Karel Vysušil - malíř a grafik
27. duben 2012
Tandem
Jana Rosáka navštívil v Tandemu malíř a grafik Karel Vysušil. Ten vám například prozradil, kdy se začal věnovat výtvarnému umění "na vážno" nebo jste se dozvěděli i to, že fotbal hrál v jeho životě docela důležitou roli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem je na startu a dobrý všem, kdo ho posloucháte, přeje Jan Rosák. Dnes je naším hostem významný muže, který se dokáže umělecky vyjádřit snad ve všech oborech malířské výtvarné činnosti. Je to člověk, který vždycky dovede ocenit práci svých kolegů a který zdůrazňuje sám sebe jako součást umělecké generace, jež nastupovala v poválečných letech, malíř a grafik, věnující se hutné, barvité a graficky pevné malbě, zanícený obdivovatel nejen českého umění, ale taky umění Asie a Afriky. Zkrátka a dobře pozvání do Tandemu přijal malíř a grafik Karel Vysušil. Já vás vítám, dobrý den.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Děkuju. Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše povídání začneme vzpomínkou na rok 1926. Všichni naši posluchači asi tuší, že to byl rok vašeho narození. Ale víc už se, milí posluchači, dozvíte až po písničce. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže rok 1926, ten má vepsán Karel Vysušil jako rok narození. A které místo narození tam máte?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Dneska je to součást Ústí nad Labem, tehdy to bylo samostatné město Trmice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trmice, ano.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
A kupodivu já tam byl loni, ono to tak utíká, ty měsíce, totiž úplnou náhodou. Já jsem objevil v Lidových novinách, tam byla přes půl strany velká fotografie domu, jenom skelet toho domu a vevnitř osvětlení a to udělal nějakej bulharskej výtvarník, že tam dal osvětlení a nafotil, už nevím, z jakých důvodů, ale prostě bylo to v Lidovkách. Já jsem říkal, ježíšmarjá, dyť tam žil můj dědeček, tam já jsem bydlel v tom domě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo v tom domě?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ano, v tom domě taky. Takže jsem požádal jednu známou, jeli jsme se podívat na Trmice-Předlice Ústí nad Labem. Co se stalo z Předlic, to je něco děsnýho, to nemá s tím, co bylo, vůbec co dělat. Ústí nad Labem je celkem zachovalý, tam je určitej pořádek v těch městských částech nahoře, Klíše a tak dále, tak tam to jde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak vzpomínáte na tu dobu toho, kdy jste tam jako malej kluk chodil těma ulicema?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ale, víte, takhle mí rodiče jako Češi, že jo, měli ale německé školy. A můj dědeček byl jeden z prvních, kdo tam založil dělnický pekárny. Vyšly vo něm dvě knížky takový, to bylo kdysi vystaveno v tom dělnickým muzeu tady nahoře, protože von byl levicovej politik a tak dále. Ale mýmu otci v tomto domě, tu scénu vidím do dneska, takhle mu držel ruku a říká: Václave, nedělej to jako já, nevěnuj se tolik tý politice. V tomto domě, který vyhořel a je jenom ten skelet, jo. Nevím, co s tím udělají, ale byl to velice pěknej dům i na tom skeletu je to vidět. Ale těch skeletů je tam víc. Ale já vzpomínám na to mládí tak, že děti kolem byly všechno Němci. Já prostě jsem se naučil česky až v české mateřské škole.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do tý doby jste mluvil německy?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
My jsme mluvili německy do roku 45 s rodičema.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to možný? Přestože jste byli česká rodina?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, česká rodina, jistě. Matka teda, abych řekl, byla napůl Němka, protože můj dědeček byl Němec. Ale její matka zas byla Češka. Tam to bylo tak namíchaný, že to nikdo nebral Čech, Němec jako. No a můj nejlepší přítel byl nějakej Leibelman, že jo. A dokonce ten pisatel této knihy, ten tam píše, že, on se jmenoval Manfred Leibelman. To on všechno zjistil úředně a tak. No a ten Leibelman, to byl můj kamarád. Pak byl nějakej Alois Novák a s tím jsem se po válce sešel v tom restaurantu, kterej tam do dneška existuje a je to pojmenovanej jako dřív. Otec nám jednou přinesl fotbalovej míč a hodil ho do ulice a my s tím malým Leibelman německy jsme mluvili, všechno, že jo. Moje matka chtěla důrazně, abych měl český vzdělání, abych chodil do českejch škol. Otcovi to bylo celkem jedno, ale matka chtěla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem teď zaslechl o tom fotbalovém míči, myslím si, že to je ve vašem životě dost důležité. Takže dovolíte, jaksi o něm za chviličku trošičku víc popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S významným českým malířem a grafikem Karlem Vysušilem, který je dnes hostem Tandemu, jsme se v podstatě vlastně ještě ani nedostali k jeho hlavní profesi, k výtvařničině. Ale už jsme si stihli lehce naťuknout téma fotbal. A to, když dovolíte, pane Vysušile, já vím, že to rád dovolíte, bych si teď probral trošku důkladněji. Říkal jste, že táta váš vzal míč a hodil ho mezi vás do ulice.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Koupil opravdovej fotbalovej míč, protože my jsme měli z hadrů jako takovej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Klasické hadráky, to už dneska nikdo nepamatuje. Dokonce tomu ani nevěřejí ty mladý, říkají, to není pravda, to si jenom vymejšlíte. Ale bylo to tak samozřejmě. No, tak povídejte. Ten fotbal ve vašem životě, myslím, hraje dost důležitou roli, viďte.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Dost. Ale já jsem se k tomu dostal dost pozdě. Já se pamatuju, jednou, to jsem ještě byl na akademii v prvním ročníku, tak tady byla nějaká švýcarská delegace a sháněli někoho z těch vysokoškoláků, kdo umí německy a tak. Tak já s mým bratrem jsme se přihlásili a dělali jsme jim doprovod. A bydleli jsme na nějakým zámku na jižní Moravě. No a tam jsme hráli fotbal. A ten Švýcar, ten jeden mi podrazil nohu a já jsem padl. Měl jsem tady prostě samou krev, a tak jsem si to trochu zvošklivil ten fotbal. A pak léta nic, vobčas jsem někde si zakopal. Ale pak jsem potkal jednoho kolegu, malíře Blažka a von říká: Pojď si s náma zahrát fotbal. My se sejdeme v Mánesu a musíme se nějak nazývat a takhle. Tak jsem tam šel. A v tom Mánesu pamatuju, to byl Zdeněk Holub, výbornej kreslíř to byl, ten navrhnul dres a název Explosia, protože když vybouchneme, tak Explosia Máne, jo. No, tak tam jsme se ustanovili. To už mi bylo, řekl bych, skoro 40 let, tak nějak. No a tak jsme začali chodit na Letnou. Moje žena byla zaměstnaná ve Fondu výtvarných umění, tak zařídila, že jsme dostali takový sponzorství, že nám český fond zaplatil dresy a to všechno. No a chodili jsme na Letenskou pláň. Pořídili jsme si ty malý branky takový a tam jsme hráli třikrát týdně a pak jsme hráli zápasy. Dokonce jsme hráli zápas na Slavii, na tom takovým vedlejším stadionu se Slavií, starejma pánama. Upozorňuju, v jejich mužstvu hrál v obraně Hildebrant tenkrát první ligu, ale ještě s nima kopal. Mám fotku jako s Bicanem a tak dále. Do půlky jsme vyhrávali 4:1 nebo tak nad nima a po tej půlce, protože každej s nima chtěl hrát, tak ty horší hráči nastoupili a tak dál, no a voni vyhráli pak asi vo 2 góly. A pak jsme je pozvali na Letnou do jedné restaurace, kde kolegové právě Holub a tyhle vymalovali celou tu restauraci na počest Bicana. A mám fotky, myslím, že i v tý monografii je ta fotka s Bicanem, jak sedíme u stolu a kolega jeden dokonce hrál za žáky Slavie. Tak úplně plakal a říkal: Pane Bican, že já můžu sedět vedle vás. A tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je svátek.