Marie Hrušková - spisovatelka, scenáristka a pedagožka
29. prosinec 2011
Tandem
Do Tandemu pozval Jan Rosák spisovatelku, scenáristku a pedagožku Marii Hruškovou. Dozvěděli jste se, koho učila na gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze, kdo ji požádal o sepsání textů o památných stromech a jak se dívá na zbytečné kácení stromů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký den s Tandemem přeje Jan Rosák. U mnoha lidí, myslím, převládá představa, že učitel má být jakási chodící encyklopedie, sypající z rukávu data, vzorce a zástupce živočišných tříd a pravidla pravopisu. Samozřejmě vždycky potěší, když je učitel skutečným odborníkem ve svém oboru, ale já myslím, že mnohem víc pro studenty znamená ten učitel, který takzvaně zapaluje. Doufám, že mi rozumíte. Vzbudit zájem a nadchnout pro obor, to je skutečné umění. Dnes jsem do Tandemu pozval ovšem nejen skvělou pedagožku, ale také spisovatelku a scénáristku, paní doktorku Marii Hruškovou. Já vás vítám, dobrý den.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to bylo s vašimi pedagogy? Jestli i vy na některého vzpomínáte jako na člověka, který vám ukázal cestu, tak to si řekneme hned po úvodní písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže se někdo stane učitelem, případně učitelkou, tak to z velké části může být, neříkám, že vždycky je, ale může to být proto, že měl ve svém životě úžasný, zářný příklad, některého kantora nebo kantorku, která ho inspirovala a řekl si, tak tohle to je povolání, které bych chtěl dělat nebo chtěla. Jestlipak je tohle to i případ paní doktorky Marie Hruškové? Je to váš případ?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Je, je, jistě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měla jste takhle v dětství, v mládí učitele?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano, jistě, měla jsem učitele vod narození, protože jsem z kantorské rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo jste i z kantorské rodiny. Oba dva rodiče učili?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano. Jiří Profous byl známý pražský speciální pedagog. Ten by se divil, jak to teď se divně kroutí. Matka taky učila, taky na zvláštní škole potom. Děda byl kantor, babička z otcovy strany kantorka. Kam se kouknete, tam byli kantoři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je potom těžký jaksi se vymanit z tohoto. Nechtěla jste.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Nějak automaticky to bylo, že budu tedy kantorem, že se opravuje a tak. Chtěla jsem být a vždycky kantorem češtiny a k tomu dějepis.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A prospívala jste? Se říká, že ta kovářova kobyla, znáte to, že se to ne vždycky daří. Ale to by byla opravdu veliká ostuda, kdybyste vy jako kantorské dítě neprospívala z některého z oborů, který třeba učili.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Podívejte se, to není problém prospívat na základní škole a prostě na devítiletce, tam člověk prospívá. Ale že bych byla takový Lumen na gymnáziu, tak to jsem byla průměrná. Ale mluvil jste o tom příkladu češtinářským. Ano, měla jsem učitelku na základce, byla to, tehdy se jmenovala, paní Roháčková se jí říkalo. Chtěla se asi vyhnout tomu soudružku, tak se říkalo paní Roháčková. Ona potom byla ředitelkou na pankráckým gymnáziu. Provdala se jako Kudrnovská. Poslyšte, to byl opravdu kantor, který dokázal mě získat pro češtinu. Vopravdu jako tím, že byla profesorka, která šla učit na nižší stupeň. Ona nás nešetřila. Mně to vyhovovalo, já jsem mnohé použila. A víte, těch kantorů by bylo hodně. Sice jsem byla tedy typické kantorské dítě, ale s úctou k tomu, co ta kantořina obnáší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, čím ten kantor takhle umí zaujmout? Co na vás jaksi použila ta paní učitelka, že vás ta čeština chytila?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
To bylo, že ona uměla a chtěla naučit. Takže, i to, že píšu a jak píšu, je základ tam u ní. Ty kompozice mě nechávala volnou ruku. Ona, když si myslela, že se to povedlo, tak to pochválila. Já jsem pod tímto dojmem potom i když jsem učila sama, protože já šla studovat češtinu, nebylo možné k tomu dostat dějepis, tak jsem k tomu dostala ruštinu. No, nebyl problém, protože se mě nikdo neptal a dali mi po osmé třídě na školu s rozšířenou výukou jazyku ruskému. A když jsem měla ruštiny z ruštiny a ze všeho, tak tam jsem neuměla ani azbuku, bylo to děsivý. A od té doby vím, že se dá všechno dohnat a všechno naučit, že i pětka může znamenat 50 bodů a že když je 20 bodů, tak to je úspěšná pětka. Máti mi to mnohokrát potom připomínala, když jsem sama učila. No a já tím, že jsem učila češtinu a ruštinu a tu ruštinu mi preferovali a píchali víckrát, tak jsem pochopitelně si k tomu vzala ještě takzvaný dramaťák.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, když mám takovou úžasnou příležitost a mým hostem ve studiu je učitelka češtiny a taky spisovatelka, scénáristka, doktorka Marie Hrušková, to bych byl tedy opravdu špatným moderátorem, abych se nezeptal na to, co teď docela hýbe naší společností, přestože už se nás to třeba netýká studentů, ale třeba se nás to týká jako rodičů a nebo vůbec jako lidí, které čeština zajímá. Prostě maturity z češtiny. Jak vy to vidíte, paní doktorko?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, jak já to vidím. Podívejte se, já odučila 37 let za katedrou, z toho 25 let jsem byla na tehdy prominentním pražském gymnáziu ve Štěpánské.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem tam jste učila třeba Petra Jarchovského, Honzu Hřebejka, že jo, Terezu Boučkovou.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, mladýho Klímu třeba, naší úspěšnou reprezentantku v kráse ženské Šeredovou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Taky jo?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, jistě. Ta byla už tehdy hezká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak jí šla čeština mimochodem?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Vona jí šla ta ruština stejně mizerně jako všem ostatním. Tu jsem neměla na češtinu, ale na češtinu jsem měla spoustu jiných lidí. Ale vrátím se zpátky k tomu. Čili, to bylo gymnázium náročné, vždycky jsme si tam dělali víceméně to, co jsme uznali za vhodné, aby bylo. Maturitní otázky se tehdy nesměly dávat, my je dali, tedy já budu mluvit za sebe, protože to byly maturitní otázky tak široké, že by nebylo možné, aby je nezpracovávali ne ve čtvrťáku, ale v těch letech před tím. Četba k tomu byla přímo daná k jednotlivým otázkám, takže jsem nemusela tolik štrachat. Nebála jsem se povolit i deník četby, ale byla tam velká knihovnička. A skutečně názor na to, aby věděli, co je ten který spisovatel, ta která knížka, kterou přečetli a v jakém kontextu je to světové literatury, zda i film, zda i hudba, jak tohle všechno působí. Já vždycky většinou, víte, tehdy se učil humanitní směr, matematicko-fyzikální, já učila hlavně u těch matfyzáků. Matfyzáci jsou chytrý jak vopice, ale na básničky a na literaturu tolik nebyli. A přesto tyhle ty poslouchali, no tak jsem jim to odrecitovala. Dokonce mi chodili do dramaťáku recitovat i sami. A proč? No, já si dala za úkol, aby se vytvořila taková síť základních znalostí, na který si oni potom už můžou navěšovat v dalším životě své znalosti, když to základní vědí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vraťme se teď k těm maturitám současným trošku.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
