Lísat se
Včera jsem tu mluvil o lišce, hlavně o původu slovního spojení liška podšitá. Pokud jste neposlouchali, stručně povím, že liška podšitá se nadávalo těm, kteří nosili kabáty podšité liščí kůží, protože se věřilo, že vlastnosti zvířat, v tomto případě liščí mazanost a vychytralost, se mohou přenášet dotykem. Pokud chcete vědět víc, podívejte se, máte-li tu možnost, na naše webové stránky regina.rozhlas.cz do složky Archív slova.
U lišky částečně zůstanu ještě i dnes. Nejdřív řeknu, na co jsem včera už neměl čas, že totiž houba liška se jmenuje podle toho, že má barvu liščí srsti. To je prosté, většina z nás na původ pojmenování houby, která buhvíproč za komunistů zmizela a teď se zase začala objevovat, asi přišla sama.
Složitější je to s původem slovesa lísat se, které možná také souvisí s českým pojmenováním psovité šelmy Vulpes vulpes, tedy se slovem liška. Než si řekneme, jak rozdílně se na původ slovesa lísat se, dívají etymologové, musím konstatovat, že toto sloveso se, stejně jako z něj vzniklé přídavné jméno úlisný, vyskytuje jen v češtině. Už včera, u příležitosti slova lis, jsem podotkl, že taková slova, jen a jen česká, jsou vlastně velká vzácnost.
Význam slovesa lísat se každý zná. Popisujeme jím pohyb spojený s dotyky, jakýmsi otíráním se, kterým nám hlavně psi, někdy také kočky, vyjadřují podřízený vztah a snahu, abychom si jich všimli a eventuálně se jim věnovali. Sloveso lísat se používáme i obrazně, v tomto případě jde jednoznačně o podlézání, eventuálně o pochlebování. A když o někom řekneme, že je úlisný, je to jasná nadávka. Úlisný člověk je neupřímně zdvořilý a lichotivý, prostě falešný.
Jak jsem naznačil, o původu slovesa lísat se, existují dvě teorie. Začnou tou, která odmítá souvislost lísání se s liškami. Zastával ji etymolog Václav Machek. Tvrdil, že staročeské lísat a moravské ulísat, z něhož vzniklo adjektivum úlisný, pocházejí ze starého lasit, z něhož například v ruštině vzniklo sloveso lásiť a v polštině lasič se, které mají význam, jak to správně říct česky... šmajchlovat se. S liškou to podle Machka nemá nic společného.
Opak si myslel spisovatel a překladatel Pavel Eisner, který v Češtině poklepem a poslechem napsal: "Lísati se. Jste si vědomi, že tím slovem odkazujete na lisa, tedy na lišku, na její faleš a přetvářlivost?" Totéž jinými slovy pak říká Jiří Rejzek v našem nejnovějším etymologickém slovníku: "... asi vše odvozeno od praslovanského lis, lisa, viz liška, vlastně chovat se jako liška (liška byla odedávna symbolem prohnanosti a lstivosti)."
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
