně jsme tu spolupráci oprášili a teďka každej rok děláme vždycky duben, květen jednu šňůrečku a potom někdy říjen, listopad druhou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste slyšeli, tak kapela Galánečka, jejímž zpěvákem je Kamil Barták, respektive dneska už Nové Galánečky, ale k tomu se dostaneme, k té posloupnosti trošku. Tak ta spolupracovala s Anderem z Košic, známým slovenským humoristou. Ale nejenom s ním, já jsem si přečetl, že taky s Liborem Pantůčkem nebo dokonce s Jardou Čejkou.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
No, to bylo úžasný. Jaroušek, já jsem si ho kdysi vyhledal na Smíchově, já jsem totiž byl na jedněch narozeninách Hanky Zagorové a Jarda Čejka tam tehdy přišel, to byl ještě v plný síle, a tak mi dal na sebe telefonní číslo. Já jsem ho dlouho, dlouho měl doma založený a pak jsem se s ním jednou na tom Smíchově sešel a zeptal jsem se ho, jestli by neměl chuť jezdit vánoční koncerty. To byla ta doba, kdy se jich jezdilo, já nevím, pětadvacet, třicet a my jsme tu dobu měli možnost absolvovat a Jarda s náma na ty vystoupení jezdil a protože je to nekonfliktní člověk a dělal úplně něco jinýho, de facto to, co se hodí ke každýmu žánru, tak mi jenom vždycky řekl: Řekni mi, co si mám vzít za převlek a zbytek už je potom na mně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že jich teda Jarda měl opravdu vždycky hodně.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Jarda jich měl vždycky hodně a vždycky to teda vystřihnul úplně úžasným způsobem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já nepochybuju, že byste určitě rádi doprovázeli na koncertech i umělkyni, kterou jste si vybral dneska z klasiků českého humoru, čili Jiřinku Bohdalovou. To se vám nepovedlo nikdy?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Víte co, povedlo se mi s Jiřinkou Bohdalovou, s paní Jiřinkou Bohdalovou úplně něco jinýho. Já jsem kdysi pořádal takový koncerty v hodonínském kulturním domě, kde jsem si uvědomil, že je potřeba lidem, kteří v dechovce pracujou, taky za tu práci poděkovat. A tak jsme si vymysleli s kolegou, fotografem Jefem Kratochvílem a udělali jsme tři koncerty, kde jsme děkovali za tu práci a jmenovali jsme tři dechovkové krále. Tím prvním byl historicky Jan Slabák, protože ať je to, jak chce, neumím dneska říct, jestli by dechovka existovala, nebo neexistovala, kdyby to Jan Slabák tehdy nezačal. Ale jednoznačně mu ten dík patří. Takže Jan Slabák byl jmenovaný prvním dechovkovým králem, tím druhým byl potom Standa Procházka, který ve svých osmaosmdesáti letech vyskočil na jeviště. Jemu tehdy přijela písničku zazpívat Jitka Zelenková, která zpívala s cimbálem, bylo to úžasný. Musím podotknout, že když byl teda, vracím se zpátky, jmenovaný králem Jan Slabák, tak tu poctu mu tam vyseknul právě pan Karel Gott, bylo to úžasný. Kdysi mně v Kyjově na radnici řekl: Jo, pro Honzu to udělám rád. Potom byla nějaká časová prodleva, ale povedlo se, bylo to úžasný. No a do třetice, a tam jsem přizval paní Jiřinu Bohdalovou, když předávala království Pepíkovi Zímovi. Já jsem jí tehdy zavolal, řekl jsem jí do telefonu, o co jde, pozvala mě domů, jeli jsme tam i s mojí kolegyní Markétou Luskačovou. Řekla mi: Nechám si projít hlavou, co mu tam řeknu a přijedu tam ráda. Přijela, udělala, potom mi řekla: Bartáčku, to, co se povedlo vám, to se dlouho nikomu nepovedlo, protože já už nikam nejezdím. A já jsem jí vloni přál k narozeninám, když měla kulatý a říkal jsem jí: Jenom se připomínám z Moravy, přeju všechno nejlepší. Jenom se připomenu, jela jste kvůli mně do Hodonína popřát panu Zímovi. A představte si, v letošním roce oslavil narozeniny pan Slabák a ona mi do toho telefonu řekla: Ježíšmarjá, tak ho moc pozdravujte a vyřiďte mu, že je proti mně pořád ještě cucák.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem volá a ten, koho voláme, tak toho jméno už padlo, respektive ne jeho, ale její. Markéta Luskačová, to je ta, která právě teď s Kamilem Bartákem dozpívala, teď bude s Kamilem Bartákem a s tebou si povídat. Jste tam, Markéto? Haló! Dobrý den.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ano, já vás zdravím pane Rosáku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám radost, že si můžem takhle na dálku aspoň povídat. Zatím jsem vás tady poslouchal jako skvělou zpěvačku. Tak řekněte, jak se vám s Novou Galánečkou zpívá?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak dobře, já myslím, že už jsme tak jako dobře rozběhlý, takže už nejsme žádní začátečníci, já myslím, že to půjde i dál docela dobře dopředu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vypadá to, že jo. Aspoň Kamil Barták má úsměv na tváři, to znamená, že asi plánuje další spolupráci prodloužit.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Já bych taky chtěl teda pozdravit paní Luskačovou do Želetic.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ahoj, Kamilku. Já na tebe myslím od rána, že jsi tam jel a myslím na tebe.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