A to je právě to, co mi teď vadí, protože moje vnučka bude letos maturovat. Už druhý rok tedy sleduji maturity, jak to vypadá. Co to je nižší a vyšší stupeň. Poslyšte, to je spíš o porozumění textu, a to ne textu krásnému a literatuře, ale zkouška dospělosti pro člověka, který už pak třeba víc se k češtině nevrátí, je trošku něco víc než rozumět tabulce, kde jsou nějaký fotbaloví hráči a jak a kterak to je. To já sice musím taky, ale když rozumím textu krásnému psanému, když rozumím, co je podtext, tak se samozřejmě, pokud chci, vyznám i v tabulkách.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktorka Marie Hrušková, můj dnešní host, bývalá pedagožka, dnes spisovatelka, scénáristka má za sebou bohatou kariéru jednak tedy tu kantorskou, ale potom i tu publicistickou, protože od konce 60.let, jestli se nepletu, jste vydávala články v časopisech, pak jste mezi lety 80 až 2010 vydala, nepletu se, 30 knížek?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano, to se tak píše, ono to bylo trošku jiné. Já jsem na konci, v těch 60.letech, když člověk začíná psát, tak píše vo tom, jak děti jedou a tak dále. Načež mi v šedesátým sedmým roce, to jsem učila na Pohořelci, kolega Turek, který kreslil památné stromy, požádal, abych mu sehnala někoho, kdo by ty texty pověstí zpracoval. Já jsem se tomu bránila, mě to ani nenapadlo, tak jsme volali panu Prchalovi a Tomečkovi do Brna. Neměli zájem, tak kolega říkal, tak píšeš taky, tak to zpracuj, přece já si nebudu psát texty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to ono, to, co mám tady před sebou?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano, to jsou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stromy památné.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano. A tedy jsem začala zpracovávat ty texty. První články vyšly, ano, jenomže pak začala normalizace, první byly v Ahoji, asi tři. Pak začala normalizace a žádný články další nebyly. Ale byl rozhlas. Nejdřív v konci 60.let u paní Lakosilové to byl velký pořad. Ale pak už jenom bez jména v Kolotoči, aspoň jednou, dvakrát do týdne ten Kolotoč byl. Takže, to jsou příspěvečky, který byly. A až teprve rozhlas mi umožnil v osmdesátým osmým roce do Domina zdramatizovat pověsti. A to se vysílalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pověsti o stromech myslíte.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Jistě, protože stromy jsou hlavní téma.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stromy jsou vůbec jaksi, dá se říct, v současný době vaším osudem, ale osudem, bych řekl, velice příjemným a milým, protože my dneska tady si budeme povídat dokonce jaksi o vaší spolupráci s jednou populární fotografkou-nakladatelkou. Ale já mám tady před sebou několik knížek. Mám tady knížku Podivuhodné stromy, kterou jste vydala s fotografem Jaroslavem Michálkem, mám tady knížku zase vydanou s panem Zdeňkem Maříkem Stromy nás povedou Dobříší a okolím. Mimochodem Mařík je asi pravděpodobně příjmení, které je nějak asi přímo k tomu kraji takové příslovečné.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Není to Kája Mařík, ale ke kraji je, protože je to ředitel českých lesů na Dobříši.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že toto je přímo nomen omen. Ale řekněte mi, co vás k těm stromům takhle najednou jaksi přitáhlo? Nebo postupně asi pravděpodobně.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Postupně, postupně, protože stromy vidět a přiblížit se k nim, k tomu je třeba zestárnout s nimi. No, začátek je ten, že kolega Turek požádal, abych napsala pověsti ke stromům. Já poprvé slyšela, že jsou taky stromy, které mají pověsti kromě tedy už perutského dubu, to jsme znali ze školy, že /nesrozumitelné/. No a, víte, ono se ženským nemá takhle moc umožnit dát tip, mě to chytlo a ten doktorát před jménem je doktorát z památných stromů, protože nakonec bylo toho materiálu tolik, že jsem si s tím nevěděla rady. A můj tehdejší ředitel, kam jsem přišla v šedesátým devátým roce právě do Štěpánský, doktor Franěk, říká, tak ono to chce asi doktorát, ono to chce zpracovat dizertaci, aby sis to utřídila. No a já jsem tedy zpracovala pověsti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, vy jste paní doktorkou přes stromy.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
To říkají ti hodnější. Ty ironici říkají přes staré pařezy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S doktorkou Marií Hruškovou si dnes povídáme jednak o češtině, jednak o kantořině, ale taky o stromech a teď si budem povídat o humoru, protože je před námi výběr z klasiků českého humoru. A paní doktorka Hrušková si vybrala postavu, která připomíná opravdu hodně vzrostlý a hodně starý, ale hodně moudrý strom.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
To je hezký, to jste řekl hezky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hernajs, to jsem se takhle úplně náhodou dopustil takového příměru.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano, poetického. Myslím, že pan Werich by z vás měl radost. Ale do jistý míry, když se zamyslíte, tak on tak působil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo? To je pravda, to je pravda.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
A takové to moudro a ten podtext toho humoru, kterej tam je, i když byl smutný, tak vono je to, ve stromech je ledacos.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Některé stromy působí i tak jaksi vesele.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Anebo představte si takovej buk, stříbrný svalovec nádherný, vzrostlý se promění do zlata. No, já nevím, Werich, Werich by asi neřekl, že buk, spíš ten dub.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spíš dub. No, každopádně my si ho teď dáme spolu s jiným, takovým opravdu majestátným, vzrostlým zjevením, a to je pan Miroslav Horníček. Doufám, že vám uděláme radost.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Určitě, protože mám jeho památný strom na zahradě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do našeho dnešního povídání na Tandemu s paní doktorkou Marií Hruškovou teď vstoupí třetí hlas a to bude hlas nakladatelky a fotografky, paní Marie Holečkové. Haló, jste tam, paní Holečková?