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, to je svátek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byli jste jako výtvarníci, měli jste nějakej speciální dres třeba?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
To jsme měli Explosia Mánes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jako výtvarně řešenej?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Výtvarně řešenej vod Zdeňka Holuba. Samozřejmě časem jsme pak už kupovali normální dresy, ale ten slavnostní, ten mám dodnes doma.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Vysušile, co říkáte dnešnímu fotbalu? Líbí se vám dnešní fotbal?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Víte, já vám něco řeknu. Ten fotbal je dneska něco, já bych se bál jít na fotbal. To fandovství bez toho, aniž by ty lidi věděli vo fotbale nebo co se může stát a co to je ten fotbal, to řvaní a takový to fandovství bez znalosti fotbalu, mně se to nelíbí dneska. Ani netoužím tam jít, ale v televizi samozřejmě se na to dívám, že jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak z vyprávění Karla Vysušila už víme, jak se dostal k fotbalu. Dokonce, že fotbal je jeho celoživotní láskou, ale pochopitelně tou hlavní láskou a hlavní náplní jeho života je výtvarné umění. Kdypak jste se vlastně, pane Vysušile, dostal k tomu, že jste se začal výtvarnému umění, malířině věnovat opravdu, jako vážně?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, bylo mi asi 14 let, já šel po Národní třídě a tam bylo knihkupectví a tam byly reprodukce obrazů, Van Gogh, Mulain, myslím, se jmenuje, jak v klobouku ten mladík. Pak jsem to viděl na světový výstavě v Bruselu originál. Ten tam byl vystavenej vod malíře Brudra, ten Kuřák a Césanova Kytice v modrý váze. Já pořád chodil a nevěděl jsem, co mě tam přitahuje. Pořád jsem se na to chodil dívat. To byla jedna věc. A potom, pozdějc jsem začal doma kreslit matku, otce a takovýhle a viděl jsem, že vono si to bylo podobný ty hlavy. A dodnes dvě z těch kreseb v tý monografii, co vyšla, mých podobizen v grafický podobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z těch vašich prvních?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Prvních, no, to je tam vystavený, teda reprodukovaný. Ale chci říct, vod těch 14 let mě to takhle táhlo k tomu malování. A pak najednou jsem zjistil, že existuje v Lucerně výtvarná škola, jmenovalo se to Škola dekorativních umění. Tak jsem se tam přihlásil, předložil jsem věci, voni mě vzali. A tam byl jeden výbornej profesor a ten říkal: Pane Vysušil, já vás dám do jednoho ateliéru s malířem Fremundem, jemu se líbily vaše hlavy. Já jsem říkal: Jo, to je ten, jak umí ty ruce tak pěkně kreslit. A vod tý doby jsme s Fremundem se stali přátelé až do smrti, jo. Tak to byl můj začátek, že jsem chodil do tý Školy dekorativních umění, že jo. No a po válce hned bylo přihlášeno asi 850 lidí na akademii, tak jsem udělal tu zkoušku a tím začal takovej můj už profesionální život.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdy byla vaše první výstava? Na to se většinou nezapomíná, viďte.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, podívejte, to jsme už se Školou dekorativních umění vystavovali v Kolíně, že jo. Přesně, kde to bylo, už si nepamatuju, ale mám fotografie z té doby. No, ale první moje výstava, moje samostatná byla vlastně v Holeru. Tam jsem poslal grafiky a oni mě přijmuli. A to bylo zvláštní shledání. Já seděl v kavárně Union, vycházím ven a najednou proti mně jde paní Jiřincová, prostě různí členové, který jsem já znal z Holera. A paní Jiřincová takhle ke mně, vobjala mě a říká: To byla bomba, my jsme vás vzali. Ale samozřejmě tehdy bylo povinně 3 roky vystát, než se člověk stal řádným /nesrozumitelné/. Ale vod tý doby jsem prostě, to bylo v dvaapadesátým, jsem vystavoval s Holerem a tím jsem vlastně se stal jako už profesionální grafik.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Renomovaným umělcem opravdu. Ale řekněte mi, většinou styly malířů se jaksi vyvíjejí. Sám to určitě na svém umění, i když samozřejmě to někdy je podvědomé, ale určitě to vidíte, když se ohlédnete. Tak ten průřez vaší tvorbou, která je opravdu hodně dlouhá a úctyhodná, jak to vidíte, ten vývoj?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Tak vývoj je samozřejmě, podívejte se, je to tak. Já měl velice inteligentní matku, která mi jednou přinesla domů monografii Piccasa. A já jsem říkal: Ježíšmarjá, voko dole, voko nahoře a co to je. Hele, to je jinak. Tak mi to tak jako částečně vysvětlila. A to jsem nevěděl, dneska jsem největším obdivovatelem, protože říkám, že Piccaso byl Michelangelo 20.století. A když jsem byl před 3 dny ještě v Mnichově a viděl jsem tu slavnou výstavu Piccaso a ženy, tak si to dovoluju tvrdit znovu. Je to fantazie. On byl spíš kreslíř, on ten obraz musel vyplivnout. On ho prostě namaloval během hodiny nebo dvou. To nebyl malíř, kterej na obraze, samozřejmě některý přemaloval, ale prakticky on byl alá prima malíř. Von ho musel napsat, ten obraz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je to u vás? Jste taky takhle?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
