Ladislav Županič - herec, zpěvák a dabér
31. říjen 2011
Tandem
V Tandemu Jana Rosáka byl herec, zpěvák a dabér Ladislav Županič. Ten prozradil, proč nerad zpívá a proč zpěv bere jako donucovací prostředek. Dále jste se dozvěděli, co si v tuto chvíli od života nejvíce přeje a jaké filmy právě dokončil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dneska jsem si do studia pozval muže, který mohl být letcem, ale taky vlastníkem velkých pozemků na Balkáně. Nasvědčovalo tomu i jeho rodinné zázemí. Co rozhodlo o tom, že se nakonec stal hercem, tak na to se budu ptát Ladislava Županiče. Já tě zdravím, Láďo, a vítám u nás.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já ti děkuju. Je to velice originální humor teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že tě nepřekvapí, že u nás je to originální /nesrozumitelné/, ale taky že začneme písničkou. Ostatně zpěv je nedílnou součástí tvé profese, takže ti určitě nebude proti mysli. A vám, našim milým posluchačům, určitě taky ne.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já jsem sice řekl v úvodu, že zpěv je nedílnou součástí profese Ládi Županiče, ale i když jsme si to dokumentovali touhle tou písničkou, tak to vlastně, Láďo, v současný době není až tak úplně pravda.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Není to pravda. Není to pravda, protože, já se ti svěřím, mě to zpívání, já to vždycky bral jako donucovací prostředek k tomu, abych dělal muzikály. Dělal jsem ale ty herecký muzikály.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, vždyť ty jsi za muzikál dokonce byl oceněnej, proboha.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
No, já jsem dostal Thalii a pak jsem byl ještě jednou v nejužší nominaci na Thalii za Chicago. Ale jako já jsem v něčem strašně neukázněnej člověk a mě ti strašně štvalo držet, říká se tomu hlasová hygiena, víš. Spát osm hodin a nedat si skleničku. Já skleničku tak často nepoužívám, ale když si jí dám, tak mám chuť na cigaretu. Jinak nekouřím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to v činohře jaksi se spíš snese.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
To v činohře odpadá samozřejmě, ba naopak čím ten hlas máš takovej jaksi protaženější, tak tím je to pak zajímavější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, ty už muzikály ne. Takže, Ginger a Fred už.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ginger a Fred, ano, to jsme dělali s Božidarou Turzonovovou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam ses mi tak líbil.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ale počkej, počkej, budu zkoušet a to má bejt prej muzikál, Borgiové se to jmenuje v Divadle Hybernia a tam mám hrát papeže Alexandra VI. To je ten Borgia, kterej zakládal ten nechvalnej rod.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se zpěvem a tancem.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já nevím, jestli tam bude zpěv, ale vím, že přišel Petr Malásek a ptal se mě na rozsah, tak já bych nemusel zpívat, ale jestli to bude muzikál, tak patrně budu donucen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se ptal na rozsah, tak to asi bude zpěv.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ano, budu donucen, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Láďo, ty jsi čtyři roky vlastně chyběl u nás na Tandemu a za tu dobu se samozřejmě stala strašná spousta věcí v profesi i soukromí.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
To ne snad, kristepane.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, příjemnejch myslím.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Jo, příjemnejch? To ano, ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zkus tak jako zavzpomínat na takový milníky za ty čtyři roky, co se ti povedlo.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Pořád hraju na Divadle na Fidlovačce Baladu pro banditu a Habaďuru, to je Raymond Cooney, to je anglická konverzačka. Pak jsem hrál v Divadle Pod Palmovkou, kde jsem byl obsazenej díky dabingu, protože tam hráli muzikál Sliby chyby, což je ten slavnej Wilderův film. A já tam daboval toho šéfa Jacka Lemona, kterej mu propůjčuje byt. Tak to slyšel pan režisér, tak mě do toho obsadil. Pak jsem dělal, Ať žije královna tam, tam jsem dělal španělského velvyslance, velice dobrá hra. No, potom v Divadle Kalich, to je úžasná hra, jmenuje se to Splašené nůžky a to je původně německá hra, kterou potom vzali naprosto špičkoví a geniální Američani a udělali z toho záležitost jako detektivní, že se schází v takovým kadeřnictví určití lidé a nahoře nad nima spáchá někdo sebevraždu, že propíchne jednu klavíristku nůžkama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, tak sebevraždu. Vraždu.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Vraždu. Pardon, pardon. Já jsem řekl sebevraždu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
No, počkej, ta tam taky hraje roli. Lidi uvažujou, jestli náhodou si to neudělala sama. No a teď přijde detektiv, který už se tam před tím vyskytoval v takovým převleku a začne spolupracovat s divákem. A řekne divákům, podívejte se, my to teďko vezmeme úplně od začátku a jestliže někdo bude lhát, tak nám to řekněte. To bys nevěřil, jak ty diváci udávají. To je neskutečný. Já tam třeba něco řeknu a oni řeknou: "Ne, tak to není! On řekl něco jinýho."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli my to nemáme v povaze trošku.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Přiznám se, že při této hře mi to nevadí. A závěr je, že jsou tři možný konce, tři různý vrahové, to je Láďa Potměšil, já nebo Ivana Jirešová. A lidi hlasují, kdo byl vrah a podle toho se hraje ten konec. Tak si představ, my už to hrajeme dva roky, že mimo tří repríz jsem byl pořád vrahem já. Já nevím proč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem se chtěl zeptat, jak jsi dopadl. To jsi teda hezky dopadl.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Dvakrát Ivana, jednou Láďa Potměšil a jinak jako v tom lítám pořád já, no. Ale je to úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vrah se lidem líbíš nejvíc, to je marný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Láďa Županič je v Tandemu na třetí své návštěvě a to se já mých hostů vždycky ptám takovou zvláštní otázkou, co v životě ještě nestihli a rádi by to napravili. Tak když zavzpomínáš teďka, co by jsi ještě chtěl, Láďo, v životě stihnout?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tak já bych chtěl především, ale to asi nepatří, není tak myšlenka ta otázka, já bych chtěl být hodně zdravý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak by jsi stihnul, ne?