Kolosální

Ten, o něm chci mluvit nejdřív, je v naší řeči připomínán díky svému zničení. Jde o chrám bohyně Artemis v Efesu, ten na seznamu divů světa, který sestavil v polovině 3. století před Kristem matematik a mechanik Filon z Byzance, figuruje na třetím místě. Chrám se na počest řecké bohyně lovu, přírody, života a mateřství stavěl celých sto devadesát let, byl 133 metrů dlouhý, 69 metrů široký a na jeho stavbě a výzdobě se podíleli největší umělci té doby. Což je tvrzení, které nelze ověřit, protože chrám roku 356 před Kristem vyhořel. Přesně řečeno byl zapálen, a to s podivným záměrem. Žhář jménem Hérostratos svůj čin vykonal jen proto, aby se proslavil. Vadilo mu, že je bezvýznamný, a paličství mu mělo dopomoci k všeobecné známosti. Což se podařilo. Jeho jméno aspoň ti vzdělanější z nás znají ze slovního spojení herostrátovský čin, jímž označujeme záporné skutky konané jen pro slávu jejich autora. Psychologové a psychiatři znají pojem herostratismus; označují jím poruchu jednání spočívající v nutkavé touze stát se slavným za každou cenu.

Další slovo, které vešlo do evropských jazyků díky starověkým divům světa, je mnohem běžnější. Je to výraz kolos, z něhož v češtině máme přídavné jméno kolosální. Kolos je velikán, obr, stavba mamutích rozměrů. Kolosální je veliký, obrovský, velkorozměrový, ale hovorově také znamenitý, nádherný, skvělý, a naopak i hodně neskvělý. Takže kolosální může být stavba přehrady, ale i nápad, kolosální může však být i něčí pitomost. Slova kolos a kolosální pocházejí z pojmenování šestého divu světa z Filonova seznamu. Byla to bronzová socha boha slunce Hélia, mezi jehož rozkročenýma nohama prý připlouvaly lodě do rhodského přístavu na jihozápadě dnešního Turecka. Tento Kolos rhodský prý za 12 let postavil sochař Chares někdy ve 3. století před Kristem. Stejně jako mauzoleum v Halikarnosu i Kolos rhodský zničilo v Turecku běžné zemětřesení. Tento div světa prý vydržel pouhých 60 let. Na konec musím dodat, že slovo kolos je z řeckého kolossos, velký sloup, velká socha.