MAGNET
Ve zpravodajství z války v Iráku slýcháme v souvislosti s novými typy zbraní slova "magnetický" či "elektromagnetické". Tentokrát se ani nebudu pokoušet vysvětlovat, na jakém principu tyto nové bomby s odpuštěním pracují, mé znalosti v tomto oboru jsou velmi slabé, budu se raději rovnou věnovat slovu, které stojí v pozadí pojmenování těchto nových zbraní. Totiž starému známému slovu magnet.
Slovo magnet je úctyhodně staré. Má řecký, přímo antický původ. Podle Aristotela jako první zkoumal vlastnosti černé železné rudy, které my dnes říkáme magnetit, už Thales z Milétu, který žil v 6. století před Kristem. To byl vůbec první řecký filozof. Zabýval se například i kosmogonií, tedy otázkami vzniku světa - za počátek, za základ všeho Thales pokládal vodu. Velkou vážnost si získal tím, že předpověděl zatmění Slunce, nejspíš to, které proběhlo 28. května roku 585 před Kristem, a jeho jméno znají i dnešní matematici; ti by nám vysvětlili, co je to Thaletova kružnice a jak zní jedna z prvních obecných pouček v dějinách věty zvaná Thaletova věta. Ale mluvíme o magnetu.
Černý nerost, jehož pozoruhodnou schopnost přitahovat železo zkoumal, získal Thales z Milétu z okolí města Magnesia, a proto ten nerost nazval slovem magnes. Z toho, tedy z názvu starověkého města Magnesia, vznikla v moderních evropských jazycích slova, která v češtině známe ve znění magnet, magnetismus, elektromagnetický a také třeba magnetofon či magnetoterapie.
Co jsem dosud řekl o původu výrazu magnet, je nesporné. Kdybyste se mě ale zeptali, kde zmíněné město Magnesia leží či leželo, neuměl bych odpovědět stejně jednoznačně. Starověk totiž znal celkem tři Magnesie. Krajinu a poloostrov na východním pobřeží Thessalie, město v maloasijské Iónii a město v Lýdii, které se dnes jmenuje Manisa. Odborníci soudí, že nejspíš šlo o to posledně jmenované lýdské město, ale jisti si nejsou.
Na závěr odpovím na otázku, kterou mi mnozí z vás jistě v duchu položili. Totiž co má minerální voda Magnesia společného se starověkou Magnesií, a tím s magnetem. Magnesia se tak jmenuje proto, že je v ní významné množství hořčíku, tedy magnézia. A magnézium se jmenuje podle nerostu, kterému my dnes říkáme magnezit a Římané ho nazývali magnesia alba, což znamená bílý. Z oblasti Magnesie totiž pocházely dva pozoruhodné nepříbuzné nerosty: černá magnetická železná ruda a bílý uhličitan hořečnatý, z něhož se získává magnézium neboli hořčík. Ani v tomto případě odborníci nevědí, podle které ze tří starověkých Magnesií je magnézium pojmenované. A nevědí dokonce ani to, zda se jedná o stejnou Magnesii jako v případě magnetu.
Vysílá se v úterý 8.4.03
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
