Kytka

Kytice je podle Slovníku spisovného jazyka českého svazek květů se stonky a kytička jednak malá kytice, tedy malý svazek malých květů a malými stonky, ale za druhé také květina; buď malá, nebo sice normálně velká, ale taková nějaká milá. Tento druhý význam slova kytička nemají rádi Moravané. Ti takové užití slova kytička pokládají za přímo chybu, kytička je pro něj jen a jen malá kytice. Což nemají pravdu už proto, že slovo kytička ve významu květinka užívali takoví mistři češtiny jako Karel Čapek, František Hrubín a třeba Ivan Olbracht, všichni ovšem původem z Čech, ne z Moravy. Ale včera jsem naznačoval souvislost kytic, kytek a kytiček s kýtou. Ano, měl jsem skutečně na mysli kýtu, "horní část zadní končetiny čtyřnohých zvířat ke kolenu", jak se píše ve slovníku. Slova kytice a kýta mají společný původ, pocházejí z téhož staročeského předka. To slovo znělo krátce kyta, objevuje se v češtině někdy ve 14. století a znamenalo hrozen, chuchvalec, svazek. Například svazek vlasů byl kyta. Kyta byl také chuchvalec svalů, jakési nakupení masa, a odtud je slovo kýta v našem dnešním významu. Dále se slovo kyta užívalo jako pojmenování svazku různých užitkových rostlin. Jsou doložena slovní spojení kyta lnu, kyta tytřicě zelené, což byla cizrna, a také hrachová kyta. Teprve v 16. století se objevuje slovo kytka i jako název svazku několika květin, Daniel Adam z Veleslavína píše o "kytce kvítí" a Komenský mluví o bylinách, z nichž "se kytky vijí".

Michal Novotný

Ze slova kyta vzniklo slovo kytka a teprve z něj výraz kytice. Není to tedy tak, jak jste si možná mysleli, že kytka je jakási zhrubělá varianta původního kytice. Ne, kytice je relativně opravdu hodně mladé slovo, prvně se jako název pro svazek květin objevuje až v Jungmannově slovníku v první polovině 19. století.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz