LIMB
Když řekneme, že je někdo v limbu, chceme říct, že ta osoba moc nevnímá, že je v jakémsi polobezvědomí, případně úplném bezvědomí, eventuálně, že spí. Dříve se spojení být v limbu používalo také jako synonymum pro smrt - kdo byl v limbu, byl mrtvý. A jak uvádí slovník Spisovného jazyka českého, zřídka lze spojení být v limbu najít i ve větách typu "ta brzda je v limbu", tedy ta brzda je zkažená, zničená, ta brzda je prostě v háji.
Popovídáme si tedy dnes na téma limb. Heslo limb najdeme už v Jungmannově slovníku. Píše se tam, že limb jest "vymyšlené prostranství v zásvětových končinách mezi světem a peklem", u Františka Ladislava Čelakovského zase najdeme verš "limb stvořen a Adam tam vhozen". A Jan Neruda píše: "má duše někde je už v limbu branách". Tento citát z Nerudy uvádí Slovník spisovného jazyka českého, kde však heslo limb nenajdeme, je tam jen výraz limbus, u něhož se v závorce podotýká, že básnicky je limbus limb. První význam výrazu limbus je podle Slovníku spisovného jazyka českého v katolické věrouce předpeklí, tedy onen podle Jungmanna prostor "mezi světem a peklem". Když tedy o někom ospalém, spícím, mrtvém či o něčem zničeném, zkaženém řekneme, že je v limbu, chceme tím říct, že je jakoby na cestě z tohoto světa, že už směřuje do pekla, že je v předpeklí. Takže přísně vzato spojení být v limbu by se mělo užívat jen pro lidi nehodné, do pekla patřící. Osoby směřující do nebe by v limbu být nikdy neměly.
I kdyby slovník neuváděl, že slovo limbus pochází z latiny, asi bychom původní význam tohoto výrazu šli hledat do latinsko-českého slovníku, limbus už na první pohled vypadá velmi latinsky. Je to tak, v latinsko-českých slovnících limbus skutečně najdeme a dozvíme se tam, že to slovo znamená okraj, obrubu, lem. Takže pojmenování předpeklí slovem limbus se vyjadřuje skutečnost, že tu jde o okraj jaksi normálního světa.
Řekl jsem ale, že předpeklí je podle slovníku první význam výrazu limbus. Jako druhý význam slovník uvádí odborný zeměměřický termín limbus, kterým se označuje dělený kruh úhloměrného stroje. To nepochybně rovněž souvisí s původním latinským významem, tedy okraj, obruba. Ti, kdo něco vědí o medicíně, asi znají termín limbický systém; nazývá se tak stará část mozku, která má vztah k našim základním instinktům. I tento termín pochází z latinského limbus, systém totiž leží na okraji mozkové hemisféry.
Naopak limba, vysokohorská borovice, s bezvědomím, předpeklím ani starou částí mozku nijak nesouvisí. Její jméno je prý ze starého německého limbom, což je slovo, o němž jsem nic dalšího nevypátral.
Vysílá se v pátek 14.2.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
