Kost
Včera jsem tu mluvil o výrazu pakostnice, kterým naši předkové pojmenovávali nemoci kloubů a kostí. Přestože slovo pakostnice vypadá jako odvozené od slova kost - a myslel si to nejen Jan Hus, ale i někteří moderní etymologové -, dnes se soudí, že pakostnice jazykově s kostmi nemá nic společného. To nám ale nemůže zabránit v tom, abychom dnes nepromluvili o výrazu kost. Ve Slovníku spisovného jazyka českého se dočteme, že kost je pevná tkáň sloužící jako nosná část těla obratlovců nebo ochranný kryt důležitých ústrojí. Dále slovník uvádí, že slovo kosti se používá jako expresívní pojmenování těla, tělesné podstaty člověka, například ve spojeních jako "protáhnout své staré kosti" či "nemá, kde bych kosti složil". Slovník naopak neuvádí, že slangově nebo snad přímo hrubě se kost říká mladé, pohledné dívce a ženě. Ale k podobným zajímavostem kolem slova kost ještě dojdeme.
Původ samotného slova kost však moc zajímavý není. Jde o slovo všeslovanské, obvykle se soudí, že také indoevropské, a tedy příbuzné s latinským os, řeckým osyteón a staroindickým asthi-. Některým etymologům však vadí, že nevědí, jak a proč se na počátku slova kost vzalo písmeno k. Což jsou starosti určitě důležité, ale pro nás nepříliš zajímavé.
O něco zajímavější je slovo kostra, které v češtině ve významu soubor všech kostí neboli cizím slovem skelet, žije v češtině teprve od počátku 19. století, kdy ho ze slova kost utvořil Jan Svatopluk Presl, aby nahradil dosud používaná slova kostlivec a koštěněc. Přitom se slovo kostra v jiných slovanských jazycích vyskytuje v jiných významech. Říká se tak hromadě dřeva, také jednomu druhu trávy a jednomu druhu ryby. Tato pojmenovaní však s kostmi nesouvisejí, jsou od indoevropského kořene kes-, který znamenal škrabat a česat, z nějž máme například přídavné jméno kostrbatý dále i pojmenování - původně rozcuchané - hlavy slovem kotrba a nejspíš i slovo kostrč, které by tedy také nesouviselo s kostmi. Ještě jsem ani zdaleka nevyčerpal všechny zajímavosti kolem slova kost, a tak budu zítra pokračovat.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
