LANDSMANŠAFT
Zástupci sudetských Němců v minulém týdnu otevřeli v Praze informační kancelář. A Česká televize oznámila, že landsmanšaft otevřel v Praze kancelář. A další média to po ní opakovala. Landsmanšaft. To panečku zní děsivě. Kdyby se napsalo nebo řeklo krajanský spolek, snad by událost ani nestála za zaznamenání. Když se to ale řekne německy, možná polovině tohoto národa přejede mráz po zádech.
Používání německých slov v původním nebo jen pozměněném znění v češtině by určitě stálo za rozsáhlou vědeckou studii. Často zde na tenhle jev upozorňuju. Německá slova použitá v českém textu nebo promluvě skoro vždycky mají jakýsi expresívní náboj. Výraz, který je v němčině zcela neutrální, v češtině dostává někdy komický, často hovorový, někdy dehonestující, občas dokonce vulgární nádech, nezřídka takové slovo vnímáme rovnou jako nadávku. Čehož úspěšně využívali a dosud využívají komunističtí a jiní nacionalističtí politici a propagandisté. Neřeknou německá či spolková armáda, ale bundeswehr, nenapíší Spolkový sněm, ale bundestag, a mají skoro zaručené, že svého posluchače či čtenáře jaksi bez práce dostali, kde ho chtěli mít, naladěného protiněmecky.
Používání výrazu landsmanšaft v češtině je přímo kabinetní ukázkou takového propagandistického triku. Komunistům se podařilo spojit s tímto slovem představu jakýchsi vojenských nebo aspoň polovojenských oddílů, manšaftů, které se za zpěvu pochodových písní blíží k naší hranici. Když se dnes řekne, že v Praze je kancelář landsmanšaftu, mnoho lidí si představí otylého pana Posselta, jak někde hned vedle Václaváku vydává ruční granáty.
Ano, takovou moc má slovo landsmanšaft, které v překladu do češtiny neznamená opravdu nic jiného než krajanský spolek. V německém prostředí se slovo Landsmannschaften v 19. století používalo jako označení studentských spolků, jejichž členové vždy pocházeli z jednoho města či kraje. Protože také spolky po 45. roce z Čech vyhnaných Němců se organizovaly podle krajů, z nichž jejich členové pocházeli, začalo se jim říkat stejně, landsmannschaften. Jde o slovo složené. Land je německy kraj, země a také půda nebo venkov. Toto slovo máme v zeměpisných názvech jako Landštenjn, tedy zemský kámen, čili hrad, a Lanškroun, původně Landeskrone, tedy zemská koruna. Do příbuzenstva patří české lán a ovšem i anglické land, které má stejný význam jako německé land. Druhou část slova my používáme jako hovorové nebo snad vulgární označení sportovního mužstva či družstva, v němčině má kromě toho také význam spolek, sdružení. Jeho základem je slovo Mann, tedy muž.
Tolik o německém slově landsmanšaft, o němž soudím, že není žádný důvod ho v českých textech používat.
Vysílá se ve středu 2.4.03
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