U mě ne, u mě je to úplně opačně. Já si dělám podklad, teď vo tom přemejšlím, pak to přemaluju a znovu to přemaluju. Totiž takhle, já potřebuju, když je žlutý pozadí, tak já ho nenatřu nažluto, já udělám podklad třeba červenej a přes to tu žlutou. Já potřebuju, aby to mělo bohatý to, aby vod jedný barvy bylo 100 žlutejch a takhle. Což Piccaso nepotřeboval k jeho výrazu vůbec, prostě ten to uměl naprat, že tam hodil jednu barvu a stačilo to. Já jsem modelér barvy jako, já miluju to malování, to přemalování a takhle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty valéry různý.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ty valéry různý a takhle.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsem nabídl mému dnešnímu hostovi, malíři a grafikovi Karlu Vysušilovi, že si může vybrat mezi klasiky českého humoru, tak zajásal, že si vybere takové ty opravdu staré klasiky. A mluvil jste o Járovi Kohoutovi. To je osobnost. A že jste ho potkal dokonce.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Víte, já jsem byl pozvanej od jednoho německého sběratele do New Yorku. On zařídil přes ambasádu a přes to, že jako to hradil tu cestu, takže jsem neměl potíže. No, tak mě pustili prostě. A on uměl česky teda. My takhle jdeme po ulici a já říkám, ten chlap přede mnou, ten vypadá jako Jára Kohout. Takhle to říkám, chlap se votočí a říká: A kdo myslíte, že jsem? To bylo velký překvapení. Pak jsme s ním kousek šli, tak jsme si vykládali, já proč tam jsem a tak dále. Bylo to velice příjemný setkání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, ale vopravdu. V celým velikánským New Yorku a zrovna se potkáte.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
New York je malý město, když se to tak vezme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bohužel dneska už tam Járu Kohouta nepotkáte. Potkáte tam třeba Miloše Formana možná, ale Járu Kohouta ne. Ale toho si dneska vybrat nemůžeme, protože my ho náhodou tedy jaksi v naší galerii zrovna nemáme. Ale co kdybyste, vzal byste zavděk některým z jeho kolegů slavných?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Vlastu Buriana. Ten se mi líbil. Já viděl všechny jeho filmy. A vždycky, když dávají film s Vlastou Burianem, tak se na to dívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď si ho můžete aspoň představovat, protože budeme ho poslouchat.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V loňském roce oslavil malíř a grafik Karel Vysušil úctyhodné pětaosmdesátiny. Cítíte se na ně, pane Vysušile?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Vůbec ne. Já nevidím rozdíl, když mi bylo 60, dneska 85.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velmi správně, určitě. Ve vaší tvorbě to taky asi není poznat.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ne, já teď očekávám, že budu dělat nejlepší věci teprv, co vůbec chci dělat, protože už vím jak a vím co.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, ano, člověk to před tím nevěděl, teď k tomu dochází. Ale ve vaší monografii, která byla k tomu výročí vydaná, tak tam je opravdu úžasný průřez vaší tvorbou. Je tam taky to, o čem jsem mluvil, jak se ten váš styl vyvíjí.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Tak já jsem si k tý mý tvorbě přivlastnil ještě něco, a sice že mi bylo líto, když jsem dělal grafiky a teď ty nátisky to vyhodit, jo, tak jsem jednou z toho vystříhal ty lepší věci a vono mi to spadlo na zem a teď se udělalo takový seskupení. Já jsem říkal, ježíšmarjá, to bych mohl využít. Tak jsem začal dělat koláže, ale pouze z mých prací.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě. Vy jste vymyslel pojem autokoláž vlastně, že jo.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ano, vymyslel. A teď ještě k tomu jednu věc. Samozřejmě to si vyžádalo taky lepidla a ty jsem sháněl vždycky na mých cestách ve světě, lepidla. Ale můžu upozornit, že nejlepší lepidlo se dělá v Česku, teda na Moravě. Vono to není nikde k mání, já to musím objednávat přímo u tý firmy, aby mi to ještě dneska posílala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nějaký speciální lepidlo?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Jo, lepek. To je nejlepší lepidlo na světě, protože to, když nalepíte, hodíte to do vody, tak se to nevodlepí, ničím to nemůžete sundat. Velice rychle to schne. Musí se s tím umět dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, přibližte nám to, jak pracujete na té autokoláži.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Jak to dělám? Tak nejdřív si rozstříhám materiál, teď celej na plochu, většinou jsou ty umělohmotný ty desky veliký, teď to tam naskládám jako hotový a teď si to musím pamatovat a musím začít. To znamená, všechno sundám a teď ty barvy, který tam musejí bejt, tak mám velkou plochu vedle, tam to natřu takhle, položím na to a teď to musím rychle, musím to dělat jako velice rychle. A když je to suchý, přidám další barvy a musím si pamatovat, jak to vypadalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vznikne něco novýho zase.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Tak vznikne to trošku jinak. Třeba toto, jak se tady na to díváte v té monografii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Kejklíř se to jmenuje.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Kejklíř, no, tak to jsem trochu změnil taky. To vznikne v hlavě a teď se snažím to dodržet, to, co mám v tý hlavě. Ale samozřejmě někde musíte trochu udělat změnu, protože to lepidlo příliš rychle schne, že jo, to je při každý práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to je asi hodně ceněné v zahraničí. To asi nedělá tolik výtvarníků, viďte.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ne, to vůbec nikdo, já nikoho neznám, kdo by dělal koláže ze svejch prací. Koláže z novin nebo tak, Hofmeister dělal vynikající, tak to jo, ale koláže ze svých grafických listů, to ne, neznám.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm vyprávění, vzpomínání malíře a grafika Karla Vysušila. Povídáme si o všem možném z jeho života. Probrali jsme fotbal, probrali jsme i jeho začátky malířské a probrali jsme i současnost, která se dá nazvat obdobím taky autokoláže, čili formy výtvarné techniky, kterou jste vlastně vymyslel a kterou uplatňujete. No a já bych si rád popovídal taky o vašem působení v zahraničí. Vy máte spoustu výstav, jste absolvoval.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Hodně. Bylo to takto, jo. /nezrozumitelné/ to byla taková organizace, která dělala výstavy v zahraničí, ale nějak se to neudělalo a teď samozřejmě ten český fond nám několika lidem, o kterých věděli, že děláme úplně jinak, než se tady sluší, tak nabídla nás v tom centru a ty nám posílali ty věci do zahraničí. V pozdější době potom nastala možnost, že ty galerie zahraničí, pokud to bylo tady blízko v Evropě, chtěli, aby autoři byli přítomni tý výstavě. To dodává větší váhu a tak dál. A protože jsem hovořil německy jako česky, tak Německo bylo pro mě normální, jako dostal jsem pas a mohl jsem jet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vám to hodilo ta znalost němčiny z dětství.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
