Lichometník
Pan Jiří Dvořák z Mladé Boleslavi mi e-mailem poslal, jak napsal, oříšek. Jestli prý dokážu vysvětlit původ slova lichometník. No, já sám nedokážu vysvětlit původ skoro žádného slova. Jen snad vím, kde to najít v knihách, a možná i umím převést jazyk odborníků do srozumitelné řeči. Ale když mě pan Dvořák vyzval, pokusil jsem nejprve bez knih.
Lichometník zjevně vypadá jako slovo složené. Jeho první část zřejmě tvoří zkrácený výraz lichotka či lichocení a druhou pak výraz vzniklý ze slovesa metat. Takže lichometník je ten, kdo metá lichotky. Čemuž by odpovídalo i vysvětlení významu slova lichometník ve Slovníku spisovného jazyka českého. Tam se tento výraz označuje za řidčí, hanlivý a jeho význam se definuje slovy lichotník a pochlebník. Až teprve po tomto výkonu jsem se podíval do knih a zjistil jsem, že jsem kupodivu měl pravdu jen částečnou. Ani Jiří Rejzek, ani Václav Machek ve svých slovnících o slovese metat v souvislosti s lichometníkem neuvažují. Shodně pokládají celé to slovo za tak trochu divné, ono -metník by prý mohlo nějak souviset lico-měrníkem, také o podobnosti se slovem ošemetník se ve slovnících mluví...
No v každém případě ale první část našeho slova opravdu souvisí s lichotkami, se slovesem lichotit, které se ve významu říkat někomu do očí chválu vyskytuje jen v češtině. Ve staré polštině sice měli slovo lichocič, ale to znamenalo přivádět někoho na mizinu, a nářeční ruské lichótit má význam cítit se špatně. Ostatně také původní význam českého slova byl jiný, než je ten dnešní, lichota ve staré češtině byla klam, faleš a úskok a souvisela se slovem lichý, které ve staročeštině znamenalo podvodný a zlý. Takže když staří Češi lichotili, jednoznačně dělali něco špatného, chválili, ale nemysleli to upřímně, byl to podvod. Což se v moderní češtině změnilo, dnes se dá říkat krásné ženě, že je krásná, a nazvat to lichocením. Dnes může být lichocení i pravdivé.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
