Marek Petráš o prospěchu a rizicích očkování

Mluvili jsme o tom, proč je očkování důležité. Probírali jsme, jak v těle člověka očkovací látka působí. Povídali jsme si o různých druzích očkování. Hovořili jsme o tom, proč mají někteří lidé s očkováním problémy. A věnovali jsme se některým nežádoucím účinkům, které může očkování způsobit.

Očkování v České republice má dlouholetou tradici. Československo bylo prvním státem na světě, kde došlo už v roce 1960 po zavedení celoplošného očkování k vymizení přenosné dětské obrny. Patřili jsme mezi průkopnické státy v zavádění celoplošného očkování i proti dalším infekčním chorobám jako např. proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, záškrtu, dávivému kašli apod.

V České republice, podobně jako v jiných vyspělých zemích Evropy, se provádí tzv. povinné očkování a očkování podle potřeby. Povinné očkování je očkování, které je regulováno a hrazeno státem. Cílem povinného očkování je zabránit těžkým projevům infekčních onemocnění s trvalým postižením, vyloučit úmrtí z infekcí, jejich šíření a vzniku epidemií, vůči kterým existují očkovací látky.

Podle okolností se rozlišuje pravidelné očkování, zvláštní očkování, mimořádné očkování, očkování osob do/z ciziny, očkování při úrazech, poraněních a nehojících se ranách.

Vedle povinného očkování, které je regulováno státem, je možné se nechat očkovat dobrovolně např. proti chřipce, meningokokovým a pneumokokovým nákazám, virové hepatitidě typu A, klíšťové encefalitidě, břišnímu tyfu, choleře apod. Dobrovolné očkování si musí každý zaplatit sám.

Po očkování může dojít k nežádoucím komplikacím, které souvisí nebo mohou souviset s aplikovanou očkovací látkou. Nežádoucí účinky mohou mít lokální nebo celkový charakter.