To se mi hodilo velice. Ale stala se bohužel věc, ty věci, co se prodaly, tak my jsme dostali tuzexový bony jako na to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už si diváci nepamatujou skoro.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ale za marku jenom korunu, myslím, že to bylo korunu sedmdesát, jsme dostali jako oficiálně my. Čili, já, abych měl nějakej vůbec důchod potom, tak jsem 5 let nasluhoval, abych to nějak vyrovnal, protože takhle to bylo. Samozřejmě my jsme měli bony, ty jsme mohli prodat. Třeba herec Vinklář byl můj takovej abonent, že jo, ten je kupoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska už je to promlčený, už to můžeme říkat, že jsme kšeftovali s bonama.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No jo, no, tak co jsme měli dělat. Peníze jsme potřebovali, tak jsem je prodal. Ale já vo nějakej Tuzex nebo to nestál, protože když jsem byl venku, tak jsem si to koupil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řekněte, jak to bylo těžký prorážet na ty světové?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Na ty scény těch galerií? Různě. Podívejte se, já třeba jsem /nesrozumitelné/, a to se můžu pochlubit teda, že jsem měl samostatnou výstavu v nejlepší galerii na světě pro grafiku, a to je galerie Baruch v Chicagu. A sice ta jedna z těch majitelek, byla to dáma, přijela do Prahy a Artcentru řeklo, že by chtěla vidět můj ateliér a tak dále, a tak mi nařídil připravit whisky, víno, chlebíčky, všechno. To jsem musel všechno zařídit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A z vlastních zdrojů.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, z vlastních zdrojů. A přišli samozřejmě, ta generalita a to a ta dáma vybírala věci, čili až z toho byla výstava. Ale na každej list jsem musel podepsat, že to jsou originály a tak dále, chtěli mít naprosto jistotu vo všech věcech. A ta výstava se uskutečnila teda. A to byl základ těch financí, protože já jsem vstoupil s mojí ženou do družstva a že jsem měl na základ domu, ve kterým do dneska bydlím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale ty chlebíčky, ty zbaštili ty činovníci z Artcentra.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
To víte, že jo, i tu whisky a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak se o vás dozvěděla třeba tahle ta kurátorka?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Zřejmě viděla věci v Artcentru nebo někde na trhu u nás, že jo, díla viděla a zajímalo jí to a prostě, když viděla ty věci, tak jako měla zájem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a pak se to řetězilo a dozvěděli se o vás další.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, jistě, no, takhle, no. Škoda, já v Chicagu nebyl, ale kdybych se tam jednou dostal, tak jestli ta galerie ještě existuje, tak to bych chtěl vidět, jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Malíř a grafik Karel Vysušil, loňský jubilant, pětaosmdesátník, na kterém to vůbec není vidět. Naopak na vás je vidět ta fotbalová minulost, jste sportsman takovej. Mimochodem hrával jste v útoku nebo v obraně?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Pravý křídlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem tak tipoval.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
A pak jsem, v pozdějších letech jsem pak hrál levou nebo pravou obranu, protože jsem byl rychlej dopředu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Karel Vysušil má před sebou určitě ještě spoustu plánů. Ostatně říkal jste, že teď máte největší ajfr do toho kumštu, do malování. Tak co vás teď čeká? Co máte rozpracováno?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Tak v ateliéru mám rozdělanej velkej obraz, jako skoro 2 metry na vejšku a tam dělám jednu věc. Tady je jeden obraz v tý monografii, kterej byl z jedný výstavy, byl velice, můžu říct, levně prodán, ale protože jsem potřeboval peníze, že jo. Tak jsem řekl, já udělám repliku na to, ale naprosto volnou, jenom základní to. To jsem nakreslil, ale bohužel jsem onemocněl takovou, jak bych to řekl, jako ochrnutí všech kloubů a tak dále, nemohli jsme se dopátrat, čím to je. Třeba jsem s tím lékařem hovořil, on říkal, že musím brát a teď mi předepsal nějakej lék další jako. Tak se to uvolnilo a teď čekám, co to bude dělat, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste se mohl pustit zase do práce.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Abych se mohl pustit do toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě se chci zeptat, než se rozloučíme. Máte na krku pověšený takový medailonek a tam je buddha, jestli se nepletu. Co pro vás znamená?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
To není buddha, víte, to je, já vám něco řeknu, když jsme byli v severním Thajsku, já tam byl s jedním kolegou s rodinou, tak jsme dělali ty trekingy v džunglích a tak dále. A když jsme byli u jednoho takovýho horskýho kmene, tam byly vyložený, to jsou nálezy, do dneska to hledají, v různých klášterech vidíte, jak tam kopou a hledají tyto. Čili, v tom horským kmenu byl takovej jako obchůdek a tam ležely různý takový malý sošky a věci a tak. A ten kolega říká: Hele, to je dost drahý, vem si tamten. A já říkám, já chci jenom tohle to. Já vždycky, když se mi něco líbí, instinktivně beru, co se mi líbí. Tak jsem si to vzal, oni mi to dali takhle zafasovat ještě tam. A teď já někde sedím takhle a přišli lidi a začali se před tím takhle modlit. To jsem koukal jako blázen, co to je. V obchodním domě sedím a lidi přede mnou takhle si klekli a takhle se modlili. A když jsme přišli do kláštera, tak ti mniši vstali najednou, když to viděli a odvedli mě k tomu pultíku tam a teď mě tam posvětili, jestli bych to neprodal. Dávali mi až 40 tisíc bátů, což se rovná našim 40 tisícům tehdy. Protože to je tak vzácná věc jako. A můžu říct, když jsem odjížděl z Thajska a vezl jsem různý sošky, který jsem tam koupil a vopravdu podle sinologa, mého kolegy jednoho, vynikající věci. Tak takhle na to šahali, říkali suvenýr, suvernýr. Já jsem říkal, yes, suvenýr. A mohl jsem projet jako. Dívali se na to a taky se pomodlili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že voni možná poznali, že jsou před velkým malířem Karlem Vysušilem a že se poklonili před vaším uměním. Každopádně my se klaníme a moc děkuju, pane Vysušile, za vaše příjemné povídání a návštěvu na dnešním Tandemu. Ať se daří a hodně velké inspirace vám ještě přeju do života.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