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Ano, jsem tady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, my vás srdečně zdravíme.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Dobrý den. Zdravím, Marie.
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Nápodobně. Děkuju taky, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, tak my máme něco společného, a to to, že já bydlím v městečku pod skalkou, totiž v Mníšku pod Brdy a vy jste pro knížku, která se jmenuje úplně stejně, Městečko pod skalkou, fotila nějaké fotky a taky jste tu knížku vydala. Je to tak?
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Ano, ano, samozřejmě. Vydali jsme tu knížku s panem Dvořákem a fotila jsem, vlastně celou knížku jsem fotila já, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, vy znáte to okolí Mníšku pod Brdy a přímo tu přírodu i stromů i těch památných alejí lipových a tak, myslím, docela důvěrně, viďte.
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Tak úplně důvěrně ne, ale právě tam bylo kouzlo toho, že člověk tam přišel, dá se říci, tak náhodně, prohlédnout si to a ten první dojem je vždycky velmi důležitý a skutečně ta příroda, ty stromy tam, ty aleje v kombinaci s těmi kapličkami a celé to okolí působilo velmi silně a zajímavě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte nějaký blízký vztah vůbec jaksi k Brdům a Pobrdí?
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
No, určitě, protože Beroun je samozřejmě na druhé straně těch Brd, takže je to ta odvrácená mince, která je neméně zajímavá. Ale myslím si, že Brdy, to je úžasné pohoří a je to úžasná příroda, která teprve čeká podle mého na své znovuobjevování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že to má hodně společného i s objevováním těch památných stromů, což je práce zase paní doktorky Hruškové.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, nejenom objevování památných stromů u vás v Mníšku, ale my jsme s Marií Holečkovou udělaly dvoudílnou knížku o Vysočině Za památnými stromy Vysočiny. Takže, tam jsme projeli kus krajiny a stromů jsme viděli velmi mnoho a pěkných.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to, jestli se nepletu, máte před sebou poměrně kus práce, jestli máte teprve Vysočinu a Pobrdí, co? Chystáte mimochodem spolu zase, paní Holečková?
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Tak máme trošku v plánu zkusit ty krásné aleje, které jsou takovým pokladem Vysočiny například, protože tam speciálně jsou úplně nejkrásnější. A myslím si, že to bude zase objevná práce, protože já jsem vlastně díky Marušce Hruškové vlastně poznala, jak se fotí stromy. Já mám vždycky ráda výzvy, když třeba je nějaký takový neobvyklý úkol. A skutečně fotografovat stromy, to je dost těžký úkol, bych řekla. Kdo to zkusil, tak ví, že to je taková trošičku práce vcítit se do té krajiny, do té času, ve kterém ho fotíte, ty stromy. A skutečně někdy vzešly i docela zajímavé snímky z toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to bude určitě velice specifická práce. Ono to sice na první pohled a poslech vypadá, že to je parafráze toho Švejkova prohlášení, že nádraží se fotí výborně, protože se vám nehne, že jo. A von strom se vám taky nehne, ale strom je živá záležitost.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
To je omyl. Právě že se nehne, ale ono musí být světlo a musí být pro to oko, pro ty stromy. Ale, víte, problémem vždycky je to vydání. Ale k těm alejím Vysočiny bych chtěla říct, oni jsou na Vysočině lidi, kteří nekácejí, ale starají se o to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já si myslím, že aleje, to je záležitost, kterou my tady probíráme a probírat ještě budeme. Ale každopádně teď už poděkuju paní Marii Holečkové, nakladatelce a fotografce, za dnešní příspěvek do našeho Tandemu. Mějte se moc hezky a díky a na shledanou.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Na shledanou. Ahoj.