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Protože my jsme oba překročili určitá, šesté desetiletí našeho života, ale, jak říkal Schiller, že mládí je stav ducha a v tom je hluboká pravda. A já bych dodal a taky zdraví. Já znám spoustu třicetiletých prďolů nebo třicetiletých lidí, který nejsou zdraví a dokud my budeme mít mladého ducha a budeme zdraví, tak já se ti přiznám, já ten věk nevnímám. Prostě věk je od toho, abych věděl, jaký mám rodný číslo a jinak se tomu vyhýbám ještě navíc, protože proč bych se tím měl chlubit. Takže to je tak moje největší přání. A co bych chtěl ještě stihnout? No, chtěl bych stihnout hodně hezký práce. My jsme takový podivný povolání, to znáš velice dobře, že když jsme bez práce, tak jsme naprosto, naprosto zničeni, ale pak, když máme tu práci, protože se to nakumuluje, to je přesně jak ten čert, že dělá vždycky na tu jednu velkou hromadu, v dobrým nebo ve zlým, buď nemáš nic a najednou ti toho přijde co nejvíc práce a nejseš schopen to zvládnout. Tak nadáváme v obou dvou případech. Ale já bych radši nadával na to, když mám tý práce tolik, že to nemůžu stihnout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já ti to samozřejmě přeju. A ty jsi teď zrovna ve fázi, kdy se to opravdu daří, bych řekl. My jsme si tady v úvodu říkali o tom, co jsi za ty čtyři roky zvládnul, tak jsme to nezvládli ani všechno. Ty jsi ještě vynechal nějaký.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ano, ještě jsem vynechal Divadlo Broadway, kde děláme taky komedii Raymonda Cooneyho, to je ten Američan, jmenuje se to Ve dvou se to lépe táhne, aneb Peklo v hotelu Westminster. Tak tam dělám hlavní roli, je to sto pět stránek textu. Bych řekl, že ještě nejsem tak blbej, že se to naučím, ale je to teda síla, protože to je ta konverzačka, kde vlastně oni navazují na to, co říkám já a to je to nejhorší, že ty musíš zlomit ty texty a ty musíš začínat s jinou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nikdo ti nepomůže. Jakmile ty to neřekneš, tak ta hra nejde dál.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tak, přesně a nápověda už dneska neexistuje. Takže se musíš spolehnout sám na svojí hlavu, což někdy je teda jako průšvih. Ale teď jsem trošku nastydlej, protože jsem točil takovej hezkej film, předstírali jsme ještě ve tři v noci horký léto a bylo těch, já nevím, pět stupňů. A tam mi dali změněnej text čtyři hodiny před tím natáčením. Tak jsem se to naučil a tak jsem si říkal, pořád je to dobrý, pořád je to dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máš nějakej systém, jak zvládáš velký fláky textu se naučit.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já nejsem závistivý člověk, ale závidím třeba Tomáši Töpferovi, který má fotografickou paměť. To je k zabití. Kdežto já se musím poctivě naučit, třeba se naučím jeden odstavec, ten voddřu, pak k tomu přidám další, ten taky voddřu a pak to dám všechno dohromady. Pak další a další a tak to dávám dohromady, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A učíš se třeba tak.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
V noci, v noci. To je nejlepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tuším, že to říkal Sváťa Skopal, že si v autě pouští cédéčko s tím svým textem.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ne, ne, protože já mám obavu, že ač bych si to namluvil já nebo kdokoliv jinej, tak prostě tím, jak to posloucháš, tak ta intonace ti tam zůstane v těch uších a prostě nepřekročíš ten stín toho, jak jsi to naučil. Kdežto já si myslím, že pořád je lepší si to říkat doma a hlavně v noci, když je všude klid a nikoho tím neobtěžuju, jenom sám sebe a pak už to dám dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdybyste náhodou takhle šli v noci kolem oken Ládi Županiče a slyšeli tam nějaký podivný texty, nezbláznil se, učí se.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je Láďa Županič, skvělý herec, výborný společník a taky rodák. Hanák jako já.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Samozřejmě, z Prostějova.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Prostějova. Já jsem jenom kousíček od Prostějova.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Kósek seš od nás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kósek su odtamtad.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
To vím, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, prosím tě, jsme v podstatě taky, dá se říct, vrstevníci, tak mě docela zajímá, co mi teď prozradíš i hrdinovi tvýho dětství. Kdo byl hrdinou tvýho dětství. Jestli to byl někde vyčtenej z knížek nebo jestli to byl třeba kamarád, příbuznej, literární, filmová postava.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tak já měl jednostranně jasně hrdinu, to byl tatínek. To asi ty jsi měl taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak tatínek, kdybych já měl takovýho tatínka jako ty, tak jsem do něj taky zblázněnej. I když já taky miloval tatínka. Ale mít tatínka pilota polního.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Dyť já jsem taky jako polní pilot letec skončil jako poručík, víš co to bylo za šarži tenkrát. Ale já jsem díky němu vlastně vod dvou let lítal v letadle, ve všem, co mělo křídla tenkrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jako spolujezdec.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Jako spolujezdec, ano, seděl jsem na prvním místě, když to bylo za sebou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebyl tatínek takovej šílenec jako ten ruskej pilot, kterej nad Sibiří nechal pilotovat svýho desetiletýho syna a díky tomu letadlo spadlo.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tatínek tak šílený nebyl, i když mě miloval velmi. Ale hlavně já jsem měl strašně rád jeho žáky. Třeba jeho žák byl pan Miloš Přikryl, to byl první mistr světa v letecké akrobacii, Vojta Šálek, kterej byl asi pátej. Tatínek učil lítat největšího hrdinu v Bitvě o Anglii Josefa Františka. Ten byl kousek od Prostějova, z Otaslavic. Jestli můžu zavzpomínat, to mi vždycky říkala maminka, voni tam jezdili na sokolskej tábor a táta vždycky tou stíhačkou nalítával na ten tábor a měl takovej tubus a v tom házel zamilovaný dopisy mamince každej den z toho letadla. Takže, to bylo hezký. No a pan František, Josef František byl vlastně průšvihář strašidelnej a táta vždycky, von šel za mojí maminkou a řekl: "Paní Županičová, já jsem zase udělal nějakej malér, nemůžete říct manželovi, aby za mě orodoval?" On třeba v Prostějově je hotel, kterýmu se říkalo U vrtule, Avion. Tam chodili letci. A von se tam vždycky buď popral ten Josef František nebo nezaplatil účet a utekl. A táta to vždycky za něj hladil a prachy mu půjčoval. Takže, já jsem za hrdiny tyhle ty kolegy, tatínka a potom ty lidi, který lítali jak v Anglii, tak ve Francii, tak potom později v Sovětským svazu a to byli moji hrdinové. A já jsem strašně šťastnej, že když jsem pak dělal ředitele divadla, že jsem všechny mohl pozvat do divadla na premiéru a poprosil jsem je, ať přijdou v těch modrých uniformách. A to ti byla krása!
