Loli paradička. Tragikomedie z východního Slovenska

Loli paradička je romantická komedie o lásce dvou nešťastníků z východního Slovenska. Tragikomický příběh o naději a trpkosti života.

Když se Milan, jarmareční prodavač cukrovinek dozví, že mu Veronka ukradla dva turecké medy, protože měla hlad, slituje se nad ní a koupí jí oběd. Veronka se chce Milanovi odvděčit a nabídne se mu jako prodavačka do stánku. Zajiskří to mezi nimi a po bouřlivé noci v laciné ubytovně na okraji města se do sebe zamilují a začnou si plánovat společný život. Pokračuje režisér Richard Staviarsky:

„Loli paradička v překladu znamená rajské jablíčko. V textu romské písně se zpívá o červeném rajčátku v zahradě, kdo si jej utrhne, toho bude. A hlavní postava filmu, Romka, je k tomu ekvivalentem – kdo si ji utrhne, toho bude.“

Veronce nevadí, že Milan nemá nohu. Milanovi zase nevadí, že Veronka je Romka. Přijme však tuto nekonvenční dvojici i společnost? Podaří se zamilovaným obhájit jejich lásku?

„Natáčeli jsme hlavně na východním Slovensku, ale i v Budapešti. Postavy tam chodí nakupovat do skladů. Jako nízkorozpočtový film jsme si nemohli řadu věcí dovolit, proto jsme natáčeli většinou v reálném prostředí, např. ve Spišské Nové Vsi, v Bardějově, na Jarmokoch. Některé scény jsou z malé vesnice u Prešova.“

V Loli paradičce hrají téměř výlučně východoslovenští herci. Roli Veronky ztvárnila Kamila Mitrášová.

„Já jsem se nezúčastnila castingu, ale moje mamka jim zavolala, že studuji herectví a že bych ráda hrála ve filmu. Já jsem o tom ani nevěděla. Oni potom přijeli do Bystrého, kde bydlím, prošli jsme si pár dialogů, začala jsem chodit na zkoušky do Prešova a už to bylo.“

Verončina filmového partnera Milana, který nemá jednu nohu, ztvárnil Michal Iľkanin, herec Divadla Alexandra Duchnoviča v Prešově.

„Snáze jsem se do té postavy dostal, než jsem z ní na konci vystoupil. Neměl jsem žádnou protézu, ta noha musela být celý čas napnutá.“

Východoslovenskou autentičnost filmu znásobuje mnoho dialogů v šarišském nářečí. Za rodinným projektem stojí rodina Staviarských z Prešova, která vymyslela námět, dala dohromady scénář a snímek následně režírovala a produkovala. Kromě Richarda Staviarského film spolurežíroval i jeho otec Víťo Staviarský.

„Nevěděli jsme, jak to lidé přijmou. Během premiéry jsme trnuli, jestli se budou smát na místech, které jsme tak vymysleli, my se při nich smáli, i během natáčení štáb. Nakonec ale vidíme, že lidé na těchto místech reagují, což byla pro nás velká úleva.“