A já se těším, že jsem se s takovým slavným člověkem, jako jste vy, mohl tady sejít u toho pultu a popovídat si. Děkuju vám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Potěšení na obou stranách. Děkuju. Na shledanou.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Taky. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Tandem je na startu a dobrý všem, kdo ho posloucháte, přeje Jan Rosák. Dnes je naším hostem významný muže, který se dokáže umělecky vyjádřit snad ve všech oborech malířské výtvarné činnosti. Je to člověk, který vždycky dovede ocenit práci svých kolegů a který zdůrazňuje sám sebe jako součást umělecké generace, jež nastupovala v poválečných letech, malíř a grafik, věnující se hutné, barvité a graficky pevné malbě, zanícený obdivovatel nejen českého umění, ale taky umění Asie a Afriky. Zkrátka a dobře pozvání do Tandemu přijal malíř a grafik Karel Vysušil. Já vás vítám, dobrý den.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Děkuju. Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše povídání začneme vzpomínkou na rok 1926. Všichni naši posluchači asi tuší, že to byl rok vašeho narození. Ale víc už se, milí posluchači, dozvíte až po písničce. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže rok 1926, ten má vepsán Karel Vysušil jako rok narození. A které místo narození tam máte?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Dneska je to součást Ústí nad Labem, tehdy to bylo samostatné město Trmice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trmice, ano.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
A kupodivu já tam byl loni, ono to tak utíká, ty měsíce, totiž úplnou náhodou. Já jsem objevil v Lidových novinách, tam byla přes půl strany velká fotografie domu, jenom skelet toho domu a vevnitř osvětlení a to udělal nějakej bulharskej výtvarník, že tam dal osvětlení a nafotil, už nevím, z jakých důvodů, ale prostě bylo to v Lidovkách. Já jsem říkal, ježíšmarjá, dyť tam žil můj dědeček, tam já jsem bydlel v tom domě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo v tom domě?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ano, v tom domě taky. Takže jsem požádal jednu známou, jeli jsme se podívat na Trmice-Předlice Ústí nad Labem. Co se stalo z Předlic, to je něco děsnýho, to nemá s tím, co bylo, vůbec co dělat. Ústí nad Labem je celkem zachovalý, tam je určitej pořádek v těch městských částech nahoře, Klíše a tak dále, tak tam to jde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak vzpomínáte na tu dobu toho, kdy jste tam jako malej kluk chodil těma ulicema?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ale, víte, takhle mí rodiče jako Češi, že jo, měli ale německé školy. A můj dědeček byl jeden z prvních, kdo tam založil dělnický pekárny. Vyšly vo něm dvě knížky takový, to bylo kdysi vystaveno v tom dělnickým muzeu tady nahoře, protože von byl levicovej politik a tak dále. Ale mýmu otci v tomto domě, tu scénu vidím do dneska, takhle mu držel ruku a říká: Václave, nedělej to jako já, nevěnuj se tolik tý politice. V tomto domě, který vyhořel a je jenom ten skelet, jo. Nevím, co s tím udělají, ale byl to velice pěknej dům i na tom skeletu je to vidět. Ale těch skeletů je tam víc. Ale já vzpomínám na to mládí tak, že děti kolem byly všechno Němci. Já prostě jsem se naučil česky až v české mateřské škole.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do tý doby jste mluvil německy?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
My jsme mluvili německy do roku 45 s rodičema.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to možný? Přestože jste byli česká rodina?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, česká rodina, jistě. Matka teda, abych řekl, byla napůl Němka, protože můj dědeček byl Němec. Ale její matka zas byla Češka. Tam to bylo tak namíchaný, že to nikdo nebral Čech, Němec jako. No a můj nejlepší přítel byl nějakej Leibelman, že jo. A dokonce ten pisatel této knihy, ten tam píše, že, on se jmenoval Manfred Leibelman. To on všechno zjistil úředně a tak. No a ten Leibelman, to byl můj kamarád. Pak byl nějakej Alois Novák a s tím jsem se po válce sešel v tom restaurantu, kterej tam do dneška existuje a je to pojmenovanej jako dřív. Otec nám jednou přinesl fotbalovej míč a hodil ho do ulice a my s tím malým Leibelman německy jsme mluvili, všechno, že jo. Moje matka chtěla důrazně, abych měl český vzdělání, abych chodil do českejch škol. Otcovi to bylo celkem jedno, ale matka chtěla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem teď zaslechl o tom fotbalovém míči, myslím si, že to je ve vašem životě dost důležité. Takže dovolíte, jaksi o něm za chviličku trošičku víc popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S významným českým malířem a grafikem Karlem Vysušilem, který je dnes hostem Tandemu, jsme se v podstatě vlastně ještě ani nedostali k jeho hlavní profesi, k výtvařničině. Ale už jsme si stihli lehce naťuknout téma fotbal. A to, když dovolíte, pane Vysušile, já vím, že to rád dovolíte, bych si teď probral trošku důkladněji. Říkal jste, že táta váš vzal míč a hodil ho mezi vás do ulice.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Koupil opravdovej fotbalovej míč, protože my jsme měli z hadrů jako takovej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Klasické hadráky, to už dneska nikdo nepamatuje. Dokonce tomu ani nevěřejí ty mladý, říkají, to není pravda, to si jenom vymejšlíte. Ale bylo to tak samozřejmě. No, tak povídejte. Ten fotbal ve vašem životě, myslím, hraje dost důležitou roli, viďte.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Dost. Ale já jsem se k tomu dostal dost pozdě. Já se pamatuju, jednou, to jsem ještě byl na akademii v prvním ročníku, tak tady byla nějaká švýcarská delegace a sháněli někoho z těch vysokoškoláků, kdo umí německy a tak. Tak já s mým bratrem jsme se přihlásili a dělali jsme jim doprovod. A bydleli jsme na nějakým zámku na jižní Moravě. No a tam jsme hráli fotbal. A ten Švýcar, ten jeden mi podrazil nohu a já jsem padl. Měl jsem tady prostě samou krev, a tak jsem si to trochu zvošklivil ten fotbal. A pak léta nic, vobčas jsem někde si zakopal. Ale pak jsem potkal jednoho kolegu, malíře Blažka a von říká: Pojď si s náma zahrát fotbal. My se sejdeme v Mánesu a musíme se nějak nazývat a takhle. Tak jsem tam šel. A v tom Mánesu pamatuju, to byl Zdeněk Holub, výbornej kreslíř to byl, ten navrhnul dres a název Explosia, protože když vybouchneme, tak Explosia Máne, jo. No, tak tam jsme se ustanovili. To už mi bylo, řekl bych, skoro 40 let, tak nějak. No a tak jsme začali chodit na Letnou. Moje žena byla zaměstnaná ve Fondu výtvarných umění, tak zařídila, že jsme dostali takový sponzorství, že nám český fond zaplatil dresy a to všechno. No a chodili jsme na Letenskou pláň. Pořídili jsme si ty malý branky takový a tam jsme hráli třikrát týdně a pak jsme hráli zápasy. Dokonce jsme hráli zápas na Slavii, na tom takovým vedlejším stadionu se Slavií, starejma pánama. Upozorňuju, v jejich mužstvu hrál v obraně Hildebrant tenkrát první ligu, ale ještě s nima kopal. Mám fotku jako s Bicanem a tak dále. Do půlky jsme vyhrávali 4:1 nebo tak nad nima a po tej půlce, protože každej s nima chtěl hrát, tak ty horší hráči nastoupili a tak dál, no a voni vyhráli pak asi vo 2 góly. A pak jsme je pozvali na Letnou do jedné restaurace, kde kolegové právě Holub a tyhle vymalovali celou tu restauraci na počest Bicana. A mám fotky, myslím, že i v tý monografii je ta fotka s Bicanem, jak sedíme u stolu a kolega jeden dokonce hrál za žáky Slavie. Tak úplně plakal a říkal: Pane Bican, že já můžu sedět vedle vás. A tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je svátek.