Lety u Písku. Opomíjená historie romského holokaustu.
Nový areál by měl sloužit nejen jako vzpomínka na oběti holocaustu, ale také jako místo, kde se dá oslavovat život
Další díl ze série k příležitosti otevření památníku v Letech u Písku pojednává například o podobě areálu a o tom, co v něm návštěvníci najdou, kdy ho mohou navštívit, nebo o plánech do budoucna.
„Je tady i velmi zajímavá naučná stezka, kde si mohou návštěvníci, co přichází právě z té strany od Letů, pročíst o historii zdejšího tábora,“ popisuje vedoucí letského památníku Eva Větrovská jednu z možností, jak lze dorazit do areálu. Přijít mohou lidé kdykoli, více toho ale mají možnost vidět v teplejších měsících.
„Venkovní prostory budou veřejnosti zpřístupněny celoročně. Návštěvnické centrum s vnitřní expozicí bude veřejnosti otevřeno plánovaně od dubna do října. Od čtvrtka do neděle, v čase od 10 do 17 hodin. Návštěva vnitřní expozice v návštěvnickém centru a komentované prohlídky budou zpoplatněny. Bez doprovodu průvodce a zdarma pak bude prohlídka venkovní expozice.“
Expozice jsou vymyšlené tak, aby se navzájem rozšiřovaly a doplňovaly.
„Ve venkovní expozici jsme zanechali pozůstatek jedné z hal vepřína, která má upozorňovat na to, že holokaust Romů a Sintů byl dlouho přehlížen. Informace budou návštěvníkům podávány v moderní, audiovizuální podobě, a to přes autentické výpovědi pamětníků a také z pohledu vnějšího, z dochovaných úřednických archivních pramenů.
Vedle prohlídek areálu plánuje vedení památníku pořádat pro veřejnost i různé akce.
„Kromě pravidelného květnového pietního aktu k uctění památky obětí holokaustu a připomínce hromadného transportu romských vězňů do osvětimského koncentračního tábora bychom chtěli pořádat besedy a diskuze na související témata. Také veřejná čtení, filmové projekce a přednášky. Budeme se věnovat vzdělávacím aktivitám pro školy. Při těch větších akcích se samozřejmě nabízí spolupráce i s obcí Lety. Chceme však navázat i na úzkou spolupráci s dalšími okolními obcemi a institucemi, jako jsou například muzea, knihovny nebo spolky.
Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury v Brně, jež je provozovatelem památníku, si přeje, aby byl areál mnohoúčelový.
„Aby tam byla možnost pietní připomínky na místě utrpení, ale také prostor pro edukaci a celospolečenský dialog vedoucí ke zlepšování soužití majority a minority. Takže na jednu stranu si představuju, že tam budou proudit školy na výuku, protože mi tam budeme mít edukační programy přímo pro školy dle věku žáků. A nejenom žáci, ale že tam budou proudit i další individuální návštěvníci a rodiny. Navíc krásná okolní krajina by mohla být i prostorem nejen ke kontemplaci, ale i pro relaxaci. Vlastně užívat i života, jeho krásy. To bychom chtěli.
Stejně jako se muselo dlouhé roky čekat na výstavbu památníku, bude symbolicky také trvat to, než se návštěvníkům ukáže v celé kráse.
„Je to obrovský, velmi rozsáhlý areál, a nám se zatím velmi líbí, jak je venkovní prostor zpracovaný. Připadá nám, že je to dostatečně důstojné. Ale bude to potřebovat čas, protože bude další léta až desetiletí trvat než les, který symbolizuje ztracené romské komunity, vzroste.“
A nejen čas, ale i péči, bude potřebovat také další prvek v areálu.
„Samozřejmě je důležité, aby uprostřed pietního kruhu, který obkružuje areál bývalého, vlastně dodnes nedochovaného tábora, a na němž je 1295 paprsků, 1294 jmen, a jeden symbolický, prázdný, pro všechny, kteří z té evidence vypadli a my víme, že vypadli. To je jisté. Uprostřed tohoto betonového kruhu má být květnatá louka.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