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, to jsi takhle vlastně tatínkovi splatil ten dluh.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ano a těmhle pánům splatil dluh, protože samozřejmě se jim tato vlast odměnila tím, že je všechny zavřeli skoro.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to ti řeknu, ty jsi měl výhodu. Já měl tatínka taky skvělýho, taky jsem ho obdivoval. Tatínek byl hroznej fešák, ale pilot nebyl. On byl u vojska u cyklistický roty. Takže, ten kdyby mamince chtěl jako tvůj tatínek házet nějaký vzkazy, tak by musel vždycky jet kolem na kole a hodit to přes plot.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ale to je krásný, cyklistická rota.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cyklistická rota a v zimě jezdili na běžkách. To byla hezká armáda, taková ještě romantická.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
A měli krásný uniformy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já jsem věděl, že Láďa Županič si vybere mezi klasiky českého humoru někoho, kdo mě překvapí a potěší zároveň.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já mám takovej výběr podle jedné vzpomínky. Já, když jsem studoval na JAMU v Brně, tak jsme byli se státním divadlem v Polsku v Poznani a hráli jsme tam Totální kuropění. To bylo dílo Ludvíka Kundery a pana skladatele Nováka. Úžasnej muzikál to byl vlastně už tenkrát. Hrál v tom Pepík Karlík, Vlasta Fialová, náš pan profesor Rudolf Krátký a celá ta plejáda nejlepších brněnských herců. A my jsme v tom Polsku, tenkrát tam toho moc nebylo, takže jsme se šíleně těšili domů a taky jsme měli trošku, přiznám se, kocovinu, protože jsme byli šťastný, že už se vracíme. A ve vlaku, to byl rok 63, můj známý, tedy přítel a spolužák Alfréd Strejček měl takovej tranzistorák, takovej ten velkej, jak byl tenkrát. A pustil rádio a šíleně jsme řvali smíchy, protože on pustil, a to jsme chytali ještě na polským území, hru /nesrozumitelné/ ale toho prvního, jak je na vrátnici. A já do dneška na to vzpomínám, protože jak jsme se tak těšili domů a teď, když přišel závan toho nádhernýho českýho humoru, byť to je původně maďarská scénka, jak jsem se pak dočetl, ale stejně ti dva pánové, Mirek Lipský a pan Homola z toho udělali naprosto českou záležitost, tak my jsme se smáli ještě, já nevím, dvě hodiny. Dokonce přišel Evžen Sokolovský, náš profesor, který to režíroval, a ten, který byl velice kritický, tak ten tam stál a řval smíchy taky. A všichni jsme byli šťastný, že už jedeme domů, do země toho krásnýho humoru. Tak jestli to jde, tak bych si to rád poslechl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, co bychom pro tebe neudělali. Navíc si uděláme radost. Lustvisihak, Mirek Homola a Mirek Lipský.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsem tady naznačil, že Láďa Županič pochází z Hané, konkrétně z Prostějova. Dalo by se předpokládat, že se tam rád vrací.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Velmi rád, velmi rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máš tam ještě příbuzné?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ne. promiň, že to řeknu tak dramaticky, ale v mým věku, mám tam rodiče na hřbitově a stydím se, když tam jsem dvakrát, třikrát za rok. Tak tam chci jezdit častěji, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, ale určitě se tam rád vracíš.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Sestru mám v Přerově.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. Ale třeba to není jediný místo, kam se rád vracíš, protože já se teď chci zeptat, kde máš místo, může to bejt domov samozřejmě, kde je ti úplně nejlíp?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Jeníčku, já jsem strašně sentimentální, i když na to nevypadám, tak když mám místa, který mám spojený s něčím nádherný nebo s nějakou nádhernou, tak prostě já na to strašně rád vzpomínám. Já těch vzpomínek mám strašně moc a když přijedu na to místo, tak si přesně vybavuju všechny takový krásný věci, který s tím místem jsou spojený. Takže, mám těch míst hodně, ale jako samozřejmě ten Prostějov mám strašně rád, pak strašně rád mám samozřejmě Prahu, to oba dva, je to naše láska. Potom hrozně rád chodím do Stromovky, strašně rád chodím v zoologický zahradě nahoru k tý botanický zahradě, do krčskýho lesa, kde jsem chodil se synáčkem, když byl malej, kde jsou zbytky toho hrádku, radní, který jsou neustále stejný, to nechali zbořit místo, aby to nechali spravit tak, aby to nezabilo ani návštěvníky. Takže tam všude rád chodím a jako vždycky to ve mně vyvolá ty krásný vzpomínky. Takže, já nevím, čoveče. A pak ještě mám chatu za Jílovým, tam jsem taky strašně rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máš taky spojený určitý místa třeba, dejme tomu, i se zážitkem i třeba s muzikou? Já si občas vzpomenu někde, že jsem tam slyšel tu a tu písničku, když ji zaslechnu a říkám si, á, tady jsem zažil tohle to.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Mám, mám a to tě pobavím, myslím. Existuje maďarské město, které se jmenuje Natkaniža a je tam ulice, já jsem zapomněl, jak se jmenuje, ale je to ve Švejkovi to město a ta ulice, kde Švejk potkal Vodičku, sapéra. A když jsme končili JAMU, tak jsme už jako absolventi jeli do bývalý Jugoslávie do Daruvaru, kde žijí Češi. A my jsme tam hráli Nebe na zemi a Burianovu Vojnu a hlavně to Nebe na zemi, protože to byla legrace, že jo. A měli jsme úžasnou kapelu, na saxofon hrál Felix Slováček, kterej byl v našem ročníku, ale jako muzikant. Kontrabas hrál Vincent Kumr, kterej hrál u Gotta, že jo, vynikající. Max Vitman, bohužel odešel letos od nás, pak byl hudebním dramaturgem v Brně, hrál výborně klavír. A pak ještě jeden bubeník, kterej pak emigroval do Spojených států a měl tam velkej úspěch. A my jsme přijeli do tohohle /nesrozumitelné/ se jmenovala ta ulice a my jsme přijeli do /nesrozumitelné/, šli jsme se najíst a tam byla taková velká restaurace a tam hráli místní muzikanti. A Felix říká: "Hele, řekni tam, že si půjdeme zahrát." Tak jsem šel za těma muzikantama a říkal jsem, my jsme z Československa, z Brna, můžeme si zahrát tady. A voni jako v domnění, že jsme nějaký amatéři, tak říkali samozřejmě, aspoň si dáme pauzu. Teď ten Felix vylezl a to už byl tenkrát virtuos, už tenkrát, a začal hrát první věc. Teď to rozbalili a teď jsem viděl, jak ty kluci tvrdli, ty muzikanti. A skončilo to, pak ještě dvě věci. Pak kluci říkali, abych si zazpíval, tak jsem zpíval Crazy Love od Paula Anky. A teď ty holky, ty Maďarky to úplně zničilo. A představ si, proto mám tu vzpomínku, přišli za náma ty Maďaři, takhle nás vodvedli, říkali, rusky anglicky jsme domlouvali tehdy, a říkali, heleďte, nechte toho, my vám dáme každýmu sto forintů a jděte a řekli kam. Takže, my jsme dostali každej sto forintů za to, abychom přestali hrát. To je nádhera.