MARIÁŠ
Před časem jsem tu mluvil, na výzvu jedné posluchačky, o úsloví přiznat barvu a říkal jsem, že jde o obrat pocházející z karetních her, nejspíš z hry zvané mariáš, kde takzvané přiznávání barvy patří k jedněm ze základních pravidel. Posluchač Karel Dvořáček z Rakovníka mě pak e-mailem vyzval, abych promluvil o původu názvu hry mariáš. On prý má pocit, že někde četl cosi o nějakém spojení s manželstvím.
Promluvím tedy o mariáši, o původu jeho názvu. Posluchač Dvořáček slyšel správně, mariáš je opravdu v "nějakém" spojení s manželstvím. Přímo je to tak, že mariáš je francouzské slovo, psané ovšem mariage, které znamená manželství. Hra dostala tohle pojmenování proto, že jedním z jeho dalších důležitých pravidel je to, že společný výskyt krále a dámy jedné barvy v ruce jednoho hráče je velmi hodnotný, platí dvacet bodu, v případě trumfů čtyřicet. Hráči mariáše teď zbystřili a chystají se protestovat, protože vědí, že v mariáši se sice vyskytuje král, ale ne dáma. A že dvacet či trumfových čtyřicet je za společný výskyt krále a svrška jedné barvy. Je to takhle: mariáš asi vznikl ve Francii, kde se hrál s kartami, v nichž se vyskytovala královna neboli dáma, my však hrajeme mariáš s takzvanými německými kartami, a tam je místo dámy mladík zvaný svršek. Takže český mariáš hraný s německými kartami by se neměl jmenovat mariáš, ale třeba registrované partnerství.
Mimochodem, tomu mladšímu z obou partnerů v mariáši, svrškovi, se také říká filek. To je zkrácenina ze slova pamfilek, které vzniklo ze jména Pamphilus, což byla známá postava ze středověkých komedií.
Ale ještě se vrátím k farncouzskému slovu mariage. To vzniklo ze slovesa marier, které znamená ženit se, vdávat se, tedy vstupovat do manželství. Francouzské slovo pak pochází z latinského slovesa maritare majícího stejný význam. To vzniklo z maritus, manžel, které je od mas, muž, samec.
A abych téma mariáše úplně vyčerpal, musím říct, že slovem mariáš se označoval také dvoutolar ražený v době Marie Terezie. Jeho pojmenování však nemělo nic společného ani s manželstvím, ani s kartami, byla to jen důvěrná zkomolenina jména panovnice, která byla na dvoutolaru vyobrazená.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.