My jsme měli úžasnou cestu, vlak jel na čas, taxík taky na čas, takže jsme všechno perfektně zvládli.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Hm, to jsem ráda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska je to už mnohem rozumnější jezdit vlakem, že jo, než autobusem.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Je to, myslím, větší jistota než dneska se třepat z Brna do Prahy a obráceně autem nebo autobusem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, když jezdíte tedy na zájezdy, tak předpokládám ale, to jezdíte nějakým asi mikrobusem.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
To jo, my jedeme autem, kdy máme naložený úplně všechno, takže my si to kolikrát musíme vychutnat ty zácpy. Ale tak přežíváme to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co, Markéto, jak si vás předchází kapela? Hýčkají vás?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak jako dovolte, abych se zasmála teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, ale, tak to vypadá, že ne.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ale, jo, já, pardon, Markétě skočím do řeči. Ona vzhledem k tomu, že my máme totiž nejkrásnější zpěvačku, když je tam samotná, tak je tam nejkrásnější.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Když je sama, tak se to dobře tak řekne, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Odkud s námi hovoříte teď?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ze Želetic u Kyjova, z mé rodné vesnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Želetice u Kyjova. Tam žijete?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaké je tam teď počasí?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Je krásně. Trošinku se oproti včerejšku ochladilo, ale jenom o chloupek a svítí sluníčko, je tak polojasno a je hezky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestlipak tam taky chystáte nějaký košt vína, protože teď začalo.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Košt vína už byl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, už byl.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
To už proběhlo, to vždycky probíhá kolem Velikonoc, to jsou nejlepší ta vína, protože už jsou hotový a už jsou jakože akorát. Takže kolem Velikonoc bývají u nás hodně košty vín. Můžete přijet někdy, pane Rosáku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to já samozřejmě rád, to nepotřebuju dvakrát pobízet, to si nemyslíte. Ale jestlipak si na těch koštech taky zazpívate?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak já, protože toho zpívání máme celkem dost, já na ty košty se moc nedostanu. Letos jsem nestihla teda ani jeden. Ale jinak si moc ráda zazpívám, protože tam bývají vždycky, ke koštu patří cimbálka samozřejmě, takže si velice ráda zazpívám i s cimbálem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kterou máte vy takhle vy z vašeho repertoáru nejradši písničku, kterou si s Kamilem nejradši zazpíváte?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
To je mnohdy podle nálady. Mám ráda všechny, mám samozřejmě pár takových, který opravdu hodně ráda zpívám, ale abych vám řekla jednu, to asi ne, protože máme ten repertoár docela široký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vy, pane Bartáku?
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
To je prostě taková ta naše dechovečka a co se týká těch tanečních, tak tam samozřejmě máme výběr z různých nebo od různých autorů a interpretů, takže si ráda zazpívám i písničky Hanky Zagorové a Marušky Rottrové třeba, ty úplně miluju.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
My totiž máme, Markétko, promiň, že ti skáču do řeči, my máme v repertoáru taky natočenou písničku ze seriálu. Jak se jmenoval? Pojišťovna štěstí Den, kdy se vrátí láska k nám, ale vono je to poměrně náročný a Markéta to chce vždycky na konec. Takže já dělám ten konec vždycky zhruba vo pět minut dřív, abych tu písničku nemusel zpívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, když jste už narazil na ten konec, tak bohužel teď už musíme skončit i naše povídání, protože my si ještě budeme chviličku s Kamilem Bartákem v Tandemu povídat. Vám za vaše povídání, Markéto, moc děkujeme a mějte se moc hezky.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Ahoj.