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak znám Láďu Županiče, tak to není člověk, kterému by bylo jedno, co se kolem něj děje, to zcela určitě ne. Ale samozřejmě jaksi moci s tím něco udělat má taky své hranice. Já je teď právě zbořím a, Láďo, dám ti šanci, abys mohl zařídit, co chceš, protože teď by si měl na chviličku pravomoc třeba světového prezidenta. Co by jsi změnil, prosím tě, ve světě?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tak já bych především měnil v republice české, bych řekl, protože pro mě největší estrádou, tedy potom samozřejmě ten adrenalin ve mně vzrůstá tak, že mám dvě možnosti, buď ten televizor rozmlátit anebo vypnout, jsou přenosy z parlamentu. To je něco tak úžasnýho a člověk si říká, Bože můj, vždyť já jsem volil, co tam ty lidi dělají. Vždyť se předvádějí, jsou trapný, každej má tři tuny másla na hlavě, samozřejmě to máslo přehazuje tomu druhýmu, no, to je hrozný. Nebo volby tady v Praze, my jsme všichni volili, nemůžu říkat koho, ale prostě jednu stranu a najednou jsme zjistili, že ty další dvě, který to nevyhrály, se domluvily a mají tam svýho primátora. Deset let jsem byl ředitelem v Karlíně, já jsem chodil každej čtvrtrok na kobereček na ten magistrát. No, to si nedovedeš představit, co tam člověk vyslechl. Dám příklad, dám příklad. Já jsem, jako jediného mě napadlo, když bylo padesát let výročí vylodění spojenců v Normandii, tak udělat takovej koncert k tomu. Udělal jsem to tak jako dobově tak, jak to měli v tý době, to znamená na jevišti orchestr Glena Millera, to znamená Karla Vlacha, písničky, do toho průvodní slovo, holky ještě zazpívali, balet nějakej, spousta lidí tam vystupovalo zadarmo, všichni zadarmo včetně našich největších hvězd. Teď to mělo velkej úspěch a teď se to tam modralo, jak jsem říkal v těch prvních řadách, tam seděl pan Fajtl, pan Peřina, prostě ty nejlepší z nejlepších piloti. A teď jsem přišel asi tři neděle na to na magistrát, do tý rady magistrátu, to je taková čtvercová místnost, každej má před sebou počítač a ty najednou říkají: "No, tak, pane řediteli, vím přesně, kdo to říkal, tak jsme na tom byli, teda že byste nás nějak nadchl, tak to teda rozhodně ne. Teda nezlobte se na mě, to byla normálně estráda. Prostě tam hraje nějakej orchestr, tam někdo zazpíval, no a to bylo všechno." A já jsem říkal: No a co byste chtěli? V tý době striptýz ještě neexistoval. Já jsem tam měl vždycky problémy. "Jak to mluvíte?" Já říkám: No, co byste chtěli? Já jsem dělal to, co dělal orchestr Glena Millera pro tyhle lidi v roce 1944. A jak vidíte, všem se to líbilo, samozřejmě kromě vás. Jednou napsal, jsem si na něco vzpomněl, Čapek článek, který se jmenoval Proč nechci být komunistou. A končí to větou: "A kdyby všechny důvody bych jako odpustil, tak z jednoho důvodu nemohu, nemají smysl pro humor." A to je u všech, který vidím dneska, ať jsou komunisté nebo jsou napravo, jak se tomu říká, že jsou napříč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Napříč politickým spektrem.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Už nikdo neumí říct všechny politický strany. Tak to jsou všichni stejný, bez humoru, sotva přijde televize, začnou se předvádět, jsou trapný a já už si přeju, ať je to hrozný, co teď řeknu, ať ta naše generace včetně nich vymře a přijdou tam nový a naše děti a jejich děti, ať už je klid.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je bohužel realita, co říkáš. Takže, já tak koukám, začal jsi doma s tím vymetáním, takže to máme ještě před sebou hodně veliký práce, jestliže se při příští tvojí návštěvě dostaneme za hranice.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, Láďa Županič se tady zmínil o tom, že teď něco natáčí. Jsi říkal, že natáčíš něco.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já jsem dodělal druhý díl filmu Bastardi a teď jsem dělal ten film s panem režisérem Pavlíkem Zítra napořád, se to jmenuje, a tam hraju tatínka nádherný ženy, jmenuje se Viola Kerekés.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je ta slovenská herečka.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
To je ta slovenská, vona bydlí v Budapešti tedy a mluví slovensky, což se mi líbí, protože nemusí předstírat. A mluví slovensky proto, protože já tam v textu říkám, že moje manželka a její matka byla Slovenka a že byla jako velká voda, než jsem se stačil dvakrát otočit, tak už jsem byl ženatej. To říkám v tom textu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ona tam hraje tvojí dceru.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ona tam hraje mojí dceru, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty s ní nic, žádný techtle ne.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
No, tak jako nemám, nemám. Na plátně samozřejmě, ale přiznám se, že v soukromí bych to řešil jinak. Krásná žena, krásná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, o dalších tvých plánech a současných aktivitách, co nám řekneš?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
No, tak jak jsem ti říkal, budu zkoušet v tom Divadle Hybernia zřejmě vod ledna, teď mám před sebou hodně představení, teď mám nějakej dabing, nějakej rozhlas, budu dokonce v rozhlase poprvé v životě a mám z toho trému, se přiznám, dělat večerníčky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě. Co to bude konkrétně?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Je to, teď se pobavíš, je to o dvou důchodcích, který založí detektivní kancelář. A dělají takový věci jako, že třeba jedný holčičce se ztratí jedna náušnice, tak objeví, že to byla straka a tak. Strašně hezký je to, ale mám z toho takovou trému, protože přece jenom sám to dělat, jako je to dost těžký, no. Ale těším se na to, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám radost, že budeš se dál věnovat dabingu, protože tě v dabingu hrozně rádi posloucháme. Tuším, že to bylo v kriminálce nějaký.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Teď právě přijdou Kriminálky Las Vegas a to už byla čtvrtá řada, tak přišly další řady. No a taky sem přišel poslední film Clinta Eastwooda, který se jmenuje Grantorino.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Grantorino je nádhernej film.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Nádhernej. A dost mě na pana Eastwooda mrzí, že se chce věnovat jenom režii a už nechce hrát, protože on je ročník 1930, člověče.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mu budeš napsat.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ale už jsem četl, přistoupil na to, že bude hrát ještě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, tě čekají další hezký dabingy.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Takže, když jako pánbůh dá, tak jako to dotočí ve zdraví, já to nadabuju, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budu se těšit na Eastvjuda, jak mu doma říkáme, jedině s tvým hlasem. Láďa Županič byl dnes hostem v Tandemu. Takže, tenhle ten krásnej hlas jste slyšeli dneska v originále, bez tváře Clinta Eastwooda. A já se těším, že tě zase někde uvidím, ale hlavně že tě taky uslyšíme. Třeba příště zase na Tandemu.