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, to je svátek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byli jste jako výtvarníci, měli jste nějakej speciální dres třeba?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
To jsme měli Explosia Mánes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jako výtvarně řešenej?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Výtvarně řešenej vod Zdeňka Holuba. Samozřejmě časem jsme pak už kupovali normální dresy, ale ten slavnostní, ten mám dodnes doma.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Vysušile, co říkáte dnešnímu fotbalu? Líbí se vám dnešní fotbal?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Víte, já vám něco řeknu. Ten fotbal je dneska něco, já bych se bál jít na fotbal. To fandovství bez toho, aniž by ty lidi věděli vo fotbale nebo co se může stát a co to je ten fotbal, to řvaní a takový to fandovství bez znalosti fotbalu, mně se to nelíbí dneska. Ani netoužím tam jít, ale v televizi samozřejmě se na to dívám, že jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak z vyprávění Karla Vysušila už víme, jak se dostal k fotbalu. Dokonce, že fotbal je jeho celoživotní láskou, ale pochopitelně tou hlavní láskou a hlavní náplní jeho života je výtvarné umění. Kdypak jste se vlastně, pane Vysušile, dostal k tomu, že jste se začal výtvarnému umění, malířině věnovat opravdu, jako vážně?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, bylo mi asi 14 let, já šel po Národní třídě a tam bylo knihkupectví a tam byly reprodukce obrazů, Van Gogh, Mulain, myslím, se jmenuje, jak v klobouku ten mladík. Pak jsem to viděl na světový výstavě v Bruselu originál. Ten tam byl vystavenej vod malíře Brudra, ten Kuřák a Césanova Kytice v modrý váze. Já pořád chodil a nevěděl jsem, co mě tam přitahuje. Pořád jsem se na to chodil dívat. To byla jedna věc. A potom, pozdějc jsem začal doma kreslit matku, otce a takovýhle a viděl jsem, že vono si to bylo podobný ty hlavy. A dodnes dvě z těch kreseb v tý monografii, co vyšla, mých podobizen v grafický podobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z těch vašich prvních?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Prvních, no, to je tam vystavený, teda reprodukovaný. Ale chci říct, vod těch 14 let mě to takhle táhlo k tomu malování. A pak najednou jsem zjistil, že existuje v Lucerně výtvarná škola, jmenovalo se to Škola dekorativních umění. Tak jsem se tam přihlásil, předložil jsem věci, voni mě vzali. A tam byl jeden výbornej profesor a ten říkal: Pane Vysušil, já vás dám do jednoho ateliéru s malířem Fremundem, jemu se líbily vaše hlavy. Já jsem říkal: Jo, to je ten, jak umí ty ruce tak pěkně kreslit. A vod tý doby jsme s Fremundem se stali přátelé až do smrti, jo. Tak to byl můj začátek, že jsem chodil do tý Školy dekorativních umění, že jo. No a po válce hned bylo přihlášeno asi 850 lidí na akademii, tak jsem udělal tu zkoušku a tím začal takovej můj už profesionální život.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdy byla vaše první výstava? Na to se většinou nezapomíná, viďte.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, podívejte, to jsme už se Školou dekorativních umění vystavovali v Kolíně, že jo. Přesně, kde to bylo, už si nepamatuju, ale mám fotografie z té doby. No, ale první moje výstava, moje samostatná byla vlastně v Holeru. Tam jsem poslal grafiky a oni mě přijmuli. A to bylo zvláštní shledání. Já seděl v kavárně Union, vycházím ven a najednou proti mně jde paní Jiřincová, prostě různí členové, který jsem já znal z Holera. A paní Jiřincová takhle ke mně, vobjala mě a říká: To byla bomba, my jsme vás vzali. Ale samozřejmě tehdy bylo povinně 3 roky vystát, než se člověk stal řádným /nesrozumitelné/. Ale vod tý doby jsem prostě, to bylo v dvaapadesátým, jsem vystavoval s Holerem a tím jsem vlastně se stal jako už profesionální grafik.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Renomovaným umělcem opravdu. Ale řekněte mi, většinou styly malířů se jaksi vyvíjejí. Sám to určitě na svém umění, i když samozřejmě to někdy je podvědomé, ale určitě to vidíte, když se ohlédnete. Tak ten průřez vaší tvorbou, která je opravdu hodně dlouhá a úctyhodná, jak to vidíte, ten vývoj?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Tak vývoj je samozřejmě, podívejte se, je to tak. Já měl velice inteligentní matku, která mi jednou přinesla domů monografii Piccasa. A já jsem říkal: Ježíšmarjá, voko dole, voko nahoře a co to je. Hele, to je jinak. Tak mi to tak jako částečně vysvětlila. A to jsem nevěděl, dneska jsem největším obdivovatelem, protože říkám, že Piccaso byl Michelangelo 20.století. A když jsem byl před 3 dny ještě v Mnichově a viděl jsem tu slavnou výstavu Piccaso a ženy, tak si to dovoluju tvrdit znovu. Je to fantazie. On byl spíš kreslíř, on ten obraz musel vyplivnout. On ho prostě namaloval během hodiny nebo dvou. To nebyl malíř, kterej na obraze, samozřejmě některý přemaloval, ale prakticky on byl alá prima malíř. Von ho musel napsat, ten obraz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je to u vás? Jste taky takhle?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