Markéta LUSKAČOVÁ, zpěvačka
--------------------
Já děkuju za zavolání a všechny zdravím i všechny posluchače. Nashle, ahoj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše dechovka, a to už jste slyšeli třeba před časem, když byl Jan Slabák hostem Tandemu, je opravdu ve světě pořád žádány. Ale co mě tedy opravdu docela vzalo, že si naši dechovku rádi poslechnou i šejkové ve Spojených arabských emirátech. Tak jak se to povedlo Nové Galánečce? Je to fakt?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
No, je to fakt. Bylo to teda trošičku, historicky je to zpátky, ale rád na to vzpomínám. Je to jeden z těch okamžiků, kdy se řekne být ve správnou dobu na správném místě, protože shodou okolností mně kdysi zavolala jedna paní, že by potřebovala do Spojených arabských emirátů nějaký kulturní doprovod. A já už jsem viděl, jak utíkám rychle do Brna do filharmonie a zařizuju tam nějakou zpěvačku a houslistku, aby to teda mělo váhu, aby to bylo český. A já jsem říkal, nezlobte se, paní Sedláková, to já takhle nemůžu rychle, potřebuju nějaký informace a tak dále. No, tak já teď nemůžu, tak za hodinu se sejdeme u mě. Tak mi řekla, kde to je, já jsem tam přijel, bylo to kousek z toho parkoviště. Já vycházím do toho domečku, vodevřely se dveře, vona mi podává ruku a říká: Já už jsem to všechno vymyslela, poletíte tam vy. Já říkám: Ježíšmarjá, ale kdy nebo co nebo jak? Vždyť vo tom nic nevím. No, letadlo letí v sobotu. Ale vona byla středa, jo. Tak já jsem měl pocit, že jsem se zbláznil trošičku. Nicméně byl to takovej zájezd, kde původně měli letět jenom dva a ono i v týto muzice ve dvou se to dělá hodně, hodně špatně, tak jsem říkal, ne, ne, dva tam letět nemůžeme, ale kdyby to bylo ve třech, tak to klidně můžeme zvládnout. No, paní byla na takový pozici, že zvedla telefon, řekla, že ten nepojede a pojede někdo druhej, letěli jsme tam my tři. Takže jsem skutečně v sobotu odlétali do Spojených arabských emirátů, přímo tedy do Dubaje. Tehdy byla válka v Jugoslávii, takže všechny letadla měly zpoždění, protože se to muselo voblítat. Nicméně jsme přistáli v Dubaji s tím, že nemáme ale víza. A říká: Ale tam na imigračním je všechno zařízení, tak tam prostě půjdete, tam vám do toho pasu dají ty víza a bude to vyřízený. Jenomže tam na nás čekali takoví ti pánové v tom bílým s tou černou obručí na hlavě a když zjistili, že nemáme víza, tak už nás ani na to imigrační nechtěli pustit. Tak teď jsme tam stáli úplně, jako jsme nevěděli, co máme dělat. Bavíme se mezi sebou česky, co a jak. Najednou, kde se vzala, tu se vzala paní, říká: Slyším, že mluvíte česky. Máte nějakej problém? Já říkám: No, nemáme víza tady v pasu, prý jsou na imigračním, ale oni nás tam nechtějí pustit. A ona povídá: Tak víte co? Tak mi dejte ty pasy a já tam zajdu to zařídit. Tak jsme jí dali ty pasy, teď v tom shluku těch lidí ona zmizela v davu. A teď jsme si uvědomili, že nemáme ani pas a že už nemáme vlastně vůbec nic. Nicméně najednou se paní zjevila, přišla zpátky, skutečně nám votevřela ty pasy, my jsme tam měli modrý razítko, kde bylo napsáno UAE a my jsme takhle vkročili do Spojených arabských emirátů. Tam jsme zpívali na výstavě, kterou pořádala jedna černoška žijící v Brně, taková souhra náhod, který snad se už nikdy nebudou opakovat. A my jsme tam zpívali samozřejmě písničky Škoda lásky, Moje česká vlast a takový v krojích s harmonikou. Ale osazenstvo z ministerstva průmyslu mělo strach, aby to nebylo moc hlučný, tak, prosím vás, jenom piánko a tak dále. No, jenomže co se nestalo, když my jsme začali hrát, tak v těch ostatních expozicích, který byly vokolo, tak toho nechali a šli za náma, velkej shluk lidí, dokonce jsme viděli i princeznu s princem, což tam teda nebývá příliš často.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byli exotika pro ně vlastně.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Takže my jsme pro ně byli s těma krojema naprostá exotika.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poslyšte, ale když jste hráli třeba v pětadevadesátém roce ve Španělsku, tak to byla zase exotika asi dost pro vás, protože tam jste v podstatě si užili něco, čemu se říká hrát za stravu a za byt, že jo.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