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já se na tebe těším taky a snad to bude dřív než za čtyři roky. Když, tak ať jsme zdraví.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dneska jsem si do studia pozval muže, který mohl být letcem, ale taky vlastníkem velkých pozemků na Balkáně. Nasvědčovalo tomu i jeho rodinné zázemí. Co rozhodlo o tom, že se nakonec stal hercem, tak na to se budu ptát Ladislava Županiče. Já tě zdravím, Láďo, a vítám u nás.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já ti děkuju. Je to velice originální humor teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že tě nepřekvapí, že u nás je to originální /nesrozumitelné/, ale taky že začneme písničkou. Ostatně zpěv je nedílnou součástí tvé profese, takže ti určitě nebude proti mysli. A vám, našim milým posluchačům, určitě taky ne.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já jsem sice řekl v úvodu, že zpěv je nedílnou součástí profese Ládi Županiče, ale i když jsme si to dokumentovali touhle tou písničkou, tak to vlastně, Láďo, v současný době není až tak úplně pravda.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Není to pravda. Není to pravda, protože, já se ti svěřím, mě to zpívání, já to vždycky bral jako donucovací prostředek k tomu, abych dělal muzikály. Dělal jsem ale ty herecký muzikály.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, vždyť ty jsi za muzikál dokonce byl oceněnej, proboha.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
No, já jsem dostal Thalii a pak jsem byl ještě jednou v nejužší nominaci na Thalii za Chicago. Ale jako já jsem v něčem strašně neukázněnej člověk a mě ti strašně štvalo držet, říká se tomu hlasová hygiena, víš. Spát osm hodin a nedat si skleničku. Já skleničku tak často nepoužívám, ale když si jí dám, tak mám chuť na cigaretu. Jinak nekouřím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to v činohře jaksi se spíš snese.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
To v činohře odpadá samozřejmě, ba naopak čím ten hlas máš takovej jaksi protaženější, tak tím je to pak zajímavější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, ty už muzikály ne. Takže, Ginger a Fred už.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ginger a Fred, ano, to jsme dělali s Božidarou Turzonovovou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam ses mi tak líbil.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ale počkej, počkej, budu zkoušet a to má bejt prej muzikál, Borgiové se to jmenuje v Divadle Hybernia a tam mám hrát papeže Alexandra VI. To je ten Borgia, kterej zakládal ten nechvalnej rod.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se zpěvem a tancem.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já nevím, jestli tam bude zpěv, ale vím, že přišel Petr Malásek a ptal se mě na rozsah, tak já bych nemusel zpívat, ale jestli to bude muzikál, tak patrně budu donucen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se ptal na rozsah, tak to asi bude zpěv.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ano, budu donucen, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Láďo, ty jsi čtyři roky vlastně chyběl u nás na Tandemu a za tu dobu se samozřejmě stala strašná spousta věcí v profesi i soukromí.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
To ne snad, kristepane.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, příjemnejch myslím.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Jo, příjemnejch? To ano, ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zkus tak jako zavzpomínat na takový milníky za ty čtyři roky, co se ti povedlo.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Pořád hraju na Divadle na Fidlovačce Baladu pro banditu a Habaďuru, to je Raymond Cooney, to je anglická konverzačka. Pak jsem hrál v Divadle Pod Palmovkou, kde jsem byl obsazenej díky dabingu, protože tam hráli muzikál Sliby chyby, což je ten slavnej Wilderův film. A já tam daboval toho šéfa Jacka Lemona, kterej mu propůjčuje byt. Tak to slyšel pan režisér, tak mě do toho obsadil. Pak jsem dělal, Ať žije královna tam, tam jsem dělal španělského velvyslance, velice dobrá hra. No, potom v Divadle Kalich, to je úžasná hra, jmenuje se to Splašené nůžky a to je původně německá hra, kterou potom vzali naprosto špičkoví a geniální Američani a udělali z toho záležitost jako detektivní, že se schází v takovým kadeřnictví určití lidé a nahoře nad nima spáchá někdo sebevraždu, že propíchne jednu klavíristku nůžkama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, tak sebevraždu. Vraždu.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Vraždu. Pardon, pardon. Já jsem řekl sebevraždu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
No, počkej, ta tam taky hraje roli. Lidi uvažujou, jestli náhodou si to neudělala sama. No a teď přijde detektiv, který už se tam před tím vyskytoval v takovým převleku a začne spolupracovat s divákem. A řekne divákům, podívejte se, my to teďko vezmeme úplně od začátku a jestliže někdo bude lhát, tak nám to řekněte. To bys nevěřil, jak ty diváci udávají. To je neskutečný. Já tam třeba něco řeknu a oni řeknou: "Ne, tak to není! On řekl něco jinýho."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli my to nemáme v povaze trošku.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Přiznám se, že při této hře mi to nevadí. A závěr je, že jsou tři možný konce, tři různý vrahové, to je Láďa Potměšil, já nebo Ivana Jirešová. A lidi hlasují, kdo byl vrah a podle toho se hraje ten konec. Tak si představ, my už to hrajeme dva roky, že mimo tří repríz jsem byl pořád vrahem já. Já nevím proč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem se chtěl zeptat, jak jsi dopadl. To jsi teda hezky dopadl.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Dvakrát Ivana, jednou Láďa Potměšil a jinak jako v tom lítám pořád já, no. Ale je to úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vrah se lidem líbíš nejvíc, to je marný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Láďa Županič je v Tandemu na třetí své návštěvě a to se já mých hostů vždycky ptám takovou zvláštní otázkou, co v životě ještě nestihli a rádi by to napravili. Tak když zavzpomínáš teďka, co by jsi ještě chtěl, Láďo, v životě stihnout?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tak já bych chtěl především, ale to asi nepatří, není tak myšlenka ta otázka, já bych chtěl být hodně zdravý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak by jsi stihnul, ne?