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Děkuju a na shledanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je jedna z nejkrásnějších věcí postavit se před takový nádherný, vzrostlý, veliký strom a obdivovat tu krásu koruny, širokého kmene a podobně. Ale najednou zjistíte, že ten krásný strom se rozhodl někdo pokácet. Může se samozřejmě stát, že je to jaksi naprosto oprávněné kácení, protože ten strom, který se vám jevil tak krásný, je vlastně nezdravý a mohl by ohrožovat i v podstatě jaksi zdraví a životy okoljdoucích lidí, případně automobilů a podobně. Ale někdy to je jaksi takové svévolné třeba. Co to s vámi dělá, paní doktorko? Trhá vám to srdce přímo?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Srdce, ani tak ne srdce, jako že se namíchnu hodně. Ale ono je vždycky důležitější, ty zlý chvíle jsou před tím, když uděláte všechno pro to, abyste lidem vysvětlili, že je to zbytečné, že tenhle ten strom ani není narušený, ani není, neohrožuje nikoho, že nás přežije, třeba seženete i posudek odborníka, dendrologa, který to opravdu zkontroluje, doporučí a oni jako řeknou, tak dobře, tak se kácet nebude a pak najednou zjistíte, že ten strom začíná odumírat a uvidíte tam třeba dirky, které.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, které někdo udělal, aby odumíral.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Někdo navrtal, nalil tam cosi a strom odumírá. A ještě horší je, když třeba z moci úřední řeknete úředníkovi, který by měl rozhodnout o pokácení stromu, že ne, že kácet se nebude a je vám vodseknuto - my si pomůžeme, čímž za tím trošku cítíte, že to není žert.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to taková trošičku jaksi přezíravost úřadů.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Není to přezíravost, to bych neřekla úřadů, já bych řekla, že lidi si neuvědomují, protože když narazíte do stromu čelem, tak máte bouli, když narazíte do stromu autem, je nebezpečný, ale ten strom, pokud je v tělese silnice, tak jistě nebezpečný je, ale pokud je dva metry od silnice a stejně se ten řidič do toho stromu trefí a rozseká si auto, nebudu mluvit o životě, tak za to nemůže ten strom, protože ty stromy neskáčou řidičům do cesty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to je ta záležitost, jestli aleje jsou, nebo nejsou vhodné podél cest.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Spíš bych řekla, vrátila bych se k té své myšlence předchozí, když ještě budeme mluvit vo těch alejích, že lidi nevnímají, že tedy to tvrdé dřevo stromu je živé, že ten strom je živý, že to není možný do něj sekat sekyrkou, protože je živý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte co, mám, paní doktorko, teď takovou zvláštní myšlenku, která mě napadla - náletové dřeviny, protože jsou to stromy, které tam jaksi vyrostly, tam na tom místě, kde rostou náhodou, nechtě vlastně, jaksi proti třeba i vůli člověka a potom je tady najednou jaksi úmysl je vykácet. Myslíte si, že na to je právo nebo že ten strom, který už tam vyrostl jako nálet, už má taky právo na život?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Poslyšte, to je věc od věci, strom od stromu. Tadyhle musí lidský rozum vopravdu a selský rozum, jak se dřív říkalo, nastoupit a zvážit, protože jestliže někde bylo, dejme tomu, golfové hřiště za první republiky, nebyl tam žádný les, od té doby uplynulo 70 let a za 70 let tam se změnilo tolik, jako se změnilo v naší společnosti. Čili, teď se musí posoudit a musí posoudit rozumně, si sednout, nechat ty emoce, co tam by vlastně mělo být, zda by byl nějaký kompromis a tak dále. To je záležitost lidí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je rozumná řeč, ano, jak říká paní doktorka Marie Hrušková.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Děkuji za pochvalu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktorka Marie Hrušková je člověk velice aktivní, agilní a také plný nápadů, to znamená, že jako spisovatelka a scénáristka má za sebou, jednak tedy za sebou už spoustu knížek a taky, pozor, scénáře televizního pořadu Paměť stromů, kterou jste.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Pardon, spoluautor. Hlavní scénárista byl režisér Bedřich Ludvík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bedřich Ludvík. Ale vy na tom scénáři jste spolupracovala. To je určitě velice slavný pořad, provázel ho Luděk Munzar, který k té přírodě má takový zvláštní, příjemný, zamyšlený postoj, kdy člověk mu věří každé slovo. Myslím, že jste si vybrali výborného moderátora pro ten pořad. Ale určitě u toho nehodláte zůstat, u toho jednoho úspěšného pořadu o stromech. Bude něco podobného?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, já bych byla ráda. Knížek jsem vydala dost, protože já, co jsem šla do penze, já jsem emeritní profesorka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vé vé.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Tak se zabývám opravdu jenom památnými stromy, jenom přírodou a knížky vydávám a pořady dělám. Ano, chtěla bych právě udělat takový pořad, kde bychom mohli ukázat, že každý strom má svou cenu, že strom je živý a nemusí vždycky to být jenom strom, který je chráněný stát a zapsaný v seznamech, takovou celebritou mezi stromy. Ty už celkem jsou dost ošetřené, lidi je vnímají. Čili, chtěla bych ukázat na to, že stromy jsou živé. No a jinak mám připravené a teď sháním, jestli to někdo vydá, možná, že v euromédiích, když tyhle ty podivuhodné stromy celkem jsou úspěšné na trhu, tak že se vydá sborník beletrizovaných pověstí stromů, které ještě nikdo nenapsal. Když už to napsal Jirásek, Mašínová, tak nemusí to psát Hrušková, ale je spoustu stromů, které tedy jsem sepsala, ty příběhy. Jsou to některé ty příběhy, které byly právě zdramatizované v rozhlase. Jednu tu dramatizaci mohu připomenout. Po projevu Václava Havla v devadesátým roce, prvním novoročním projevu, šel moje dramatizace Stochovského dubu jako na, Václave, nebudeš to mít lehké, Ludmila, babička o svatém Václavovi říká. No, takže to bych ráda, aby se k lidem dostalo, protože s tím by mohli kantoři pracovat. No a samozřejmě pohádky, kde zase se dá dostat k životu stromů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. Stromy, krásná věc, nádherná a nejsou jenom ty slavné, jak jste právě slyšeli od doktorky Marie Hruškové, není jenom ten slavný strom, ta lípa v Lucerně: "ale té lípy se nevzdám", jak říká i Jára Cimrman. Takže, o stromech jsme si dneska povídali a doufám, že třeba ještě někdy si budem povídat, protože stromy nás naštěstí pořád obklopují a obklopovat budou a budou nám dělat pořád radost a dávat sílu.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Když si jich budeme hledět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, říká Marie Hrušková. Moc vám děkuju. Ať se všecko daří.