No, to stoprocentně to tak bylo. Nicméně se nám potom podařilo z toho vytěžit. My jsme tam byli měsíc, byli jsme mladí, je to spoustu roků zpátky. Šestadvacet večerů jsme tam hráli, vodtud jsme přejížděli za známým, jmenuje se John Arions, do Holandska, kterej tehdy slavil padesátý narozeniny, takže už je to opravdu, jak jste říkal v devadesátým pátým, už si to ani nepamatuju, sedmnáct let. To to letí. Tam to bylo za byt, za stravu, za krásný počasí, za výlety. Nicméně jsme tam potom napřesrok jeli i s rodinama a zase jsme to potom nemuseli platit, tak to byla taková satisfakce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tohle byla velice zvláštní písnička v podání Nové Galánečky Slovenská rodná dědina. Mně to znělo tak trošku cizokrajně jako.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
No, já jsem tu písničku kdysi, ještě když jsem hrával s těma Žadovjákama, slyšel v Trenčíně, udělali takovej festiválek nahoře na hradě na tom kopci. My jsme tam všechno museli tehdy vytahat rukama. A tam zpívala s harmonikou taková taky lidová vypravěčka Aťa Klímová se jmenovala a s tou harmonikou zpívala právě tady tuto písničku. Ona původně pochází z Chorvatska, ale je tak nádherně otextovaná, že Slováci si jí jakýmsi způsobem přivlastnili díky tomu textu a dneska jí považujou za svou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je tam ten Balkán trošku slyšet. Je tam, je tam vopravdu. Povídám si tady s kapelníkem Nové Galánečky Kamilem Bartákem. Proč se vlastně jmenujete teď Nová Galánečka?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Tak Galánečka jako taková vznikla v devadesátým třetím roce víceméně jenom kvůli Androvi z Košiv. Název Žadovjáci jsem používat nemohl, protože to by bylo samozřejmě ukradený, takže na začátku to byla malá dechová hudba z Moravy. Ale potom jsme chtěli pokračovat dál a najednou se narodil prostě název Galánečka. Kupodivu se dostal mezi posluchače. No a Galánečka v roce 2005 skončila, už nějak nás to nebavilo. Potom jsem chvilku nedělal nic a najednou se narodila myšlenka, přišla nabídka z hudebního vydavatelství, ať zase pro ně něco uděláme. No a když už jednou byla Galánečka, tak teď je prostě Nová.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nová Galánečka, čili nová budoucnost.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
To se uvidí. Já teda se musím ale přiznat, že prožívám naprosto úžasnou současnost, teda nejenom díky Nové Galánečce, ale díky tomu spojení s Moravankou, protože my jsme si před nějakým časem plácli s Janem Slabákem na spolupráci, takže co se týká tady těch manažerských věcí ohledně vystoupení, tak to mám na starost pro Moravanku a je to úžasná věc, protože s tímto pánem být ve společnosti anebo ho vidět třeba na tom jevišti, když diriguje. Já vám řeknu na rovinu, to je něco úžasnýho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, vy děláte teď takový managing pro Moravanku?
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
My jsme totiž měli společnýho známýho, byl to Bob Hirsch, kterej to dělal pro Moravanku kdysi. Bob Hirsch potom samozřejmě bohužel tedy odešel ze světa, chvilku jsme se s Moravankou ani nějak nestýkali, až potom přišla myšlenka právě na ten koncert k jubileu Jana Slabáka a tam jsme si tehdy nějak podali ruku a ta spolupráce funguje dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já vám, pane Bartáku, přeju, ať to funguje, protože výsledkem je potom skvělá muzika, spokojení posluchači a tak to má být. Tak ať se daří. Kamil Barták z Nové Galánečky byl dnes hostem Tandemu a doufám, že se vám nejen jeho povídání, ale písničky zase líbily. Díky a na shledanou.
Kamil BARTÁK, kapelník Nové Galánečky
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