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Protože my jsme oba překročili určitá, šesté desetiletí našeho života, ale, jak říkal Schiller, že mládí je stav ducha a v tom je hluboká pravda. A já bych dodal a taky zdraví. Já znám spoustu třicetiletých prďolů nebo třicetiletých lidí, který nejsou zdraví a dokud my budeme mít mladého ducha a budeme zdraví, tak já se ti přiznám, já ten věk nevnímám. Prostě věk je od toho, abych věděl, jaký mám rodný číslo a jinak se tomu vyhýbám ještě navíc, protože proč bych se tím měl chlubit. Takže to je tak moje největší přání. A co bych chtěl ještě stihnout? No, chtěl bych stihnout hodně hezký práce. My jsme takový podivný povolání, to znáš velice dobře, že když jsme bez práce, tak jsme naprosto, naprosto zničeni, ale pak, když máme tu práci, protože se to nakumuluje, to je přesně jak ten čert, že dělá vždycky na tu jednu velkou hromadu, v dobrým nebo ve zlým, buď nemáš nic a najednou ti toho přijde co nejvíc práce a nejseš schopen to zvládnout. Tak nadáváme v obou dvou případech. Ale já bych radši nadával na to, když mám tý práce tolik, že to nemůžu stihnout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já ti to samozřejmě přeju. A ty jsi teď zrovna ve fázi, kdy se to opravdu daří, bych řekl. My jsme si tady v úvodu říkali o tom, co jsi za ty čtyři roky zvládnul, tak jsme to nezvládli ani všechno. Ty jsi ještě vynechal nějaký.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ano, ještě jsem vynechal Divadlo Broadway, kde děláme taky komedii Raymonda Cooneyho, to je ten Američan, jmenuje se to Ve dvou se to lépe táhne, aneb Peklo v hotelu Westminster. Tak tam dělám hlavní roli, je to sto pět stránek textu. Bych řekl, že ještě nejsem tak blbej, že se to naučím, ale je to teda síla, protože to je ta konverzačka, kde vlastně oni navazují na to, co říkám já a to je to nejhorší, že ty musíš zlomit ty texty a ty musíš začínat s jinou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nikdo ti nepomůže. Jakmile ty to neřekneš, tak ta hra nejde dál.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tak, přesně a nápověda už dneska neexistuje. Takže se musíš spolehnout sám na svojí hlavu, což někdy je teda jako průšvih. Ale teď jsem trošku nastydlej, protože jsem točil takovej hezkej film, předstírali jsme ještě ve tři v noci horký léto a bylo těch, já nevím, pět stupňů. A tam mi dali změněnej text čtyři hodiny před tím natáčením. Tak jsem se to naučil a tak jsem si říkal, pořád je to dobrý, pořád je to dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máš nějakej systém, jak zvládáš velký fláky textu se naučit.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já nejsem závistivý člověk, ale závidím třeba Tomáši Töpferovi, který má fotografickou paměť. To je k zabití. Kdežto já se musím poctivě naučit, třeba se naučím jeden odstavec, ten voddřu, pak k tomu přidám další, ten taky voddřu a pak to dám všechno dohromady. Pak další a další a tak to dávám dohromady, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A učíš se třeba tak.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
V noci, v noci. To je nejlepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tuším, že to říkal Sváťa Skopal, že si v autě pouští cédéčko s tím svým textem.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ne, ne, protože já mám obavu, že ač bych si to namluvil já nebo kdokoliv jinej, tak prostě tím, jak to posloucháš, tak ta intonace ti tam zůstane v těch uších a prostě nepřekročíš ten stín toho, jak jsi to naučil. Kdežto já si myslím, že pořád je lepší si to říkat doma a hlavně v noci, když je všude klid a nikoho tím neobtěžuju, jenom sám sebe a pak už to dám dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdybyste náhodou takhle šli v noci kolem oken Ládi Županiče a slyšeli tam nějaký podivný texty, nezbláznil se, učí se.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je Láďa Županič, skvělý herec, výborný společník a taky rodák. Hanák jako já.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Samozřejmě, z Prostějova.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Prostějova. Já jsem jenom kousíček od Prostějova.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Kósek seš od nás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kósek su odtamtad.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
To vím, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, prosím tě, jsme v podstatě taky, dá se říct, vrstevníci, tak mě docela zajímá, co mi teď prozradíš i hrdinovi tvýho dětství. Kdo byl hrdinou tvýho dětství. Jestli to byl někde vyčtenej z knížek nebo jestli to byl třeba kamarád, příbuznej, literární, filmová postava.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tak já měl jednostranně jasně hrdinu, to byl tatínek. To asi ty jsi měl taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak tatínek, kdybych já měl takovýho tatínka jako ty, tak jsem do něj taky zblázněnej. I když já taky miloval tatínka. Ale mít tatínka pilota polního.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Dyť já jsem taky jako polní pilot letec skončil jako poručík, víš co to bylo za šarži tenkrát. Ale já jsem díky němu vlastně vod dvou let lítal v letadle, ve všem, co mělo křídla tenkrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jako spolujezdec.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Jako spolujezdec, ano, seděl jsem na prvním místě, když to bylo za sebou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebyl tatínek takovej šílenec jako ten ruskej pilot, kterej nad Sibiří nechal pilotovat svýho desetiletýho syna a díky tomu letadlo spadlo.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tatínek tak šílený nebyl, i když mě miloval velmi. Ale hlavně já jsem měl strašně rád jeho žáky. Třeba jeho žák byl pan Miloš Přikryl, to byl první mistr světa v letecké akrobacii, Vojta Šálek, kterej byl asi pátej. Tatínek učil lítat největšího hrdinu v Bitvě o Anglii Josefa Františka. Ten byl kousek od Prostějova, z Otaslavic. Jestli můžu zavzpomínat, to mi vždycky říkala maminka, voni tam jezdili na sokolskej tábor a táta vždycky tou stíhačkou nalítával na ten tábor a měl takovej tubus a v tom házel zamilovaný dopisy mamince každej den z toho letadla. Takže, to bylo hezký. No a pan František, Josef František byl vlastně průšvihář strašidelnej a táta vždycky, von šel za mojí maminkou a řekl: "Paní Županičová, já jsem zase udělal nějakej malér, nemůžete říct manželovi, aby za mě orodoval?" On třeba v Prostějově je hotel, kterýmu se říkalo U vrtule, Avion. Tam chodili letci. A von se tam vždycky buď popral ten Josef František nebo nezaplatil účet a utekl. A táta to vždycky za něj hladil a prachy mu půjčoval. Takže, já jsem za hrdiny tyhle ty kolegy, tatínka a potom ty lidi, který lítali jak v Anglii, tak ve Francii, tak potom později v Sovětským svazu a to byli moji hrdinové. A já jsem strašně šťastnej, že když jsem pak dělal ředitele divadla, že jsem všechny mohl pozvat do divadla na premiéru a poprosil jsem je, ať přijdou v těch modrých uniformách. A to ti byla krása!