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Já taky děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hodně inspirace.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Hezký den s Tandemem přeje Jan Rosák. U mnoha lidí, myslím, převládá představa, že učitel má být jakási chodící encyklopedie, sypající z rukávu data, vzorce a zástupce živočišných tříd a pravidla pravopisu. Samozřejmě vždycky potěší, když je učitel skutečným odborníkem ve svém oboru, ale já myslím, že mnohem víc pro studenty znamená ten učitel, který takzvaně zapaluje. Doufám, že mi rozumíte. Vzbudit zájem a nadchnout pro obor, to je skutečné umění. Dnes jsem do Tandemu pozval ovšem nejen skvělou pedagožku, ale také spisovatelku a scénáristku, paní doktorku Marii Hruškovou. Já vás vítám, dobrý den.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to bylo s vašimi pedagogy? Jestli i vy na některého vzpomínáte jako na člověka, který vám ukázal cestu, tak to si řekneme hned po úvodní písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže se někdo stane učitelem, případně učitelkou, tak to z velké části může být, neříkám, že vždycky je, ale může to být proto, že měl ve svém životě úžasný, zářný příklad, některého kantora nebo kantorku, která ho inspirovala a řekl si, tak tohle to je povolání, které bych chtěl dělat nebo chtěla. Jestlipak je tohle to i případ paní doktorky Marie Hruškové? Je to váš případ?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Je, je, jistě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měla jste takhle v dětství, v mládí učitele?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano, jistě, měla jsem učitele vod narození, protože jsem z kantorské rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo jste i z kantorské rodiny. Oba dva rodiče učili?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano. Jiří Profous byl známý pražský speciální pedagog. Ten by se divil, jak to teď se divně kroutí. Matka taky učila, taky na zvláštní škole potom. Děda byl kantor, babička z otcovy strany kantorka. Kam se kouknete, tam byli kantoři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je potom těžký jaksi se vymanit z tohoto. Nechtěla jste.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Nějak automaticky to bylo, že budu tedy kantorem, že se opravuje a tak. Chtěla jsem být a vždycky kantorem češtiny a k tomu dějepis.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A prospívala jste? Se říká, že ta kovářova kobyla, znáte to, že se to ne vždycky daří. Ale to by byla opravdu veliká ostuda, kdybyste vy jako kantorské dítě neprospívala z některého z oborů, který třeba učili.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Podívejte se, to není problém prospívat na základní škole a prostě na devítiletce, tam člověk prospívá. Ale že bych byla takový Lumen na gymnáziu, tak to jsem byla průměrná. Ale mluvil jste o tom příkladu češtinářským. Ano, měla jsem učitelku na základce, byla to, tehdy se jmenovala, paní Roháčková se jí říkalo. Chtěla se asi vyhnout tomu soudružku, tak se říkalo paní Roháčková. Ona potom byla ředitelkou na pankráckým gymnáziu. Provdala se jako Kudrnovská. Poslyšte, to byl opravdu kantor, který dokázal mě získat pro češtinu. Vopravdu jako tím, že byla profesorka, která šla učit na nižší stupeň. Ona nás nešetřila. Mně to vyhovovalo, já jsem mnohé použila. A víte, těch kantorů by bylo hodně. Sice jsem byla tedy typické kantorské dítě, ale s úctou k tomu, co ta kantořina obnáší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, čím ten kantor takhle umí zaujmout? Co na vás jaksi použila ta paní učitelka, že vás ta čeština chytila?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
To bylo, že ona uměla a chtěla naučit. Takže, i to, že píšu a jak píšu, je základ tam u ní. Ty kompozice mě nechávala volnou ruku. Ona, když si myslela, že se to povedlo, tak to pochválila. Já jsem pod tímto dojmem potom i když jsem učila sama, protože já šla studovat češtinu, nebylo možné k tomu dostat dějepis, tak jsem k tomu dostala ruštinu. No, nebyl problém, protože se mě nikdo neptal a dali mi po osmé třídě na školu s rozšířenou výukou jazyku ruskému. A když jsem měla ruštiny z ruštiny a ze všeho, tak tam jsem neuměla ani azbuku, bylo to děsivý. A od té doby vím, že se dá všechno dohnat a všechno naučit, že i pětka může znamenat 50 bodů a že když je 20 bodů, tak to je úspěšná pětka. Máti mi to mnohokrát potom připomínala, když jsem sama učila. No a já tím, že jsem učila češtinu a ruštinu a tu ruštinu mi preferovali a píchali víckrát, tak jsem pochopitelně si k tomu vzala ještě takzvaný dramaťák.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, když mám takovou úžasnou příležitost a mým hostem ve studiu je učitelka češtiny a taky spisovatelka, scénáristka, doktorka Marie Hrušková, to bych byl tedy opravdu špatným moderátorem, abych se nezeptal na to, co teď docela hýbe naší společností, přestože už se nás to třeba netýká studentů, ale třeba se nás to týká jako rodičů a nebo vůbec jako lidí, které čeština zajímá. Prostě maturity z češtiny. Jak vy to vidíte, paní doktorko?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, jak já to vidím. Podívejte se, já odučila 37 let za katedrou, z toho 25 let jsem byla na tehdy prominentním pražském gymnáziu ve Štěpánské.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem tam jste učila třeba Petra Jarchovského, Honzu Hřebejka, že jo, Terezu Boučkovou.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, mladýho Klímu třeba, naší úspěšnou reprezentantku v kráse ženské Šeredovou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Taky jo?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, jistě. Ta byla už tehdy hezká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak jí šla čeština mimochodem?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Vona jí šla ta ruština stejně mizerně jako všem ostatním. Tu jsem neměla na češtinu, ale na češtinu jsem měla spoustu jiných lidí. Ale vrátím se zpátky k tomu. Čili, to bylo gymnázium náročné, vždycky jsme si tam dělali víceméně to, co jsme uznali za vhodné, aby bylo. Maturitní otázky se tehdy nesměly dávat, my je dali, tedy já budu mluvit za sebe, protože to byly maturitní otázky tak široké, že by nebylo možné, aby je nezpracovávali ne ve čtvrťáku, ale v těch letech před tím. Četba k tomu byla přímo daná k jednotlivým otázkám, takže jsem nemusela tolik štrachat. Nebála jsem se povolit i deník četby, ale byla tam velká knihovnička. A skutečně názor na to, aby věděli, co je ten který spisovatel, ta která knížka, kterou přečetli a v jakém kontextu je to světové literatury, zda i film, zda i hudba, jak tohle všechno působí. Já vždycky většinou, víte, tehdy se učil humanitní směr, matematicko-fyzikální, já učila hlavně u těch matfyzáků. Matfyzáci jsou chytrý jak vopice, ale na básničky a na literaturu tolik nebyli. A přesto tyhle ty poslouchali, no tak jsem jim to odrecitovala. Dokonce mi chodili do dramaťáku recitovat i sami. A proč? No, já si dala za úkol, aby se vytvořila taková síť základních znalostí, na který si oni potom už můžou navěšovat v dalším životě své znalosti, když to základní vědí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vraťme se teď k těm maturitám současným trošku.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