U mě ne, u mě je to úplně opačně. Já si dělám podklad, teď vo tom přemejšlím, pak to přemaluju a znovu to přemaluju. Totiž takhle, já potřebuju, když je žlutý pozadí, tak já ho nenatřu nažluto, já udělám podklad třeba červenej a přes to tu žlutou. Já potřebuju, aby to mělo bohatý to, aby vod jedný barvy bylo 100 žlutejch a takhle. Což Piccaso nepotřeboval k jeho výrazu vůbec, prostě ten to uměl naprat, že tam hodil jednu barvu a stačilo to. Já jsem modelér barvy jako, já miluju to malování, to přemalování a takhle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty valéry různý.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ty valéry různý a takhle.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsem nabídl mému dnešnímu hostovi, malíři a grafikovi Karlu Vysušilovi, že si může vybrat mezi klasiky českého humoru, tak zajásal, že si vybere takové ty opravdu staré klasiky. A mluvil jste o Járovi Kohoutovi. To je osobnost. A že jste ho potkal dokonce.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Víte, já jsem byl pozvanej od jednoho německého sběratele do New Yorku. On zařídil přes ambasádu a přes to, že jako to hradil tu cestu, takže jsem neměl potíže. No, tak mě pustili prostě. A on uměl česky teda. My takhle jdeme po ulici a já říkám, ten chlap přede mnou, ten vypadá jako Jára Kohout. Takhle to říkám, chlap se votočí a říká: A kdo myslíte, že jsem? To bylo velký překvapení. Pak jsme s ním kousek šli, tak jsme si vykládali, já proč tam jsem a tak dále. Bylo to velice příjemný setkání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, ale vopravdu. V celým velikánským New Yorku a zrovna se potkáte.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
New York je malý město, když se to tak vezme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bohužel dneska už tam Járu Kohouta nepotkáte. Potkáte tam třeba Miloše Formana možná, ale Járu Kohouta ne. Ale toho si dneska vybrat nemůžeme, protože my ho náhodou tedy jaksi v naší galerii zrovna nemáme. Ale co kdybyste, vzal byste zavděk některým z jeho kolegů slavných?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Vlastu Buriana. Ten se mi líbil. Já viděl všechny jeho filmy. A vždycky, když dávají film s Vlastou Burianem, tak se na to dívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď si ho můžete aspoň představovat, protože budeme ho poslouchat.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V loňském roce oslavil malíř a grafik Karel Vysušil úctyhodné pětaosmdesátiny. Cítíte se na ně, pane Vysušile?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Vůbec ne. Já nevidím rozdíl, když mi bylo 60, dneska 85.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velmi správně, určitě. Ve vaší tvorbě to taky asi není poznat.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ne, já teď očekávám, že budu dělat nejlepší věci teprv, co vůbec chci dělat, protože už vím jak a vím co.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, ano, člověk to před tím nevěděl, teď k tomu dochází. Ale ve vaší monografii, která byla k tomu výročí vydaná, tak tam je opravdu úžasný průřez vaší tvorbou. Je tam taky to, o čem jsem mluvil, jak se ten váš styl vyvíjí.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Tak já jsem si k tý mý tvorbě přivlastnil ještě něco, a sice že mi bylo líto, když jsem dělal grafiky a teď ty nátisky to vyhodit, jo, tak jsem jednou z toho vystříhal ty lepší věci a vono mi to spadlo na zem a teď se udělalo takový seskupení. Já jsem říkal, ježíšmarjá, to bych mohl využít. Tak jsem začal dělat koláže, ale pouze z mých prací.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě. Vy jste vymyslel pojem autokoláž vlastně, že jo.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ano, vymyslel. A teď ještě k tomu jednu věc. Samozřejmě to si vyžádalo taky lepidla a ty jsem sháněl vždycky na mých cestách ve světě, lepidla. Ale můžu upozornit, že nejlepší lepidlo se dělá v Česku, teda na Moravě. Vono to není nikde k mání, já to musím objednávat přímo u tý firmy, aby mi to ještě dneska posílala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nějaký speciální lepidlo?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Jo, lepek. To je nejlepší lepidlo na světě, protože to, když nalepíte, hodíte to do vody, tak se to nevodlepí, ničím to nemůžete sundat. Velice rychle to schne. Musí se s tím umět dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, přibližte nám to, jak pracujete na té autokoláži.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Jak to dělám? Tak nejdřív si rozstříhám materiál, teď celej na plochu, většinou jsou ty umělohmotný ty desky veliký, teď to tam naskládám jako hotový a teď si to musím pamatovat a musím začít. To znamená, všechno sundám a teď ty barvy, který tam musejí bejt, tak mám velkou plochu vedle, tam to natřu takhle, položím na to a teď to musím rychle, musím to dělat jako velice rychle. A když je to suchý, přidám další barvy a musím si pamatovat, jak to vypadalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vznikne něco novýho zase.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Tak vznikne to trošku jinak. Třeba toto, jak se tady na to díváte v té monografii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Kejklíř se to jmenuje.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Kejklíř, no, tak to jsem trochu změnil taky. To vznikne v hlavě a teď se snažím to dodržet, to, co mám v tý hlavě. Ale samozřejmě někde musíte trochu udělat změnu, protože to lepidlo příliš rychle schne, že jo, to je při každý práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to je asi hodně ceněné v zahraničí. To asi nedělá tolik výtvarníků, viďte.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ne, to vůbec nikdo, já nikoho neznám, kdo by dělal koláže ze svejch prací. Koláže z novin nebo tak, Hofmeister dělal vynikající, tak to jo, ale koláže ze svých grafických listů, to ne, neznám.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm vyprávění, vzpomínání malíře a grafika Karla Vysušila. Povídáme si o všem možném z jeho života. Probrali jsme fotbal, probrali jsme i jeho začátky malířské a probrali jsme i současnost, která se dá nazvat obdobím taky autokoláže, čili formy výtvarné techniky, kterou jste vlastně vymyslel a kterou uplatňujete. No a já bych si rád popovídal taky o vašem působení v zahraničí. Vy máte spoustu výstav, jste absolvoval.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Hodně. Bylo to takto, jo. /nezrozumitelné/ to byla taková organizace, která dělala výstavy v zahraničí, ale nějak se to neudělalo a teď samozřejmě ten český fond nám několika lidem, o kterých věděli, že děláme úplně jinak, než se tady sluší, tak nabídla nás v tom centru a ty nám posílali ty věci do zahraničí. V pozdější době potom nastala možnost, že ty galerie zahraničí, pokud to bylo tady blízko v Evropě, chtěli, aby autoři byli přítomni tý výstavě. To dodává větší váhu a tak dál. A protože jsem hovořil německy jako česky, tak Německo bylo pro mě normální, jako dostal jsem pas a mohl jsem jet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vám to hodilo ta znalost němčiny z dětství.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
