Magda Vašáková Loumová: Zlobení dětí je dobré řešit s nadhledem a odstupem

Povídali jsme si o tom, proč děti zlobí. Probírali jsme, jak to jejich rodiče prožívají. Diskutovali jsme o různých postupech, kterými mohou dospělí tyto situace řešit. A věnovali jsme se tomu, jak by rodiče neměli své děti strašit kvůli zlobení před příchodem Mikuláše a čerta.

Podle klinického psychologa profesora Jana Vymětala je hlavním předpokladem pro vývoj duševního zdraví dítěte harmonická rodina. Už starořecký filosof Aristoteles nazval rodinu základní buňkou státu. V současné době se hovoří o rodině jako o nejmenší sociální jednotce. Psychický stav jedince určuje stabilita jeho rodiny. Naopak všechny změny v této jednotce působí na jednotlivé členy rodinného společenství.

Páteří každé úplné rodiny je vztah mezi rodiči, který vytváří atmosféru a určuje ostatní vztahy v rodině. Vzájemné soužití rodičů může na dítěti zanechat osudové stopy. A tak právě změna v chování dítěte nebo jeho větší zlobení, může signalizovat, že se děje také něco ve vztahu mezi rodiči.

Působení čtyř základních výchovných stylů

Výchovné působení rodiny zahrnuje množství nejrůznějších interakcí mezi rodiči a dětmi, výchovných situací a událostí, prostředků a postupů. Jak se rodina mění v průběhu svého vývoje, mění se i výchova a charakter vzájemných interakcí.

Vzájemným působením dospělých a dětí uvnitř rodiny se zabývá řada odborníků a popisují je různými způsoby. Jedním z nich je model čtyř stylů výchovy. Jde o autoritářský, ve kterém jde o působení náročných, kontrolujících a odmítajících rodičů, kteří příliš nerespektují potřeby a přání dítěte.

Dále odborníci popisují autoritativně vzájemný styl, kdy jsou rodiče také nároční, ale zároveň jsou schopni akceptovat i potřeby dítěte. Diskutují s ním o pravidlech, na jejichž dodržování ale trvají.

Existuje také zanedbávající styl, který je charakteristický lhostejností rodičů k dítěti, rodiče nekladou na dítě žádné nároky, neprojevují o jeho rozvoj dostatečný zájem. A posledním je shovívavý styl, který se vyznačuje přijímáním dítěte, emoční podporou a porozuměním. Dítě ovšem nemá jasně vymezené hranice.