A to je právě to, co mi teď vadí, protože moje vnučka bude letos maturovat. Už druhý rok tedy sleduji maturity, jak to vypadá. Co to je nižší a vyšší stupeň. Poslyšte, to je spíš o porozumění textu, a to ne textu krásnému a literatuře, ale zkouška dospělosti pro člověka, který už pak třeba víc se k češtině nevrátí, je trošku něco víc než rozumět tabulce, kde jsou nějaký fotbaloví hráči a jak a kterak to je. To já sice musím taky, ale když rozumím textu krásnému psanému, když rozumím, co je podtext, tak se samozřejmě, pokud chci, vyznám i v tabulkách.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktorka Marie Hrušková, můj dnešní host, bývalá pedagožka, dnes spisovatelka, scénáristka má za sebou bohatou kariéru jednak tedy tu kantorskou, ale potom i tu publicistickou, protože od konce 60.let, jestli se nepletu, jste vydávala články v časopisech, pak jste mezi lety 80 až 2010 vydala, nepletu se, 30 knížek?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano, to se tak píše, ono to bylo trošku jiné. Já jsem na konci, v těch 60.letech, když člověk začíná psát, tak píše vo tom, jak děti jedou a tak dále. Načež mi v šedesátým sedmým roce, to jsem učila na Pohořelci, kolega Turek, který kreslil památné stromy, požádal, abych mu sehnala někoho, kdo by ty texty pověstí zpracoval. Já jsem se tomu bránila, mě to ani nenapadlo, tak jsme volali panu Prchalovi a Tomečkovi do Brna. Neměli zájem, tak kolega říkal, tak píšeš taky, tak to zpracuj, přece já si nebudu psát texty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to ono, to, co mám tady před sebou?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano, to jsou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stromy památné.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano. A tedy jsem začala zpracovávat ty texty. První články vyšly, ano, jenomže pak začala normalizace, první byly v Ahoji, asi tři. Pak začala normalizace a žádný články další nebyly. Ale byl rozhlas. Nejdřív v konci 60.let u paní Lakosilové to byl velký pořad. Ale pak už jenom bez jména v Kolotoči, aspoň jednou, dvakrát do týdne ten Kolotoč byl. Takže, to jsou příspěvečky, který byly. A až teprve rozhlas mi umožnil v osmdesátým osmým roce do Domina zdramatizovat pověsti. A to se vysílalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pověsti o stromech myslíte.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Jistě, protože stromy jsou hlavní téma.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stromy jsou vůbec jaksi, dá se říct, v současný době vaším osudem, ale osudem, bych řekl, velice příjemným a milým, protože my dneska tady si budeme povídat dokonce jaksi o vaší spolupráci s jednou populární fotografkou-nakladatelkou. Ale já mám tady před sebou několik knížek. Mám tady knížku Podivuhodné stromy, kterou jste vydala s fotografem Jaroslavem Michálkem, mám tady knížku zase vydanou s panem Zdeňkem Maříkem Stromy nás povedou Dobříší a okolím. Mimochodem Mařík je asi pravděpodobně příjmení, které je nějak asi přímo k tomu kraji takové příslovečné.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Není to Kája Mařík, ale ke kraji je, protože je to ředitel českých lesů na Dobříši.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že toto je přímo nomen omen. Ale řekněte mi, co vás k těm stromům takhle najednou jaksi přitáhlo? Nebo postupně asi pravděpodobně.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Postupně, postupně, protože stromy vidět a přiblížit se k nim, k tomu je třeba zestárnout s nimi. No, začátek je ten, že kolega Turek požádal, abych napsala pověsti ke stromům. Já poprvé slyšela, že jsou taky stromy, které mají pověsti kromě tedy už perutského dubu, to jsme znali ze školy, že /nesrozumitelné/. No a, víte, ono se ženským nemá takhle moc umožnit dát tip, mě to chytlo a ten doktorát před jménem je doktorát z památných stromů, protože nakonec bylo toho materiálu tolik, že jsem si s tím nevěděla rady. A můj tehdejší ředitel, kam jsem přišla v šedesátým devátým roce právě do Štěpánský, doktor Franěk, říká, tak ono to chce asi doktorát, ono to chce zpracovat dizertaci, aby sis to utřídila. No a já jsem tedy zpracovala pověsti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, vy jste paní doktorkou přes stromy.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
To říkají ti hodnější. Ty ironici říkají přes staré pařezy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S doktorkou Marií Hruškovou si dnes povídáme jednak o češtině, jednak o kantořině, ale taky o stromech a teď si budem povídat o humoru, protože je před námi výběr z klasiků českého humoru. A paní doktorka Hrušková si vybrala postavu, která připomíná opravdu hodně vzrostlý a hodně starý, ale hodně moudrý strom.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
To je hezký, to jste řekl hezky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hernajs, to jsem se takhle úplně náhodou dopustil takového příměru.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Ano, poetického. Myslím, že pan Werich by z vás měl radost. Ale do jistý míry, když se zamyslíte, tak on tak působil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo? To je pravda, to je pravda.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
A takové to moudro a ten podtext toho humoru, kterej tam je, i když byl smutný, tak vono je to, ve stromech je ledacos.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Některé stromy působí i tak jaksi vesele.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Anebo představte si takovej buk, stříbrný svalovec nádherný, vzrostlý se promění do zlata. No, já nevím, Werich, Werich by asi neřekl, že buk, spíš ten dub.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spíš dub. No, každopádně my si ho teď dáme spolu s jiným, takovým opravdu majestátným, vzrostlým zjevením, a to je pan Miroslav Horníček. Doufám, že vám uděláme radost.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Určitě, protože mám jeho památný strom na zahradě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do našeho dnešního povídání na Tandemu s paní doktorkou Marií Hruškovou teď vstoupí třetí hlas a to bude hlas nakladatelky a fotografky, paní Marie Holečkové. Haló, jste tam, paní Holečková?