To se mi hodilo velice. Ale stala se bohužel věc, ty věci, co se prodaly, tak my jsme dostali tuzexový bony jako na to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už si diváci nepamatujou skoro.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Ale za marku jenom korunu, myslím, že to bylo korunu sedmdesát, jsme dostali jako oficiálně my. Čili, já, abych měl nějakej vůbec důchod potom, tak jsem 5 let nasluhoval, abych to nějak vyrovnal, protože takhle to bylo. Samozřejmě my jsme měli bony, ty jsme mohli prodat. Třeba herec Vinklář byl můj takovej abonent, že jo, ten je kupoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska už je to promlčený, už to můžeme říkat, že jsme kšeftovali s bonama.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No jo, no, tak co jsme měli dělat. Peníze jsme potřebovali, tak jsem je prodal. Ale já vo nějakej Tuzex nebo to nestál, protože když jsem byl venku, tak jsem si to koupil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řekněte, jak to bylo těžký prorážet na ty světové?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Na ty scény těch galerií? Různě. Podívejte se, já třeba jsem /nesrozumitelné/, a to se můžu pochlubit teda, že jsem měl samostatnou výstavu v nejlepší galerii na světě pro grafiku, a to je galerie Baruch v Chicagu. A sice ta jedna z těch majitelek, byla to dáma, přijela do Prahy a Artcentru řeklo, že by chtěla vidět můj ateliér a tak dále, a tak mi nařídil připravit whisky, víno, chlebíčky, všechno. To jsem musel všechno zařídit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A z vlastních zdrojů.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, z vlastních zdrojů. A přišli samozřejmě, ta generalita a to a ta dáma vybírala věci, čili až z toho byla výstava. Ale na každej list jsem musel podepsat, že to jsou originály a tak dále, chtěli mít naprosto jistotu vo všech věcech. A ta výstava se uskutečnila teda. A to byl základ těch financí, protože já jsem vstoupil s mojí ženou do družstva a že jsem měl na základ domu, ve kterým do dneska bydlím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale ty chlebíčky, ty zbaštili ty činovníci z Artcentra.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
To víte, že jo, i tu whisky a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak se o vás dozvěděla třeba tahle ta kurátorka?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Zřejmě viděla věci v Artcentru nebo někde na trhu u nás, že jo, díla viděla a zajímalo jí to a prostě, když viděla ty věci, tak jako měla zájem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a pak se to řetězilo a dozvěděli se o vás další.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
No, jistě, no, takhle, no. Škoda, já v Chicagu nebyl, ale kdybych se tam jednou dostal, tak jestli ta galerie ještě existuje, tak to bych chtěl vidět, jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Malíř a grafik Karel Vysušil, loňský jubilant, pětaosmdesátník, na kterém to vůbec není vidět. Naopak na vás je vidět ta fotbalová minulost, jste sportsman takovej. Mimochodem hrával jste v útoku nebo v obraně?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Pravý křídlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem tak tipoval.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
A pak jsem, v pozdějších letech jsem pak hrál levou nebo pravou obranu, protože jsem byl rychlej dopředu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Karel Vysušil má před sebou určitě ještě spoustu plánů. Ostatně říkal jste, že teď máte největší ajfr do toho kumštu, do malování. Tak co vás teď čeká? Co máte rozpracováno?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Tak v ateliéru mám rozdělanej velkej obraz, jako skoro 2 metry na vejšku a tam dělám jednu věc. Tady je jeden obraz v tý monografii, kterej byl z jedný výstavy, byl velice, můžu říct, levně prodán, ale protože jsem potřeboval peníze, že jo. Tak jsem řekl, já udělám repliku na to, ale naprosto volnou, jenom základní to. To jsem nakreslil, ale bohužel jsem onemocněl takovou, jak bych to řekl, jako ochrnutí všech kloubů a tak dále, nemohli jsme se dopátrat, čím to je. Třeba jsem s tím lékařem hovořil, on říkal, že musím brát a teď mi předepsal nějakej lék další jako. Tak se to uvolnilo a teď čekám, co to bude dělat, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste se mohl pustit zase do práce.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Abych se mohl pustit do toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě se chci zeptat, než se rozloučíme. Máte na krku pověšený takový medailonek a tam je buddha, jestli se nepletu. Co pro vás znamená?
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
To není buddha, víte, to je, já vám něco řeknu, když jsme byli v severním Thajsku, já tam byl s jedním kolegou s rodinou, tak jsme dělali ty trekingy v džunglích a tak dále. A když jsme byli u jednoho takovýho horskýho kmene, tam byly vyložený, to jsou nálezy, do dneska to hledají, v různých klášterech vidíte, jak tam kopou a hledají tyto. Čili, v tom horským kmenu byl takovej jako obchůdek a tam ležely různý takový malý sošky a věci a tak. A ten kolega říká: Hele, to je dost drahý, vem si tamten. A já říkám, já chci jenom tohle to. Já vždycky, když se mi něco líbí, instinktivně beru, co se mi líbí. Tak jsem si to vzal, oni mi to dali takhle zafasovat ještě tam. A teď já někde sedím takhle a přišli lidi a začali se před tím takhle modlit. To jsem koukal jako blázen, co to je. V obchodním domě sedím a lidi přede mnou takhle si klekli a takhle se modlili. A když jsme přišli do kláštera, tak ti mniši vstali najednou, když to viděli a odvedli mě k tomu pultíku tam a teď mě tam posvětili, jestli bych to neprodal. Dávali mi až 40 tisíc bátů, což se rovná našim 40 tisícům tehdy. Protože to je tak vzácná věc jako. A můžu říct, když jsem odjížděl z Thajska a vezl jsem různý sošky, který jsem tam koupil a vopravdu podle sinologa, mého kolegy jednoho, vynikající věci. Tak takhle na to šahali, říkali suvenýr, suvernýr. Já jsem říkal, yes, suvenýr. A mohl jsem projet jako. Dívali se na to a taky se pomodlili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že voni možná poznali, že jsou před velkým malířem Karlem Vysušilem a že se poklonili před vaším uměním. Každopádně my se klaníme a moc děkuju, pane Vysušile, za vaše příjemné povídání a návštěvu na dnešním Tandemu. Ať se daří a hodně velké inspirace vám ještě přeju do života.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
A já se těším, že jsem se s takovým slavným člověkem, jako jste vy, mohl tady sejít u toho pultu a popovídat si. Děkuju vám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Potěšení na obou stranách. Děkuju. Na shledanou.
Karel VYSUŠIL, malíř, grafik
--------------------
Taky. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