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, to jsi takhle vlastně tatínkovi splatil ten dluh.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ano a těmhle pánům splatil dluh, protože samozřejmě se jim tato vlast odměnila tím, že je všechny zavřeli skoro.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to ti řeknu, ty jsi měl výhodu. Já měl tatínka taky skvělýho, taky jsem ho obdivoval. Tatínek byl hroznej fešák, ale pilot nebyl. On byl u vojska u cyklistický roty. Takže, ten kdyby mamince chtěl jako tvůj tatínek házet nějaký vzkazy, tak by musel vždycky jet kolem na kole a hodit to přes plot.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ale to je krásný, cyklistická rota.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cyklistická rota a v zimě jezdili na běžkách. To byla hezká armáda, taková ještě romantická.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
A měli krásný uniformy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já jsem věděl, že Láďa Županič si vybere mezi klasiky českého humoru někoho, kdo mě překvapí a potěší zároveň.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já mám takovej výběr podle jedné vzpomínky. Já, když jsem studoval na JAMU v Brně, tak jsme byli se státním divadlem v Polsku v Poznani a hráli jsme tam Totální kuropění. To bylo dílo Ludvíka Kundery a pana skladatele Nováka. Úžasnej muzikál to byl vlastně už tenkrát. Hrál v tom Pepík Karlík, Vlasta Fialová, náš pan profesor Rudolf Krátký a celá ta plejáda nejlepších brněnských herců. A my jsme v tom Polsku, tenkrát tam toho moc nebylo, takže jsme se šíleně těšili domů a taky jsme měli trošku, přiznám se, kocovinu, protože jsme byli šťastný, že už se vracíme. A ve vlaku, to byl rok 63, můj známý, tedy přítel a spolužák Alfréd Strejček měl takovej tranzistorák, takovej ten velkej, jak byl tenkrát. A pustil rádio a šíleně jsme řvali smíchy, protože on pustil, a to jsme chytali ještě na polským území, hru /nesrozumitelné/ ale toho prvního, jak je na vrátnici. A já do dneška na to vzpomínám, protože jak jsme se tak těšili domů a teď, když přišel závan toho nádhernýho českýho humoru, byť to je původně maďarská scénka, jak jsem se pak dočetl, ale stejně ti dva pánové, Mirek Lipský a pan Homola z toho udělali naprosto českou záležitost, tak my jsme se smáli ještě, já nevím, dvě hodiny. Dokonce přišel Evžen Sokolovský, náš profesor, který to režíroval, a ten, který byl velice kritický, tak ten tam stál a řval smíchy taky. A všichni jsme byli šťastný, že už jedeme domů, do země toho krásnýho humoru. Tak jestli to jde, tak bych si to rád poslechl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, co bychom pro tebe neudělali. Navíc si uděláme radost. Lustvisihak, Mirek Homola a Mirek Lipský.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jsem tady naznačil, že Láďa Županič pochází z Hané, konkrétně z Prostějova. Dalo by se předpokládat, že se tam rád vrací.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Velmi rád, velmi rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máš tam ještě příbuzné?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ne. promiň, že to řeknu tak dramaticky, ale v mým věku, mám tam rodiče na hřbitově a stydím se, když tam jsem dvakrát, třikrát za rok. Tak tam chci jezdit častěji, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, ale určitě se tam rád vracíš.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Sestru mám v Přerově.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. Ale třeba to není jediný místo, kam se rád vracíš, protože já se teď chci zeptat, kde máš místo, může to bejt domov samozřejmě, kde je ti úplně nejlíp?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Jeníčku, já jsem strašně sentimentální, i když na to nevypadám, tak když mám místa, který mám spojený s něčím nádherný nebo s nějakou nádhernou, tak prostě já na to strašně rád vzpomínám. Já těch vzpomínek mám strašně moc a když přijedu na to místo, tak si přesně vybavuju všechny takový krásný věci, který s tím místem jsou spojený. Takže, mám těch míst hodně, ale jako samozřejmě ten Prostějov mám strašně rád, pak strašně rád mám samozřejmě Prahu, to oba dva, je to naše láska. Potom hrozně rád chodím do Stromovky, strašně rád chodím v zoologický zahradě nahoru k tý botanický zahradě, do krčskýho lesa, kde jsem chodil se synáčkem, když byl malej, kde jsou zbytky toho hrádku, radní, který jsou neustále stejný, to nechali zbořit místo, aby to nechali spravit tak, aby to nezabilo ani návštěvníky. Takže tam všude rád chodím a jako vždycky to ve mně vyvolá ty krásný vzpomínky. Takže, já nevím, čoveče. A pak ještě mám chatu za Jílovým, tam jsem taky strašně rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máš taky spojený určitý místa třeba, dejme tomu, i se zážitkem i třeba s muzikou? Já si občas vzpomenu někde, že jsem tam slyšel tu a tu písničku, když ji zaslechnu a říkám si, á, tady jsem zažil tohle to.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Mám, mám a to tě pobavím, myslím. Existuje maďarské město, které se jmenuje Natkaniža a je tam ulice, já jsem zapomněl, jak se jmenuje, ale je to ve Švejkovi to město a ta ulice, kde Švejk potkal Vodičku, sapéra. A když jsme končili JAMU, tak jsme už jako absolventi jeli do bývalý Jugoslávie do Daruvaru, kde žijí Češi. A my jsme tam hráli Nebe na zemi a Burianovu Vojnu a hlavně to Nebe na zemi, protože to byla legrace, že jo. A měli jsme úžasnou kapelu, na saxofon hrál Felix Slováček, kterej byl v našem ročníku, ale jako muzikant. Kontrabas hrál Vincent Kumr, kterej hrál u Gotta, že jo, vynikající. Max Vitman, bohužel odešel letos od nás, pak byl hudebním dramaturgem v Brně, hrál výborně klavír. A pak ještě jeden bubeník, kterej pak emigroval do Spojených států a měl tam velkej úspěch. A my jsme přijeli do tohohle /nesrozumitelné/ se jmenovala ta ulice a my jsme přijeli do /nesrozumitelné/, šli jsme se najíst a tam byla taková velká restaurace a tam hráli místní muzikanti. A Felix říká: "Hele, řekni tam, že si půjdeme zahrát." Tak jsem šel za těma muzikantama a říkal jsem, my jsme z Československa, z Brna, můžeme si zahrát tady. A voni jako v domnění, že jsme nějaký amatéři, tak říkali samozřejmě, aspoň si dáme pauzu. Teď ten Felix vylezl a to už byl tenkrát virtuos, už tenkrát, a začal hrát první věc. Teď to rozbalili a teď jsem viděl, jak ty kluci tvrdli, ty muzikanti. A skončilo to, pak ještě dvě věci. Pak kluci říkali, abych si zazpíval, tak jsem zpíval Crazy Love od Paula Anky. A teď ty holky, ty Maďarky to úplně zničilo. A představ si, proto mám tu vzpomínku, přišli za náma ty Maďaři, takhle nás vodvedli, říkali, rusky anglicky jsme domlouvali tehdy, a říkali, heleďte, nechte toho, my vám dáme každýmu sto forintů a jděte a řekli kam. Takže, my jsme dostali každej sto forintů za to, abychom přestali hrát. To je nádhera.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak znám Láďu Županiče, tak to není člověk, kterému by bylo jedno, co se kolem něj děje, to zcela určitě ne. Ale samozřejmě jaksi moci s tím něco udělat má taky své hranice. Já je teď právě zbořím a, Láďo, dám ti šanci, abys mohl zařídit, co chceš, protože teď by si měl na chviličku pravomoc třeba světového prezidenta. Co by jsi změnil, prosím tě, ve světě?