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Ano, jsem tady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, my vás srdečně zdravíme.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Dobrý den. Zdravím, Marie.
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Nápodobně. Děkuju taky, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, tak my máme něco společného, a to to, že já bydlím v městečku pod skalkou, totiž v Mníšku pod Brdy a vy jste pro knížku, která se jmenuje úplně stejně, Městečko pod skalkou, fotila nějaké fotky a taky jste tu knížku vydala. Je to tak?
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Ano, ano, samozřejmě. Vydali jsme tu knížku s panem Dvořákem a fotila jsem, vlastně celou knížku jsem fotila já, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, vy znáte to okolí Mníšku pod Brdy a přímo tu přírodu i stromů i těch památných alejí lipových a tak, myslím, docela důvěrně, viďte.
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Tak úplně důvěrně ne, ale právě tam bylo kouzlo toho, že člověk tam přišel, dá se říci, tak náhodně, prohlédnout si to a ten první dojem je vždycky velmi důležitý a skutečně ta příroda, ty stromy tam, ty aleje v kombinaci s těmi kapličkami a celé to okolí působilo velmi silně a zajímavě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte nějaký blízký vztah vůbec jaksi k Brdům a Pobrdí?
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
No, určitě, protože Beroun je samozřejmě na druhé straně těch Brd, takže je to ta odvrácená mince, která je neméně zajímavá. Ale myslím si, že Brdy, to je úžasné pohoří a je to úžasná příroda, která teprve čeká podle mého na své znovuobjevování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že to má hodně společného i s objevováním těch památných stromů, což je práce zase paní doktorky Hruškové.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, nejenom objevování památných stromů u vás v Mníšku, ale my jsme s Marií Holečkovou udělaly dvoudílnou knížku o Vysočině Za památnými stromy Vysočiny. Takže, tam jsme projeli kus krajiny a stromů jsme viděli velmi mnoho a pěkných.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to, jestli se nepletu, máte před sebou poměrně kus práce, jestli máte teprve Vysočinu a Pobrdí, co? Chystáte mimochodem spolu zase, paní Holečková?
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Tak máme trošku v plánu zkusit ty krásné aleje, které jsou takovým pokladem Vysočiny například, protože tam speciálně jsou úplně nejkrásnější. A myslím si, že to bude zase objevná práce, protože já jsem vlastně díky Marušce Hruškové vlastně poznala, jak se fotí stromy. Já mám vždycky ráda výzvy, když třeba je nějaký takový neobvyklý úkol. A skutečně fotografovat stromy, to je dost těžký úkol, bych řekla. Kdo to zkusil, tak ví, že to je taková trošičku práce vcítit se do té krajiny, do té času, ve kterém ho fotíte, ty stromy. A skutečně někdy vzešly i docela zajímavé snímky z toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to bude určitě velice specifická práce. Ono to sice na první pohled a poslech vypadá, že to je parafráze toho Švejkova prohlášení, že nádraží se fotí výborně, protože se vám nehne, že jo. A von strom se vám taky nehne, ale strom je živá záležitost.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
To je omyl. Právě že se nehne, ale ono musí být světlo a musí být pro to oko, pro ty stromy. Ale, víte, problémem vždycky je to vydání. Ale k těm alejím Vysočiny bych chtěla říct, oni jsou na Vysočině lidi, kteří nekácejí, ale starají se o to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já si myslím, že aleje, to je záležitost, kterou my tady probíráme a probírat ještě budeme. Ale každopádně teď už poděkuju paní Marii Holečkové, nakladatelce a fotografce, za dnešní příspěvek do našeho Tandemu. Mějte se moc hezky a díky a na shledanou.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Na shledanou. Ahoj.
