Kdo miluje podzim v zahradě, měl by si vysadit ambroň, radí zahradník Pavel Chlouba
Latinský název pro ambroň – liquinambar – se překládá jako tekutý jantar. V puklinách kmene stromu se může objevit zvláštní pryskyřice. Je aromatická, nasládlá, má barvu jantaru, a když vyteče na povrch, ztuhne a má gumovou konzistenci. Tato hmota je dokonce léčivá. Má antibakteriální účinky, působí při bolestech v krku, léčí kožní choroby, vyrážky, svrab.
Z listů nebo mladých plodů ambroně se získává olej, který odpuzuje komáry. Cenné je i ambroňové dřevo, vyrábí se z něj dýhy, nábytek nebo speciální krabičky na uskladnění sypaného čaje.
Ambroň je strom příbuzný s vilínem. Má velmi nápadné listy, podobné javoru. Jsou lesklé, tmavě zelené. „Od javoru se liší v postavení listu. Javory mají vstřícné pupeny, ambroně střídavé. To je základní rozpoznávací znak,“ vysvětluje zahradník Chlouba.
Hlavní efekt ambroní se podle něj týká vybarvení listů na podzim. „Nádherně vybarvují, listy přecházejí do různých odstínů barev, přes žlutou, oranžovou, fialovou až černou. Velmi často se všechny barvy vyskytují v rámci jednoho listu. Navíc listy na stromu dlouho drží, opadávají mnohdy až v prosinci. Kdo miluje podzim v zahradě, měl by si vysadit ambroň,“ radí.
Ambroň může mít problém v mělkých půdách na vápenném podloží nebo v suchých lokalitách. Víc jí svědčí hlubší, živná půda, propustná, přiměřeně vlhká, mírně kyselá.
Více o ambroních si poslechněte v magazínu Zdravíčko. Pořad také nabídne pár praktických rad, jak stříhat ovocné stromy.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