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Tak já bych především měnil v republice české, bych řekl, protože pro mě největší estrádou, tedy potom samozřejmě ten adrenalin ve mně vzrůstá tak, že mám dvě možnosti, buď ten televizor rozmlátit anebo vypnout, jsou přenosy z parlamentu. To je něco tak úžasnýho a člověk si říká, Bože můj, vždyť já jsem volil, co tam ty lidi dělají. Vždyť se předvádějí, jsou trapný, každej má tři tuny másla na hlavě, samozřejmě to máslo přehazuje tomu druhýmu, no, to je hrozný. Nebo volby tady v Praze, my jsme všichni volili, nemůžu říkat koho, ale prostě jednu stranu a najednou jsme zjistili, že ty další dvě, který to nevyhrály, se domluvily a mají tam svýho primátora. Deset let jsem byl ředitelem v Karlíně, já jsem chodil každej čtvrtrok na kobereček na ten magistrát. No, to si nedovedeš představit, co tam člověk vyslechl. Dám příklad, dám příklad. Já jsem, jako jediného mě napadlo, když bylo padesát let výročí vylodění spojenců v Normandii, tak udělat takovej koncert k tomu. Udělal jsem to tak jako dobově tak, jak to měli v tý době, to znamená na jevišti orchestr Glena Millera, to znamená Karla Vlacha, písničky, do toho průvodní slovo, holky ještě zazpívali, balet nějakej, spousta lidí tam vystupovalo zadarmo, všichni zadarmo včetně našich největších hvězd. Teď to mělo velkej úspěch a teď se to tam modralo, jak jsem říkal v těch prvních řadách, tam seděl pan Fajtl, pan Peřina, prostě ty nejlepší z nejlepších piloti. A teď jsem přišel asi tři neděle na to na magistrát, do tý rady magistrátu, to je taková čtvercová místnost, každej má před sebou počítač a ty najednou říkají: "No, tak, pane řediteli, vím přesně, kdo to říkal, tak jsme na tom byli, teda že byste nás nějak nadchl, tak to teda rozhodně ne. Teda nezlobte se na mě, to byla normálně estráda. Prostě tam hraje nějakej orchestr, tam někdo zazpíval, no a to bylo všechno." A já jsem říkal: No a co byste chtěli? V tý době striptýz ještě neexistoval. Já jsem tam měl vždycky problémy. "Jak to mluvíte?" Já říkám: No, co byste chtěli? Já jsem dělal to, co dělal orchestr Glena Millera pro tyhle lidi v roce 1944. A jak vidíte, všem se to líbilo, samozřejmě kromě vás. Jednou napsal, jsem si na něco vzpomněl, Čapek článek, který se jmenoval Proč nechci být komunistou. A končí to větou: "A kdyby všechny důvody bych jako odpustil, tak z jednoho důvodu nemohu, nemají smysl pro humor." A to je u všech, který vidím dneska, ať jsou komunisté nebo jsou napravo, jak se tomu říká, že jsou napříč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Napříč politickým spektrem.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Už nikdo neumí říct všechny politický strany. Tak to jsou všichni stejný, bez humoru, sotva přijde televize, začnou se předvádět, jsou trapný a já už si přeju, ať je to hrozný, co teď řeknu, ať ta naše generace včetně nich vymře a přijdou tam nový a naše děti a jejich děti, ať už je klid.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je bohužel realita, co říkáš. Takže, já tak koukám, začal jsi doma s tím vymetáním, takže to máme ještě před sebou hodně veliký práce, jestliže se při příští tvojí návštěvě dostaneme za hranice.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, Láďa Županič se tady zmínil o tom, že teď něco natáčí. Jsi říkal, že natáčíš něco.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já jsem dodělal druhý díl filmu Bastardi a teď jsem dělal ten film s panem režisérem Pavlíkem Zítra napořád, se to jmenuje, a tam hraju tatínka nádherný ženy, jmenuje se Viola Kerekés.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je ta slovenská herečka.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
To je ta slovenská, vona bydlí v Budapešti tedy a mluví slovensky, což se mi líbí, protože nemusí předstírat. A mluví slovensky proto, protože já tam v textu říkám, že moje manželka a její matka byla Slovenka a že byla jako velká voda, než jsem se stačil dvakrát otočit, tak už jsem byl ženatej. To říkám v tom textu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ona tam hraje tvojí dceru.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ona tam hraje mojí dceru, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty s ní nic, žádný techtle ne.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
No, tak jako nemám, nemám. Na plátně samozřejmě, ale přiznám se, že v soukromí bych to řešil jinak. Krásná žena, krásná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, o dalších tvých plánech a současných aktivitách, co nám řekneš?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
No, tak jak jsem ti říkal, budu zkoušet v tom Divadle Hybernia zřejmě vod ledna, teď mám před sebou hodně představení, teď mám nějakej dabing, nějakej rozhlas, budu dokonce v rozhlase poprvé v životě a mám z toho trému, se přiznám, dělat večerníčky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě. Co to bude konkrétně?
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Je to, teď se pobavíš, je to o dvou důchodcích, který založí detektivní kancelář. A dělají takový věci jako, že třeba jedný holčičce se ztratí jedna náušnice, tak objeví, že to byla straka a tak. Strašně hezký je to, ale mám z toho takovou trému, protože přece jenom sám to dělat, jako je to dost těžký, no. Ale těším se na to, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám radost, že budeš se dál věnovat dabingu, protože tě v dabingu hrozně rádi posloucháme. Tuším, že to bylo v kriminálce nějaký.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Teď právě přijdou Kriminálky Las Vegas a to už byla čtvrtá řada, tak přišly další řady. No a taky sem přišel poslední film Clinta Eastwooda, který se jmenuje Grantorino.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Grantorino je nádhernej film.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Nádhernej. A dost mě na pana Eastwooda mrzí, že se chce věnovat jenom režii a už nechce hrát, protože on je ročník 1930, člověče.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mu budeš napsat.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Ale už jsem četl, přistoupil na to, že bude hrát ještě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, tě čekají další hezký dabingy.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Takže, když jako pánbůh dá, tak jako to dotočí ve zdraví, já to nadabuju, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budu se těšit na Eastvjuda, jak mu doma říkáme, jedině s tvým hlasem. Láďa Županič byl dnes hostem v Tandemu. Takže, tenhle ten krásnej hlas jste slyšeli dneska v originále, bez tváře Clinta Eastwooda. A já se těším, že tě zase někde uvidím, ale hlavně že tě taky uslyšíme. Třeba příště zase na Tandemu.
Ladislav ŽUPANIČ, herec, zpěvák, dabér
--------------------
Já se na tebe těším taky a snad to bude dřív než za čtyři roky. Když, tak ať jsme zdraví.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 7. srpna 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