Marie HOLEČKOVÁ, nakladatelka, fotografka
--------------------
Děkuju a na shledanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je jedna z nejkrásnějších věcí postavit se před takový nádherný, vzrostlý, veliký strom a obdivovat tu krásu koruny, širokého kmene a podobně. Ale najednou zjistíte, že ten krásný strom se rozhodl někdo pokácet. Může se samozřejmě stát, že je to jaksi naprosto oprávněné kácení, protože ten strom, který se vám jevil tak krásný, je vlastně nezdravý a mohl by ohrožovat i v podstatě jaksi zdraví a životy okoljdoucích lidí, případně automobilů a podobně. Ale někdy to je jaksi takové svévolné třeba. Co to s vámi dělá, paní doktorko? Trhá vám to srdce přímo?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Srdce, ani tak ne srdce, jako že se namíchnu hodně. Ale ono je vždycky důležitější, ty zlý chvíle jsou před tím, když uděláte všechno pro to, abyste lidem vysvětlili, že je to zbytečné, že tenhle ten strom ani není narušený, ani není, neohrožuje nikoho, že nás přežije, třeba seženete i posudek odborníka, dendrologa, který to opravdu zkontroluje, doporučí a oni jako řeknou, tak dobře, tak se kácet nebude a pak najednou zjistíte, že ten strom začíná odumírat a uvidíte tam třeba dirky, které.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, které někdo udělal, aby odumíral.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Někdo navrtal, nalil tam cosi a strom odumírá. A ještě horší je, když třeba z moci úřední řeknete úředníkovi, který by měl rozhodnout o pokácení stromu, že ne, že kácet se nebude a je vám vodseknuto - my si pomůžeme, čímž za tím trošku cítíte, že to není žert.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to taková trošičku jaksi přezíravost úřadů.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Není to přezíravost, to bych neřekla úřadů, já bych řekla, že lidi si neuvědomují, protože když narazíte do stromu čelem, tak máte bouli, když narazíte do stromu autem, je nebezpečný, ale ten strom, pokud je v tělese silnice, tak jistě nebezpečný je, ale pokud je dva metry od silnice a stejně se ten řidič do toho stromu trefí a rozseká si auto, nebudu mluvit o životě, tak za to nemůže ten strom, protože ty stromy neskáčou řidičům do cesty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to je ta záležitost, jestli aleje jsou, nebo nejsou vhodné podél cest.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Spíš bych řekla, vrátila bych se k té své myšlence předchozí, když ještě budeme mluvit vo těch alejích, že lidi nevnímají, že tedy to tvrdé dřevo stromu je živé, že ten strom je živý, že to není možný do něj sekat sekyrkou, protože je živý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte co, mám, paní doktorko, teď takovou zvláštní myšlenku, která mě napadla - náletové dřeviny, protože jsou to stromy, které tam jaksi vyrostly, tam na tom místě, kde rostou náhodou, nechtě vlastně, jaksi proti třeba i vůli člověka a potom je tady najednou jaksi úmysl je vykácet. Myslíte si, že na to je právo nebo že ten strom, který už tam vyrostl jako nálet, už má taky právo na život?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Poslyšte, to je věc od věci, strom od stromu. Tadyhle musí lidský rozum vopravdu a selský rozum, jak se dřív říkalo, nastoupit a zvážit, protože jestliže někde bylo, dejme tomu, golfové hřiště za první republiky, nebyl tam žádný les, od té doby uplynulo 70 let a za 70 let tam se změnilo tolik, jako se změnilo v naší společnosti. Čili, teď se musí posoudit a musí posoudit rozumně, si sednout, nechat ty emoce, co tam by vlastně mělo být, zda by byl nějaký kompromis a tak dále. To je záležitost lidí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je rozumná řeč, ano, jak říká paní doktorka Marie Hrušková.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Děkuji za pochvalu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doktorka Marie Hrušková je člověk velice aktivní, agilní a také plný nápadů, to znamená, že jako spisovatelka a scénáristka má za sebou, jednak tedy za sebou už spoustu knížek a taky, pozor, scénáře televizního pořadu Paměť stromů, kterou jste.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Pardon, spoluautor. Hlavní scénárista byl režisér Bedřich Ludvík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bedřich Ludvík. Ale vy na tom scénáři jste spolupracovala. To je určitě velice slavný pořad, provázel ho Luděk Munzar, který k té přírodě má takový zvláštní, příjemný, zamyšlený postoj, kdy člověk mu věří každé slovo. Myslím, že jste si vybrali výborného moderátora pro ten pořad. Ale určitě u toho nehodláte zůstat, u toho jednoho úspěšného pořadu o stromech. Bude něco podobného?
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
No, já bych byla ráda. Knížek jsem vydala dost, protože já, co jsem šla do penze, já jsem emeritní profesorka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vé vé.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Tak se zabývám opravdu jenom památnými stromy, jenom přírodou a knížky vydávám a pořady dělám. Ano, chtěla bych právě udělat takový pořad, kde bychom mohli ukázat, že každý strom má svou cenu, že strom je živý a nemusí vždycky to být jenom strom, který je chráněný stát a zapsaný v seznamech, takovou celebritou mezi stromy. Ty už celkem jsou dost ošetřené, lidi je vnímají. Čili, chtěla bych ukázat na to, že stromy jsou živé. No a jinak mám připravené a teď sháním, jestli to někdo vydá, možná, že v euromédiích, když tyhle ty podivuhodné stromy celkem jsou úspěšné na trhu, tak že se vydá sborník beletrizovaných pověstí stromů, které ještě nikdo nenapsal. Když už to napsal Jirásek, Mašínová, tak nemusí to psát Hrušková, ale je spoustu stromů, které tedy jsem sepsala, ty příběhy. Jsou to některé ty příběhy, které byly právě zdramatizované v rozhlase. Jednu tu dramatizaci mohu připomenout. Po projevu Václava Havla v devadesátým roce, prvním novoročním projevu, šel moje dramatizace Stochovského dubu jako na, Václave, nebudeš to mít lehké, Ludmila, babička o svatém Václavovi říká. No, takže to bych ráda, aby se k lidem dostalo, protože s tím by mohli kantoři pracovat. No a samozřejmě pohádky, kde zase se dá dostat k životu stromů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. Stromy, krásná věc, nádherná a nejsou jenom ty slavné, jak jste právě slyšeli od doktorky Marie Hruškové, není jenom ten slavný strom, ta lípa v Lucerně: "ale té lípy se nevzdám", jak říká i Jára Cimrman. Takže, o stromech jsme si dneska povídali a doufám, že třeba ještě někdy si budem povídat, protože stromy nás naštěstí pořád obklopují a obklopovat budou a budou nám dělat pořád radost a dávat sílu.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Když si jich budeme hledět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, říká Marie Hrušková. Moc vám děkuju. Ať se všecko daří.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Já taky děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hodně inspirace.
Marie HRUŠKOVÁ, pedagožka, spisovatelka, scénáristka
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
